Roztrhla si pyžamo a začala masturbovat. Když ji muž probudil, nechápala, co se děje

Na noční sexuální řádění, při kterém se někdy i zranili, si však ani jeden z nich nedokázal vzpomenout. Po návštěvě odborníka zjistili, že patří mezi lidi trpící výjimečnou spánkovou poruchou – sexsomnií.

Sexsomnie jako zdroj nebezpečí

Sexsomnii zařazujeme do kategorii parasomnií, mezi které patří i náměsíčnost. Při sexsomnii jde o provádění sexuálních aktivit, které se většinou odehrávají během takzvaného non-REM spánku, konkrétně v poslední fázi hlubokého spánku.

„První spánkové stádium N1 (non-REM 1) trvá několik minut, asi 5 % celkového času spánku a přechází do stádia N2 (non-REM 2), které tvoří největší podíl spánku – až 50 %. Spánek se dále prohlubuje do stádia N3 (non-REM 3 + non-REM 4), které tvoří přibližně 12,5 – 20 %,“ uvádí doktor Bratislav Moťovský ze Spánkové laboratoře Psychiatrické kliniky FN a FZ UAD v Trenčíně.

I když může sexsomnie na první pohled působit jako relativně neškodná spánková porucha, opak je pravdou. Mezi negativní následky můžeme počítat ohrožení psychického zdraví, fyzickou újmu, narušení vztahu s partnerem nebo dokonce problémy se zákonem.

Osoba trpící sexsomnií je totiž schopná nevědomě vyžadovat sexuální interakci různého druhu od kohokoliv, s kým se dostane během spánku do styku, s tím, že si na to nebude po probuzení vůbec pamatovat.

Sexsomnie ve světe a v Česku

Symptomy sexsomnie mohou zahrnovat sténání, nadměrné pocení, tření (o předmět nebo jinou osobu), provádění předehry, masturbaci, spontánní orgasmus, sexuální styk s jinou osobou, náměsíčnost, mluvení, nepřítomný pohled či nereagování na dění v okolí. Portál Medical News Today však upozorňuje, že mezi sexsomnii nepočítáme obyčejné erotické sny, je při ní nutné, aby došlo k samotné sexuální interakci.

Oblast sexsomnie zatím vědci důkladně neprozkoumali, a tak se nedá s určitostí říci, proč k tomuto netradičnímu jevu dochází. Studie z roku 2015 uvádí, že v medicínské literatuře odborníci dosud zaznamenali a zkoumali jen 94 takových případů. První zdravotníci ji zaznamenali teprve v roce 1986. Dá se však předpokládat, že ve skutečnosti je podobných případů mnohem více, ale protože jde o poruchu intimního charakteru, málokdo se k ní přizná.

Sexsomnii pozorují častěji na lidech, kteří trpí i jinými spánkovými poruchami. Jak uvádí časopis Psychiatrie pro praxi, průzkum provedený na spánkové klinice v Torontu poukázal na to, že až 7,6 % vyšetřovaných pacientů vykazovalo alespoň některé znaky sexsomnie. Doktorka Sharong Chang z torontské univerzity však zdůrazňuje, že průzkum provedli na osobách, které se přišli vyšetřit kvůli tomu, že je trápily různé spánkové poruchy.

V rámci celé populace prý proto můžeme počítat s výrazně nižším číslem. Doktor Michal Chovanec (Filozofická fakulta UK, Praha), doktor Štefan Demko (AK JUDr. Jan Martinec, Košice) a profesor Peter Weiss (sexuologický ústav VFN a 1. LF UK, Praha) v časopise Psychiatrie pro praxi (2014) uvedli, že se s případem sexsomnie v Česku ani na Slovensku zatím nesetkali.

Ženy více inklinují k masturbaci

Náchylnost k sexsomnii mohou mít lidé, kteří trpí extrémním vyčerpáním, nedostatkem spánku, stresem nebo úzkostmi. Mezi rizikové faktory patří také nadměrné pití alkoholu, užívání ilegálních drog, špatné podmínky pro spánek (například hlučné prostředí, příliš osvětlená místnost, zvýšená teplota v pokoji a podobně) nebo práce na směny.

Doporučeno

Máma na plný úvazek Tarra White. Jak dnes žije pornohvězda, která uchvátila Rocca Siffrediho? (Rozhovor) 1. dubna 2021 v 14:35

Podle studie z roku 2007, která zkoumala sexsomnii v 31 individuálních případech – 25 mužů a 6 žen, víme, že u žen trpících sexsomnií převažuje masturbace, zatímco u mužů mazlení či sexuální aktivita s jinou osobou.

Z daného počtu 4 muži a 3 ženy během spánku masturbovali, 2 muži a 4 ženy vzdychali nebo říkali/vykřikovali slova s erotický kontextem, 13 mužů a 1 žena hladili jinou osobu a téměř polovina ze zkoumaných lidí provedla sexuální styk s jinou osobou (13 mužů). Ani jedna z osob si na své chování během spánku nevzpomínala.

