I tento měsíc jsme si pro vás připravili průřez filmovou historií se třemi desítkami titulů, které se vyplatí zhlédnout.
Rok se nám již naplno rozjel a my pokračujeme v naší pravidelné rubrice. Na každý den v měsíci vám souhrnně doporučujeme jeden film od 30. let po současnost. Z každé dekády vybíráme tři filmy a zbývající dny doplňujeme stále nějakými bonusy. Výběr je vždy různorodý, takže kromě největších pecek a klasik doporučujeme i méně populární, ale vždy zajímavé filmy z různých koutů světa, které se vyplatí vidět. Nejde o žádný žebříček, ale o tipy na rozšíření filmového vzdělání. Doufáme, že vás náš Filmový kalendář osloví a získáte množství inspirace na to, co zhlédnout. Únorové tipy jsou následující.
30. léta
Zrůdy (Freaks, režie: Tod Browning, 1932)
Skupinka fyzicky handicapovaných lidí vystupuje jako atrakce v cirkuse. Kvůli svému vzezření se dostávají do konfliktů způsobených předsudky a neschopností zdravých jedinců akceptovat jejich odlišnost. Působivé hororové drama vyvolala ve své době mnoho kontroverze. A to nejen po tematické stránce. Představitelé hlavních hrdinů byli totiž skutečně tělesně postižení a spoustu diváků nedokázalo tento fakt rozdýchat.
Velká iluze (Le Grande Ilusion, režie: Jean Renoir, 1937)
Ze zajateckých táborů vzniklo mnoho filmových klenotů. A tento patří mezi nejvýraznější. Bez jediné bojové scény se mu podařilo zobrazit hrůzy i absurdnost první světové války v dobách, kdy na dveře teprve klepala ta druhá. V mnoha ohledech progresivní dílo a první neanglicky mluvený kandidát v boji o Oscara za nejlepší film.
Ninočka (Ninotchka, režie: Ernst Lubitch, 1939)
Love story přísné ruské komisařky a francouzského aristokrata je v první řadě skvělou zábavou. Greta Garbo zde poprvé ztvárnila komediální roli a zhostila se jí stejně fantasticky jako těch vážnějších. V divokém tempu vyprávěný příběh dá hlavně v první polovině vašim bránicím pořádně zabrat. Na scénáři spolupracoval i Billy Wilder, pozdější tvůrce klasik jako Někdo to rád horké nebo Byt.
40. léta
Nejprve stvořil ženu (Woman of the Year, režie: George Stevens, 1942)
První společný projekt legendární dvojice Spencer Tracy a Katharine Hepburn pojednává o vztazích mezi muži a ženami velmi trefně a navíc velmi vtipně. Skvělý a neprávem pozapomenutý počin s úžasným hereckými výkony, roztomilým humorem a občasnou nepříjemnou dramatickou scénou. Závěrečné kuchyňské sólo Hepburn patří ke scénám, na které se nezapomíná.
Pověstný muž (Notorious, režie: Alfred Hitchcock, 1946)
Vynikající thriller mistra napětí s hvězdnou dvojicí Cary Grant a Ingrid Bergman na vrcholu sil. Zkušený špión těsně po skončení 2. světové války naverbuje mladou ženu, aby infiltrovala organizaci německých nacistů. Nečekaně se však do ní zamiluje. Pokud vám je tato zápletka povědomá, tak to bude proto, že si ji „půjčili“ v druhé části Mission: Impossible. Se svým vzorem se však ani zdaleka nemůže srovnávat.
Třetí muž (The Third Man, režie: Carol Reed, 1949)
Jeden z nejikoničtějších zástupců filmu noir. Nádherně pořízená, s originální hudbou a zejména ze strany Orsona Wellse fantasticky zahraná žánrovka. Stylově zajímavé se spoustou výborných scén, z nichž stojí za zmínku nástup Wellse na scénu a závěrečná honička. Tato legenda se v žebříčku British Institute stala vítězem o titul nejlepšího britského snímku 20. století.
