Máš po krk lidí a chceš vyrazit do lesů, kde nikoho nepotkáš? Doporučujeme Český les. Do dechberoucích pohraničních končin totiž za minulého režimu jen tak nikdo nemohl, a tak tu dneska najdeš panenskou přírodu i klid od sezónních turistických davů.
My sem vyrazili v době, kdy snad každé provařené místo v Česku praskalo ve švech. Zvolili jsme totiž prodloužený víkend kolem dvou státních svátků 5. a 6. července, kdy si mnoho českých pracujících vybírá dovolené nebo jen využívá státního volna.
A víte co? Ani v těchto dnech jsme tu téměř nikoho nepotkali. Za celý den jsme narazili jen na skupinku skautů, kteří byli evidentně na výsadku z tábora, a na cyklostezce na pár cyklistů. Jinak ani živáčka.
Jak je to možné? Do těchto lesů by ses za minulého režimu na výlet nepodíval*a. Oblast totiž patřila do zapovězeného pohraničního pásma. Přísně ho hlídala pohraniční stráž, aby tudy obyvatelstvo tehdejší Československé socialistické republiky nemohlo uprchnout do sousedního západního Německa.
Desítky let odříznutí jsou znát hlavně na infrastruktuře. Doprava sem je krkolomná. Mluvíme o oblasti, která začíná Broumovem (pozor u zadávání do navigace, myslíme ten v Plzeňském, nikoliv Královéhradeckém kraji) a končí Českou Kubicí. Právě tyhle obce také doporučujeme jako výchozí pro přechod Českého lesa. Na to, kde přesně se tohle pohoří rozkládá, se podívej na mapce níže.
Odkud a jak vyrazit a co přibalit s sebou?
Celý přechod měří přibližně sto kilometrů, doporučujeme kopírovat trasu Stezky Českem. Terén není nijak náročný, a tak si vyhraď přibližně čtyři dny. My zvolili strategii důkladnějšího prozkoumávání, takže jsme se drželi jen v oblasti Tachovska, přesněji mezi Broumovem a Rozvadovem. Odtud se totiž dá hravě stopovat. Na auto zpátky do Prahy jsme čekali přibližně pouhých třicet minut.
Jelikož jde o CHKO, na stan zapomeň. Místo toho hledej na Mapy.cz nouzové přístřešky, zákon případně povoluje takzvané bivakování, tedy spaní pod širákem nebo pod plachtou. Určitě také nerozdělávej oheň!
Nikde nikdo
Největší kouzlo Českého lesa jsme zmínili už v úvodu článku. Nikoho tu totiž moc nepotkáš. Je to také proto, že na rozdíl od míst typu Krkonoše sem nikdo za minulého režimu nemohl. Tehdejší trampové sem tak nemířili. I turistické značení se sem tedy dostalo až po revoluci.
Díky místním snahám tu dnes narazíš na řadu naučných tras i cyklostezek. Chybí ale dědictví turistické infrastruktury. Nenajdeš tu vybavení podobná těm v horách známých jako atraktivní turistické lokality. Zapomeň tak na čerstvě načepované pivo z kiosků na každém vrcholu a nespoléhej se na to, že si dáš oběd v horské boudě. Nic takového tu totiž až na pár výjimek nikdy nevzniklo.
Turistické značení tě povede hlavně místy, kde dřív stávaly vesnice. Ty obývali Němci, kteří byli během druhé světové války odsunuti. Domy, které po nich v Českém lese zůstaly, minulý režim srovnal se zemí. Jedním z důvodů, kterými argumentoval, bylo, že se v pozůstatcích domů mohou ukrývat občané, kteří se skrze Český les snažili prchnout na Západ.
Zaniklé vesnice ale mají svou poetiku, byť tě atmosféra temné minulosti na těchto místech nepochybně pohltí. Zaujmou také pozůstatky zdejších kostelů, ze kterých často zbyl jen základ.
Ona pohnutá minulost ale jako by se netýkala místní přírody. Ta si dál žila svým životem, nehledě na režim a hrůzy kolem. Militární funkce území, trvající dekády, také znamenala, že místní bujení nikdo nerušil, takže zde narazíš na kouzelné pastviny nedotčené lidskou rukou. Užiješ si tak pozorování vzácných rašelinišť, původních bučin a louky se vzácnými druhy květin i zvířat. Při troše štěstí můžeš narazit na vydry říční nebo bobry evropské. Není divu, že od roku 2005 podléhá Český les ochraně jako CHKO.
Nezapomeň na repelent
Ještě jedno specifikum tyhle pohraniční lesy mají. Hodně rašelinišť a různých mokřadů znamená hmyz. Dost hmyzu. Ačkoliv jsem se jako environmentalistka z takové diverzity radovala, moje pokožka už tolik ne. Místy jsem jen se zaťatými zuby horko těžko vydržela do chvíle, než jsem z krosny vyhrabala moskytiéru.
A tak pokud na náš tip dáš, nezapomeň doma repelent, v lesích už ho pořídíš jen těžko. Těch pár štípanců ale za takovou nádheru určitě stojí. Tak sbal parťáka nebo parťačku a vyrazte na osamocené víkendové gateaway!
