V novém článku se dočtete o dvaceti dalších zajímavostech, tentokrát z oblíbených herních sérií MAFIA a GTA.
Není tomu tak dlouho, co jsme vám přinesli první článek o dvaceti zajímavostech a faktech z videoherního průmyslu a jelikož jste vy jako čtenáři o podobný obsah projevili zájem, rozhodl jsem se vypracovat další. Tentokrát jsem se vyhnul nějakému obecnému pojetí a článek jsem věnoval pouze dvojici zvučných titulů, respektive dvěma herním sériím, kterými jsou gangsterské duo Mafia a Grand Theft Auto. Obě tyto série se vyznačují ohromným množstvím easter eggů, různých odkazů a celkově se s nimi zkrátka pojí řada pozoruhodných skutečností. V článku tedy pochopitelně nejsou ani zdaleka všechny, ale snažil jsem se spíše jen o výběr těch méně známých, které ovšem stále stojí za zmínku.
Mafia
Autoři museli vymyslet vlastní názvy aut
Mafia: The City of Lost Heaven hráči dovolovala usednout za volant více než padesátky dobově přesných automobilů, které měly původně reálné názvy, ale jelikož tvůrci nezískali potřebnou licenci od výrobců vozů, nakonec nemohly být názvy použity. Autoři tak tedy byli nuceni opět zapojit své kreativní myšlení a přijít s novými názvy, které by už použít mohli. Po přejmenování se tedy ze značky Ford stal Bolt, Cadillac dostal jméno Lassiter, německý Mercedes-Benz nahradil Celeste Marque, Schubert byl původně Chevrolet a Buick se změnil na Wright. Jména museli vývojáři vymyslet i pro dvojku, některá se ale opakovala.
Dvojka získala rekord za nadávky
Do Guinessovy knihy se Mafia 2 zapsala v roce 2010 a podařilo se jí to díky enormní četnosti slova „fuck“. Rekordmanem do té doby byla střílečka House of the Dead: Overkill, ve které toto slovíčko zaznělo 189krát, což pro Mafii 2 v podstatě nebyl žádný velký soupeř, protože toto číslo dalece převyšovala. Níže se můžete podívat na video zobrazující 200 případů, kdy se v Mafii 2 fuck objeví, ale samozřejmě se nejedná o celkovou sumu. Co se týče českého dabingu, tak ten si s variacemi nadávek přirozeně vyhrál o něco víc a nepůsobí tolik repetitivně.
Fotky tvůrců na plakátech se zločinci
Tento úsměvný easter egg asi neunikl žádnému hráči s pozorným okem. Ve městě jste mohli narazit na nespočet vyvěšených plakátů s hledanými zločinci, ale fotky na nich patřily právě členům vývojářského týmu. Za příklad si můžeme uvést Jardu Koláře, producenta hratelnosti hry, který byl podle plakátu hledaný za praní špinavých peněz. Další byli hledaní například pro vyhýbání se nástupu do armády, prostituci nebo kšeftování s drogami. A hodně zkoumavý hráč si mohl jmen některých tvůrců všimnout i na poštovních schránkách. Jelikož se někteří nedostali do osekaných závěrečných titulků, mohli své jméno ve hře otisknout alespoň tímto způsobem. Na několika jmen můžete narazit také v úvodní části hry na kamenné desce visící na zdi.
Playboy během událostí druhé Mafie neexistoval...
Pozornosti znalců pánského magazínu Playboy tato drobný detail jistojistě neunikl. Ve hře, jejíž dějová linie se odehrává mezi lety 1943 až 1951, bylo možné objevit plakáty odhalených Playmates z časopisu Hugha Hefnera, což byl jistě příjemný doplněk. Co tady ovšem nesedí, je fakt, že Playboy byl ale založen až v roce 1953. Možná je to částečně dáno tím, že hra měla původně namísto 15 kapitol obsahovat kapitol 22, které by se odehrávaly od roku 1946 až do roku 1957.