50. léta
Fanfán Tulipán (Fanfan la Tulipe, režie: Christian- Jaque, 1952)
Nezapomenutelná dobrodružná komedie se šarmantním Gérardem Phillipem a svůdnou Ginou Lollobrigid. Ve vysokém tempu se střídají akční scény, romantická zápletka a absurdní komediální situace korunované množstvím vypečených hlášek. Vyhněte se novodobému remaku z dílny Luca Bessona a ochutnejte tuto klasiku, která dokáže nabídnout královskou zábavu i 65 let od svého uvedení.
Godzilla (Gojira, režie: Iširó Honda, 1954)
První film s legendárním monstrem může v moderní době působit v trikových sekvencích směšné, má však nepopiratelnou historickou hodnotu a také překvapivě myšlenkový přesah. Vyrovnávání se japonských tvůrců s jadernými útoky na Hirošimu a Nagasaki dokáže v pasážích bez slavného netvora překvapivě chytit pod krkem. Množství pokračování a variací důležitost tohoto díla trochu pohřbilo, proto by bylo dobré se občas vrátit tam, kde to skutečně začalo.
,
Rebel bez příčiny (Rebel Without a Cause, režie: Nicholas Ray, 1955)
Nejkultovnější role Jamese Deana a jeden z nejdůležitějších generačních filmů vůbec. Dospívání středoškolské mládeže se do té doby žádný snímek nevěnovala tak citlivě a působivě. Mnohokrát citovaná klasika, pravidelně se objevující v žebříčcích o nejlepších amerických titulech všech dob, patří již desetiletí k základnímu vzdělání každého cinefila. Držitel tří oscarových nominací.
60. léta
Loni v Marienbadu (L´Année dernière à Marienbad, režie: Alain Resnais, 1961)
Labyrint tajemství, vášně a nezodpovězených otázek je jeden z nejslavnějších mindfucků všech dob. Divácky náročné, vizuálně podmanivé dílo má množství výkladů a žádný není správný... nebo paradoxně, všechny jsou. Nadčasová pecka, jíž je sice třeba věnovat hodně pozornosti, ale odvděčí se neobvyklým zážitkem, o kterém můžete diskutovat mnoho hodin. Bonusem je pak téměř neviditelné cameo Alfreda Hitchcocka.
Ples upírů (Dance of the Vampires, režie: Roman Polanski, 1967)
Jedinečné skloubení krvavého hororu a bláznivé komedie se už dávno zařadilo do zlatého fondu kinematografie a patří k nejpopulárnějším dílům slavného Romana Polanskiho. Audiovizuální lahůdka dokáže postrašit stejně dobře jako zabavit. Existují dvě verze. Ta druhá pod názvem The Fearless Vampire Killers or: Pardon Me, But Your Teeth Are in My Neck. My doporučujeme tu evropskou.
Nebeští jezdci (režie: Jindřich Polák, 1968)
Příběh československých vojáků ve službách RAF patří k hlavním inspiračním zdrojům Jana Svěráka pro jeho Tmavomodrý svět. A v mnohém tuto hitovku překonává. Strhující válečné drama se dočkalo uznání i v zahraničí a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co v našich končinách vzniklo.
70. léta
MASH (réžia: Robert Altman, 1970)
Málokdo z vás ví, že populární seriál má předobraz v celovečerní verzi. Ta možná nedosahuje nesmrtelnosti svého nástupce, ale stále dokáže nabídnout skvělou zábavu plnou černého humoru od tehdejší hollywoodské elity. Chvíli možná potrvá, než si zvyknete na původní tváře oblíbených hrdinů a vážnější ladění, ale nakonec určitě oceníte i tohoto držitele Oscara za nejlepší scénář a dalších pěti nominací.
