Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Dvakrát ji unesl, měl sex s jejími rodiči, vydíral její rodinu, a spoustu dalšího. Vztah Roberta Berchtolda a rodiny Brobergových s jejich dcerou Jan byl vskutku toxický.
Brobergovi měli život jako z pohádky. Připomínali postavy z klasického amerického seriálu sedmdesátých let. Rodina, otec Robert a matka Mary Anne, se svými třemi dcerami Karen, Susan a Jan, bydlela v malém městě ve státě Idaho na severozápadě USA. Jako ukázkoví Američané byli věřící, jako lidé ze středozápadu byli neobyčejně milí, a bydleli v sousedství, kde se takzvaně nezamyká, jelikož všichni ostatní byli úplně stejní jako Brobergovi.
Jednoho dne však jejich idylka skončila. Zdánlivě neškodné setkání s jedním sympatickým mužem a jeho rodinou, která se zdála ještě milejší než všechny ostatní, skončila celoživotním traumtem, které nemá obdoby. Týkalo se hlavně nejstarší dcery Jan, jež byla několikanásobně unesena a znásilněna, setkání však ovlivnilo všechny okolo. Příběh o promyšleném vydírání, pedofílii, neoblomné důvěře a mistrovské manipulaci dostal prostor i na Netflixu.
V roce 2017 se povedlo režisérce Skye Borgman uvést nový seriál Abducted in Plain Sight (volně přeloženo jako Unesena před očima), který veřejnosti rozkryl tajemstvím opředený případ dvojitého zmizení mladé dívky Jan Broberg. Dokument podle skutečné události, v němž vede rozhovory se všemi účastníky kromě samotného únosce, převzal Netflix v roce 2019. Toho se ale nedožil Janin otec, který umřel v roce 2018.
Husí kůži nahánějící série událostí, která potkala rodinu Brobergových, začala nevinným setkáním během mše v roce 1972.
Jan Broberg a Robert Berchtold
Tento článek prozrazuje rozuzlení dokumentu Abducted in Plain Sight a průběh vyšetřování případů únosu Jany Broberg.
Sympaťáci
Rodina Brobergových žila ve zhruba čtyřicetitisícovém městě Pocatello v Idahu. Ve čtvrti, ve které se všichni znali, a, jak tvrdí, se všichni měli rádi a respektovali. V noci nemuseli zamykat, krádež nebo dokonce násilný trestný čin, podle jejich svědectví, byla slova, jejichž význam neznali. V rodinném domě bydleli otec Robert, tudíž Bob, který byl povoláním florista, a měl svůj obchod přímo ve městě. Matka, Mary Anne, byla ženou v domácnosti, a starala se o své tři dcery: Susan, Karen a nejstarší Jan.
Jejich pohodový život však nabral nevídaných obrátek, a to nejen v rámci malého města, ale celostátně. Životy jim změnila běžná návštěva mše. Brobergovi byli totiž členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, již vyznává drtivá většina obyvatel Pocatella. A v červnu 1972 se po jedné z nich seznámili s novou rodinou, která se do města přistěhovala.
Jmenovali se Berchtoldovi. Hlavou rodiny byl Robert Berchtold, jemuž později začali přezdívat jednoduše B, jeho manželka Gail, a pět jejich dětí. Spořádaná rodina se i přes jejich nedávné přistěhování těšila obrovské oblibě. Velice ochotný a milý Berchtold vyhověl každému sousedovi; pomáhal, kde se dalo. Proto se proti jeho způsobům nedalo říct křivého slova.
Rodina Brobergova
I Brobergovi poznali, jak skvělými Berchtoldovi byli. Slovy Boba, otce Jan, byli náramně překvapeni, když jiný den přišli z kostela, a ve svém domě našli velkou ovocnou mísu se vzkazem: „Užívej si se svou rodinou.“ I přes veškerá slova chvály si ale stihla rodina Brobergova všimnout, že s novými přestěhovanými není něco v pořádku. Manželka Bho, Gail, byla zvláštní osobou. Byla strašně tichá. Zdálo se, že se k němu vůbec nehodí.
Úžasné léto se pomalu překlenulo do podzimu roku 1972. Noví nejlepší přátelé Brobergů Berchtoldovi s nimi trávili spoustu času. A měli se rádi, opravdu hodně. Své k tomu měla co říct i matka Jan Mary Anne.
