Obdivuhodný životní příběh Julia Vargy není tak známý, jak by měl. V dětství jej postihla zákeřná nemoc, která mu zkroutila tělo a způsobovala nesmírnou bolest, přesto však dělal to, na co mnozí neměli odvahu.
„Bůh takovým těžkým křížem obdarovává jenom ty, o kterých ví, že to vydrží.“ Přesně tak by podle Dany Vargové odpověděl její syn Julek každému, kdo by se zajímal o to, jak se dokáže člověk vyrovnat s tak krutým životním osudem, jako byl právě ten jeho.
Utrpení, kterým si Julius Varga musel během svého krátkého, avšak plodného života projít, bylo vskutku nepředstavitelné. Zákeřné autoimunitní onemocnění mu v mládí doslova sežralo svalstvo, vypadaly mu vlasy i zuby, křehké kosti zůstaly potažené jen tenkou kůží. Byl pokrytý boláky a proleženinami.
- Jak zdravého Vargu v dětství postihla krutá choroba po zpackaném očkování;
- jak se s nemocí vyrovnával;
- proč byl za jeho stav částečně zodpovědný komunistický režim;
- v čem našel nový smysl života a proč jej začala pronásledovat StB;
- jak byl Varga, který nebyl schopen jakýchkoli základních činností, vyslýchán;
- jakým způsobem se zapojil do antikomunistického odboje;
- jaká byla jeho role u revoluce v roce 1989.
Zapomenutý hrdina
Z mladého, pohledného a vitálního člověka se stala zbídačená „mumie“ a naděje na zlepšení neexistovala. Tělo ovládat nemohl, a tak zůstal zcela odkázaný na pomoc svých nejbližších. Jen na ukazováčku pravé ruky si nechal narůst dlouhý nehet – to proto, aby si při četbě mohl otáček stránky knih, u kterých trávil nemalé množství času.
Julius Varga s kamarádem
Ale bojovat nikdy nepřestal. Navzdory děsivé nemoci, která jej připravila o vše, co běžný člověk leckdy považuje za samozřejmost, se snažil rozdávat radost lidem kolem sebe a dokonce se zapojil do boje proti komunistickému režimu, který u nás v té době panoval. A estébáci se jej báli.
Životní příběh tak trochu zapomenutého hrdiny Julia Vargy není ani zdaleka tak známý, jak by si bezesporu zasluhoval. Rozhodli jsme se to proto snad alespoň malou měrou napravit.
Sovětské očkování mu vzalo vše
Rané dětství Julia Vargy nebylo zprvu nikterak neobvyklé. Narodil se 18. října (október) 1962 do milující rodiny a od ostatních dětí se dle slov jeho blízkých odlišoval jen tím, že vykazoval větší průbojnost, zvídavost a na základní škole se mohl pyšnit vynikajícím prospěchem. Z dochovaných rodinných fotografií je rovněž vidno, že rád jezdil na koni a hrál na piáno.
Julius Varga před nemocí
Spokojený život Julka – a vlastně i celé jeho rodiny – se ale obrátil úplně naruby, když bylo malému chlapci teprve 9 let. Po sovětském očkování proti obyčejné žloutence se u něj rozvinula takzvaná dermatomyositida. Jedná se o závažnou autoimunitní chorobu, která útočí na vnější i vnitřní tkáně člověka. Ten postupně přichází o vlasy, zuby a svaly, až nakonec přestává být zcela schopný ovládat své tělo. Stává se tak naprosto závislým na pomoci ostatních.
Rodina se však s tímto nespravedlivým údělem rozhodla ze všech sil bojovat. Ale aby toho nebylo málo, již tak dost složitou situaci jim ještě více znesnadňoval tehdejší komunistický režim. Nejenže se totiž Julkovi ze strany socialistických doktorů nedostalo potřebné péče, ale ti navíc chlapci zakázali léčbu v zahraničí. Jeho stav se přitom stále zhoršoval.
Po čase už Julek nedokázal chodit a musel být upoután na lůžko. Nemoc jeho zubožené tělo požírala zaživa, svaly atrofovaly, na kůži se vytvářely bolavé krusty. Byl odsouzen k utrpení, před kterým nebylo útěku, přesto se však snažil dál vzdělávat a číst.
S rodiči v roce 1995
