Jeden z nezvrácenějších sériových vrahů z tehdejšího Československa.
Václav Mrázek se narodil 22. října (október) 1925 ve Svinařově jako jedno z dvanácti dětí do chudé rodiny. Od dětství neměl ustláno na růžích. Se svojí početnou rodinou totiž žili ve vyřazeném železničním vagonu. Čtyři z jeho sourozenců navíc v raném dětství zemřeli kvůli nedostatečné lékařské pomoci a soustavnému hladovění. Sám Mrázek nepatřil mezi nejchytřejší děti, a tak základní školu ukončoval v patnácti letech z páté třídy. Po skončení povinné docházky začal pracovat jako pomocný dělník na stavbách. Avšak jeho hlavní příjmy nepocházely z práce, ale z krádeží, v kterých mu pomáhal zejména jeho bratr Karel. Rodina je navíc v krádežích podporovala, přičemž hlavním cílem jejich nenechavých rukou bylo oblečení a potraviny. Soustavné okrádání obchodníků nakonec vedlo k tomu, že si ve svých šestnácti letech (1941) vysloužil podmínku. Podruhé ho zákon dopadl ve čtyřiadvaceti letech, kdy si za tentokrát větší loupež odseděl 18 měsíců ve vězení.
Okolí na Václava Mrázka však nepohlíželo tak kritickým okem. Byl považován za trochu podivínského, avšak slušného a pracovitého člověka. Nechodil příliš do společnosti a byl spíše zdrženlivý. Krom shromažďování a šetření peněz měl velmi málo zálib. Se ženami měl, jak už to u podobných individuí bývá, v běžném kontaktu problémy. Byl zdrženlivý, ostýchavý a zdánlivě sexuálně plachý. Jeho družky ho považovaly za částečně impotentního, neboť s nimi častokrát odmítl souložit. O zdravotní problém však nešlo. Mrázek, který onanoval i několikrát denně, se totiž nedokázal uspokojit bez sadistických prvků.
Mrázkovým vysněným povoláním byl člen policejního sboru nebo armádu. Kvůli jeho drobné postavě ho však ani do jednoho se sborů nevzali. Aby svůj neúspěch alespoň trochu vykompenzoval, přihlásil se v roce 1946 do ozbrojeného doprovodu humanitárního konvoje, který mířil do Rumunska a Bulharska. Členové jeho skupiny se však vzbouřili a pomoc celou rozkradli a vyměňovali ji nejen za peníze, ale i za sexuální služby. Mrázek se tak stal svědkem nebo i přímým účastníkem často hromadných sexuálních orgií. Po cestě vlakem se svými kumpány dokonce stříleli z oken po zvířatech. Násilné zážitky si později častokrát přehrával v hlavě a po návratu domů začal vyhledávat sadistickou pornografickou literaturu. Netrvalo dlouho a u Mrázka se začaly hlouběji prohlubovat jeho četné sexuální deviace. Jak sám později přiznal, největší vzrušení mu poskytoval pohled na znehybněné ženské tělo. Za účelem ukojení svých choutek se dokonce jednou pokusil vloupat do márnice.
V roce 1947 nastoupil Václav Mrázek do chomutovských oceláren jako dělník, což musel přerušit kvůli povinné vojenské službě, kterou sloužil až do května roku 1949. Poté si odseděl za krádež 18 měsíců a v únoru 1951 se vrátil do práce, do válcovny, kde sloužil několik let a díky své píli se vypracoval až na pozici mistra. Ani tvrdá práce mu však z hlavy nevyhnala chuť po sexuálním násilí. Častokrát se po Chomutově projížděl na kole a když potkával osamělé ženy musel přemáhat nutkání napadnout je a zneužít. Nutkání byla však tak silná, že pociťoval bolest hlavy a netrvalo dlouho, než přesvědčil sám sebe k užití násilí k dosažení sexuálního styku.
První vraždy se dopustil 21. srpna (august) 1951 u obce Drahonice. Jeho obětí se stala patnáctiletá Hana Chloubová, kterou si vyhlédl, když samotná pásla krávy. Dívku udeřil třikrát zezadu kusem dřeva do hlavy. Tělo pak odtáhl z dohledu a sexuálně se na něm uspokojil. Dívku ještě ten den navečer nalezl její otec. Tato první vražda nebyla, až do Mrázkova doznání, se sériovým vrahem spojována. Podruhé udeřil hned tři týdny poté 16. září 1951. Tentokrát se na zločin připravil a u silnice mezi Jirkovem a Kyjicemi číhal se zbraní v ruce na osamělou oběť. Stala se jí Bronislava Pajůrková, kterou zastřelil zezadu třemi ranami z revolveru. Její tělo pak odtáhl několik desítek metrů k potoku, kde z něj nejprve strhal šaty, ženu znásilnil a pak její tělo vhodil do vody. Výstřely, které se rozléhaly po ztichlé večerní obloze ho však vystrašily a tak si na další přepadení vzal nůž.