„Berchtold mi zavolal. Zajímalo ho, jestli bych mu do práce nedovezla oběd. Udělala jsem to. Když jsem přijela, začal mi říkat opravdu hezké věci,“ svěřila se v dokumentu. „Říkal to, co manžel dávno ne. Měl charisma. Prý se mu líbí, jakou mám postavu a nohy. Jen to poslouchat bylo úžasné.“ B se jí prostě líbil a nedokázala to potlačit. Věděla, že to, co dělá, není správné. A tehdy to všechno začalo.
Charismatický Robert Berchtold
V rámci kostelních záležitostí měli nedlouho poté odjet do sousedního Utahu. Matka Jan s ním jela sama. Spala s Robertem Berchtoldem ve srubu. Tam se jí to vymklo z ruky. „Začal mě líbat, chytal mě za prsa,“ popisovala. Dál se to prý nedostalo. Jeli domů a dál to nijak neřešili, alespoň tedy na oko. Uvnitř byla Mary Anne rozpolcená. Vzrušení, které jí B přinesl do dvanáctiletého soužití se svým mužem, začalo manželství rozkládat.
Berchtold poté nenechal nic náhodě. Věděl, že si Brobergovi všimli jeho ne zrovna idylického vztahu s manželkou. „V oblasti sexu byl opravdu znalý, co mu ale nefungovalo, byl sexuální život s manželkou,“ zmínil ve snímku Bob. „Jednoho dne přijel za mnou do práce. Zeptal se, jestli nemám volno, že bychom se mohli projet. Tak jsem s ním šel,“ uvedl.
B se Bobovi „svěřil“. „Řekl mi, že nedokáže vystát svou manželku. Že je frustrovaný a že potřebuje mít sex. Zeptal se mě, jestli bych mu s tím nepomohl. Smáli jsme se tomu,“ popisoval na kameru. Avšak přestože se tomu smáli a všechno se to zdálo tak nereálné, Bob jeho kouzlu podlehl a přání vyslyšel. „Nahnul jsem se k němu a ukojil ho. Udělal jsem nejhorší věc v životě,“ přiznal.
Začátek sexuálních vztahů s oběma rodiči Jan udělalo Berchtoldovi dokonalé podhoubí k vyjednávání. Nebyla to totiž ani Mary Anne ani Bob, co Bechtolda nejvíc přitahovalo. V momentě, kdy se seznámil s dvanáctiletou Jan Broberg, získala druhého otce. Tedy alespoň si to dívka myslela. B s ní chtěl pořád trávit čas. Vymyslel jí i přezdívku, Dolly.
„Jeho fascinace Jan byla lehce znepokojivá,“ vzpomínala její matka. „Byl pro mě jako druhý otec. Cítila jsem se, jako bych byla jeho dcerou. Kompletně jsem mu důvěřovala a cítila jsem se s ním v bezpečí,“ okomentovala svůj vztah s Berchtoldem nyní osmapadesátiletá Jan Broberg Felt. Nejlepší rodinný přítel se ale do ní zamiloval. Měl svůj plán, který se rozhodl provést.
Ten přiblížil vyšetřovatel případu, bývalý agent FBI Peter Welsh, pro kterého to byl tehdy první takový případ. Dozvěděl se, že se Berchtold v malém městě Pocatello snažil předtím, než potkal Jan, dostat k dalším mladým dívkám, než mu to jejich rodiče zatrhli. Pak ale potkal Broberg, k níž přistoupil prozíravěji. „Snažil se jí co nejrychleji oddělit od rodiny,“ uvedl vyšetřovatel.
Začalo to velice nevinně. V rodinném domě Brobergových si například všiml, že pokoj, který Jan sdílí se svou sestrou, je poměrně velký. Byla, podle jeho slov, už velkou slečnou, proto navrhl, že potřebuje vlastní pokoj. Svépomocí proto rozdělil místnost na dvě části – postavil zeď. Nejen, že tak Jan izoloval od své sestry, ale zároveň získal potřebné soukromí, které bylo součástí plánu.
Výletníci
Druhý způsob, jakým si Jan získával, byly časté výlety a rodinné akce. Jan popsala jednu zvláštní událost během akce, kdy přespávali pod hvězdami na trampolíně u Berchtoldových „Pamatuji si , že jsem se jednou vzbudila a uvědomila si, že mám stažené kalhotky až ke kotníkům. Byla jsem vystrašená, měl na mně jeho ruce. Ráno mi řekl, že jsem se ve spaní strašně vrtěla, tak mě držel. A jak jsem byla v noci neklidná, tak jsem si je nějakým způsobem musela sundat. Zdálo se mi to jako pravděpodobné, nepravděpodobné bylo totiž to, že by mi chtěl nějak ublížit,“ uvedla.
