Adéla žije v Grónsku: Zdravotnictví a léky jsou zdarma, ale v obchodě někdy měsíc nekoupíš vejce nebo brambory

Už jsi zmínila polární noc, je tedy horší, když je skoro pořád tma?

Když je polární noc, maximálně tak dvě hodiny denně je takové šero, představ si to jako podzimní stmívání mezi pátou a šestou večer. Během polární noci jsi odkázaná jen na umělé světlo, je to zase něco úplně jiného a i na to si musíš zvyknout.

Proč jsi odešel*odešla právě do Grónska?

V roce 2022 jsem bydlela na Islandu, mě to vlastně stále táhlo a táhne na sever a do zimy. Řekla jsem si, že chci zkusit něco víc arktického, proto Grónsko. Rozeslala jsem maily a hledala si práci v gastru a v hotelech. Ozval se mi šéf z místa, kde jsem teď.

Mezitím jsi ale žila i v Dánsku...

Po roce a půl v Grónsku nám s přítelem, který je Dán, chybělo trochu víc sociálního vyžití, tak jsme šli do Dánska, ale po roce tam jsme se vrátili do Grónska, kde jsme teď už pět měsíců.

Bylo něco, co tě na Grónsku šokovalo?

Možná to, že se stále díváš na obrovské ledovce. Žila jsem ve městě Ilulissat, což je takové turistické centrum v oblasti. Na léto tam jezdí hodně lidí z Evropy na sezónní práci, to mě taky překvapilo. Každý den je tu ohňostroj, místní většinu oslav a setkání doplňují ohňostrojem. Někdo z vesnice slaví třeba narození dítěte nebo něco jiného.

Jak tě přijali místní?

Záleží na tom, kam přijdeš. V Nuuku, což je hlavní město, nebo Ilulissatu, je hodně turistů, místní jsou na to zvyklí a je tedy běžné, že lidé přijedou na léto a po létě odjedou, takže se moc nevytvářejí nějaké vazby s místními. Teď žiji v Aasiaatu, to je malá rybářská vesnička, kde žije přibližně 2 500 lidí.

Jak se tam žije?

Velmi klidně, lidé jsou milí, řeší si své životy, jsou přátelští. Většina tu pracuje v rybářském průmyslu, maximálně jsou to lovci, kteří chodí lovit.

Jak je možné, že v tak malé vesnici funguje fine-dining restaurace?

Zdá se to jako bizár, vím, ale žijí tu lidé, kteří chtějí nějaké vyžití a vyhledávají to. Jezdí sem i lidé z okolí. Když se místní dozvěděli, že přes léto bude restaurace otevřená, děkovali nám, protože už plánovali, že budou muset do nějaké pořádné restaurace do Dánska nebo někam lodí v Grónsku. Jsou ochotní za to platit.

V Grónsku nejsou běžné silnice, jaké známe u nás, v létě tě převezou lodí, jinak se lidé přesouvají jen letadlem. Jak tam lidé cestují?

Loď jezdí v létě, lidé jí cestují za prací či rodinou, ale v zimě je k dispozici jen letadlo, pokud chceš jet dál. Jinak necestují. Znám hodně místních, kteří nikdy neopustili Grónsko. Zajímavé je také to, že když je žena těhotná, musí přibližně měsíc před porodem do jednoho ze dvou měst v celém Grónsku, kde je porodnice. Tam si i na měsíc pronajmou hotel, protože tam musí zůstat.

Jak tam řeší ostatní záchranné složky?

Hasičská zbrojnice je tu běžná věc, stejně tak zdravotní středisko. Sranda je, že zdravotnictví je tu zdarma a stejně tak léky, záleží jaké, ale ty běžné jsou zdarma. Jednou jsem potřebovala základní léky, přišla jsem do lékárny, vzala jsem si je a odešla jsem, jen tak. Neplatíš nic.

Co dělají lidé ve volném čase?

To je přesně o tom, kde žiješ. Nuuk je tu vnímán jako velkoměsto, kde máš fitka, kavárny, restaurace. Fitka jsou téměř v každém městě, hodně lidí tu sportuje. Socializují se společně, tady se všechno oslavuje. Dokonce bych řekla, že vyhledávají příležitosti na to, aby něco oslavili a aby se společně setkávali. Potom klasika, rybolov, čas v přírodě, takové běžné a tradiční věci.

A co mladá generace, odcházejí za studiem či prací pryč?

Je to rozdělené na takové dvě skupiny. Někteří zůstávají, pracují jako rybáři, v rodinných podnicích, někteří jsou lovci, žijí tu a tvoří si tu ten místní životní styl. Další pak jdou za školou či prací pryč, většinou do Dánska.

Dá se porovnat mentalita místních s námi?

Jsou velmi rodinně soudržní. Mám kolegyni, jejíž rodina žila v Nuuku, ale její sestra si našla manžela tady v Aasiaatu, tak se s ní odstěhovala, protože nechce žít bez sestry. Nevím, jestli se něco takového děje doma na Slovensku.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

V restauraci jsme s přítelem jen dva, začínáme obědem s kolegy z hotelu. Připravujeme se na večer, v podstatě je to běžný restaurační cyklus jako všude jinde. Otevřeno je do nějaké desáté, ale nevnímáš to, protože to venku vypadá pořád stejně, stále je vidět.

