Svatební oděvy se liší země od země, stejně tak jako svatební rituály samy. Pojďme se podívat na svatební dění z Pakistánu nebo Dillí.
Obyčeje odehrávající se během tohoto slavnostního propojení dvou lidských životů napříč kontinenty jsou nádherné a pestré jako život sám. Každý závoj, každá ozdoba ve vlasech nevěsty v sobě odráží kus z její rodné země.
Indie
Za svatebními radovánkami v indické kultuře stojí rodiče. Ti vybírají svým potomkům partnera a posléze organizují i celé svatební dění. Rozhodující slovo má společenské postavení protějšku, nicméně Indové dbají i na astrologická znamení. Svatba je považována za životní událost, na kterou rodina šetří celý život. Účastní se jí široké příbuzenstvo a je opravdu honosnou záležitostí, zahrnující jízdu na koních či dechovou kapelu. Výzdobu tradičně zajišťují stovky rozsvícených žároviček a květů zavěšených na okolních stromech. Nicméně tuto zdánlivě romantickou skutečnost kazí několik zdrcujících faktů. Ačkoliv je oficiální věková hranice povolující vstup do sňatku stanovena na 18 let, celých 8 % dívek je tajně provdáno už ve věku mezi 10 a 14 lety! Dalším šokujícím faktem je, že ženy se stávají na svých mužích natolik závislé, že po ovdovění se v mnohých případech rozhodnou pro ukončení svého života, a to velmi drastickým způsobem – upálením.
Mali
V tomto nám vzdáleném koutu světa v sobě svatby snoubí křesťanskou tradici, islám i animismus, tedy víru v existenci duchovních bytostí. I zde svatba představuje nevšední a pozoruhodnou událost, zahrnující specifické ustrojení, ale i neodmyslitelné zdobení těla, jako je tetování okolo rtů, namalované motivy na kůži či zlaté kruhy zavěšené v uších i ústech. Tradiční barvou šatů je stejně jako u nás bílá, nicméně nevěsta se může rozhodnout i pro levandulovou, tedy barvu královské rodiny. Výrazným prvkem africké svatby je rytmická hudba a tanec.
Svatební oděv je ručně vyšívaný dívkou, stejně jako šátek, který se zavazuje na hlavě. Je zde však zvykem, že sváteční šaty si jak nevěsta, tak svatebčané oblékají až odpoledne. Dopoledne v den svatby je vyhrazeno tvrdé práci, při které jsou obyvatelé Mali polonazí.
Turecko
Turecké svatby jsou téměř monstrózní. Hlavní snahou je docílit toho, aby se svatby zúčastnilo co nejvíce lidí, a celé dění tak nabralo vskutku velkolepých rozměrů. Svatební den je především ve znamení oslav. Samotný formální obřad sezdání může proběhnout i několik dní předem pouze za přítomnosti ženicha a nevěsty. O to více se však v Turecku řeší loučení se svobodou, a to u nevěsty, která je podle tureckých tradic důležitější osobou než ženich. V předsvatební den se sejdou všechny ženy z rodiny, aby se s nevěstou rozloučily a předaly jí do rukou nastávajícího manžela. Toto dění v sobě zahrnuje zpěv, tanec, ale i tradiční povinnost v podobě odění se do rudého závoje a malování henou po dlaních nevěsty.
V samotný svatební den se sejde až na 400 hostů. Tradicí je, že místo svatebních darů se zde daruje zlato. To se novomanželům předává v okamžiku, kdy se obváží tradiční rudou stuhou. Vrcholem večera je však o něco sladší záležitost. Mnohopatrový dort, který je na tureckých svatbách velmi důležitý. Jeho servírování je vždy doprovázeno mohutným ohňostrojem a dramatickou hudbou. Nicméně ne všichni si takový dort mohou dovolit. Proto není v Turecku výjimkou, že tento dort je pouze umělohmotnou atrapou, která má nastolit pocit většího luxusu, než který si novomanželé v reálném životě mohou dovolit.
Tádžikistán
Pravým opakem turecké svatby je svatba v Tádžikistánu. Zde se ji může zúčastnit pouze pár významných hostů, kteří byli pečlivě vybráni. Dokonce je zde vládou stanoveno, kolik obsazených stolů může obřad zahrnovat. Sňatek je výsledkem dohody mezi rodiči, tudíž se stává, že nevěsta a ženich se poprvé setkají až v samotný den D. Nicméně i přes malý počet účastníků je zde svatba velmi slavnostním ceremoniálem. Významnou součástí jsou modlitby pronášené za novomanžele či tradiční zapalování ohňů. Také hraje tradiční hudba a atmosféru dotváří břišní tanečnice. Z hostů mohou tancovat pouze svobodné ženy a s nimi paradoxně jen ženatí muži. Typickým nápojem na tádžikistánských svatbách je vodka.
Indonésie - Yogyakarta
Na svatebním veselí v tomto koutu světa se za den vystřídá až tisíc hostů. Nezve se jen rodina a vzdálení příbuzní, ale i neznámí lidé z okolí. Jedná se tedy o vskutku velkolepou událost. Tradiční obřad je vždy zakončený slavnostním průvodem, kterému jdou novomanželé v čele a který vede do síně, kde všichni zasednou ke společné hostině. Zde ženich pro potvrzení sňatku rozšlápne vejce a nevěsta mu poté bosé chodidlo omyje vodou. Následuje chvíle, kdy se pár musí převléknout do druhých slavnostních šatů. Nejen novomanželé, ale i všichni svatebčané musí mít tradiční úbor předepsaný výhradně pro tuto příležitost.
Pákistán
V Pákistánu je naprosto stejně jako svatební den důležitý den předsvatební. V ten totiž probíhá tzv. Majó, kdy za nevěstou přichází ostatní ženy se speciálně připravenou směsicí bylin zvanou ubton, kterou nevěstu potírají. K ženichovi naopak dorazí pouze zástupci mužů. Jak nevěsta, tak ženich jsou potíráni speciálně připravenou pastou z rostliny, která se nazývá Mehndní. Tato směs na pokožce zanechává zvláštní ornamenty, které pokud ztmavnou, předznamenávají dlouhé a šťastné manželství.
V den svatby si ženich nevěstu vyzvedává u ní doma, což s sebou nese další ceremonie. Každý, kdo chce být jejich svědkem, musí zaplatit tzv. „vstupné“. Samotné zapsání do matriky však probíhá v obřadní síni, kde je manželství oficiálně stvrzeno. V Pákistánu je součástí oslav i třetí den, kdy u společného oběda soukromě zasedají novomanželé se svými rodiči.
Tibet
Svatba v Tibetu je také velmi okázalou záležitostí. Zahrnuje v sobě tradiční hudbu i tance, plné stoly dobrého jídla a mnohobarevné tradiční oděvy.
Lima
Pro nás zcela netradiční nevěsty můžeme potkat v Peru. Zde jsou typické svatební šaty zbarvené do červené a černé. Výrazným prvek této róby představují mnohovrstvené vyšívané spodničky.
