Člověk během práce s psychedelikem může nahlédnout na některá svá skrytá místa v duši, říká doktor Tomáš Páleníček (Rozhovor)

Co musí dobrovolník, který se do studie přihlásí, splňovat?

Studie prováděná na zdravých dobrovolnících se již pomalu blíží ke konci, v podstatě máme již skoro dobraný celý vzorek, takže již nerekrutujeme nové zájemce. Možná budeme pouze doplňovat nějaká chybějící data. Nicméně se jednalo o zdravé dobrovolníky, kteří nemají žádné psychické onemocnění, žádné somatické onemocnění a zároveň to nejsou lidé, kteří by byli závislí na drogách, ale předchozí zkušenosti s nimi nám nevadí.
 
V rámci měření dobrovolníci prošli několika sezeními, některými s látkou, některými bez látky, tzv. s placebem a celou řadou různých vyšetřovacích metod od dotazníkových šetření, testů na hodnocení ovlivnění kognice, až po simultánní vyšetření pomocí EEG a funkční magnetickou rezonancí.
 
Tito dobrovolníci se tenkrát nabírali tzv. snowball metodou, což znamená, že první, kteří studií prošli, tak dali vědět dalším zájemcům a ti zase dalším a z nich se rekrutovali vhodní kandidáti.
 
Co se týká studie u deprese, tak tam jsou samozřejmě náročnější kritéria pro zařazení pacientů. Ti musí splnit požadavky jako je závažnost deprese, nesmí mít žádné další onemocnění, ať už psychické nebo fyzické, jsou tam také léková omezení atp. Je to poměrně přísné, a spousta pacientů, kteří se na první pohled jeví jako vhodní, nakonec zařazeni nejsou.

Kde psilocybin berete? Předpokládám, že nejdete na louku natrhat houby, u nichž nemáte nikdy jistotu, kolik mg látky obsahují...

Aby se mohl psilocybin použít v klinickém hodnocení, tak musí být vyroben podle tzv. postupů správné výrobní praxe. To je poměrně náročný proces, v němž musí být dodrženy přísné regule, výrobní prostor musí být draze vybaven a výroba a propuštění léčivé látky musí být schválena odpovídající legální autoritou, v případě Česka je to tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Pokud dojde ke splnění těchto přísných regulací, tak se substance dostane do fáze, kdy může být teoreticky podávána lidem.
 
U psilocybinu však narážíme ještě na jeden problém, a to, že patří mezi kontrolované substance zařazené do přílohy 4 nařízení vlády o omamných a psychotropních látkách. Jedná se o psychotropní látky, které by neměly mít žádné širší medicínské využití, a jejich použití je prakticky omezeno pouze na klinické studie, takže nejsou ani v lékopisech. Vzhledem k tomu, že v případě psilocybinu se jedná o neregistrované léčivo, tak v dané situaci může být použit pouze v rámci klinických hodnocení, což je to jediné, co zákon umožňuje.
 
Aby člověk mohl pracovat s psilocybinem u lidí, tak musí být splněno nejen to, že s látkou nakládá podle přísných regulí zákona o omamných a psychotropních látkách, ale zároveň že s ní nakládá podle přísných regulí klinického hodnocení, což je dost náročné. Psilocybin tedy není snadné sehnat, ale jsou firmy, které provádějí klinická hodnocení a mají ho k dispozici.
 
První psilocybin, který jsme použili, byl připraven německou firmou a druhý, který plánujeme použít v naší studii, je od jedné z firem, která vede velké klinické hodnocení u deprese. Stejně tak analogickým způsobem získáváme ketamin, který je také do určité míry kontrolovanou substancí a pro naše studie ho potřebujeme ve formě, která běžně na trhu není dostupná. Potřebujeme se dostat přímo k substanci, abychom si mohli připravit vlastní lékovou formu pro následné použití. I na něj tedy máme zahraničního dodavatele, který nám ho dodává v šarži, z níž nám lékárny mohou připravit požadované léčivé přípravky, tedy v našem případě kapsle.

Doporučeno

Měsíc jsem se otužovala a praktikovala Wim Hofovu metodu dýchání: Lépe jsem spala a zlepšila se i moje psychika 10. února 2021 v 10:45

Mluvíme o měsících, nebo spíše letech, než se doberete nějakého výsledku?

Určitě je to otázka řádu let. Budeme-li optimističtí, tak pokud všechna klinická hodnocení doběhnou podle očekávání, tak lze očekávat, že velké firmy budou postupovat k registraci psilocybinu jako léčiva, a to jak na americkém, tak evropském trhu. K registraci však budou potřebovat ještě celou řadu dalších preklinických a klinických studií, aby bylo jasné, jak je lék bezpečný a jaké jsou vedlejší účinky, rizika atd. To, než se schválí, může trvat poměrně dlouho a bude se vše odvíjet od toho, jak klinické studie dopadnou.

