David pracoval pro Cristiana Ronalda. „Vybrala si mě Georgina, jejich syna jsem učil vázat si kravatu“

Když se David objevil první pracovní den před domem Cristiana, třásl se jako osika. „Musel jsem si zachovat vážnou tvář. Když jdete pracovat pro takovou osobnost, od začátku si vás zkouší, i když pro něj ještě ani nepracujete,“ vysvětluje.

Zobrazit galerii

(6)

Vím, že jsi hrál fotbal, ale kvůli zranění jsi musel skončit. Byl to jeden z důvodů, proč ses rozhodl odejít do Anglie?Můj otec byl v Anglii už několik let, pracoval jako šéfkuchař. Dlouho mě lákal, abych přišel za ním, ale já to odmítal. Nechtěl jsem odejít z domova, ze Slovenska. Změnilo se to jednoho dne, pamatuji si, že bylo léto. Byl jsem venku s kamarády a otec mi zavolal, že jeden jeho známý hledá lidi do kebab shopu. Podmínky byly jednoduché. Za práci byla i strava a ubytování zdarma.

Bylo mi 18 let a v té chvíli mi to přišlo jako super příležitost. S fotbalem jsem skončil a nějakou velkou perspektivu jsem neměl. Do dvou dnů jsem se rozhodl. Řekl jsem si, že nemám co ztratit. Sbalil jsem si malý kufr, měl jsem asi 20 eur v kapse a vyrazil do neznáma.

Tvoje začátky ale nebyly lehké. Hodně lidí by to možná i vzdalo...

Ano, upřímně, byl to šok. Otec mě vzal na místo, představil mě majiteli a ukázali mi pokoj. Byla to malá místnost, možná dvakrát tři metry, matrace na zemi, stará komoda a malé střešní okno. Mezi stěnou a střechou byla mezera, kterou profukovalo. Koupelna byla plesnivá, špinavá, nepoužitelná.

Něco vydržím, ale tenkrát jsem si tam sedl a poprvé v životě jsem se rozplakal.

Tušil jsem, že to nebude jednoduché, ale něco takového jsem opravdu nečekal. Jenže v té chvíli jsem si uvědomil, že se vlastně nemám kam vrátit. Neměl jsem peníze, neměl jsem plán B. Řekl jsem si, že to prostě musím zvládnout.

Jak jsi to zvládnul?

Hned první den jsem za peníze, co mi dal otec, šel do obchodu nakoupit čisticí prostředky. Celou první noc jsem pokoj a koupelnu drhnul, aby se tam dalo alespoň normálně existovat. Koupil jsem si polštář, deku a dokonce i voňavou svíčku, protože ten tam zápach byl hrozný. (smích) Potom jsem si sedl a začal si psát plán. Vypsal jsem si priority. Přizpůsobit se, naučit se jazyk, pochopit systém.

Jak vypadala tvoje práce? Byli k tobě majitelé fér?

Musím říct, že to byli féroví chlapi. Neměl jsem problém ani s penězi. Dostával jsem 150 liber týdně. Pracoval jsem každý den, bez výjimky. Běžně i 14 až 16 hodin denně. O víkendech ještě víc, protože jsme byli blízko klubu, takže po nocích k nám chodily davy lidí. Pak jsme končili o páté šesté ráno a ještě museli uklidit a připravit se na další směnu. A za pár hodin znovu do práce. Spal jsem možná čtyři pět hodin denně. Byla to brutální škola života. Po deseti měsících jsem odešel.

Z kebab shopu jsi asi hned nešel pracovat na stadion Old Trafford.Ne, ještě jsem pracoval v italské restauraci a pak jsem šel na lodě. Tam jsem strávil asi tři a půl roku. Plavil jsem se po Evropě, žil jsem ve Francii i v Německu. Ale práci na lodi jsem nedával. Pracuješ deset měsíců v kuse. Chtěl jsem mít alespoň trochu života mimo práci, tak jsem přijal nabídku v Manchesteru a zase jsem šel do kuchyně.

Jak ses potom dostal k práci u security? Začal jsem pracovat v klubech a barech. Nebylo to jednoduché, ale makal jsem a postupně jsem se dostal do lepší firmy. Zlom přišel ve známém podniku Neighbourhood, kde jsem se po čase stal head doormanem, šéfem ochranky.

V Neighbourhoodu ses začal setkávat s celebritami?

Přesně tak. Právě tam jsem se setkal s fotbalisty, zpěváky či zápasníky UFC. Pro mě byl největší moment potkat Davida Beckhama, protože to byl můj idol z dětství. Musel jsem ale zůstat profesionální, i když uvnitř jsem byl jako malý kluk.

Anglie je známá bujarým nočním životem. Nechci generalizovat, ale často se o nich říká, že dělají největší nepořádek. Jaké s tím máš zkušenosti?Práce v tomto klubu byla opravdu drsná. Každý večer konflikty, alkohol, drogy. Měl jsem situace, kdy na mě vytáhli nůž, dokonce jsem měl i pistoli u hlavy. Musíš si vybudovat respekt, jinak tě sežerou. Chodily tam různé gangy a ty jsi musel vědět, kdo s kým jak vychází, aby se uvnitř nepozabíjeli. Bylo to divoké.

