Pondělí 10. 12. 2018 svátek má Julie

hledej na refresheru

Odteď si můžeš článek
uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.
Doporučujeme zapnout browser notifikace, pokud budeš přihlášený na Refresheru na tomto zařízení.
Refresher - Rozhovory
0
Pavlína P.
3. říjen 2017, 14:53

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

Blog Humans of Prague funguje pod taktovkou Tomáše Prince už 4 roky a za tu dobu si získal mnoho příznivců.

Pavlína P.
3. říjen 2017, 14:53
Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?
Zdroj: Tomáš Princ
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
0
Uložit na později.
Odteď si můžeš článek
uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Na blog Humans of Prague už jste zaručeně někdy narazili. Tváře lidí, které vzápětí doprovází jejich vyprávění o životě a těžkostech nebo i radostech jejich osudů, si oblíbilo již přes sto tisíc návštěvníků facebookové stránky blogu. Nemohli jsme si tedy nechat ujít jedinečnou příležitost vyzpovídat autora české odnože celosvětového konceptu #humansof Tomáše Prince. Ten „loví“ neznámé tváře lidí v ulicích Prahy čtyři roky a prý ho to pořád nesmírně baví. Povídali jsme si spolu o blogu, o lidech, o fotografování, o něm a o knize, která se už zanedlouho objeví na pultech knihkupectví. 

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

 

Ahoj Tomáši, vyfotil jsi někoho po cestě za mnou?

Nevyfotil. Kolem té deváté hodiny (pozn. red. deváté hodiny ranní) se mi moc neosvědčilo někoho oslovovat. Chodím spíše později dopoledne, protože se mi stávalo, že jsem třeba takto brzy oslovil někoho, kdo vypadal zajímavě nebo byl i otevřený tomu se se mnou bavit, ale spěchal do práce.

 

Proč jsi s tímto formátem portrétu spojeného s citátem začal? Předpokládám, že jsi se inspiroval zahraničním konceptem. Třeba tím z New Yorku…

To je pravda, ale to byla to až taková pozdější fáze. K samotnému nápadu, že bych pracoval s, řekněme, obyčejnými lidmi na ulici a nechal je zaznamenávat to, jak oni sami vnímají svůj život a jak o něm přemýšlí, jsem se dostal původně skrze to, že mě na škole učil Jan Špáta (pozn. red. český dokumentarista). Ten už v 60. letech dělal film Největší přání. Chodil tehdy po ulici s kamerou a ptal se mladých lidí, jaké je jejich největší přání. Když jsem později studoval antropologii, tak se mi líbily výzkumy, které se snažily zprostředkovat to, jak nějaká skupina lidí přemýšlí, jak a v jakých pojmech nahlíží svůj vlastní život nebo určitý jeho aspekt. Tak jsem pojal třeba i svou bakalářku. Odjel jsem na Slovensko do romské osady a zajímalo mě, jak mladí lidé z té osady vnímají prostor, ve kterém žijí. Rozdal jsem jim foťáky na jedno použití, dal jsem jim nějaké základní zadání. Pak jsem jejich fotky vyvolal a nechal je k nim napsat popisky. Měl jsem tedy jejich vyjádření, jejich pohled. Když jsem později objevil blog Humans of New York, který je ve svém základu postavený na podobné myšlence, tak jsem už věděl, že chci dělat něco takového.

 

 

Celá evoluce blogu Humans of Prague je hrozně zajímavá. Na začátku to byly poměrně krátké citace, dnes už to je i několik odstavců nebo dokonce fotografický seriál. Proč a kdy došlo k takovému přerodu?

To, že v prvním roce byly ty příspěvky krátké, souviselo s tím, že je to poměrně specifický žánr. Bavit se takto s lidmi na ulici, kteří vás neznají. V podstatě jsem se tedy musel naučit, co v hovoru s nimi funguje, aby mi důvěřovali a já jim naslouchal. Připisuji to tedy trochu i své počáteční nezkušenosti. Ta dnešní délka textů vychází z mé snahy zaznamenávat lidi s tím, co prožili a prožívají. A zaznamenat jejich zkušenosti tak, aby byly pro druhé lidi srozumitelné a představitelné. Ale krátký text se u některých příspěvků objevuje i dnes. Je to pro mě vlastně i těžší, když zveřejním jen třeba jednu větu. Musím vybírat pečlivě, aby to sdělení dávalo smysl a nebyl to jen vágní výkřik.

 

Máš oblíbená místa, kde lidi na ulici oslovuješ? Nějaký zaručený spot?