Rozhodně to nebude tak, že by pacient doběhl do lékárny, objednal si psilocybin a myslel si, že mu zafunguje

Co když nastane obdobná situace, jako je tomu v případě léčby konopím, které je kvůli technickým překážkám pro většinu potenciálních pacientů nedostupné?

Pokud bude prokázána efektivita tohoto druhu léčby budou firmy tlačit na to, aby byl lék registrovaný jak u FDA (Food and Drug Administration) v USA tak i u Evropské medicinální agentury (EMA). V rámci toho bude asi i třeba přeřadit psilocybin do jiné skupiny kontrolovaných látek, které jsou již vedeny tak, že mají terapeutický potenciál, např. tam kde je ketamin, některé opioidy či kokain. Bude tedy muset dojít i ke změně legislativní povahy, resp. změně nařízení vlády, neboť v dané situaci by česká legislativa neumožnila psilocybin registrovat jako léčivo.
 
V momentě, kdy by psilcoybin byl registrovaný jako léčivo, tak je vysoce pravděpodobné, že ne každý specialista s ním bude moci nakládat. Předpokládáme, že bude potřeba mít vycvičené terapeuty, kteří s ním budou umět pracovat, kteří budou umět člověka připravit na jeho účinky a kteří budou umět tuto zkušenost integrovat. Rozhodně to nebude tak, že by pacient doběhl do lékárny, objednal si psilocybin a myslel si, že mu zafunguje.
 
Už historicky, když se podíváme na to, jak fungovalo používání LSD v 70. letech minulého století, tak i tam bylo v příbalovém letáku uvedeno, že nakládat s ním mohou pouze oprávněné osoby, které mají odpovídající certifikát.

Jak dlouho takové školení terapeutů bude trvat?

Je otázka, co konkrétně bude pro terapeuty vyžadováno, ale v podstatě to nemusí být nic složitého. Lze hovořit o několika týdnech či měsících, kdy terapeut bude muset nabrat určité zkušenosti, bude muset vidět pacienty a dobrovolníky během intoxikace, aby pochopil, co se u nich během podání takovéto substance odehrává.
 
Většina zahraničních studií od terapeutů také požaduje, aby i oni měli vlastní zkušenost s podáním psilocybinu, aby si tím procesem prošli. Terapeuti po proškolení získají certifikát vztahující se k psychedeliky asistované terapii a na základě toho budou moci tuto terapii vykonávat. Ale je otázka, jak k tomu přistoupí jednotlivé státy.

Člověk během práce s psychedelikem může nahlédnout na některá svá skrytá místa v duši a na psychologické problémy a zkušenosti úplně jiným způsobem

Můžete nám, laické veřejnosti, popsat, co se po aplikaci psychedelik odehrává v těle pacienta?

To lze rozdělit do dvou kategorií. První z nich je akutní stav, který nastává bezprostředně po požití látky. V něm dochází k dočasnému dramaticky změněnému vnímání, prožívání, emotivitě a ke změně myšlení. Lidé mohou zažívat stavy, které jsou velmi příjemné i velmi nepříjemné, od extatických až po úzkostné. Mohou vidět, zejména při zavřených očích, věci, které za normálních okolností nevidí, mohou mít i různé prožitky, jež by normálnímu člověku připadaly velmi bizarní atp. Efekt trvání se odvíjí od rychlosti metabolizace látky a v závisí i na formě podání. U psilocybinu podaného ve formě kapslí je to někde mezi 3-6 hodinami. U ketaminu je to podobné, ale pokud je podán nitrožilně v infuzi, efekt nastupuje a odeznívá samozřejmě mnohem rychleji. Po odeznění intoxiakce se člověk vrací do normálního stavu.
 
Nicméně může nastoupit i ten druhý efekt, který je dlouhodobější. Někdy se o něm hovoří jako o afterglow, nebo doznívání zkušenosti a v rámci tohoto efektu nastupuje i kýžený antidepresivní účinek, který může trvat několik týdnů až měsíců. Můžeme předpokládat, že za ním stojí kombinace několika mechanismů, které se mohou vzájemně potencovat.

Prvním mechanismem je přímý farmakologický efekt, kdy víme, že podání těchto látek vede k rychlé změně některých receptorů v mozku, konkrétně podtypu 5-HT2A. Tento receptor bývá zmnožen například u pacientů s úzkostí či depresí a působí na něj i řada našich dalších psychiatrických léků. Psychedelika jako psilocybin vedou velmi rychle k jeho downregulaci (snížení jeho počtu), a to může stát za rychlým efektem.
 
