Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
S párovou terapeutkou rozebíráme nejčastější problémy a otázky, které si mohou klást páry v dlouhodobém vztahu. Dotýkáme se například rozdílného libida, ztráty touhy nebo nudy v posteli.
„Jak často je normální mít v dlouhodobém vztahu sex?“
Takovou otázku jsem objevila při scrollování jednou facebookovou skupinou. Sama jsem v dlouhodobém vztahu, ale otázka mě překvapila. Vždyť přece nejde říct, že člověk by měl mít alespoň třikrát týdně sex, aby se jeho vztah dal považovat za spokojený, ne?
Po rozkliknutí komentářů pod příspěvkem jsem zjistila, že někteří se raději budou svěřovat cizím lidem na internetu, než aby otevřeně komunikovali se svým partnerem či partnerkou: „Přijde mi, že sex musím iniciovat jenom já“, „Můj přítel mě přestal přitahovat“ nebo „Sex s manželkou mě nebaví, je to nuda.“
Se svým partnerem či partnerkou lidé přece tráví ve vztahu klidně i několik dekád, pouští je do svých nejintimnějších poloh, ale často s nimi nedokáží mluvit. Důvodů může být spousta; bolavé emoce, únava, nevhodné načasování nebo prostě chtějí, aby to partnerovi*partnerce po těch letech došlo samo. I v takových případech nastává čas pro párovou terapii.
S terapeutkou Lucií Kašovou jsme probrali častá témata, která páry přivádí na sezení. Co dělat, když ze vztahu vyprchala vášeň? Co když už se partneři nepřitahují? A je udržitelné nastavení „mně se nechce, ale udělám to, protože tě miluji“?
Zdroj: Canva/Refresher
Jak častá je situace, že k vám jde pár na terapii a časem vyplují na povrch problémy v sexu?
Tak z 90 procent. Málokdy je to ale primární důvod pro párovou terapii, spíš to vyvstane časem. Ale sex se objeví téměř vždy – jednoduše proto, že je to v párových vztazích velmi důležité téma.
Kdyby to ale byl primární a jediný důvod, předpokládám, že by partneři spíše vyhledali pomoc sexuologa. Jedná se o různé fyziologické obtíže, dysfunkce, bolesti – ale pár o nich dokáže otevřeně komunikovat mezi sebou. V takovém případě to není téma na párovou terapii.
Na terapii nejčastěji otevíráme témata nefungující komunikace, nevěry, neschopnosti se dohodnout. Nebo třeba jeden je rozhodnutý o odchodu, ale ještě tomu vztahu chce dát šanci. Někdy přijdou i tehdy, kdy už nevědí, co dál, ale zároveň od sebe nechtějí jít, a tak zkouší nejrůznější možnosti.
Není to přitom jen o sexu a sexualitě, ale i o dotecích a intimitě obecně. Přichází s tím, že se začali odcizovat, že se přestali dotýkat, říkat si, že se mají rádi, že ztratili zamilovanost. Párová terapie je tak také o tom, že o tom všem můžeme mluvit a že je to v pořádku. Je to prostor pro komunikování toho, co potřebuji v sexu, co potřebuje můj partner – není to jen o problémech, ale i o vyhovění si. O intimitě, něžnostech, napojení.
Zaznamenáváte v současné době nějaký trend, nebo páry řeší neustále v podstatě to samé?
Zaznamenávám trend toho, že páry vůbec jdou do terapie, a to i po poměrně krátké době vztahu, třeba i po dvou letech. Nevnímám to špatně, naopak je super, že terapie už není tabu. Někdy mám ale pocit, že dělám takovou předmanželskou přípravu.
Mám tím na mysli, že partneři nevědí, co od sebe očekávat, jak komunikovat své potřeby nebo jak se vypořádat s výbavou od původní rodiny typu „u nás se to dělalo takhle“. Takže když říkám předmanželská příprava, míním tím, aby porozuměli sami sobě, aby – a to je možná trochu klišé – věděli, jaký jazyk lásky potřebují.
Jinak ale vidím trend toho, jak telefony ovlivňují i partnerské soužití v posteli. Někteří lidé jsou raději na telefonu, než aby se angažovali v sexu, což dokumentují už i vědecké studie.
Dokážou problémy v sexu narušit celkovou dynamiku vztahu?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jaké otázky si pokládat, když máš pocit, že sex ve tvém vztahu nefunguje.
Jaké jsou nejčastější důvody, kvůli kterým se sex ve vztahu stává povinností.
Že když žena na terapii říká, že „to“ tak často nepotřebuje, často „to“ jen potřebuje jinak.
Myslím si, že ano. Občas se například objevuje téma „dám – nedám“. Je to taková forma trestu a odměny; když budeš dělat tohle a tohle, já ti potom dám. To samozřejmě zvyšuje oboustrannou frustraci, celý vztah se mění. A cílem párové terapie je právě rozklíčovat, proč tito konkrétní partneři vnímají sex jako za odměnu.