Bylo pro tebe náročné získat si respekt, když jsi byl cizinec?

Když jsem přišel do Anglie, byl jsem automaticky vnímán jako outsider. Setkával jsem se s tím hlavně v práci v klubu. Když jsem někoho nepustil do klubu nebo vznikl konflikt, tak mi velmi často říkali věci jako: zmiz zpátky do své země, nebo nepatříš sem.

Slyšel jsem to i patnáctkrát za večer. Když přijdeš jako cizinec někam, máš to mnohonásobně těžší než místní.

Jak ses z klubové ochranky dostal až na stadion Manchesteru United a následně k práci pro Ronalda?

Začal jsem pracovat pro větší bezpečnostní týmy. Kromě restaurací a barů měly na starosti i bezpečnost pro Manchester City a Manchester United, takže jsem se tam dostal přes ně. Na stadionu Old Trafford jsem pracoval u tunelu, kudy chodí hráči, rozhodčí a VIP hosté. Mojí úlohou bylo řešit bezpečnost a pohyb lidí, hlavně když přicházely rodiny hráčů nebo hosté.

Prý jsi Cristianovu synovi a Georgině pomohl utéct před fanoušky...

Bylo to úplně nečekané. Stál jsem v prostoru u tunelu na stadionu. Díval jsem se do dálky a viděl přijíždět černý van. Tehdy jsem poprvé naživo uviděl Cristiana juniora a Georginu s dalšími dětmi. Nejprve to byl klid, ale pak se to změnilo. Fanoušci je poznali a začali se na ně doslova valit. Rozběhli se na ně, začali křičet, tlačit se, chtěli fotky. Vznikl chaos a panika.

Co jsi v té chvíli udělal?

Nechtěl jsem, aby se rodině něco stalo. I když to nebyla moje přímá úloha, viděl jsem, že jsou ve stresu, hlavně děti a Georgina. Tak jsem se rozběhl k nim. Začal jsem lidi strkat pryč, některé jsem musel doslova odtlačit. Zakryl jsem Georginu rukou, děti jsem postavil blíže k ní a vytvořil prostor, abychom se přes tunel dostali zpět do bezpečí na stadion. Bylo vidět, že si toho všimli. Jeden z jejich bodyguardů mi potom poděkoval a podal mi ruku. Já jsem to bral jako normální věc, dělal jsem jen to, co bylo třeba. Po zápase se situace zopakovala, pomáhal jsem jim znovu s přesunem k autu. Postupně si mě začali všímat i víckrát.

Nejprve mi dali vizitku. Uložil jsem si číslo, ale hned jsem jim nepsal. Věděl jsem, že je to test.

Proč?

Je to test, jestli je budeš „nahánět“ nebo jestli si zachováš chladnou hlavu. Zavolali mi v sobotu večer. Seděl jsem doma, připravoval se do práce a najednou mi zvoní telefon. Zvedl jsem to a šéf jejich ochranky se mě zeptal, jestli mám chvíli. Řekl mi, že mě asi měsíc sledovali a líbí se jim, jak pracuji, a že by potřebovali někoho, kdo by pracoval pro Cristiana. V té chvíli jsem si myslel, že jde možná o pomoc s nějakou restaurací nebo něco podobného, protože už věděli, jaké mám kontakty a zkušenosti. Ale on mi řekl, že bych pracoval s ním a druhým bodyguardem Sergiem jako bodyguard, řidič, asistent, všechno dohromady. Staral bych se hlavně o Georginu a děti, protože oni se musí soustředit na Cristiana.

Jak jsi reagoval?Nejdřív jsem tomu nevěřil, vždyť se bavíme o Cristianovi Ronaldovi. (smích) Ptal jsem se sám sebe, proč právě já. Oni mi však řekli, že nehledají „nejzkušenějšího člověka na světě“, ale někoho spolehlivého, klidného a loajálního. Dohodli jsme si setkání na pondělí v centru Manchesteru, kde mi vše vysvětlili podrobněji. Bavili jsme se asi půl hodiny, pak si podali ruce a řekli mi, že příští pondělí začínám. Ale věděl jsem, že to takhle jednoduše nepůjde. Tito lidé tě testují od začátku. Takže další test?

Jasně. Hned po setkání jsem si šel koupit nové obleky, košile a boty. Věděl jsem, že v této práci nemůžeš chodit stále ve stejném oblečení. Utratil jsem za to všechny peníze. (smích) A tak jak jsem očekával, to i bylo. Za pár hodin mi přišla zpráva, zítra v 7:30 začínáš. Odpověděl jsem: „I’m ready.“ Později jsem se dozvěděl, že to byla právě Georgina, kdo si mě vybral.

Jaké bylo první setkání s Cristianem?