Druhým z nich je zvýšení neuroplasticity, tedy procesu, kdy dochází k vytváření nových spojů mezi mozkovými buňkami – neurony. Neurony mezi sebou komunikují pomocí vzájemných propojení, synapsí, a vytvářejí složité sítě. Počet synapsí a to, jak jsou mezi sebou neurony funkčně propojeny, určuje to, jak se cítíme, co si pamatujeme, myslíme atp. Dnes víme, že například u deprese dochází ke snížení synaptické plasticity, což se může projevovat i jako snížení objemu některých mozkových struktur, typicky hipokampu, který je důležitý například pro paměť a učení. Po podání antidepresiv se naopak oběh hipokampu u pacientů s depresí normalizuje, pokud tedy odpoví na léčbu.
 
Třetí princip vychází z předpokladu, že mozek není rigidní struktura fyzicky propojených neuronů, ale že v rámci všech možných kombinací okruhů je to jakýsi funkční celek vytvářející neuronové sítě a může v čase existovat v určitém funkčním stavu. Přepínání mezi těmito funkčními stavy pak může definovat i změnu toho, jak se cítíme. To znamená, že pokud je někdo v depresi, tak se jeho mozek nachází v jiném funkčním stavu, nežli když se cítí normálně. Pomocí psychedelické zkušenosti v podstatě lze celý systém velmi rychle přepnout do odlišného stavu, kdy se dotyčný cítí zcela normálně a následně můžeme podpořit udržení tohoto stavu třeba i psychoterapií. Na rozdíl od předchozího mechanismu, kdy je potřeba více času k tomu, aby narostly nové synapse, je přepnutí funkčního stavu mozku velmi rychlé.
 
Posledním mechanismem je psychologický efekt, kdy člověk během práce s psychedelikem může nahlédnout na některá svá skrytá místa v duši a na psychologické problémy a zkušenosti úplně jiným způsobem, než je vnímal dosud. To může vést k jakési restrukturalizaci pohledu na život, sebe sama, svět kolem nás a samozřejmě i pohledu na problémy
 
Jsou to tedy čtyři mechanismy: rychlá změna exprese různých receptorů, indukce neuroplasticity, změna funkčního stavu mozku a psychologický efekt. Pokud se léčba dobře nastaví a sedne pacientovi, tak je možné očekávat dlouhotrvající pozitivní změny. Podle doposud vydaných studií by jedno sezení s psilocybinem mohlo mít účinnost jeden měsíc a možná i déle.

Léčba psilocybinem je vhodná pro pacienty trpící depresí, dále pro pacienty, kteří mají úzkostné a depresivní příznaky

Pro jaké pacienty bude tato léčba vhodná?

Z toho, co víme, je léčba psilocybinem vhodná pro pacienty trpící depresí, dále pro pacienty, kteří mají úzkostné a depresivní příznaky v souvislosti s konfrontací s diagnózou týkající se neléčitelného nádorového onemocnění či jiné nevyléčitelné nemoci. Paradoxně existuje poměrně přesvědčivá evidence, že lze efektivně využít psilocybin i v léčbě závislostí, například na tabáku, alkoholu, opiátech a kokainu. Psilocybin je ale zkoušen i v terapii u jiných poruch, například OCD či anorexie.

A pro které bude naopak zcela nevhodná?

Pro pacienty s jakýmkoliv psychotickým onemocněním, kam patří třeba schizofrenie. Otázkou je, jak to může fungovat u lidí s poruchou osobnosti, neboť některé tyto poruchy jsou sice brány jako vylučovací kritérium, ale zatím tuším neexistuje úplné zdůvodnění, proč by to nemohlo pomoci.

Tomu se v nekontrolovaných podmínkách říká tzv. bad trip. Po něm může někdy dojít k rozvoji flashbacků a úzkostných stavů, které přetrvávají i po odeznění účinků látky

Hrozí i nějaké nežádoucí účinky?

Existují dvě oblasti – psychické nežádoucí účinky a tělesné. Co se týče těch tělesných, tak psilocybin je velice bezpečná látka, která pouze mírně stimuluje vegetativní nervový systém, který je zodpovědný za regulaci tlaku, tepové frekvence a podobně. Může tedy lehce zvýšit tepovou frekvenci, krevní tlak a způsobí rozšíření zornic, což ovšem není nic, co by mělo být nějak nebezpečné u jinak zdravého člověka a prakticky ani u lidí, kteří mají kompenzovanou hypertenzi. Studie na pacientech realizované u nás nemají omezení pro horní věkovou hranici, takže jsme pracovali i s mužem, kterému bylo kolem 70 let a vše proběhlo naprosto bez problému. Samozřejmě existují rizika u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, kdy se látka kombinuje s dalšími léky, takže je potřeba určité obezřetnosti.

