Není jediný, kdo se pokouší o poskytování internetu z nebes. Zatím je ale nejúspěšnější.
Zkusil sis někdy představit, jak by fungoval tvůj studijní, romantický, rodinný, byznysový, pracovní nebo herní život ve světě, kde bys v roce 2021 neměl žádné nebo jen zcela minimální připojení na internet?
Samozřejmě, dá se pohodlně žít i v offline světě. Jen je to obrovská nevýhoda vůči zbytku světa. Mapa pokrytí internetem se už léta překrývá s mapou vyšší životní úrovně.
Právě proto se několika firem už léta snaží přijít s pokrytím celého světa. A to se dá jen „z nebes“. Posílání internetového signálu pomocí stovek satelitů na oběžné dráze i na ty nejvzdálenější farmy je cílem Elona Muska i Jeffa Bezose. Jako by nejnovějším egotripem nejbohatších mužů planety bylo dobývat vesmír krok po kroku.
Zatím nejdále se dostal projekt Starlink společnosti SpaceX, kterou založil Elon Musk. Možná si to často neuvědomujeme, ale máme štěstí, že žijeme v zemi s velmi dobrou telekomunikační infrastrukturou a je poměrně komplikované najít místo bez signálu od jednoho z operátorů. Internet Elona Muska si můžeš objednat i v Česku. Stačí zadat adresu.
Konečně použitelný internet
Že Starlink opravdu funguje, ukázal už před dvěma lety Elon Musk jeho svérázným stylem. Zprávu přes svůj Twitter účet zveřejnil připojením právě na tento „vesmírný internet“.
Sending this tweet through space via Starlink satellite 🛰
— Elon Musk (@elonmusk) October 22, 2019
Svůj příběh pro Business Insider popsal první uživatel Starlinku ve Velké Británii. V Devonu na jihozápadě země, kde žije, nemá na výběr a musí si vystačit s 0,5 Mbps linkou. Což stačí možná tak na posílání e-mailů bez velkých příloh.
Ačkoli nebyl Starlink levnou investicí, neboť běžně by ve velkém městě měl podobné připojení za čtvrtinu ceny, stálo to za to. Udělat pro vnoučata kvíz přes Zoom byl neuvěřitelný zážitek, popisuje.
Mimochodem, budování věrných fanoušků pomáhají i nenápadné drobnosti, jako například zahřívání satelitního talíře. Nedrží se v něm díky tomu sníh.
10 Second Starlink Unboxing from r/Starlink
Rychlé, cenově přijatelné. Ale hlavně i uprostřed pustiny
Starlink má tendenci narušit telekomunikační byznys, stejně jako Tesla zcela přetvořila automobilový průmysl a SpaceX zas segment vesmírného transportu. Zakládá si na jednoduchosti a v rámci možností i na přijatelné ceně.
Set sestávající z malého satelitního talíře a modemu s Wi-Fi routerem stojí 499 dolarů (kolem 10 tisíc korun) a stačí ho jen postavit na místo s výhledem na nebe. Pak vše ostatní zařídí mobilní aplikace. Měsíční poplatek za neomezený balík dat (FUP 2 TB) je 99 dolarů (kolem 2 tisíc korun).
I přes vyšší cenu překonal Starlink před pár dny 10 000 aktivních a platících uživatelů a dalších 700 000 si službu rezervovalo. Nejen díky jednoduchosti instalace (a možná zvědavosti), ale i dostupným rychlostem. První uživatel ve Velké Británii přešel ze zmíněných 0,5 Mbps na přibližně 80 až 90 Mbps.
Řada dalších majitelů tohoto připojení hlavně na severu USA měří i 120 až 150 Mbps při přijímání a desítky Mbps při odesílání. A dokonce s latencí přijatelných 40 – 50 ms. Na profesionální hraní Counter Strike to nebude, ale jinak je to kvalitní připojení na všechny ostatní věci, včetně streamování 4K videa.
Teoretické maximum Starlinku je momentálně 200 Mbps a postupné snižování latence na méně než 20 ms.