Neméně zvláštní záležitostí byl výlet do Seattlu v roce 1973. Zkazky o malé Jan, které Berchtold přivezl, byly opravdu neobvyklé. Rodičům uvedl, že se jejich dcera chovala divně, mluvila zvláštní věci, tak se rozhodl, že ji uklidní a odnese do karavanu, ve kterém jezdili. „Vzpomínám si, že jsem byla omámená a ležela v nějakém motelu. Viděla jsem ho nahého,“ osvětlila později Jan.
Všechny tyto události znásobilo následné Berchtoldovo přiznání, jež Brobergovým moc klidného spánku nepřidalo. Řekl jim, že když mu byly 4, znásilnila jej jeho teta. Má proto jisté problémy, které si jezdí léčit do Kalifornie. Neřekl jim ale celou pravdu.
Jako správný věřící se s touto informací svěřil již v kostele. Až FBI se ale nakonec dozvěděla, že představený Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů věděl, že měl dřív vztah s malou holčičkou, a tak jej za to v lednu 1974 pokáral. To bylo ale všechno.
Berchtold Brobergovi požádal o to, aby si mohl v rámci terapie, kterou na něm prováděl nelicencovaný psycholog, lehnout s Jan do postele. Oni mu to překvapivě dovolili, nebyl důvod mu nevěřit. „Nikdo z nás nebyl rád, že to dělá, ale byla to součást jeho terapie,“ uvedla matka dívky Mary Anne. Vyšetřovatel Welsh tuto jejich benevolentnost obhajoval. „Brobergovi byli naivní, nevěděli, jak nebo co to je pedofilie, a že se to vůbec děje,“ řekl.
Byli to federální agenti, kteří rodičům rozklíčovali bolestivou pravdu: Berchtold Jan znásilňoval. Pod záminkou doplňování vitamínů nebo nutnosti vzít si prášky na alergii jí nutil pilulky na spaní. Až za tři desetiletí vyšlo najevo, že s ní lehával čtyřikrát týdně po dobu šesti měsíců. Až do dne, než ji unesl.
Psal se 17. říjen 1974. Den byl jako malovaný pro venkovní aktivity, jelikož nebyla taková zima. Proto, když Berchtold zavolal paní Brobergové, že by chtěl její dceru Jan vzít na projížďku na koních, neviděla v tom nic zvláštního. Ten den však měla ještě spoustu škol a hrát na piáno, tak ji nechtěla pustit. Berchtold ale naléhal, a když se o tom dozvěděla i Jan, musela matka prostě svolit. B ji vyzvedne po její hodině piána a pojedou na koně.
Rutina byla stále stejná. Dostala prášky. „Pilulky musely začít účinkovat dřív, než jsem si to stačila uvědomit. Nepamatuji si na cestu ani na to, co dělal,“ řekla v rozhovoru Brobergová. Hodiny plynuly a dvojice se z projížďky nevracela.
Matka Jan byla pochopitelně nervózní. V devět hodin večer se u nich zastavila Berchtoldova manželka, která byla doslova vyděšená. Když ale Mary Anne navrhla, že zavolá policii, návštěva jí to vymluvila. Byla si prý jistá, že se oba každou chvíli objeví.
Jak se nakonec ukázalo, neobjevili se dva celé dny. Až poté Brobergovi zavolali policii. Třetí den od zmizení chtěli zavolat federální policii, byl ale víkend, a na urgentní případy odpovídala až služebna ve vedlejším státě. Čekali proto až na konec víkendu. Jestli se do té doby nevrátí, tak zavolají.
Se svým životním příběhem vystoupil herečka Jan Brobergová Feltová i ve studia Dr. Phila
Mezitím se Jan probudila na neznámém místě. Byla tma. Ležela na posteli a cítila, že se moc nemůže hýbat. Byla totiž svázaná. Do ucha jí přitom mluvil monotónní hlas z krabičky. Okamžitě ji napadlo, že jí unesli mimozemšťané. Hluboce usnula.
Po dalším probuzení už nebyla připoutána. Z krabičky na ní začal mluvit hlas. Představil se jako Zeyda a Zafra a vysvětlil jí, že je poloviční mimozemšťankou. Prý její otec nebyl jejím biologickým, zplodil ji muž z jiné planety. K těmto informacím dostala důležitou misi. „Moje mise měla být taková. že otěhotním do 16 let, abych porodila dítě, které tu jejich planetu zachrání. Krabička mi řekla, že kdyžtak mají náhradní plán, kdyby se mi to nepovedlo. Že to zkusí s mojí sestrou Susan. Také prý byla poloviční mimozemšťan. Svou misi jsem měla provést s mužským přítelem,“ popisovala těžce uvěřitelný příběh v dokumentu Jan Brobergová.
