Náhled do klaustrofobického prostředí očima amerických a západoevropských tvůrců.
Ve 2. části článku o filmech odehrávajících se v koncentračních táborech se zaměříme na snímky obecně známější než v předchozím případě. To proto, že díla amerických a západoevropských tvůrců mají cestu do kin po celém světě mnohem jednodušší než ty z východní Evropy. Kromě notoricky známých děl typu Schindlerův seznam jsme ale dokázali v archivů vlastních hlav najít i současný dokument o severokorejském lágru nebo německou ultrapropagandu nejhrubšího zrna o kvazi každodenním životě v Terezíně během druhé světové války.
Pokud jsme v předchozím výběru mohli sáhnout hluboko do minulosti, v tom současném jsme spíše odkázáni na díla vznikající cca od 80. let. Ne že by o holocaustu nepojednával například takový Norimberský proces Stanleyho Kramera z roku 1961, záběrů z koncentračního tábora jsme se v něm a v mnoha dalších ale ještě nedočkali. Jakoby východoevropští tvůrci projevovali více odvahy a nonkomfortnosti. Možná i proto jsou díla „západního“ střihu přístupnější širší veřejnosti, více patetická a cílí prvoplánově na emoce. V každém případě, náš výběr se zaměřuje na asi to nejkvalitnější, co v daném subžánrů v posledních desetiletích vzniklo.
Bez zbytečných úvodních řečí, protože těm jsme se věnovali minule, přejděme k samotným snímkům. Bohatší produkce a účast větších hvězd jakoby chtěli nabídnout divákům velkolepější představení, a tak se jen málokdy setkáme s tím, že bychom se za cca dvě hodiny nepodívali mimo areál tábora. Spíše naopak, pohled dovnitř bude minimálně v jednom případě spíše důležitým intermezzem. Upozorňujeme, že vzhledem k omezenému rozsahu vynecháváme televizní filmy a seriály. Tím se omlouváme tvůrcům a fanouškům seriálu Holocaust z roku 1978 v hlavní roli s Meryl Streep nebo filmu Ďábelská čísla s Kirsten Dunst a dalším. Ty si za domácí úkol zhlédněte samozřejmě také.
Velká červená jednička (The Big Red One, USA, 1980, Samuel Fuller)
Válečný velkofilm legendárního Samuela Fullera nabízí jakýsi road movie amerických vojáků po Evropě během druhé světové války. Obrací se na osudy pěti vojáků v jednotce, které velí ostřelovač v podání Lee Marvina. Zastávka v koncentračním táboře je tím krátkým intermezzem zmíněným v předchozím odstavci. Přesto patří k nejsilnějším momentům díla, vyvolává v divákovi silný účinek a katarzi, a proto si zaslouží místo v našem výběru. Mezi členy jednotky se objevuje i Mark Hamill a kdyby ho nedoprovázela síla, svoji misi by nepřežil. Mimo jiné se z Marvinových úst například dozvíte, jaký je rozdíl mezi vražděním a zabíjením a osobně nevím, jestli jsem právě tuto odpověď chtěl slyšet.
Sofiina volba (Sophie's Choice, USA/Velká Británie, 1982, Alan J. Pakula)
Slavná adaptace stejně slavného románu Williama Styrona o osudech krásné polské katoličky během a po pobytu v koncentračním táboře. Proto je i film převyprávěn ve dvou dějových liniích. Jedna je charakterizována příčinami (minulost v táboře) a ta druhá následky Sofiiných útrap (současný život v Americe), ale i oné ústřední volby. Neradi bychom prozrazovali, v čem spočívá její dilema. Jde totiž o jeden z nejsilnějších momentů, jaké jsme měli možnost vidět v prostředí koncentračních táborů během celých dějin kinematografie Některá rozhodnutí nejsou správná či nesprávná, ani špatná a ještě hůře, někdy jsou jen nezbytná. Meryl Streep a Kevin Kline jako ústřední milenecký pár předvádějí vrcholné výkony a zdatně jim sekunduje klasicky „ňoumovitý“ Peter MacNicol.