Pokud vezmeme v úvahu, že každý zaplatil 500 dolarů za hardware a měsíčně 100 dolarů, jsou to roční tržby ve výši 17 milionů dolarů. A to jde jen o začátek a beta verzi.
Podle posledního průzkumu společnosti weBoost většina domácností v odlehlých oblastech uvažuje spíše o připojení k internetu přes Starlink než přes 5G internet do domu.
Souboj gigantů o vesmírný podíl
Elon Musk nepolevuje. Při posledním letu uprostřed února vynesla raketa Falcon 9 dalších 60 satelitů. Při návratu na povrch se přistání nepodařilo a skončila v moři. SpaceX však samozřejmě nemá jen jednu takovou raketu.
Od roku 2018 mají povolení od amerických regulačních úřadů umístit na oběžnou dráhu 12 000 satelitů na třech oběžných drahách s výškou 340, 550 a 1 100 km. Celkově počítá Starlink s armádou 48 000 družic.
Lukrativní trh se satelitním internetem není ani zdaleka lákadlem jen pro Elona Muska. O tento segment musí soupeřit s dvěma hlavními konkurenty. A souboj se přiostřuje už celé měsíce.
Nejprve měly Starlink družice operovat ve výškách okolo 1 100 až 1 300 kilometrů, v posledních letech ale firma Elona Muska požádala o změnu těchto regulací. Jejich cílem je fungovat na nízké orbitě již kolem 550 km a snížit tak latenci.
Tento prostor už měl ale zaregistrován projekt Kuiper od Amazonu. Jeden z velkých snů Jeffa Bezos, jednoho z nejbohatších mužů světa. Ten obvinil Muska, že jeho podnikové praktiky jsou nefér.
Elon Musk zas kontroval, že jeho Starlink již funguje a je proto neefektivní nevyužít tu možnost jen proto, že to „místo si rezervoval“ Kuiper, který se do komerčního provozu dostane možná za několik let.
It does not serve the public to hamstring Starlink today for an Amazon satellite system that is at best several years away from operation
— Elon Musk (@elonmusk) January 26, 2021
I když to při ziskovosti Tesly a hlavně SpaceX tolik nepotřebovali, na další vývoj nedávno dostali od amerického regulátora FCC dotace ve výši téměř 900 milionů dolarů. Ne každému se to líbilo, protože dotace byla odůvodněna podporou oblastí USA, kde není internetové pokrytí. Přičemž tam podle FCC patří i státy s vyspělou telekomunikační infrastrukturou.
Amazon nestíhá
Zde se ukazuje obrovská výhoda mít vlastní vesmírnou společnost. Něco podobného jako Apple, který celou svou historii dělal vlastní software pouze pro vlastní hardware.
To neznamená, že Amazon nemá šanci uspět v tomto boji. V nejbližších letech plánuje do svého projektu Kuiper investovat dohromady až 10 miliard dolarů. Pro firmu, která měla za loňský rok čistý zisk více než 21 miliard dolarů, to nebude nesplnitelný úkol. Alespoň po finanční stránce. Peníze ale nemusí být to jediné, co je nezbytné pro úspěšné dokončení takového megalomanského projektu.
Kuiper začne nabízet své služby, až když dostane na oběžnou dráhu alespoň 578 satelitů. Zatím tedy za svým hlavním konkurentem ze SpaceX výrazně zaostává. Firmě Elona Muska se podařilo vynést již více než 1 000 satelitů a první, ačkoli testující, zákazníky má už od října minulého roku.
Kuiper je stále v testovací fázi. Stihl představit model setu s ještě přenosnější satelitním talířem s průměrem jen 30 cm a teoretickou schopností přenosu až 400 Mbps.
Jenže musí shánět partnery, kteří mu dokáží na oběžnou dráhu vynést stovky družic. SpaceX to samozřejmě nebude. A všechny ostatní možnosti jsou bez technologie zpětného návratu spodního modulu rakety mnohem nákladnější.