Když vyšla z pokoje, kde ležela, našla na zemi pořezaného Berchtolda. Vypadal jak mrtvý, po správném zatřepání jej ale nakonec probudila. „Když se mi to podařilo, ptal se, kde je. Říkal mi o velké bílé záři, která nás potkala, když mě vezl na koně. Že jsme museli být uneseni. Ale já jsem říkala, že to tak není, a že máme misi. Věděla jsem, že je to on, s kým musím mít dítě. Absolutně jsem tomu věřila,“ dodala unesená.
Jan zjistila, že jsou v karavanu. Moc nevnímala čas, protože byla pravděpodobně dost zdrogovaná. Pamatovala si však na knížky o sexu, které měl Berchtold uvnitř. Krabička je poté ponoukala ke stejným praktikám, jaké byly znázorněny v jejich ilustracích.
„Neměla jsem traumatický zážitek ze znásilnění, jak jiné ženy uvádí. Berchtold používal svůj penis tak, že mi to někdy přišlo, aby mi to neublížilo. Pravděpodobně chtěl, aby se mi to taky líbilo,“ popisovala v slzách svůj sexuální zážitek. „Pamatuji si na střešní okýnko. Skrz něj byly vidět listy stromu. Dívala jsem se na ně. Věděla jsem, že když se budu moci dívat na ty listy, všechno bude v pořádku. Myslím, že díky tomu jsem se s tím vyrovnala,“ vzpomínala v slzách.
Vyšetřování
Až po pěti dnech přišla na řadu policejní práce, což, pokud se mluví o únosu, byla opravdu dlouhá doba. Každopádně je nutno uvést, že si nikdo ze zainteresovaných nemyslel, že by to únos byl. Přestože auto, ve kterém dvojice odjela, nebylo k nalezení. Policisté nicméně přišli na skutečnost, že Berchtold měl karavan. Vyšetřující Welsh to po rozmluvě s Berchtoldovou manželkou zkontroloval. Dům na kolech v garáži nebyl.
Nakonec se vůz, ve kterém dvojice odjela, našel. Měl rozbité okénko, na němž byla krev. Vedle něj byly stopy velkých bot a pneumatik, které odpovídaly obytnému vozu. FBI proto rozjela celostátní pátrání s přesahem do Kanady a Mexika. Pátrání trvalo tři týdny a zoufalství Brobergových jen rostlo.
Berchtoldovo auto s rozbitým okýnkem zevnitř. Pořezal si ruku, aby Jan uvěřila, že je unesli mimozemšťané
Po pětatřiceti dnech se ale na ně usmálo štěstí. Joeu Berchtoldovi, bratrovi Roberta Berchtolda, zazvonil 20. listopadu telefon. „Zavolal mi bratr. Říkal, že jsou s tou holkou za hranicemi a že se vrátí, když jim dovolí její rodiče se vzít. V Mexiku už jsou prý oddaní, je to tam legální už od 12 let,“ řekl. „Můj bratr byl pedofil. Měl slabost pro malé holčičky. Jednou ho naši rodiče načapali, jak blbnou s naší sestrou. Byla nevlastní. Bylo jí 6 a mu 12,“ sdělil na kameru.
Berchtoldův bratr se rozhodl, že únosce vystopuje. Zavolal FBI, která mu odposlouchávala telefon. Zjistila, že se dvojice s karavanem nachází v jednom přímořském městě v Mexiku. Místní jej našli a zatkli. Oba dva pak odvedli do mexického vězení. Tam Berchtold Jan Brobergovou donutil k přísaze, že se za žádnou cenu o jejich misi nezmíní.
„Nemohla jsem nikomu říct o mimozemšťanech, o relaxačních pilulkách, které dával, o samotné misi, tedy ani o sexuálních praktikách, které jsme dělali. Pokud o tom promluvím, má sestra Karen oslepne, mého tátu nechají zmizet, což nejspíš znamenalo, že by ho zabil, a mou sestru Susan by si vzali,“ popsala svou bezvýchodnou situaci Jan.
Rodiče si na tehdejší dojemné setkání s dcerou vzpomínají. Pamatují si však i na její rozporuplnou reakci, když jí řekli, že ji hledala i FBI. Nechápala to, byla přece s Robertem. Nemohlo se jí přece nic stát. Jakmile se s ním nemohla vidět, začala být podrážděna. Hlavně, když mluvila se svým otcem.
