Bruce Willis vystřídal Charlese Bronsona. Stojí to za to?
Kariéra Bruce Willise na tom není nejlépe. Jeho účinkování v pochybných projektech rozhodně neodpovídá jeho postavení. Již delší dobu se totiž objevuje ve filmech působících, že je odmítl i Nicolas Cage.
Jeho prohlášení o tom, že ho už hraní v akčních filmech nebaví a nepříjemné chování na natáčeních rovněž nedělají jeho jménu dobrou službu.
Nejnovější počin problematické hvězdy připravoval delší dobu Joe Carnahan (Mezi vlky, A-Team), ale právě kvůli obsazení Willise projekt opustil. Jeho místo zastoupil Eli Roth. Filmografie kamaráda Quentina Tarantina a autora Hostelů však mnoho důvěry nevzbuzuje. Podařilo se mu překvapit a poskytnout své hvězdě comeback?
Paul Kersey je chirurgem v Chicagu. Vede spokojený a šťastný život. To se však náhle změní. Do jeho domu se vloupe skupina zlodějů. Zabijí mu manželku a těžce zraní dceru. Neschopnost policie donutí tohoto obyčejného člověka vzít zbraň i spravedlnost do vlastních rukou.
Pokud vám přijde zápletka jako nejotřepanější klišé, nejste na omylu. Přání smrti je totiž remakem. Originál s Charlesem Bronsonem a Jeffem Goldblumem patří už dávno mezi klasiky. Na pověsti mu sice ubírají nezdařilá pokračování, ale původní snímek je skvělý.
V roce 1974 byl tento námět mimořádně originální i společensky závažný. Samozřejmě se vyrojilo obrovské množství napodobitelů (v podstatě každá druhá seagalovka), takže to, co působilo před více než čtyřiceti lety svěže, nyní působí archaicky. Autoři si to evidentně uvědomují a snaží se svůj přístup ozvláštnit.
K vytvoření působivé variace na toto téma je však potřebný i um a talent. To, že je to stále možné, dokazují tituly, jako The Brave One, Harry Brown s Michaelem Cainem, případně Rozsudek smrti Jamese Wana. Ten je dokonce adaptací pokračování předlohy, podle níž filmy vznikly.
Death Wish však za zmíněnými tituly zaostává. Jeho první velký problém je obrovská nekonzistentnost. Roth se neumí rozhodnout, jakým směrem svůj příběh vést a neobratně bruslí mezi více žánry. Přepíná zde mezi satirou, vážným dramatem se silnou myšlenkou a trashovým revenge thrillerem.
Snaha o něco stylisticky netradičního se cení a na žádném z přístupů není nic špatného. No dohromady působí v tomto případě jako kočkopes.
Jistě, existují filmy, kterým se to daří. Jako první mě překvapivě napadl Robocop. Chicago je vykreslené podobně jako Detroit z Verhoevenovy klasiky. Množství vražd, policie je bezradná, násilí je až komiksově přepálené a v médiích kolují bizarní reklamy. A do toho silné téma. Režisér však tento svět a svou vizi nedokáže prodat.
Mimo jiné i kvůli tomu, že se většina filmu tváří seriózně. S nešťastným doktorem máme soucítit, bát se o něj a držet mu palce. To je však v ostrém rozporu s tím, co se na plátně odehrává. Postavy jsou nevěrohodné, logika si vzala dovolenou a občas celý film působí jako parodie.
Zejména policejní duo působí, že byl jejich mentorem Frank Drebin ze série Bláznivých střel. Největším problémem obsazení je však bohužel samotný Willis. A je to škoda, protože po dlouhé době působí, že si svou roli užívá.
V akčních scénách nebo při drsných pohledech je ještě velmi fajn. Zpočátku však má působit jako laskavý doktor. A tuto civilní polohu mu prostě nevěříte. Na vině je především jeho vizáž. Namísto laskavého otce a manžela působí stále jako plešatý drsňák v lékařském plášti, který by vám jednou ranou dokázal zasadit smrtící úder.
Smutné je zejména to, že Willis už nejednou ukázal, že podobné charaktery zvládá. Lidem za kamerou se však nedaří jeho zranitelnost zachytit.
Přerod postavy tak nefunguje a vy pouze čekáte, zda na konci nepřijde nečekaná pointa o výcviku v armádě, CIA nebo policii. Nepřijde. Záporáci jsou absolutně nevýrazní a nejvíce hereckého kreditu tak získává Vincent D'Onofrio jako bratr hlavního hrdiny.
O něco lépe to celé funguje jako béčkový thriller. Roth nezapomněl na svou hororovou minulost a likvidace zlosynů je tak příjemně krvavá a nekompromisní.
Sice film stále připomíná akorát lepší seagalovku, ale aspoň je to zábava. V převaze jsou však právě psychologické scény, na které tento přinejlepším průměrný řemeslník nemá schopnosti.
Přání smrti mělo našlápnuto být čímkoliv a v konečném důsledku není ničím. Nakonec tak jde o klasické béčko s vyhaslou hvězdou, jakých jste viděli desítky.
Má sice zajímavé momenty, ale nejvíce potěší asi z analytického hlediska. Rozebírat po projekci nevydařenou symbiózu jednotlivých složek a stylů je totiž zajímavější než samotné zhlédnutí.
Z úcty k lepším včerejškům Bruce Willise, Rothově snaze o něco víc než běžnou žánrovku a díky těm pár gore záběrům nějaký ten bodík rád přihodím. 5/10
