Pokud vás v této zemi chytí s drogami, nehrozí vám vězení, ale jen pokuta nebo léčebný program.
Není žádným tajemstvím, že jsme v Česku s ledasčím pozadu oproti jiným, zejména západním zemím světa. Jinak tomu není ani v oblasti drogové politiky. V některých zemích se stává legální úplně (Uruguay, více států USA), v jiných zkoušejí její využití zatím jen ke zdravotním účelům (Itálie, Malta, Německo, Řecko, Finsko atd.).
Nebudeme se však zaměřovat pouze na marihuanu. Podíváme se na drogovou politiku jako takovou a zejména na lídra v této oblasti – Portugalsko. Právě v Portugalsku totiž přišli odborníci k závěru, že zákazy a stále se zvyšující tresty za mřížemi nikam nevedou a lidi od drog absolutně neodklánějí.
Psala se 90. léta, kdy statistiky ukazovaly hrozivé čísla. Až 100 000 obyvatel mělo být v té době závislých na ilegálních drogách, což činilo 1 % portugalské populace. Vláda se tedy rozhodla jednat a zvolila vskutku razantní a nečekané řešení – dekriminalizovala všechny drogy.
V portugalském zákoně se přitom nerozlišují ani tzv. měkké a tvrdé drogy, jako je tomu u nás, ani to, zda jsou užívány na veřejnosti nebo v pohodlí domova. Držení malého množství jakéhokoli narkotika, kdekoli a za jakýmkoliv účelem je dnes v Portugalsku dekriminalizováno, což však není synonymum pro legalizaci. Užívání drog je stále zakázáno, ale řešení celé problematiky je zcela odlišné.
Heroin, kokain, pervitin, na co si jen vzpomenete. V praxi to znamenalo, že na člověka, který byl přichycen například s gramem heroinu, se už nenahlíželo jako na kriminálníka a zločince, kterého bychom měli dát do vězení, ale jako na nemocného, který by se měl podrobit léčbě. Portugalsko tedy začalo drogovou situaci vnímat jako problém zdravotní, nikoli kriminální. Jakmile vás přistihli, neputovali jste do vězení, ale na léčení.
Změna zákonů přinesla za chvíli viditelné změny v celé společnosti. Mezi lidmi nad 18 let byli v Portugalsku hlášení jen 3 mrtví na 1 milion obyvatel, zatímco v jiných zemích je toto číslo podstatně vyšší (10 mrtvých v Nizozemsku, 44 ve Spojeném království, 126 v Estonsku). Odklon od chápání drog jako kriminální záležitosti k záležitosti veřejného zdraví má za cíl předejít začlenění uživatelů do podsvětí.
Mezi lety 2000 a 2008 došlo sice k mírnému nárůstu užívání drog u dospělých, ale na druhé straně ke snížení jejich užívání u adolescentů, závislých a vězňů. Rovněž poklesly soudní procesy pojednávající o drogách, a to až o 66 %. Markantní byl i pokles HIV infikovaných v souvislosti s drogami. Výskyt nových případů HIV klesl až o 75 %. Čeho výskyt se na druhé straně zvětšil, byl počet lidí léčících se ze závislosti, a to o 20 %.
Jeden z hlavních architektů celého projektu byl portugalský premiér José Sócrates, který přiznal, že byl inspirován vlastní zkušeností, když dostával ze závislosti svého bratra. Už tehdy mluvil o velkých předsudcích a nelogických postupech, které v drogové politice po celém světě panují. Co se týče finančních nákladů, ty by neměly být o nic větší než v minulosti, protože peníze z justice se akorát přesunuly do veřejného zdravotnictví.
V Portugalsku v současnosti fungují terénní pracovníci, kteří závislým rozdávají sterilní jehly, dezinfekci, kondomy či rovnou čisté nářadí k aplikování drogy jehlou. Avšak jakmile je někdo s drogou přichycen, je automaticky poslán ke komisi na poradenství. Tyto komise jsou složeny ze psychologů, sociálních pracovníků či právníků, kteří zkoumají, jak závažný je drogový problém každého chyceného uživatele. Pokud komise nezjistí žádné důkazy o závislosti na drogách, může být zadrženému udělena pokuta ve výši 25 € až minimální mzda.
Udělování pokut je však až poslední možností a většinou odcházejí po prvním zadržení jen s varováním. Komise mají ale například i pravomoc zakázat provádění licencovaného zaměstnání (taxikář, právník, lékař atd). Portugalský drogový model – i když se zdál na začátku extrémně riskantní a více politiků před zavedením zákonů varovalo – se ukázal jako velmi účinný a snížil podíl problémových občanů v ulicích.