Žádné úplně zaručené místo nemám. Jsou lokace, které se mi osvědčily z hlediska toho, že se tam lidi cítí více v klidu a tam se třeba rád vracím. Ale nemám místo, o kterém bych si řekl, že když tam půjdu, tak se určitě vrátím s nějakým příběhem. Mám různé trasy po celé Praze. Mezi Náměstím Míru a Jiřího z  Poděbrad, na Letné, po Karlíně nebo Dejvicích, po Stromovce. Mimo centrum je to třeba ve Strašnicích, Malešicích, na Petřinách, na Proseku nebo na Jižním městě, mezi Opatovem a Háji, metro Strašnická, Malešice a tak dále. Těch tras je hodně, ale snažím se každý měsíc objevit zase i nějaké nové místo.

 

Lidé, které oslovíš, se ti často otevírají i ve velmi osobních záležitostech. Jak toto dokážeš? 

Nejdůležitější je čas, který tomu věnuji. Příběhy, které na blogu zveřejňuji, většinou nejsou z prvního setkání, které ten den uskutečním. Je tedy podstatné najít člověka, který má zrovna čas a náladu, a který je schopný se mnou skutečně mluvit a ne si jen zanadávat na politiku. Také je důležité, že lidé ze mě snad cítí, že se opravdu zajímám o to, co říkají. Nevstupuji jim do toho, nesnažím se je o ničem přesvědčovat. V hovoru se snažím chytit něčeho, co mne zaujme a lidi svými otázky stimulovat k tomu, aby mluvili konkrétně. Aby to, co řeknou obecnými slovy, ilustrovali na konkrétních vzpomínkách a zkušenostech.

 

 

 

Jak často se vydáváš „do terénu“?

Já jsem fotograf a filmař na volné noze, takže někdy mám více práce, někdy méně. Snažím se, aby na blogu bylo alespoň pět příběhů týdně. Většinou to vychází, že prací na blogu strávím asi tři nebo čtyři dny týdně. 


A kolik lidí se ti povede během jedné procházky oslovit?

Když jsem v centru, tak ta četnost setkání je samozřejmě vyšší a oslovuji lidi častěji. Jindy jsem třeba v parku, kde oslovím 2–3 lidi, co sedí na lavičce. Všechno to vychází z dané situace a těžko se to takto průměruje.


Podle čeho si je vybíráš? Zaměřuješ se třeba na jejich vizuální stránku, nebo svou intuici?
Myslím si, že kombinuji oba přístupy. Někdy vybírám podle oblečení nebo podle toho, jak se ten člověk vizuálně vymyká davu. Je to jeden ze signálů, že ten člověk přemýšlí třeba trochu jiným způsobem. Častější je ale to, že jdu třeba nějakou boční ulicí, kde nechodí tolik lidí a najednou se přede mnou někdo objeví a já ho oslovím, ač se na něho kolikrát pořádně ani nepodívám. Spíš mi jde o to najít někoho, kdo má čas a ochotu se se mnou bavit.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

 

Pamatuješ si prvního člověka, kterého jsi takto oslovil?
Nebyl to žádný veliký příběh. Tehdy jsem prostě jenom zkoušel, zda to tady bude fungovat. Byl to pán, který stál na železničním mostě u Výtoně a koukal se odtud na město. Já jsem se ho zeptal, o čem přemýšlí. On řekl jen: „Co budu dělat zítra.“ A mně to tehdy stačilo.


Máš představu, kolik příběhů jsi od té doby nasbíral?
Zveřejněných příběhů je teď mezi 1 300–1 400.


Je nějaký, který se ti opravdu vryl do paměti?
Takový není. Pamatuji si tedy většinu příběhů, které jsem zveřejnil, ale pro mě je na tom nejzajímavější to množství různých osudů, příběhu, perspektiv a myšlenek. Samozřejmě jsou takové, za které jsem opravdu rád, že se mi je povedlo zaznamenat. Takové jsem vybral i do knížky, která letos vychází.

 
Co fanoušci na Facebooku? Které typy příspěvků u nich bodují více a které méně?
Už trochu dokážu odhadnout dopředu, který příběh bude pravděpodobně úspěšný z hlediska lajků a komentářů. Není to ale tak, že bych se tomu snažil chodit nějak naproti. Třeba že bych si řekl, že lidi mají rádi dojemné příběhy starých babiček, tak bych pak hledal jen dojemné příběhy starých babiček. Toto je tedy zrovna jeden z těch úspěšných typů – senior, který si uchovává životní optimismus a aktivitu. Pro mě je ale zajímavé mluvit také s člověkem, který to má jinak.


Vrátil jsi se někdy za někým, abys sledoval, jak se jeho životní cesta vyvíjí od doby, kdy jsi ho vyfotil?
Ano. S někým zůstanu v kontaktu po e-mailu nebo po Facebooku. Občas mi někdo zavolá. Takže o někom přehled mám, ale z celkového množství je to jen menšina.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?


