Rudolf II., jehož si většina z nás představuje jako náladového staříka z Werichova skvělého dvojfilmu Císařův pekař a pekařův císař, nebyl podivín, ale vzdělaný muž, který do Prahy přivedl řadu učenců.
„Rudolfe! Já to říkám pořád, že se nechováte jako císař,“ říká Janu Werichovi, coby Rudolfu II., císaři římskému, králi českému, uherskému a chorvatskému, markraběti moravskému a arcivévodovi rakouskému, jeho letitá partnerka hraběnka Stradová, kterou si nikdy nevzal. Protože, jak sám řekl: „Na svatbu jsme oba chudí. Já penězi a vy urozeností!“
A už přispěchává vrchní komoří Lang, v rukou pěknou historickou vázu, kterou císaři podává, aby ji rozbil a uklidnil se, a na rtech slova: „Milosti, nenechte prchlivost cloumat svým majestátem.“ „Kelley sem a všechno ostatní ven!“, volá císař roztrpčený skutečností, že mu dosud Scotta (Honza Skoták z Hrdlořez) nevyčaroval elixír mládí a Magistr Kelley neoživil Golema.
Takhle si dvůr Rudolfa II. představoval Jan Werich. Samozřejmě se značnou nadsázkou, aby se diváci bavili a u toho si ani nevšimli, že jsou vlastně poučováni – tak už to Jan Werich zkrátka uměl. Zábava a moudrost v jednom. To ho charakterizovalo. Jak to ale na dvoře Rudolfa II. vypadalo doopravdy?
Magická Praha
Pravdou je, že Rudolf II. podle podobizen vypadal opravdu velmi podobně jako Jan Werich – však to Matěj Kotrba v Pekařově císaři také říká: „Mě si vůbec lidi pletou s císařem,“ načež se podívá na Rudolfův portrét visící zarámovaný na zdi a potom na sebe do zrcadla a dodá: „Já se jim vlastně ani nedivim.“
Podle dostupných historických pramenů v sobě císař Rudolf nosil i kus moudrosti, jíž proslul Jan Werich. Byl to vzdělaný muž, který do Prahy zval velevážené učence a na čas z ní učinil pupek světa.
Pro Prahu, které se tehdy začalo přezdívat „magická“, což jí zůstalo až do dnešních dní, to bývaly zlaté časy. Rudolfínská doba si Prahu zamilovala, Praha si zamilovala ji a Prahu si díky tomu zamiloval celý svět.
Alchymisté, včetně Magistra Edwarda Kelleyho, měli své dílny ve Zlaté uličce, která díky tomu byla uličkou doslova kouzelnou. Zajímavé je, že ekvivalent k ní se nacházel (a nachází) i v Českém Krumlově, kde měl Kelley dílnu také.
Brahemu nepraskl měchýř, otrávil se rtutí
Alchymistické náčiní ve svých soukromých komnatách míval i sám císař Rudolf. Byl prý velmi vzdělaný a sám se v učení alchymie vzdělával, aby jej potom mohl konzultovat – jako další záležitosti, které jej zajímaly – s odbornými poradci.