 
Co se týče psychických nežádoucích účinků, tak se vše odvíjí od toho, jak je léčba nastavena. Pokud se vyhneme diagnózám, u nichž je psilocybin kontraindikován, tak se teoreticky může stát to, že člověk zažije zkušenost, která není zdaleka tak příjemná, je zúzkostňující a mohou se objevit také paranoidní příznaky. Tomu se v nekontrolovaných podmínkách říká tzv. bad trip. Po něm může někdy dojít k rozvoji flashbacků a úzkostných stavů, které přetrvávají i po odeznění účinků látky a mohou být důvodem k vyhledání odborné péče.
 
Nicméně z evidence, která v současné době existuje, k těmto případům dochází v nekontrolovaném prostředí, kde chybí odpovídající příprava, integrace a podpora od terapeuta. Ta zkušenost může být těžká i během odborného terapeutického sezení, ale pokud je vedena s podporou a následnou integrací, tak nedochází k rozvoji těchto závažnějších obtíží. Hovoří se pak o náročné (challenging) psychedelické zkušenosti, která sama může mít i terapeutický efekt.

Doporučeno

Vyzkoušel jsem si měsíc bez alkoholu: Udělalo to se mnou víc, než jsem čekal 7. února 2021 v 14:30

Měla by podle vás být psychedelika legální?

Tady záleží na tom, co je myšleno pod pojmem legální, jestli to znamená širokou dostupnost všem bez jakékoliv kontroly a regulace. Takovouto legalizací si nejsem úplně jistý, jestli by v kontextu současné společnosti byla možná a prospěšná. Naopak se dnes ale ukazuje, že určitá forma regulace může být velmi úspěšná. Jsou země jako Kanada nebo některé státy v USA, které dekriminalizovaly kanabis a některá přírodní psychedelika a pro společnost se to z mnoha aspektů jeví jako výhodnější nežli kriminalizace. Víme, že tu jsou určitá rizika, konkrétně psilocybin je má sice malá, ale existují jiné látky, které mají rizika výrazně větší.
 
Jsou psychedelika, zejména mezi novými syntetickými drogami, která mohou být velice nebezpečná. U nich je podle mě přísnější regulace na místě. Pak nastává otázka, co s látkami pro léčebné použití. Pokud víme, že podání psychedelik v rámci léčebného použití funguje a přináší pomoc pacientům, tedy převažuje benefit proti rizikům, tak je naopak až nemorální a mělo by být až trestné, aby se někdo snažil blokovat dostupnost léčiva, které by pacientům mohlo pomoci. Je nutné rozlišovat tyto dvě roviny a v dané situaci jsem jednoznačně proto, že pokud je evidence o léčebném efektu, tak by se látky měly zpřístupnit pro léčebné použití.
 
Co se legalizace týče, tak z hlediska toho, jak se celosvětově situace vyvíjí, asi určitě k nějakým legislativním změnám směřujícím k regulaci a dekriminalizaci některých látek bude docházet po celém světě. Ale řekl bych, že to je spíše otázka politická než odborná, byť by měla být založena na jasných vědeckých datech.

Když se podíváme na opiáty, tak každý, kdo jde na operaci, dostane opiát a nikdo nepřemýšlí nad tím, že se jedná o drogu, protože jde o léčbu bolesti.

Bude těžké změnit pohled veřejnosti, která žije v domnění, že psychedelika jsou prostě pouze drogy?

To se bude odvíjet od toho, jak se o užití psilocybinu bude hovořit. Když se podíváme na opiáty, tak každý, kdo jde na operaci, dostane opiát a nikdo nepřemýšlí nad tím, že se jedná o drogu, protože jde o léčbu bolesti. Málokdo třeba ví, že heroin je v Anglii běžně používaným lékem k léčbě bolesti, jako tzv. diamorphine. Nikdo by o něm v této indikaci nepřemýšlel jako o droze a nebylo by etické, aby onkologický pacient s velkými bolestmi nedostával léky na útlum bolesti.
 
Všechny léky a látky, které užíváme, mají dvě stránky, a když si to vezmeme ad absurdum, tak i kuchyňská sůl je smrtelně jedovatá. Záleží pouze na množství, které do sebe dostanete. Nebo například botulotoxin, smrtelně jedovatá látka, která se běžně využívá v kosmetickém průmyslu apod. Psilocybin je prostě látka, která není úplně standardní, může být prospěšná a je potřeba s ní nakládat obezřetně.

Máte vy sám zkušenost s užitím halucinogenů?

Mám, samozřejmě. Zejména tedy s psilocybinem a ketaminem v rámci našich studií. Doporučil bych knihu Fenomén psychedelie, což je soubor publikovaných zkušeností dobrovolníků, kteří prošli naší psilocybinovou studií.