Otevřely se velké černé dveře a já jsem vyšel po pár schodech nahoru. Už ke mně kráčel Ronaldo, třásl jsem se jako osika. (smích) Říkal jsem si v duchu, že se musím tvářit profesionálně. Podali jsme si ruce a řekl mi: „Vítám tě v týmu, vítej v rodině“. Já jsem mu odpověděl, že je pro mě čest být tu a že udělám všechno, co je třeba. On mě ještě poplácal po rameni, řekl něco portugalsky a tím všechno začalo. Ve vteřině jsem věděl, že se mi život mění úplně od základů. Tvůj osobní život už prakticky neexistuje.

V čem spočívala tvoje práce?

Doslova tě hodí do vody. Nedají ti žádný dokument s tím, na co se budeš muset připravit, nebo jak funguje jejich denní režim. Všechno se učíš za pochodu. Vlastně jsem od rána komunikoval přes Whatsapp se Sergiem (druhý bodyguard), který mi psal jen věci typu: Děti končí za 15 minut ve škole, odvez je na trénink, vyzvedni Georginu, dovez je domů, umyj auto, ohřej auto a podobně. Všechno bylo naplánováno do minuty. Celá rodina se přizpůsobovala Cristianovi. Dům fungoval jako stroj. Když Cristiano přišel domů, všechno se zastavilo. I když Gio nebo děti dělali něco jiného, přestali a šli si všichni spolu sednout ke stolu. To se mi velmi líbilo.

Ta preciznost a organizace byla neuvěřitelná. Každý věděl, co má dělat. Například jsme měli přesné hlášení, kdy Cristiano přichází. Za pět minut, dvě minuty. Všechno muselo být připravené.

Hodně času jsem trávil s dětmi, hlavně s Juniorem. Chodili jsme na tréninky, učil jsem ho vázat si kravatu, kopali jsme si na hřišti.

Jak fungoval tvůj vztah s Georginou a Ronaldem na začátku?První týdny neprobíhala prakticky žádná komunikace, jen profesionální kontakt. Když něco řekli, odpověděl jsem. Jinak jsem byl ticho, pozoroval jsem a učil se. Až časem se to uvolnilo a začali jsme mít normální vztah založený na důvěře.

Jaká je Georgina?

Gio je velmi inteligentní žena. Je přísná, ale má i jemnou stránku. Viděl jsem ji v různých situacích, s dětmi, přáteli, rodinou. Zažil jsem s ní i těžká období. Ke mně se vždy chovala s respektem. Nikdy jsme neměli konflikt, maximálně mi řekla, když se jí něco nelíbilo.

Je přímá, ale nikdy nedává lidem pocítit, že by byli něco míň. Ke každému se chová s respektem.

Cristiano stále, i na svůj věk, extrémně maká. V jeho domě musely být velké vychytávky...

Vila byla v podstatě soukromým medicínským centrem se saunami, kryokomorami či kyslíkovými inkubátory. Cristiano má extrémně citlivou pokožku. Co se týče bazénů, pH vody muselo být nastaveno na přesnou hodnotu, 9,6. Pokud tam byla odchylka o dvě desetiny, okamžitě to cítil a muselo se to ihned překalibrovat.

Zažil jsi Ronalda i odvázaného?

Je to extrémní profesionál. I když přišel domů v jednu ráno, ráno v sedm už trénoval. Ale zároveň se uměl i uvolnit, smát se, dělat si legraci. Má smysl pro humor. Například jsme jednou s bodyguardem Fernandem soutěžili, kdo rychleji vyběhne do kopce s odpadkovými koši. Cristiano nás sledoval z okna, kdo vyhrál, a smál se. Nebo když mě pozval do ledové lázně, vydržel jsem asi dvě tři minuty, ale pochválil mě. On dává kolem sedmi minut.

Dnes už pro něj nepracuješ, jak se vaše cesty rozdělily?

Poté, co se Cristiano Ronaldo přestěhoval do Saúdské Arábie, jsme spolupráci ukončili. Byli jsme ale pár měsíců potom stále spolu v kontaktu, dokonce jsem pro ně dělal jednorázové práce, když trávili čas v Evropě.

A co děláš teď?

V roce 2023 jsem se stal manažerem Security v Selfridges Manchester. Odtud jsem se za rok vypracoval na pozici Area Manager ve stejné firmě. Pár měsíců zpátky mě povýšili na Regional manažera, kdy mám na starosti asi 25 různých klientů, včetně Selfridges a značky jako Louis Vuitton, Chanel, Gucci či Hermès. Řídím rozpočet přibližně 7,5 milionu liber a tým kolem 200–220 lidí.

Co je náplň tvé práce?

Firma se jmenuje Securigroup a jde o jednu z největších bezpečnostních společností v UK. V rámci své pozice řídím security týmy, starám se o rozpočet, recruitment i trénink zaměstnanců. Zodpovídám za celkový chod regionu a dohlížím na to, aby každý pracovník i manažer pod mým vedením reprezentoval firmu i značku klientů co nejlépe.

Kromě toho jsem si založil i vlastní menší firmu, kde se věnuji doormanům a zabezpečení provozů. Máme klienty v Manchesteru a Liverpoolu, mezi které patří například hlavně restaurace. To je takový můj menší projekt, abych se nenudil. (smích)