Včetně Bezosovy společnosti Blue Origin, která má za sebou již řadu testovacích letů s kolmým startem i přistáním. Jeho rakety se však do fáze komerčního používání ještě nedostaly. Proto se očekává komerční spuštění Kuiperu až kolem roku 2025 až 2026.
Zkoušejí to i Angličané
Třetím hráčem na tomto vesmírném bojišti je společnost OneWeb, původem z Velké Británie. Vznikla již v roce 2012 s cílem vybudovat síť satelitů pro přenos internetového signálu na nedostupná místa Země. Ještě v roce 2019 to vypadalo nadějně, když se jim podařilo dosáhnout tříměsíčního nepřetržitého vysílání signálu jejich šesti satelity, takže jim bylo uděleno Mezinárodní telekomunikační unií Spojených národů vysílací spektrum, které budou muset budoucí konkurenti akceptovat.
Byl to však zjevně větší projekt, než dokázali zvládnout. Nepomohly ani investice ve výši 3,4 miliardy dolarů od Qualcommu nebo společnosti Virgin dobrodruha Richarda Bransona, který má také miliardový koníček v dobývání vesmíru.
Do března minulého roku dokázali ve spolupráci s Airbus Defence and Space umístit na oběžnou dráhu jen 74 satelitů a následně vyhlásili bankrot. Museli propustit více než tři čtvrtiny zaměstnanců, ale podařilo se jim vstát z mrtvých.
Po zásadní reorganizaci, kdy si firmu na polovinu rozdělilo konsorcium Bharti Global a britská vláda, se jim podařilo vyslat na oběžnou dráhu dalších 36 satelitů.
Cílem OneWeb je poskytovat připojení na internet prostřednictvím 650 satelitů na nízké orbitě, čili jsou také v časovém skluzu. Stále to je segment, kde nemusí být vítězem první, ale ten, kdo dokáže zaujmout nejvíce zákazníků a udržovat se nad červenými čísly pro své akcionáře. Zatím to však na proražení v tomto byznysu nevypadá.
Životnost jejich satelitů je 5 až 7 let, po kterých změní svou trajektorii a shoří v atmosféře. Krátí se jim čas nejen na vypouštění dalších satelitů, ale i na náhradu těch starých.
Google a Facebook na to šli z menší výšky
V přibližně stejné době, kdy se ukázalo, že Starlink má reálné výsledky a platící zákazníky, skončil podobný konkurenční projekt. Alphabet, mateřská firma Googlu, ho nazvala Loon.
V podstatě šlo o totéž. Dodat internetový signál i na ta nejopuštěnější místa. Ale ne pomocí družic, ale speciálních balónů. Podobných těm, které používají meteorologové „letící“ téměř nepřetržitě ve stratosféře ve výšce kolem 20 km.
Technicky to vypadalo nadějně. Již v roce 2013 vypustili 30 balónů v oblasti Nového Zélandu, za tři roky dokázali navázat laserové spojení mezi dvěma balony vzdálenými od sebe 100 km, později zase podepsali dohodu se společností Telco na pokrytí nedostupných oblastí Keni.
Vše však ztroskotalo na příliš vysokých nákladech. Alphabet koncem ledna oficiálně projekt Loon ukončila.
Ještě kratší životnost měl obdobný pokus Facebooku, který to pro změnu zkoušel s nadrozměrnými droy. Nazvali jej Projekt Aquila.
Tyto drony dokázaly plachtit ve výšce 18 až 27 km i celé měsíce bez nutnosti přistát. Minimální odpor vzduchu, rozpětí křídel jako u Boeingu 737 (43 m), ale pouze s hmotností 400 kg to dovolovaly. Měly signálem pokrýt rádius kolem 80 km. Alespoň teoreticky.
Po dvou letech vývoje a několika úspěšných letech s neúspěšným přistáním nakonec Mark Zuckerberg tuto svou snahu nabídnout připojení na Facebook i lidem v jurtách nebo amazonské džungli ukončil.