7. října (október) roku 1951 zaútočil na Annu Šestákovou (28). Ta se mu však vysmýkla a nůž mířící na její hrdlo se zasekl o její čelistní kost. Mrázek se utíkající dívku jal pronásledovat, ta však křičela tak vyděšeně a naléhavě, že to u Mrázka způsobilo ejakulaci a jeho zájem upadl spolu s vzrůstajícím strachem, že bude odhalen. Znovu se pokusil udeřit 16. listopadu (november) 1951 několik minut před půlnocí, kdy přepadl na silnici z Chomutova do Spořic Ernu Meinlovou. Dívce zasadil 18 ran do hrudi a do břicha. Přesto se jí podařilo přežít. Útočník měl totiž relativně malou fyzickou sílu, a tak byly rány pouze povrchové.
Číslem jedna je označeno tělo Bronislavy Pajůrkové
1. července (júl) 1952 se v malé obci kousek od Chomutova konala taneční zábava v místním hostinci. Mrázek dovnitř nahlížel oknem a pohled na podnapilé a tančící ženy ho vzrušil natolik, že se rozhodl k dalšímu napadení. Před hospodou ukradl kolo a jal se po okolí hledat dívky, které ze zábavy měly už namířeno domů. Kolem půlnoci zahlédl dívku, která kráčela sama. Byla jí Elena Marmanová (19). Když kolem ní Mrázek projížděl na kole vypálil, avšak kulka proletěla pouze lícem kabátu a dívčinými vlasy. Vylekaná dívka se skrčila, a tak i druhý projekt jen škrtl kabát na jejích zádech. K dívčině štěstí se však třetí kulka Mrázkovi zasekla v hlavni a tak řekl jen: „Tak upaluj, ty krávo!“ Poté sám Mrázek, který během výstřelů ejakuloval utekl do lesů. Polekaná dívka si nejdříve myslela, že po ní střílel nějaký opilý kluk z poplašňáku, a tak objevila díry po kulkách v kabátu až druhý den ráno.
S úlekem se tedy znovu vydala do míst, kde po ní ten cizinec střílel. Kousek odtamtud nalezla hluboké rýhy v zemi u kraje silnice. Poté co se vydala po stop na pole nalezla zastřelenou, sexuálně zneužitou a polonahou Marii Dvořákovou (16). Tu si Mrázek vyhlédl po neúspěšném útoku na Marmanovou ještě předešlé noci. Na dívku vystřelil během jízdy na kole a tělo nechal ležet na místě, zatímco popojel ještě několik stovek metrů dále a čekal, zda někdo střelbu slyšel a na místo se přiběhne porozhlédnout. Když nikdo nepřicházel, dívku odtáhl do nedalekého pole, poté ji přehodil kabát přes obličej, okradl a sexuálně zneužil. Na kole pak projížděl vesnicemi křížem krážem, než na neurčeném místě odhodil dívčinu sukni a spodní prádlo. Elena Marmanová, která záležitost ohlásila si kvůli podezřením odseděla několik týdnů ve vazbě.
Tělo Marie Dvořákové
Čtvrtou obětí se 14. července (júl) 1954 stala Jiřina Helmichová (16), která si domluvila se svým přítelem schůzku v lesíku asi 30 kilometrů od Chomutova. Po cestě však musela zastavit, aby nasekala trávu, a tak se zpozdila a přítele nezastihla. Zastihla však Václava Mrázka, který kolem projížděl na kole. Když ji minul, seskočil z kola a na dívku zavolal. Jakmile se otočila, Mrázek po ní vystřelil a trefil ji přímo do obličeje. Poté její tělo odtáhl kus od cesty a sexuálně se na něm ukojil. Po tomto útoku vznikla speciální policejní skupina, která měla za úkol vypátrat chomutovského sériového vraha. Poslední tři vraždy totiž spáchal stejnou zbraní, a tak si případy detektivové spojili.
Jeho pátou a šestou obětí se stal milenecký pár Libuše Dufková (19) a Karel Trlifaj (26). Byli to poslední dva lidé, které zavraždil poblíž Chomutova a poslední, k jejichž usmrcení použil střelnou zbraň. Neštěstí se událo 9. srpna (august) 1955 na silnici mezi Březencem a Chomutovem. Když spatřil zamilovaný pár, vzedmula se v něm nenávist spojená se závistí, a tak vytáhl pistoli a třemi ranami usmrtil Karla Trlifaje. Vystřelil i po Dufkové, kterou však minul, a tak smrt předstírala. Po chvíli se však zvedla a začala utíkat, načež ji Mrázek zavraždil střelou do zad. Jejího milence okradl a schoval do příkopu. Dívku pak odtáhl kousek dále a vykonal na jejím těle soulož.