... a stejně tak některé použité skladby
Menší časová nesrovnalost se týká i některých herních skladeb. V prvním díle se konkrétně jedná o hudbu gipsy-swingového kytaristy jménem Django Reinhardt, jehož písničky jsou právě díky Mafii dodnes zapečetěny v našich vzpomínkách. Problém je ale v tom, že během doby, kdy se děj hry odehrával, některé písně teprve vznikaly nebo ještě ani vůbec neexistovaly. Za příklad si můžeme uvést skladbu Belldeville, jejíž památná melodie vás v myslích opět zanese zpět do Lost Heaven. Ta vznikla až v roce 1942, zatímco Mafia 1 se odehrává ve 30. letech. Podobně tomu bylo i ve druhém díle, kde některé skladby v rádiu ještě nevznikly.
Metal v Mafii
Na závodní misi Fairplay v první Mafii si všichni pamatujeme. Co ale určitě většina hráčů napoprvé vůbec nepostřehla, obzvlášť pokud třeba nejste fanoušci této muziky, je easter egg v podobě jmen několika hudebníků z metalových kapel na výsledné tabuli. Najít zde můžete kultovní jména jako Peter Tätgren, což je frontman švédské deathmetalové formace Hypocrisy, Chris Barnes, bývalý zpěvák z Cannibal Corpse dnes působící v Six Feet Under, Bill Steer, kytarista a spoluzakladatel kapely Carcass nebo David Vincent, zpěvák a baskytarista z americké skupiny Morbid Angel. Dále zde byli Will Rahmer z Incantacion, dnes v Mortician, současný zpěvák a kytarista Kingdom of Sorrow Kirk Windstein a další.
Brno, Brno a znova Brno
Možná jste si toho všimli, možná ne, ale série hned několikrát odkazuje na město Brno, sídlo tvůrců z 2K Czech. Tak například v některých videích je vidět láhev whisky pojmenované právě po českém městě, ve druhém díle se nachází sejf s Brnem na dolní straně a pak také po Empire Bay projíždí nákladní auta, která nesou názvy měst Brno, ale také Lost Heaven, dějiště prvního dílu. Odkazy na město jsou docela dobře oku ukryté a velice snadno se během hraní dají přehlédnout, ale jsou tam.
Cenzura v Německu
V našem sousedícím Německu nejsou cenzury her ničím nevídaným. Tím důvodem bývá v drtivé většině příkladů explicitní zobrazení násilí a z podobných důvodů tak tomu bylo i v případě Mafie. Rozdíl v cenzurované verzi se v porovnání s tou původní se projevuje v tom, že ve hře nestříká například po zasažení střelou krev (vyskytuje se pouze v cutscénách) a hráč ani nemůže přejet autem chodce. Pokud se o to ale přece jenom pokusí, daný člověk si například lehne na zem a snaží se krýt rukama.
Americký dabing od herců ze Sopranos
Českému dabing v The City of Lost Heaven asi ani není co vytknout. Marek Vašut, Petr Rychlý, Antonín Molčík a mnozí další odvedli vskutku prvotřídní práci, ale k zahození určitě není ani anglický dabing. O ten se totiž postarali herci z veleúspěšného seriálu The Sopranos (česky Rodina Sopránů), který právě o mafiánské rodině pojednává. Ale česká verze je samozřejmě nenahraditelná. Kéž by byl i ve trojce!
Morellova kriminální rodina byla skutečná
Nepřátelskou mafiánskou organizací hráče je v jedničce Morellova rodina, ale málokdo ví, že tato rodina, byť samozřejmě ne identická, skutečně existovala. V devadesátých letech devatenáctého století ji založil Giuseppe Morello, ovšem dnes je rodina známá spíše jako Genoveseho kriminální rodina, pojmenovaná podle pozdějšího bosse Vita Genoveseho. Jedná se o nejstarší mafiánskou organizaci z takzvaných Pěti Rodin působících v New Yorku. Stojí za zmínku, že Giuseppe Morello měl zdeformovanou pravou ruku, kvůli čemuž se mu přezdívalo "the Clutch Hand" a stejnou přezdívku má na plakátu přiloženém výše uvedenou i Jarek Kolář, který pracoval na Mafii 2.