Může se u nás člověk blogováním uživit?
Já mám pocit, že přestože to, co dělám, by se asi dalo nazývat blogem, nepatřím úplně do nějaké blogovací sféry. Proto do toho úplně nevidím. Já jsem měl štěstí v tom, že asi po půl roce blog zaštítily Hospodářské noviny a našly pro blog sponzora. Kdybych ale dělal jen blog, tak se neuživím. Nechci ho totiž spojovat s žádnou reklamou, což je pro mnoho lidí onen způsob, jak se něčím takovým živit.


Za Humans of Prague jsi v roce 2016 dostal cenu Magnesia Litera. Jak jsi ji přijal?
Dostal jsem ji na základě hlasování veřejnosti. Proto tu cenu beru jako projev toho, že fanoušků tohoto formátu je mnoho a byl jsem rád, že pro můj blog hlasovali.


Už jsi zmínil, že brzy bude z konceptu Humans of Prague vycházet kniha. Na co se tedy můžeme těšit?
Kniha vyjde na přelomu října a listopadu. Bude Obsahovat okolo 250 příběhů z těch všech, které jsem za 4 roky nasbíral a myslím, že je poměrně velkoryse pojatá, co se formátu a zpracování týče. Budou v ní dvě linky – jedna historická, která představuje příběhy pamětníků různých dějinných událostí, a druhá linka, která zachycuje osobní historii lidí, od dětství až do stáří.

 


Humans of Prague je tvůj asi nejznámější projekt. Co ty další? Na čem ještě pracuješ?
V posledních asi čtyřech letech jsem natočil šestnáct krátkých dokumentů. Jedná se o sérii nazvanou Pod rukama. Postupně jsem s kamerou navštívil lidi, kteří nějakým způsobem pracují rukama a s různým typem materiálu – hrnčíř, nožíř, včelař, houslař a tak dále. Je to trochu podobné blogu v tom, že i tady jsem dával lidem prostor vyjádřit, jak sami přemýšlí, v tomhle případě především o své práci.


V rámci dobrovolnické práci ses dostal na poměrně zajímavá místa – do Jižní Koreje nebo Keni. Co tam?
První dobrovolnický projekt byl v Jižní Koreji. Tam jsem jel poté, co jsem ukončil univerzitní studia, během kterých se mi nepodařilo vyjet do zahraničí například v rámci programu Erasmus. Tak jsem se dostal k idee dobrovolnických pobytů a Jižní Koreu jsem si vybral, protože tam jednak zrovna hledali někoho, kdo by učil angličtinu na venkovské střední škole a jednak, protože jsem už dlouho předtím sledoval korejskou kinematografii. Keňu jsem si vybral, protože jsem chtěl více pracovat v oblasti fotografie nebo filmu, takže tam jsem učil mladé lidi základy fotografování. Z hlediska toho, co dnes dělám, pro mě oba ty pobyty znamenaly především množství setkání s lidmi, kteří jsou jiní, přemýšlí trochu jiným způsobem a prožívají trochu jiné věci. To mi pomohlo být otevřenější k jinakosti i v rámci setkávání s lidmi v Praze.


Jaké ambice s blogem máš dál? Chceš stále pokračovat stejným způsobem?
V tuto chvíli se blog vyvíjí organicky a nechávám tomu spíše volný průběh. Jsem zvědavý, jestli se pro mě něco změní tím, že se vydá knížka. Žádný jiný cíl teď vytyčený nemám.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

Ohodnoť článek
14
Sdílej článek
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a ohodnotit článek.
Přihlásit se
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHORU
Jako neregistrovaný jsi tento měsíc přečetl už 1/40 článků. Přihlas se pro neomezený přístup. Jako neregistrovaný jsi přečetl už 1/40 článků za měsíc. PŘIHLÁSIT / REGISTROVAT PŘIHLÁSIT
Nejčtenější
Záleží nám na soukromí čtenářů. I z toho důvodu ti poskytujeme detailní informace o tom, jak využíváme soubory cookies a jiné technologie zabezpečující správné fungování a vývoj stránky. Pro víc informací si přečti naše Zásady ochrany osobních údajů , kde najdeš, jak používáme soubory cookies, případně se seznam s Podmínkami užívání portálu platnými od 24. 5. 2018. Zpracování cookies můžeš zabránit nebo změnit své preference v nastaveních internetového prohlížeče. Pro detailnější nastavení klikni na víc možností níže.
Upozornění na právo nastavení ochrany osobních údajů na Refresheru

Vzhledem k existujícím i chystaným změnám v zákonech ti dáváme možnost detailního nastavení zpracování osobních údajů a preferencí spojených s jejich zpracováním.