Brobergovi nakonec zjistili, že Jan a Robert Berchtold byli opravdu sezdáni. Proto poslali do Mexika žádost o rozvod. Každopádně po lékařské prohlídce mohli být rodiče Jan klidní; žádné známky sexuálního násilí doktor nenašel. Berchtold byl nicméně obviněn z únosu, což Jan dohánělo k šílenství. Veškeré články z novin, kde se o únosu psalo, odmítala pochopit a její agresivita vůči rodině rostla. Rodina proto tušila, že její trable zdaleka neskončily. Měla pravdu.
Jan se vrátila do normálního života. Chodila do školy, byla zase zpátky doma. ale kdykoliv přišla řeč na Berchtolda, jakoby se změnila. „Myslela jsem jen na B, jak budeme dál pokračovat, co budeme dělat. Emocionálně a mentálně jsem se snažila od rodiny oddělit, protože jsem věděla, že mise ještě nebyla hotová,“ uvedla tehdy dvanáctiletá dívenka.
Federální agenti vyzvali Brobergovi, ať přestanou s Berchtoldovými komunikovat. Avšak ani tuto pro někoho základní věc nedodrželi. Už o Vánocích roku 1974 přišla Gale Berchtoldová k Brobergovým na návštěvu. Chtěla ale mluvit pouze s hlavou rodiny. Po chvíli přišli se šokující zprávou. „Chtějí, abychom všechna obvinění proti jejímu manželovi stáhli. Jestli to neuděláme, zveřejní všechno, co se stalo mezi mnou a jím,“ řekl své ženě Robert Broberg.
V sedmdesátých letech minulého století byla totiž homosexualita v tak křesťanské komunitě absolutně nepřípustná. Prakticky se rovnala trestnému činu. Proto se tehdy Berchtold v rámci svého plánu nezdráhal poprosit svého kamaráda o „službičku.“ Jak později uvedl na policejní nahrávce, byl ochotný vstoupit s otcem Jan do homosexuálního vztahu, aby se k ní dostal blíž. Tak moc na ni byl fixovaný. Rodina proto obvinění z únosu stáhla.
Policie i soudce, přesvědčeni, že Berchtolda konečně dostali, vyvolávali Brobergovým, proč udělali takovou nepochopitelnou věc. Nedostalo se jim však kloudné odpovědi. V momentě, kdy byl Berchtold propuštěn, přestěhoval se do Ogdenu v Utahu, aby pracoval v obchodě s auty u jeho bratra. Jeho charisma pobyt ve vězení nezměnilo; prodal snad úplně všechno, každou neděli jezdil do kostela a vracel se za rodinou.
Nejvétším paradoxem byla skutečnost, že všem z Pocatella bylo Berchtolda líto. Situace hrála v jeho prospěch. Proto se rozhodl s Jan znovu setkat.
„Poprvé po únosu jsem ho viděla v noci, v mé ložnici. Vzbudila mě ta malá krabička. Pak se tam objevil Berchtold. Přišel za mnou, mluvil o misi a říkal, že bude pokračovat, a že se dělají přípravy k tomu, abychom byli dohromady. Měla jsem dělat to, co jsem dělala. A já jsem ho pořád poslouchala,“ uvedla. „Občas jsem od někoho ve škole dostala vzkaz, že musím někam jít. Ve čtyři do telefonní budky, kde jsem třeba dostala další instrukce,“ mluvila o jejich komunikaci.
Tehdy Jan začala cítit, že se mění. „Dostávala jsem od něj zamilované dopisy. Čím vším si prochází a jak mu scházím. A já jsem mu to stejně oplácela. Už jsem ho neměla ráda jako otce, ale jako partnera. Strašně jsem ho milovala. Tak moc, že jsem tak už nikoho v životě nemilovala,“ smutně konstatovala Jan.
Na jaře 1975 byl Berchtold přesvědčen, že Jan bude jeho. Nebál se proto znovu navázat intimní vztah s jejími rodiči. „Pořád mi volal. Říkal mi, že beze mě nemůže být, že mu scházím. Požádala jsem ho, aby mi řekl, proč unesl Jan. Řekl, že pokud osobně přijedu za ním si popovídat, řekne mi detaily.“ uvedla matka Mary Anne.
V karavanu, ve kterém bydlel, se Berchtold vůbec neovládal. Nalhával matce Jan, jak ji miluje, a jak budou mít spolu super život, když se rozvede. Ten den se spolu i vyspali. Světe div se, matka Jan s do Berchtolda nakonec také zamilovala. Domů se už nevrátila. Od té doby spolu spali dalších 8 měsíců.