Vítězství ducha (Triumph of the Spirit, USA, 1989, Robert M. Young)
Americká variace slovenského Boxera a smrti. Takto jednoduše bychom mohli charakterizovat Vítězství ducha režiséra Roberta M. Younga. Bylo by to ale trochu nespravedlivé, struktura díla je totiž rozdílná a finále přeci jen akčnější a napínavější. Nakonec i fyziognomie Štefana Kvietika a Williama Dafoea, jako bývalého šampiona ve střední váze, je na první pohled odlišná. Šlachovité Williamovo tělo bez gramu tuku a jeho neopakovatelný ksicht si přímo žádají vyzvat ho do ringu. Určitě se není třeba bát žádného uslzeného patosu, který vzbuzuje trochu prvoplánový název. Když už jsme u boxu, neměli bychom zapomenout ani na kvalitní československý snímek Pěsti ve tmě Jaroslava Soukopa, odehrávající se těsně před vypuknutím druhé světové války.
Schindlerův seznam (Schindler´s List, USA, 1993, Steven Spielberg)
Bezpochyby nejznámější a nejslavnější zástupce v našem výběru. Epické dílo Stevena Spielberga je jakýmsi vlajkonošem celého subžánru a pokud ještě někdo nic z tohoto prostředí na filmovém plátně neviděl, měl by začít asi zde. Schindlerův seznam je velkolepý, divácky přitažlivý, patetický a sentimentální ve snesitelném množství a hraje v něm několik hvězd. Nechybí pochopitelně ani drastické scény chladnokrevných vražd bezbranných vězňů. Nesmíme opomenout ani kameru Janusze Kaminskiho, režisérova dvorního kameramana. Tato kombinace výborně funguje a stává se oslavou humanismu a odsouzením válečných hrůz. Sedm Oscarů mluví za všechno. Předlohou se tvůrcům stala kniha Thomase Keneallyho.
Život je krásny (La Vitta é Bella, Itálie, 1997, Roberto Benigni)
Těžko představitelná kombinace zobrazení hrůz vyhlazovacích táborů a komedie se stala skutečností v roce 1997. Tím odvážlivcem nebyl nikdo jiný než italský komik Roberto Benigni. Pokud se podíváme na jeho počin blíže, vychází nám z této kombinace vysoce humánní výsledek a nejeden divák si řekne, že by se možná na Guidově místě choval podobně. Trochu bezděčnou otázkou zůstává, zda je legendárnější Benigniho převzetí Oscara s onou legendární zkratkou k jevišti, nebo samotná komedie. Z neznámých příčin se snímek neobjevuje na televizních obrazovkách příliš často. Jakoby televizní dramaturgové nevěděli, zda jej zařadit do programu při výročí ukončení druhé světové války, nebo jako oddechovku na sobotní večer. Samozřejmě by měla být první možnost ta správná, Život je krásný v konečném důsledku bolí.
Pianista (The Pianist, Velká Británie/Francie/Německo/Polsko, 2002, Roman Polanski)
Jednu z nejvýpravnějších evropských koprodukcí nového tisíciletí natočil zkušený matador Roman Polanski. Vrací se do let svého mládí a do své vlasti, do válkou zmítané Varšavy s velkým židovským ghettem. Prostřednictvím postavy pianisty Wladislawa Szpilmana (také autora předlohy) otevírá otázky morálky, komfortismu a výčitek svědomí spojených s výjimečným nadáním hlavní postavy. Má díky němu Wladislaw větší právo na život, než jeho židovští spoluobčané? Polanski nesklouzává k prvoplánovému odsuzování německých vojáků, jeden dokonce sehraje v umělcově životě důležitou roli. Pianista patří k dílům, které se neodehrávají z větší části v koncentračním táboře, ale hrůza z deportace je všudypřítomná a za koncentrák můžeme samozřejmě označit i samotné ghetto.