Přečti si možnosti, posuň zobrazení níže, nastav si své preference a klikni na tlačítko Souhlasím, když budeš chtít pokračovat na Refresher. Soubory cookies jsou důležitou součástí technologie v tvém prohlížeči. Jsou natolik důležité, že je budeme muset použít pro zapamatování si toho, že jsi toto okno potvrdil/a, v opačném případě bychom ti ho museli zobrazovat znovu a znovu.

Údaje, které zpracováváme, když používáš Refresher
Ze strany Refresheru sbíráme tyto osobní údaje:
  • Když navštívíš Refresher, uchováváme informace o tom, které články sis přečetl, identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy nebo IP adresu v případě přihlášení, soubory cookies a polohu.
  • Při přihlášení do účtu e-mailovou adresu.
Proč sbírá Refresher tyto údaje:
  • Ke zlepšení kvality našeho webu a vývoji nových webových služeb.
  • K provádění analýz a měření s cílem pochopit, jak je náš web využíván.
  • K tomu, abychom nezobrazovali obsah, který jsi už viděl.
  • Pro zobrazování přizpůsobeného obsahu, jako jsou například relevantnější články.
  • Pro schopnost identifikovat tě jako uživatele při přihlašování do svého účtu.
Sbíráme údaje pro partnery a reklamní sítě:
  • Identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy, soubory cookies a poloha.
Proč sbíráme tyto údaje pro partnery, třetí strany a reklamní sítě:
  • K tomu, aby mohli fungovat a zobrazovali relevantnější a užitečnější reklamy.
Seznam reklamních sítí a nastavení reklam

Nevyhnutelné osobní údaje – cookies – pro zobrazování reklam sbíráme pro následující společnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
formulář kontakt v souvislosti s osobními údaji >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

 

Možnost vypnout si personalizování reklam a sbírání osobních údajů pro jednotlivé partnery:

Upravit nastavení typů reklam Google - personalizování od společnosti Google

Upravit nastavení typů reklam AdForm - personalizování od společnosti AdForm

 

Svá nastavení pro všechny ostatní reklamní sítě, i ty, které na Refresheru nenajdeš, si můžeš prohlédnout na stránce youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Měření a analýza návštěvnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránek používají ke zlepšení funkčnosti svých stránek údaje shromážděné službou Google Analytics. Shromážďování údajů můžete deaktivovat tak, že si stáhnete a nainstalujete doplněk pro svůj prohlížeč.

Stáhnout doplněk pro prohlížeč

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Společnost Gemius podobně jako služba Google Analytics vyhodnocuje a měří návštěvnost na některých webových stránkách. K měření využívá Cookies, které si můžeš deaktivovat ve svém prohlížeči.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využíváme k analýze návštěvnosti a chování uživatelů. Vytváří nám mapu aktivity návštěvníků, a to na webových stránkách, které vizualizuje a vyhodnocuje. Tyto informace nejsou sbírány vždy, nikde nejsou spárovatelné s aktivitami uživatelů a není tedy možné identifikovat jednotlivce, ale Hotjar ti může nastavit soubory cookies.

Ovládací prvky související s prohlížečem

Nastavení souborů cookies

Soubory cookies jsou životně důležitou součástí technologie ve vašem prohlížeči a slouží ke zlepšení prostředí při používání internetu.

Pokud například na určitém webu nastavíte předvolený jazyk, soubory cookies pomohou prohlížeči zapamatovat si tuto volbu. Některé nebo všechny soubory cookies můžete též zablokovat, to ale může vést k narušení fungování některých funkcí na internetu.

Mnoho webů například vyžaduje zapnuté soubory cookies, když se chcete přihlásit.

Zásady ochrany osobních údajů
Další informace o tom, jak Refresher používá cookies ke zlepšení služeb
  • Přihlašování – pro účely přihlašování potřebujeme tvoji e-mailovou adresu.
  • Přizpůsobení – pro zjištění toho, co tě zajímá, vytváříme tvůj unikátní profil. Pokud nějaké informace posbíráme, najdeš je ve svých nastaveních soukromí a profil můžeš upravit, změnit nebo celé personalizování vymazat.
Jak změnit nastavení zpracování osobních údajů?

Pokud změníte názor, kdykoliv můžete tyto údaje změnit na adrese https://refresher.cz/nastavenia/sukromie.
Pokud toto okno nechceš vídat, když nás navštívíš z jiného zařízení nebo prohlížeče, přihlas se a tvé preference si zapamatujeme.