16letý chlapec ve spánku sexuálně obtěžoval svého strýce

V širším internetovém průzkumu výzkumníci porovnali 219 případů, z nichž 69 % tvořili muži a 31 % ženy ve věku od 15 do 67 let. V 8 % případů sexsomnii zaznamenali jen jednou, ve zbývajících 92 % se opakovala minimálně dvakrát. Při tomto průzkumu byly zkoumány i epizodické sexsomnie dospělé osoby s nezletilými, které se udály v 5,9 % případech (10 mužů, 3 ženy).

V jednom z případů odborníci zmiňují i nezletilého chlapce, který během spánku sexuálně obtěžoval dospělého člověka.

Řeč je o 16letém chlapci, který se v náměsíčnosti dostal do ložnice svého strýce a tety. Ti se probudili po tom, co synovec strýci hladil genitálie. Studie neuvádí, zda byl chlapec homosexuál nebo šlo jen o náhodu.

V dalším případě však zmiňují i heterosexuálního muže, který ve spánku zažil epizody sexsomnií s více ženami a jedním mužem. Studie uvádí, že šlo o jistého Nizozemce, který se ve spánku zapletl do sexuálních radovánek různého charakteru se svou manželkou, bývalou ženou nebo bratrem. V jednom případě ho obvinili z toho, že se pokoušel o blíže nespecifikovaný druh sexuální interakce se svojí 15letou dcerou.

Při výjimkách, kdy mohli mít pacienti během této poruchy sex s cizí osobou, se někteří zamykali během spánku v pokoji nebo si do místnosti nainstalovali alarm. Podstatné však je prodiskutovat své problémy s odborníkem a nesnažit se je řešit svévolně.

Jak bojovat se sexsomnií?

Ne všichni však epizody nočního sexuálního řádění vnímali negativně. Ve studiích se například uvádějí partnerky, které si pochvalovaly své muže. Ti jim totiž během spánku nevědomky plnili erotické touhy. Jedna z žen, která měla s partnerem sex během jeho spánku, tvrdila, že byl při pohlavním styku více agresivnější a dominantnější, než v bdělém stavu.

Další ženu naopak těšilo, že se k ní partner choval ohleduplněji a laskavěji. Jak jsme již ale zmínili výše, každý případ sexsomnie třeba konzultovat s odborníkem a případné požadavky na partnera komunikovat přímo s ním. A na koho se vlastně v případě potřeby obrátit?

Doporučeno

Chlapci se při prvním sexu udělají rychle a dívky vůbec. Vyvracíme 5 mýtů o sexu, které by již měly zůstat v minulosti 13. září 2020 v 16:21

Sexsomnii může diagnostikovat psychiatr specializující se na spánkové problémy, ale častou diagnostickou metodou je i takzvaná videopolysomnografie, která se dělá během spánku pacienta. V případě, že lékař určí, že sexsomnie pacienta může mít souvislost s užíváním drog nebo alkoholu, je nutné, aby tento zlozvyk zcela odstranil ze svého života nebo (v případě drogově závislých osob) výrazně omezil.

Jednotná léčba sexsomnie v současnosti neexistuje. Obecně se však dá doporučit kvalitní a pravidelný spánek. Lékaři pacientům předepisují i léky určené k léčbě jiných onemocnění. Konkrétně jde o antidepresiva, léky na snížení úzkostí, antacida nebo léky s mírnými sedativními účinky.

Jak by sexsomnii řešily české soudy?

Sexsomnie může v konečném důsledku dostat člověka až za mříže. Historie soudnictví zná několik případů, kdy policie obvinila osobu trpící sexsomnií ze sexuálního zneužívání. V některých případech se podařilo obhajobě soud vyhrát.

Na svobodu se tak dostal například i 40letý Andrew Machin, který doprovodil domů 21letou opilou ženu. Oběť se údajně probudila ve svém bytě během toho, jak na ní vykonával pohlavní styk, napsala BBC. Soud však uznal, že Andrew trpí ojedinělým druhem parasomnie, kvůli kterému si na své činy nepamatoval.

Prokazování sexsomnie u soudů je i v současné době mimořádně komplikované. „Náročnost spočívá v diagnostice onemocnění, jelikož ani celonoční polysomnografické vyšetření s nepřetržitým audiovizuálním sledováním nemusí prokázat rysy sexsomnie během sledování,“ uvádějí autoři v časopise Psychiatrie pro praxi.

Doktor Michal Chovanec tvrdí, že pokud by takový případ skončil na českém soudu, podstatou by bylo prokázat, zda byl pachatel při konání příčetný. Podle trestního zákoníku ČR může být pachatelem pouze příčetná fyzická osoba, která má přiměřený věk.

Z § 26 vychází, že za nepříčetného se považuje ten „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“. Pokud by tedy soud uznal obviněnou osobu za nepříčetnou, musel by ji propustit.