Černá kniha (Zwartboek, Nizozemsko/Belgie/Německo/Velká Británie, 2006, Paul Verhoeven)
Nejsmutnější pohled na válku je nesporně očima dětí, i když utrpení žen dokáže často vyvolat stejně velká divácká muka. Pokud vám je zprostředkuje takový Paul Verhoeven, může být výsledek paradoxně filmovou lahůdkou. Tak se stalo v případě Černé knihy, jeho návratem do první režisérské ligy z roku 2006. Příběh židovky Rachel a její účasti v nizozemském odboji ukáže i její uvěznění v koncentračním táboře a Verhoeven se nebojí naplno zobrazit zdejší ponižování, až vám z toho zaskočí v krku. Kromě krásné Holanďanky Carice van Houten zaujme v roli jejího německého milence Sebastian Koch, známý například z české produkce Ve stínu. Podobně, jako v případě Polanskiho Pianisty, režisér nenabízí černobílý pohled na charaktery založený na státní příslušnosti.
Ďáblova dílna (Die Fälscher, Rakousko/Německo, 2007, Stefan Ruzowitzky)
Život v koncentračním táboře si nemusíte zachraňovat jen boxováním před nacistickou „smetánkou“, někdy není vůbec od věci vyznat se v padělání bankovek. Své by o tom mohl vyprávět ruský malíř a prvotřídní podvodník Salmon Sorwitsch, transportovaný do tábora v Mauthausenu a později do Sachsenhausenu. Zde se roztáčí ve velkém tajná výroba padělaných bankovek nepřátel říše za účelem zhroucení světové ekonomiky. Film byl natočen na motivy autobiografické knihy Adolfa Burgera, jednoho z účastníků tajného nacistického programu. V hlavní roli se představuje rakouský herec Karl Markovics a dokazuje, že je kvalitním charakterním hercem a ne jen typologickou výplní rakouských krimi seriálů.
Chlapec v pruhovaném pyžamu (The Boy in the Stripes Pyjamas, Velká Británie/USA, 2008, Mark Herman)
Tak a jsme opět u spojení děti a druhé světové války. A opět jde o adaptaci knihy. Tentokrát byl předlohou pro filmové zpracování britských tvůrců stejnojmenný román irského spisovatele Johna Boynea. Režisér Mark Herman vypráví příběh osmiletého chlapce Bruna, syna německého důstojníka, převeleného na venkov. Zanedlouho objevuje Bruno v blízkosti domova jakýsi oplocený komplex a poznává zde malého Schmuela. Ten nosí jakousi směšnou uniformu, připomínající pyžamo. Netuší, že jde o vězně koncentračního tábora a zanedlouho bude konfrontován se skutečným světem dospělých. Poměrně známý snímek se dostal i do našich kin a představuje se v něm úspěšnou kariéru rozbíhající Asa Butterfield (později Hugo a jeho velký objev) nebo spolehliví David Thewlis a Vera Farmiga.
Tábor 14 (Camp 14: Total Control Zone, Německo/Jižní Korea, 2012, Marc Wiese)
Koncentrační tábor není pouze synonymem komplexu stavěného během druhé světové války ani synonymem minulosti. Dokonce jde o pojem v některých koutech našeho světa výsostně aktuální. Šin Hon Dujka se narodil v táboře v Severní Koreji a byl tu svědkem mnoha poprav. Na programu dne bývaly v zájmu záchrany vlastního života i zrady nejbližší rodiny. Šinovi se podařilo uprchnout a začal poznávat absolutně neznámý, civilizovaný svět. Německý režisér Marc Wiese se podíval podrobněji na příběh jeho života v tomto dokumentu a vy možná nebudete věřit, že se díváte na realitu. Subjektivizovaný pohled tvůrců je umocněn využitím kombinace rotoskopické animace, „mluvící hlavy“ a scén ze Šinova současného bytu.
Bonus:
Vůdce daroval Židům město (Theresienstadt, Německo, 1944, Kurt Gerron, Karel Pečený)
Poslední film v našem výběru by se na sociálních sítích mohl stát účinnou zbraní v boji proti střízlivému smýšlení a proti historickým faktům. Už název hodně napovídá a věřte, že jde skutečně o to nejvíce propagandistické dílo z dob Třetí říše, a to je co říct. Vězni hrající v koncentračním táboře fotbal, pěstící plodiny majíc úsměv na tvářích, protože „arbeit macht frei“. Odporné.