Poslední tango v Paříži (Ultimo tango a Parigi, režie: Bernardo Bertolucci 1972)
Provokativní a kontroverzní erotické drama bylo během svého uvedení pro otevřené sexuální scény šokující a v několika zemích dokonce zakázáno. Vztah postaršího muže (Marlon Brando) a mladé studentky (Maria Schneider) založený čistě na tělesné bázi se však už dávno zařadil mezi klasiky.
Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, režie: Steven Spielberg, 1977)
V roce, kdy do kin poprvé přiletěly Hvězdné války, vznikla i tato legenda. Výborně vystavěný film není pouze trikovou jízdou, ale i působivou úvahou o tom, jak by probíhalo první setkání s mimozemskou civilizací. Jedno z nejslavnějších a zároveň nejlepších děl Stevena Spielberga má tři verze. Ta druhá je bohužel příliš doslovná a hlavně v závěru se ztrácí pracně budovaná tajemná atmosféra. Absolutní povinnost pro každého milovníka pohyblivých obrázků.
80. léta
Žár těla (Body heat, režie: Lawrence Kasdan, 1981)
Režijní debut scenáristy Indiana Jonese a Impérium vrací úder, nabízí stylový film noir s erotickým nádechem. Úspěšný právník podlehne svůdné vdané ženě a dostane se kvůli tomu do hry plné násilí, sexu a intrik. Stylová žánrovka se pohybuje po překvapivých dějových zatáčkách a některé zvraty dokáží pořádně překvapit. Malý zapomenutý klenot objevilo pro filmová plátna kouzlo Kathleen Turner.
Mise (Mission, režie: Roland Joffé, 1986)
Působivé historické drama mapující snahu misionáře a bývalého vojáka přinést víru mezi jihoamerické domorodce patří k tomu nejsilnějšímu, co v dané dekádě vzniklo. Silný příběh, oscarová kamera, ikonická hudba Ennia Morriconeho a úžasné herectví Jeremyho Ironse, Roberta DeNira nebo i začínajícího Liama Neesona jsou zárukou díla, které se dostane pod kůži bez ohledu na vaše vyznání. Nádherný kinematografický zážitek.
Narozen 4. července (Born on the Fourth of July, režie: Oliver Sone, 1989)
Prostřední příspěvek do vietnamské trilogie Olivera Stonea je skutečným příběhem veterána Rona Kovice. Zpočátku idealistického patriota později duševně zlomeného a fyzicky ochrnutého muže bojujícího proti konfliktu ve Vietnamu. Životní role Toma Cruise, nádherná hudba Johna Williamse a dravá režie „svědomí Ameriky“ měly za následek dva Oscary, dalších 6 nominací a status klasiky.
90. léta
Thelma a Louise (Thelma & Louise, režie: Ridley Scott, 1990)
Dvě domácí paničky se při svém dlouho plánovaném výletu zapletou ke znásilnění a v sebeobraně útočníka zastřelí. Dovolená se změní nejen v útěk, ale hlavně v cestu za svobodou v každém smyslu slova. Neobvykle citlivá a přitom vizuálně strhující lahůdka s nejkrásnějším závěrem ve filmografii svého tvůrce. Oscar za scénář, 5 dalších nominací - a první režijní pro Ridleyho Scotta. Jednoznačně nejlepší film reflektující ženskou emancipaci.
Cliffhanger (režie: Renny Harlin, 1993)
Souboj horského záchranáře s bandou zlodějů představoval pro Sylvestera Stallona po neúspěšných pokusech o komediální úlohy comeback na akční vrchol. Nádherná příroda a neokoukané horolezecké prostředí poskytli skvělé zázemí pro možná šablonovitou, ale neuvěřitelně intenzivní akční jízdu. Televizní trvalka dokáže potěšit při každém opakovaném zhlédnutí.