Grand Theft Auto
Tvůrci si platili negativní reklamu
Ačkoliv jsme dnes zvyklí, že se s GTA pojí kontroverze tak nějak sama od sebe a zcela přirozeně, zpočátku tomu záměrně dopomohl i samotný Rockstar. Autoři v době vydání prvního dílu série chtěli ke hře přilákat pozornost široké veřejnosti, a proto narukovali odborníka přes PR Maxe Clifforda, který zaplatil nemalý finanční obnos za otisknutí negativních a kontroverzních článků ve známých bulvárních novinách ve Velké Británii. A výsledek? Mistrovský plán zafungoval přesně podle představ. O hře se psalo, mluvilo a skvěle se prodávala.
Hillary Clinton jako Socha svobody v GTA IV
Hillary Clinton, současná kandidátka na prezidenta Spojených států amerických, v minulosti často vystupovala proti násilným hrám, mezi nimiž hlasitě zmiňovala právě i série GTA. Donkichotsky bojovala za zakázání prodeje a Rockstar, tak jak to má ostatně ve zvyku, si na její konto neodpustil jeden vtipný easter egg. Ve čtvrtém dílu odehrávajícím se v New Yorku se rozhodli její obličej umístit na Sochu svobody a do ruky jí namísto pochodně dali kelímek horké kouřící kávy, což je pravděpodobně odkaz na kontroverzní mód Hot Coffee ze San Andreas, nad nímž se Hillary pohoršovala. Mód byl jedním z důvodů, proč navrhovala uvalit na hry větší míru regulace. Vždyť to přece hrají děti! Ve hře se socha mimochodem jmenovala Statue of Happiness.
Soudní spory o více než miliardu dolarů
Asi jen málokoho překvapí, že tvůrci se kvůli některým dílům (ne-li všem) museli potýkat také se soudními spory. A že jich nebylo málo. Mezi ty nejznámější se řadí například spor s advokátem Jackem Thompsonem, který hry označil jako „simulátor na zabíjení policistů“ a proti hře bojoval údajně ve jménu rodin, které přišly o své milované bližní „kvůli hře“. V době vydání GTA V mohli fanoušci také zaregistrovat soudní spor s herečkou Lindsay Lohan, která prohlašovala, že tvůrci použili na plakát její podobiznu. Celkově se tak během let vedly s firmou Rockstar spory o více než miliardu dolarů. Často zvítězil rozum, ale některé z nich pro společnost nedopadly dobře, jako například právě ten kvůli Hot Coffee, který Rockstar stál 20 milionů dolarů.
GTA IV mělo kolem 80 000 řádků dialogů, pětka asi dvakrát tolik
GTA čtyřka byla ve své době zdaleka nejukecanější z celé série. Hra obsahovala kolem 80 000 řádků dialogů, což překonalo i Mass Effect 3 s 40 000 řádky nebo dokonce Fallout: New Vegas se 65 000 řádky. Níže si pro představu můžete prohlédnou porovnání kompletního scénáře GTA IV s jeho předchůdcem. To ale není všechno. Alastair MacGregor z Rockstar North totiž v minulosti uvedl, že GTA V mělo dialogových řádků více než 158 000, tedy skoro dvakrát víc než čtyřka.