Speciální tým, který si dal název Bronislava měl informace, že vrah má boty velikosti 42 a vraždí specifickou pistolí značky Walter. Policisté prověřili kolem 25 000 osob, zadrželi desítky ilegálně držených zbraní a hlídkovali ve dne i v noci, přesto však Mrázka, především díky jeho nenápadné a „spořádané“ povaze nebyli sto polapit. Mrázek měl však i štěstí. Několik vražd, kdy se ženy pokusil uškrtit se mu nepodařilo, neboť hlasitě křičely. Během období mezi 3. a 4. vraždou si však k ukojení své úchylné povahy vybíral malé dívenky v letech mezi 6 - 12 lety a pět z nich se mu podařilo znásilnit. Žádné z nich však život nevzal, protože to podle vlastních slov považoval za zbytečné. Vyšetřování pak probíhalo i mezi jeho podřízenými v práci a přestože měl v rodině dva příslušníky Veřejné Bezpečnosti, nepadla na něj ani kapka přesvědčení a bylo mu umožněno se bez prověření odstěhovat do Kladna.
Poslední vraždu vykonal Václav Mrázek 9. listopadu (november) 1956. Tentokrát však nešlo o sexuálně motivovanou vraždu, ale o důsledek jeho pochybení při krádeži. Václav Mrázek se totiž vloupal do domu Ladislava Berana, jednoho ze svých nadřízených o němž věděl, že má doma našetřeno spoustu peněz. V domě však nemohl nic nalézt, a tak se vkradl do ložnice. Tím však probudil Beranovu manželku Alžbětu (57), která ho okamžitě poznala a začala křičet. Mrázek neváhal a usmrtil ji sekerou, kterou předtím sebral na dvorku u domu a chtěl ji použít k páčení. Křikem však žena probudila i svoji vnučku Jarmilku (10), kterou Mrázek přinutil, aby mu ukázala, kde mají prarodiče schované úspory. Když peníze našli dal se Mrázek na odchod. Na dvorku se však zastavil a desetiletou vnučku svého nadřízeného znásilnil. Ta ho později nedokázala identifikovat, protože měl po celou dobu přes obličej kapesník.
Tělo Alžběty Beranové, kterou Mrázek usmrtil sekerou
Osudným se Václavu Mrázkovy staly až jeho nenechavé ruce. Ten pracoval jako lázeňský pracovník na dole v Libušíně. Jako obvykle se během šichty dělníků vloupal do jejich šatny a začal krást. Tou dobou se však jeden z horníků zranil a vydal se předčasně domů. Mrázka tak chytil při činu a i přes jeho úpěnlivé prosby ho držel, dokud nedorazila Veřejná Bezpečnost. Ta už byla o krádežích několikrát informována, a tak se její zástupci vydali na rutinní prohlídku Mrázkova bytu, pro podezření, že za častými krádežemi stojí on. Policisté však během kontroly objevili v domě i holící strojek, který byl několik dní předtím odcizen z domu zavražděné Beranové. Na muže tak padl stín podezření a netrvalo dlouho, než policie nalezla schovanou pistole Walter. Byt byl navíc od sklepa po půdu plný jen nakradených věcí, přičemž podstatná část z nich byla Mrázkovi k ničemu.
Hned den poté byla provedena balistická zkouška a výsledky byly pozitivní. Detektivové tak měli jasno a začali Mrázka vyslýchat. Ten se přiznal jen k drobným krádežím a vraždy zapíral celé čtyři dny. Do jeho cely byl dokonce nastrčen informátor, ani jemu však Mrázek nic neprozradil. Až v noci z 21. na 22. března (marec) po několikahodinovém nočním výslechu zhroutil a vyšetřovatelům ke všemu přiznal. Ještě v průběhu roku 1957 byl odsouzen, a to nejen za sedm vražd a čtyři pokusy o vraždu, ale i za 14 případů sexuálního násilí na nezletilých dívkách. Následně mu byly přičteny i desítky ať už drobných nebo větších krádeží. Celkově byl obviněn ze 127 trestných činů. 9. listopadu 1957 byl Václav Mrázek shledán Okresním soudem v Chomutově vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Poprava pak byla vykonána 30. prosince 1957 v pražské pankrácké věznici.