Grónština je jedním z nejnáročnějších jazyků světa. Domluvíš se s místními?

Tak to ne, haha. Je to velmi náročný jazyk a málokdo se ho učí, umím jen pár slov. Každý tu umí dánsky, učí se to ve škole, já dánsky rozumím, ale ještě se musím naučit lépe mluvit. V Nuuku jsem zase viděla, jak chtějí prosazovat anglický nebo grónský jazyk.

Bavili jsme se o náročné infrastruktuře, jak řešíte zásobování?

Musíš mít velmi dobré plánování na objednávání surovin a věcí do restaurace. Ve vesnici jsou jen dva malé obchody se základními surovinami, na to se spoléhat nedá. Nejjednodušší je sehnat ryby, velryby, soby, pižmoně a tyto lokální věci, to seženeš snadno.

A co ostatní věci, je něco, pro nás běžné, ale tam je to problém sehnat?

V létě přijíždí velká loď se surovinami a zbožím dvakrát týdně, v zimě jen jednou za dva týdny. Zažila jsem období, kdy skoro měsíc neměli v obchodě vajíčka či brambory, protože je musí importovat. A hodně mrazí. V životě jsem netušila, co všechno se dá zmrazit, haha. Místní stále jedí maso, tvrdí, že ho musí jíst, aby si vytvořili tukovou zásobu na zimu.

Kolik stojí jídla v restauraci, kde pracuješ?

Záleží, připravujeme dvou-, tří- i pětichodová menu. Běžné tříchodové stojí mezi 1200 až 1700 korunami. Cena je vyšší, protože musíš většinu věcí dovážet, ale ani v Dánsku to dnes není o nic levnější.

Kolik je možné si v Grónsku v gastru vydělat?

Taky záleží na tom, kde přesně pracuješ. V Nuuku je to víc, v Aasiaatu je to o něco méně, ale pod 50 tisíc korun čistého měsíčně nejdeš.

Viděl jsem video Milana Bez Mapy, ve kterém ukazoval vysoké ceny v grónském obchodě. Je to pro místní drahé, nebo to spíše reflektuje poměr k jejich příjmům?

V Grónsku nejsou takové možnosti, jako má člověk jinde, ani je tu materiální věci nezajímají. Protože ušetří na věcech jako nové oblečení či auto, šetří si tak na potraviny a základní potřeby, které pak pro ně nejsou drahé. Někde uberou, ale jinde zase přidají. Hodně si ušetří vlastní produkcí ryb a masa, které pak ve velkém mrazí.

Dá se tam něco pěstovat?

Jednou jsem viděla, že na jihu Grónska měli ve skleníku rajčata, ale to byla spíše rarita než běžná praxe. Léto tu není běžným létem, teď je šest stupňů Celsia. Ale jsou také dny, kdy je tu 15 stupňů a všichni si oblékají šortky a trička, jak tu mají jinou toleranci, haha.

Jak je to s bydlením v Grónsku?

Můžeš tu vlastnit dům, ale vlastníš jen ten dům, pozemek pod ním patří obci, případně městu. U nás vlastníš celý pozemek, který si můžeš oplotit, tady to tak není. Dům může stát kdekoli, ale není rozděleno, kde začíná a končí čí pozemek. Když jdeš po chodníku vesnicí, běžně procházíš lidem před domem. Něco jako řadová zástavba tu neexistuje.

Kolik tam stojí bydlení?

My s přítelem platíme 14,5 tisíce za domek, ale to je zvýhodněná cena. Stejně jako každý, kdo tu pracuje, máme levnější bydlení. Lidé tu nemovitosti pronajímají i na airbnb. Nejsou tu žádné velké bytovky, většina lidí žije v domech, případně malých bytech.

Jak je tam nastavený sociální systém, jsou tam například bezdomovci?

Tím, že místní vůbec nejsou materialisti, nenosí fancy oblečení ani nejezdí v drahých autech, nevidíš, zda jsou lidé bohatí nebo ne. Běžně tu lidé z velkých firem nosí tepláky a vytahaná trička. Je tu i chudoba a myslím, že i bezdomovci, ale protože je venku zima a pravděpodobně by venku zmrzli, přespávají nebo se pohybují ve vchodech bytovek.

Jak místní vnímají téma Grónsko a USA?

Panuje tu obecný názor, že nechtějí patřit pod USA. Ale tak, jako všude, i tady politické otázky rozdělují lidi. Někteří cítí jistotu a jsou spokojeni s tím, že patří pod Dánsko, jiní zase chtějí a hlásají celkovou samostatnost. Ale spadat pod USA nechce vlastně téměř nikdo, nedokážou si to představit a nepřipouštějí si to. Politiku v sobě neživí, mluví o ní spíš v takovém uvolněném módu, dokonce vtipkují, že když máš červenou kšiltovku, jsi Trumpův přívrženec.