Série GTA by možná nikdy nevznikla nebýt glitche v jiné hře
Studio DMA Design (později Rockstar North) vyvíjelo titul s názvem Race’n’Chase, ve kterém si hráč měl zvolit, zda bude hrát za zloděje, nebo naopak za muže v uniformě na straně zákona, který měl loupežím zabránit. Když si ale hráč zvolil zločince, glitch způsobil, že policie se ho nesnažila zatknout, ale svými auty se ho snažila vytlačit pryč ze silnice. Testovací skupina si ale tento nechtěný prvek natolik oblíbila, že ho tvůrci ve hře nechali, odstranili možnost hrát i za policii a začalo se tak pomalu rýsovat první GTA.
Nadávky v GTA V strčí do kapsy i Mafii
Že je Mafia nejsprostější hrou? Kam se hrabe na GTA V! Samotných sprostých slov se v ní vyskytuje skutečně nepřeberné množství, což vám dokáže i níže přiložené video, ve kterém je počítán snad všechen výskyt slůvek „fuck“ a „cunt“ a možná vás překvapí, kolikrát vlastně během příběhu zazněla. Číselník v dolním rohu ukazuje, že bylo to více než tisíckrát. Nejsou to ale ani zdaleka všechna sprostá slova ve hře. Kdyby byla zahrnuta i ta, která se považují za méně urážlivá společně i s rasovými narážkami či urážkami, tak by se nikdo asi ani nedopočítal.
V době vydání GTA V si lidé plánovali vzít nemocenskou
To se týká převáže pánská populace. Při průzkumu ve Velké Británii se totiž údajně ukázalo, že až čtrnáct procent mužů plánuje v době vydání tenkrát tolik očekávaného GTA V nejít do práce a vzít si nemocenskou dovolenou. To by ve výsledku znamenalo pár milionů „nemocných“ mužů bojujících na lůžkách se svojí příhodně načasovanou zákeřnou chorobou. Postihla nějaká ta „nemoc“ i vás?
Niko Bellic byl vytvořen podle herce z filmu Za nepřátelskou linií
GTA IV ze série dle mého tak trochu vybočuje. Neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně, ale jednoduše na mě působila ve svém jádru o něco vážněji, možná až chladněji. A stejně tak i její hlavní hrdina Niko Bellic. Spousta hráčů včetně mě si postavu oblíbila velmi záhy, ale co se možná tolik neví, je skutečnost, že předlohou pro její vytvoření byl herec Vladimir Maškov, kterého jste mohli vidět například ve filmu Za nepřátelskou linií. Samotní tvůrci herce dokonce oslovili, zda by byl pro ně ochotný postavu namluvit, ale ten je odmítl.
Karel Roden v GTA IV? Hned dvakrát!
Tvůrci sice nepochodili u Vladimira Maškova, ale u českého herce Karla Rodena ano. Jeho hlas jste totiž v GTA IV mohli zaregistrovat, a to hned u dvou různých postav. Tou první byl Mikhail Faustin, jeden z antagonistů, který byl hlavou zločinecké organizace Faustin Family. Tou druhou postavou vlastně ani nebyla postava jako taková, respektive fyzicky se ve hře nikdy neobjevila. Byl jím Wade Johnson, který Niko Bellicovi pomocí telefonní budky zprostředkovával kontrakty na vraždy.
Ten sjetý pán ve vínové košili
Shawn Fonteno a Young Maylay jsou bratranci
Jejich civilní jména vám možná příliš povědomá nebudou, ale jedná se o dabéry dvou hlavních postav ze série, konkrétně Carla Johnsona (Young Maylay) ze San Andreas a Franklina Clintona (Shawn Fonteno) z nejaktuálnějšího dílu, kteří hrdinům propůjčili také svůj vzhled. Docela zajímavé, no ne? Která postava z těchto dvou vám přirostla k srdci více?
Tak která zajímavost vás překvapila nejvíc? Pokud víte o dalších pozoruhodných faktech, nebo jste třeba narazili během hraní na nějaké vtipné easter eggy, tak se o ně neváhejte podělit s ostatními v komentářích.