Únosce její dcery se totiž rozhodl, že zničí Roberta Broberga. Po pěti dnech, co svedl jeho manželku, mu zavolal a oznámil, že je jeho manželka s ním. Mezitím, což Mary Anne ale nevěděla, chodil i za její dcerou. Devětkrát ji navštívil a dvakrát s ní sám spal. Vypadalo to, že má vyhráno, jelikož Bob Broberg opravdu vyplnil rozvodové papíry. Berchtold jej totiž vydíral. Říkal, že nepřijde jen o manželku, ale taky o děti. Brobergovi se tak měli stát prvním párem, který se v Pocatellu rozvede.
Naštěstí dostala Mary Anne Brobergová rozum a vrátila se zpátky. Berchtold sice hrozil, že zveřejní, že je její muž homosexuál, ona ale na výhrůžky nedbala. Šla za advokátem, aby rozvod zrušila. Ten jí pomohl, avšak klíčové pro jejich případ, jak zmínil, bylo hlavně to, aby se přestali s Berchtoldovými, a hlavně Robertem Berchtoldem, vídat.
Nepředvídatelný únosce si však i přes dílčí neúspěch dělal to, co potřeboval. V červnu roku 1976, rok a 8 měsíců po únosu, podepsal dohodu o vině a trestu. K únosu Jan se sám přiznal, což byla velká polehčující okolnost. Soudce mu vyměřil odnětí svobody v trvání 5 let, ty mu však byly zkráceny na 45 dní.
Hned potom se rozhodl, že se odstěhuje. Koupil zábavní centrum v Jackson Hole ve Wyomingu, kam potřeboval brigádnice. Nejlépe skoro třináctileté slečny z Idaha. Brobergovi však řekli ne. „Jan nám začala dělat ze života dělat peklo. Bez jakýchkoliv okolků si dělala to, co ona uznala za vhodné. Berchtold mi zavolal a řekl, že Jan bude pracovat v Jackson Hole, a pokud jí to nepovolíme, tak tam půjde sama pěšky. Nakonec jsem ji posadila na letadlo. Byla tam dva týdny. Žila s ním v karavanu,“ přiznala její matka.
Během brigády motal Berchtold hlavu malé nešťastnici ještě víc. Šeptal jí, že se s manželkou rozvádí, a že budou spolu. Ona byla přesvědčená, že jej miluje a že s ním chce být. Dokončit misi.
Každopádně idylka skončila už po dvou týdnech, kdy se musela vrátit domů. Ani jeden z nich se s tím ale nechtěl smířit, což dávali najevo různě. Jan dělala Brobergovým z malého utopického sousedství apokalypsu a Berchtold nepřestával s výhružnými telefonáty. Brobergovi tentokrát neustoupili, na což bylo navázáno dalším únosem.
Únos číslo dvě
Večer, 10. srpna 1976, se Mary Anne Brobergová dívala na televizi, když všichni ostatní už spali. Jan za ní přišla. Zeptala se jí, proč je na ně stále naštvaná. Neodpověděla. Tak šly obě do pokojů. Druhý den, když je táta budil hrou na piáno, Jan nepřišla. Místo toho našli v jejím pokoji vzkaz. „Milí Bobe a Mary Anne, nenecháte mě udělat, co je správné, tak já udělám to, co je špatné. Odcházím bez Roberta a neplánuji se vrátit, dokud mě nepřijmete takovou, jaká jsem,“ stálo v rozlučkovém dopisu.
Brobergová a Berchtold v objetí. Navenek nevinný vztah byl doopravdy pouze zástěrka plnohodnotného mileneckého vztahu, který inicioval dospělý muž
Berchtold zavolal Brobergovým dopoledne. Ptal se na Jan. Řekli mu, že není doma. Ptal se, kde je, načež mu řekli, že nevědí. „Byli jsme v agónii. Říkal, že má zlomené srdce, ale nevěřili jsme mu. Věděli jsme, že v tom má prsty,“ uvedl Bob Broberg. Rodina nicméně nechtěla, aby se někdo dověděl, že je Jan zase pryč. Nikomu nic neřekli, ani médiím ani policii. Až po dvou týdnech upozornili autority, že je něco v nepořádku.
Prvního září byla Jan pryč tři týdny. Berchtold nastoupil do vězení. I tam zafungovalo jeho charisma. „Za dobré chování byl puštěn už za 10 dní. Odjel ve svém karavanu, prakticky zmizel. Nevěděli jsme, kde je,“ popsal situaci vyšetřovatel Welsh. Díky telefonu jej vystopovali v Salt Lake City, kde bydlel v mobilním domě. Trvalo dlouho, než mohli agenti říct, že jej konečně vystopovali. Měl na sobě neustálý dohled.