Zdroj: Canva/Refresher
Jaké páry k vám nejčastěji dochází s problémy v sexu? Stydí se před vámi?
Je to mix, mladí i starší. Jsou páry, které toto téma přinesou na druhém třetím setkání, a jsou páry, kdy to musím adresovat já, ve chvíli, kdy je toto téma přítomné, ale zatím nevyslovené. Zeptám se, protože je to otázka, která prostě patří do párové terapie.
Párová terapie je také prostor pro komunikování toho, co potřebuji v sexu, co potřebuje můj partner – není to jen o problémech, ale i o vyhovění si. O intimitě, něžnostech, napojení.
Někdy to samozřejmě může vyvolat nejistotu a stud. Třeba o tom spolu nikdy nemluvili a teď by o takhle intimních věcech měli mluvit před někým úplně cizím. Už v tomhle momentě je vidět, jak spolu hovoří; jestli si třeba navzájem říkají, když mají nějaký problém nebo trápení. Zároveň ve chvíli, kdy se toto téma osloví, vnímám uvolnění u obou partnerů, že už o tom mohou mluvit, že se tomu mohou věnovat.
Často se v tomto tématu setkávám s otázkou, jak často by měli mít lidé v dlouhodobém vztahu sex. Jestli to, že jej mají třeba dvakrát týdně, znamená, že se dostatečně nemilují? Lze to takhle vůbec říci?
Myslím, že to nelze říct. Je to stejně individuální, jak kdybychom se ptali, jak často má člověk jíst ovoce, aby byl zdravý. (smích) Sexualita ve zdravém vztahu má být taková, aby vyhovovala oběma. Aby oba ve vztahu rostli, aby se propojovali. Nelze říci, že když máte po 20 letech vztahu třikrát týdně sex, tak máte zdravý vztah. Tak to nefunguje.
Fun fact 💡 Národní ústav duševního zdraví došel ve své studii CZECHSEX k závěru, že průměrná frekvence sexu je v české populaci méně než jednou za poslední měsíc. U lidí, kteří měli v době sběru dat dlouhodobý vztah, byla frekvence sexu s partnerem za měsíc průměrně 5,72krát u mužů a 5,63krát u žen.
A je normální, že se frekvence sexu v průběhu vztahu mění?
Neřekla bych normální, řekla bych běžné. Úplně si nemyslím, že když jsme mladí, máme víc sexu než po deseti letech vztahu. Spíš je to o tom, zda ten pár má čas pro partnerství nebo manželství. Zda po narození dětí nejsou „jen“ rodiči, ale už ne partnery.
Naskočí do nových rolí velmi rychle a někdy trochu zapomenou na partnerství – na koření vztahu. To znamená, že si vyrazíme na rande i po deseti letech vztahu, že se na sebe těšíme. Ještě před narozením děti by měli počítat s tím, že jsou partneři – a vedle toho se stanou rodiči.
Jak s páry řešíte, když společný sex vnímají jako nudný, rutinní – až do té míry, že se do něj musí nutit?
Nijak to s nimi neřeším, obvykle to řeší sami. (smích) Ani neradím. Pokládám otázky – kde se vzalo to, že se do sexu musí nutit? A kde jinde v životě se do věcí musí nutit? Jestliže má třeba žena pocit, že musí neustále muži vyhovovat, přestože se jí samotné nechce, tak v jakých dalších chvílích toto dělá? Proč to tak má? Kde se to vzalo? Proč touha vyprchala? Stejně tak je to i u mužů. Většinou dojdeme k tomu, že tam někde je nějaké „zranění“ či bolest, kterou je třeba vyslechnout a vyřešit.
Pokud se stane rutina ze sexu, tak je rutina i v samotném vztahu. Většinou to nastává tehdy, kdy se na sebe partneři přestanou nalaďovat. Ze sexu se stane „povinnost“. Takové to: máme středu, říká se jednou týdně, tak pojď, ať jsme spokojení. Je to ale i o tom říct „mám tě rád/a“, ne jen o sexu. Pokud na sebe nejsme napojení v jakékoli jiné oblasti vztahu, těžko budeme v sexu.
Sex a sexualita patří do párové terapie stejně jako do soužití dvou lidí. Je to o hluboké intimitě, napojení. To, jak se sbližujeme, jak spolu mluvíme, v jakých něžnostech k sobě ne/přistupujeme – to všechno se odráží i v sexu. Je to provázané.
A co když mají odlišné libido? Je něco takového častým tématem u vás na terapiích?
Spíš to pojmenují jako „moje žena / můj muž to chce víc než já a já ji/ho chci uspokojit“. Ale nemyslím si, že by to vnímali jako problém. Prostě jen přijdou, že nevědí, co s tím. Opět se tak musíme podívat, proč tomu tak je. Proč ho/ji chci uspokojit? V jakých dalších věcech mu vycházím vstříc? Bylo to tak vždy?