Gattaca (režie: Andrew Niccol, 1997)
V budoucnu se dokáží prosadit jedině lidé s předem vylepšeným genetickým kódem. Cesta obyčejného jedince za svým snem tak představuje mnoho překážek. Originální komorní sci-fi se v době premiéry nesetkalo s vřelým přijetím a komerčně nepříjemně propadlo. Postupem času se však stalo menším kultem. Myšlenkově bohaté, vizuálně zajímavé a herecky přesné. Neprávem opomíjená pecka s krásnou hudbou Michaela Nymana.
00. léta
Frekvence (Frequency, režie: Gregory Hoblit, 2000)
Podobný příklad jako výše zmiňovaná Gattaca. Vynikající sci-fi neprávem fungující pod radarem diváků. Na problematiku cestování časem se zde nahlíží originální optikou a přiměřeně napínavou detektivní linií. Logika časových paradoxů sice dostává v závěru na frak, to však nic nemění na tom, že tu máme co do činění se zdařilou žánrovkou.
Volavka (Mou gaan dou, režie: Wai- keung Lau, Alan Mak, 2002)
Originál oscarového remaku Skrytá identita s Leonardem DiCapriem, Matem Damonem, Markem Wahlbergem nebo Jackem Nicholsonem. Fantastická hongkongská kriminálka o osudovém střetu informátorů v řadách policie i mafie dokáže zaujmout, i když jste viděli její slavnější předělávku. Další dvě pokračování stojí také za zhlédnutí.
Keith (režie: Todd Kessler, 2008)
Love story problematického středoškoláka s dívkou z bohaté rodiny patří mezi nenápadné, ale kvalitní příspěvky do žánru teenagerských romancí. Sbližování postav je citlivé a dokáže chytit za srdce. Vadou na kráse je poslední třetina, která dá divákovi scénáristickou podpásovku, ale velmi kladný dojem z tohoto nezávislého počinu zničit nedokáže. Škoda absence v oficiální distribuci.
10. léta
Nezapomeň na mě (Remeber me, režie: Allen Coulter, 2010)
Působivé romantické drama, které neuvěřitelně zvedá nahoru jeho závěr. Emocionální bomba dokáže k slzám dohnat i lidi, jež předchozí dění za srdce příliš nechytilo. Robert Pattinson zde ještě během twillightovského šílenství ukázal, že v něm dřímá talent, pravou hvězdou je zde však myšlenka a emocionální dopad.
You Instead (režie: David Mackenzie, 2011)
Tvůrce letošního skrytého pokladu Hell or High Water a vynikajícího Perfect Sense má evidentně široký žánrový rozptyl. Téměř bez rozpočtu natočený příběh muzikanty, kteří na velkém festivalu skončí spoutáni policejními pouty je velmi příjemnou indie romantikou. Ta dokáže nabít hromadou dobré nálady, potěšit fajn hudbou a odzbrojit dokumentaristickou živelností. Žánrová omáčka je už jen příjemným bonusem. Velmi sympatický malý film.
Patrola (End of Watch, režie: David Ayer, 2012)
Bývalý policista a specialista na dramata z tohoto prostředí David Ayer zde vypráví poutavou dokumentární formou příběh obyčejného života dvou policistů. Autentickými hereckými výkony ústředního dua a funkční koncepcí vytvořil skvělou žánrovku. Překvapivě zapadlé filmové potěšení.
Krátkometrážní bonus: Ropáci (režie: Jan Svěrák,1988)
Dokumentární mystifikace, jíž není problém uvěřit a možná i vy budete mít nutkání jít pátrat po zvířátkách přežívajících pouze v znečištěném životním prostředí. Už během svých školních časů Jan Svěrák dokazoval, že filmovou řeč a výrazové prostředky s ní spojené má v malíčku. Originální, vtipný a také ekologickým poselstvím obdařený projekt je držitelem studentského Oscara.
Které filmy jste z minulých tipů zhlédli a které vás zaujaly z těch aktuálních?
Dejte nám vědět v diskusi a uvidíme se opět u březnové várky dalších skvělých filmů.