Listopad 1976. Jak čas plynul, rozhodli se u něj udělat domovní prohlídku. Našli u něj galerii fotek dcery Brobergových. Její fotky měl vytištěny na velkých plakátech, které rozmístil po interiéru. Byla to chrám, kde ji uctíval. „Agenti se jej ptali, kde je, ale říkal, že neví. Tvrdil, že ji stále miluje. Kdyby ji miloval, tak ji musí přece hledat,“ bylo mužům zákona jasné.
Z ničeho nic se ale znovu objevil zázrak. Jan zavolala sama o sobě. „Pozdravila nás. Řekla, že nás má všechny ráda. Že si chce stále Berchtolda vzít a on ji. A že se domů nevrací. S Berchtoldem si údajně nevolala,“ přiblížila detaily její matka. V bezvýchodné situaci ale nakonec pomohl sám únosce, když 11. listopadu udělal Berchtold chybu, která mu podrazila nohy.
Agent CIA
Stálá hlídka před Berchtoldovým karavanem byla zoufalá. Celkem 102 dní uplynulo od únosu Jan Brobergové, žádný výsledek to nicméně nepřineslo. Najednou se ale Berchtold objevil před autem, šel zavolat na benzínku.
„Volal asi 12 minut, pak zavěsil. Nechal ale otevřenou knihu, na které bylo číslo,“ uvedl Welsh. Číslo nechali vysledovat. Zjistili, že patří dívčí katolické škole v Pasadeně v Kalifornii. Obratem tam zavolali, aby zjistili, že zde žádná Jan Brobergová nestuduje. Sestrám, které se o dívky staraly, vysvětlili, že tam bude nejspíš ukrytá. Byla. Vystupovala pod jménem Janis Tobler.
Po třiceti letech od incidentu Jan Brobergová vysvětlovala, co se stalo. „Ten den, kdy jsem byla unesená, jsem šla do pokoje. Otevřela jsem okno a on tam stál. Pomohl mi oknem ven, nasedli jsme do auta a odjeli,“ pospala odjezd do školy.
„Jeptiškám namluvil, že jsem jeho dcera, a že on je agent CIA. Prý jsme utekli z Libanonu během Libanonské krize a má máma byla zabita. Řekl jim, že by ocenil, kdyby ji tam vzali, že sice musí pracovat jako agent, ale že o víkendech bude jezdit. Dal jim jasně najevo, že kdokoliv se bude na ni ptát, bude pravděpodobně zlý a bude mu chtít ublížit,“ barvitě představila únoscovu fantazii.
Když si pro Jan přijeli federálové podruhé, našli jen emocionálně vyždímanou mladou slečnu. Musela si projít policejní procedurou, odevzdat otisky, udělat fotku. Když se setkala s rodiči, nebyla šťastná. Byla úplně mimo. „Byla jako přízrak,“ uvedl její otec. Přestože se zdá, že na jednu rodinu bylo toho utrpení až moc, pro Brobergovi to konec nebyl. Berchtold se chtěl pomstít.
Po osmatřiceti dnech od znovunalezení jejich dcery dostal Bob Broberg noční telefonát„Zavolal mi jeden z našich zaměstnanců. Křičel. Sdělil mi, že nám hoří obchod. Než jsem se tam dostal, byl oheň obrovský,“ vzpomínal na požár, který nakonec pohltil půl bloku. Tehdy nejasná příčina se po čase také vybarvila.
„Nikdy jsem se o jejich život nebál až do toho požáru. Když byl Berchtold ve vězení, slíbil dvěma spoluvězňům 1000 dolarů měsíčně, když mu zapálí podnik. Oni dokonce spálili půlku ulice. Šli do federální věznice, ale Berchtoldovi jsme to nedokázali,“ uvedl Welsh.
Jan si na ten moment vzpomíná po svém. Poprvé si uvědomila, že něco udělala špatně. „Pamatuji si to velice živě. Táta nás všechny objal a řekl: ‚Jen ať hoří. Nepotřebuji to, vše, co potřebuji, mám kolem sebe ve svých rukou.‘ Vzpomínám si, že jsem cítila, že to bylo kvůli mě. Že jsem něco udělala špatně,“ rozbrečela se Brobergová Feltová.
Pokračující zločin a možný trest
Robert Berchtold měl ale zase štěstí. Byl sice obviněn z únosu prvního stupně a vydávání se za federálního agenta, odsouzen nicméně nebyl. Zjistilo se totiž, že měl poměr s oběma rodiči, místo do vězení proto putoval v červnu 1977 do ústavu psychické péče. Za půl roku byl zase venku.