Velkou otázku v tomto případě mohou být i porody a jejich vliv na sexualitu. Rodičovství zkrátka sexualitu nabourá. Partneři hledají prostor sami pro sebe, jsou unavení, musí skloubit péči o dítě. Muži zároveň mají v tomto ohledu hodně otázek a nejistot. Některým párům také nemusí docházet, že to nebude hned takové, jaké to bylo před porodem. Nemusí to totiž být tak, že skončí šestinedělí a hned na to vlítneme a bude to bezva. Žena se stane matkou, muž otcem a jejich vztah, a to i ten sexuální, se promění.
Zdroj: Canva/Refresher
Únavu cítí určitě i bezdětní. Jak se vypořádat s tím, že člověk nemá energii na sex třeba kvůli pracovnímu vytížení?
Pokud jsme unavení kvůli tomu, že máme hodně práce, tak si kladu otázku, proč máme tolik práce. Není to třeba kvůli tomu, že se vyhýbám kontaktu se svým partnerem? V podstatě nikdy to totiž není „jsem unavený, nejde to“, je to nějakým způsobem vyhýbavé chování, které má nějaký důvod. Nemusí to ale být vědomé, opravdu té práce může být hodně, ale – co je priorita?
Sex a sexualita patří do párové terapie stejně jako do soužití dvou lidí. Je to o hluboké intimitě, napojení. To, jak se sbližujeme, jak spolu mluvíme, v jakých něžnostech k sobě ne/přistupujeme – to všechno se odráží i v sexu. Je to provázané.
Co dělat, když se cítíme napojení na svého partnera či partnerku jen při sexu, ale jinak intimitu ve vztahu necítíme?
Když mi na sezení pár řekne „nemáme problém, spíme spolu“, zabliká mi v hlavě červená kontrolka. Kladu otázku – a co jiného spolu máte? Pak to většinou začíná vyplouvat na povrch – že se neslyší, že se dřív dotýkali a chodili spolu za ruku, že jsou smutní, nepřitahují se, potřebují to jinak…
Měla jsem například pár, ve kterém se oba hodně fyzicky změnili, přibrali a přestali se vzájemně vzrušovat. Bylo vlastně ale moc hezké, že přišli na terapii a chtěli vědět, co pro to mohou udělat. Začali společně sportovat a podporovat se. A kupodivu to nastolilo velkou intimitu. Potili se spolu, byli vyčerpaní – a dát si po cvičení, když je člověk úplně zpocený, pusu, to je o velké intimitě. (smích)
Je podle vás udržitelné nastavení – já sex nechci a nepotřebuji, ale udělám to z lásky k tobě? Existuje v tomhle směru nějaké rozumné řešení?
Nejsem si úplně jistá, zda je v pořádku, aby v partnerství byly kompromisy. Potřebuje být dohoda. Při kompromisu totiž vždy musí někdo uhnout, teď já, příště ty – ale může se stát, že třeba uhýbám stále jenom já. Při dohodě se ale oba cítí rovnocenně.
Když chce v sexu jeden z partnerů zkoušet něco nového, je to opravdu o domluvě a velkém respektu, laskavosti a jemnosti. Jinak by se mohlo stát, že člověk bude cítit až odpor k tomu, co po něm partner vyžaduje. Rozhodně bych nešla do kompromisu: „Já to vydržím, abys to ty měl hezké, aby ses ukojil.“ Měla jsem pár, kdy kvůli extrémním potřebám pána bylo opravdu vhodné, aby šli od sebe.
Není to udržitelné ani z té strany, která vyžaduje něco, co ta druhá ne. Člověk totiž potřebuje souznění. Nechce, aby to bylo jako v tom vtipu, kdy spolu dva spí a žena si najednou vzpomene, že zapomněla vyndat prádlo z pračky. (smích)
Moje zkušenost je taková, že když žena na terapii říká, že „to“ tak často nepotřebuje, většinou je to tak, že „to“ potřebuje jinak. Ženy ale nechtějí říkat, co potřebují, protože „muž to má přece poznat“. Tohle musí prolomit a naučit se komunikovat své potřeby.
S jak dlouhou cestou na párové terapii bychom měli v tomto ohledu počítat? Předpokládám, že jedno sezení zpravidla nestačí.
Na jednom sezení to nedáte. Je to velmi individuální, ale pod deset sezení se mi to nikdy nepodařilo. A ani není záměr to uspěchat.
O čem teď mluvíme, to už jsme hodně daleko. Páry, které takto dokážou mluvit o svých potřebách v sexu, už za sebou mají dlouhou cestu. Aby k tomuhle lidé došli, museli si nejdříve přiznat, že potřebují, aby jim partner dal pusu na uvítanou, dotýkal se jich, mluvil s nimi. Až potom se mohou dívat na to, co potřebují v sexu. Jinak by to bylo opravdu jen o té tělesnosti, ničem jiném.