Berchtold malou Jan uctíval
„Pustili mě. Psychiatr mi vysvětlil, co za mou obsesí stálo. Vyrůstal jsem ve Wyomingu se svým nevlastním otcem. Nebyl jsem ani součást rodiny, spal jsem ve stodole. Tam jsem byl znásilněn ženou, kterou najali na výpomoc. Když máma ochořela a odešla, staral jsem se o malou sestru. Proto, když jsem měl později v životě problémy, potřeboval jsem se starat o nějakou malou holčičku,“ zachytili na dobové nahrávce výpověď Roberta Berchtolda policisté.
Po osmnácti měsících, co se Jan našla, začala konečně dospívat. Bylo jí skoro 16 let, začala se socializovat, a proto poprosila rodiče, jestli by nemohla jet na divadelní kemp. „Mise každopádně pokračovala. Občas se mnou Berchtold komunikoval, ale vypadalo to, že čím jsem starší, tím víc o mě ztrácel zájem. Navíc jsem začala zpochybňovat existenci mimozemšťanů,“ uvedla.
Na kemp nakonec jela. Jak to tak bývá, zde padla do oka jednomu klukovi, který ji koupil zmrzlinu. „Byla jsem z toho mimo. Večer mi zavolala máma, že psům asi nesedlo jídlo. Zpanikařila jsem, utíkala do svého pokoje a křičela, že chci pryč, že jsem tam neměla jezdit,“ uvedla Jan. Mimozemšťani jí přece žádný jiný vztah nedovolovali.
„Druhý den ale máma zavolala znovu a řekla, že jsou psi v pořádku, A já jsem si uvědomila, že je Susan doma, táta neumřel, psi jsou také v pořádku, Karen není slepá,“ začala polemizovat o tom, co jí Berchtold řekl. Nechtěla však riskovat to, že by to, že neotěhotní, zničilo mimozemskou planetu nebo celou její rodinu.
„Pak přišly narozeniny. Šestnáct let. Protože jsem neotěhotněla, vymyslela jsem plán. Chtěla jsem vzít zbraň, přijít za Susan a všechno jí vysvětlit. Kdyby to nechtěla přijmout, tak bych ji zastřelila, a potom sama sebe,“ řekla. Během jejích narozenin se ale nic nestalo. Rozhodla se, že se se svou misí s někým podělí. Řekla to své sestře a nejlepší kamarádce. Procitla do reality.
Rodina Brobergových po 28 letech
Soud
Těžký životní osud se s Brobergovými táhl celý život. Osmadvacet let po incidentu se Jan společně s matkou rozhodly, že o tom, jakým způsobem mohou pedofilové manipulovat s malými dívkami, sepíší knihu. Dostala název Stolen Inocence: The Jan Broberg Story (Ukradená nevinnost: Příběh Jany Brobergové) a vyrazily s ní na přednášky. Tato skutečnost ale neunikla ani Berchtoldovi.
Přestože se Berchtold snažil o to mít s Jan Brobergovou minimálně dvěstěkrát pohlavní styk, i tak se nebál před ní lhát. Vyhrožoval, že pokud toho nenechají, tak jim znepříjemní život tak, jak to jen půjde. Přišel s obranou, že si Jan mimozemšťany vymyslela. Rodiče mu prý dceru propůjčovali výměnou za sexuální styk s ním. V roce 2004 byl soud.
Zde však Berchtold narazil. Na slyšení přijeli Brobergovou „hlídat“ motorkáři sdružení pod názvem BACA – Bikers Against Child Abuse (Motorkáři proti znásilňování dětí). Po soudním stání plném lží se Berchtold dostal se skupinou do konfliktu. Jednoho zranil, když se za ním vydali. B, ozbrojený pistolí, jej totiž nabral na kapotu. V této situaci to bylo ale jedno, stejně byl odsouzen za tři těžké zločiny a dva přestupky.
Zde to pro Roberta Berchtolda skončilo. „Když byl odsouzen, řekl, že do vězení za žádnou cenu nepůjde. Měl tam nastoupit za týden. Místo toho si vzal hrst prášků a zapil to mlékem a lepidlem. Spáchal sebevraždu,“ konstatoval jeho bratr Joe.
Po zveřejnění případu se Brobergovým ozvalo dalších 6 žen, které tvrdily, že byly také jako malé znásilněny Berchtoldem. Za celou tu dobu byl ale odsouzen pouze za jeden případ a to na jeden jediný rok.