Dvakrát si prošla vývojem od malého dítěte až po dospělou ženu. Čím si musela Dominika Weyrová projít, aby se vrátila zpět do života? A chybí jí její minulost?
Stačí jedna špatná náhoda, a člověk může přijít o celý život. Své o tom ví osmadvacetiletá studentka VUT v Brně Dominika Weyrová, pro kterou se studijní pobyt na Tchaj-wanu změnil po dvou týdnech v noční můru s příchutí smrti a ztráty vlastního charakteru, se kterou se musí vyrovnávat dodnes.
Dominika Weyrová měla totiž dopravní nehodu na skútru, která nejenže jejího kamaráda připravila o život, ale jí vzala 24 let předchozího života, který zapomněla. Kvůli zjištěnému krvácení do mozku upadla do kómatu který jí vzal veškeré prožitky, emoce, vzpomínky a vlastní identitu. Po probuzení nevěděla, kdo je její matka, nepoznala svou rodinu ani vlastní domov.
Mladá vysokoškolská studentka se REFRESHERu svěřila, jakým způsobem žije nyní. Jak se vyrovnala s realitou? Je stejná jako dřív? Čím vším musela projít, aby se vrátila do normálního života? Dočteš se v rozhovoru.
- Co se Dominice na Tchaj-wanu stalo
- Jak probíhala rekonvalescence
- Jak vnímá svůj předešlý život, který zapomněla
- Jak se vyrovnává s realitou
- Co jí pomohlo se vrátit zpátky do života
- Která skutečnost byla v její léčbě klíčová
- Čeho by chtěla v životě dosáhnout
Potkala vás událost, která vám změnila život. Můžete popsat, o co šlo?
Ukončila jsem bakaláře a na navazujícím magisterském studiu jsem chtěla odjet na studijní pobyt na Tchaj-wan. Vždycky jsem chtěla cestovat a zažít studium jinde, poznávat lidi, a podobně, což se mi v roce 2017 povedlo. Byla jsem tam ale jen dva týdny; po nich následovaly pětidenní prázdniny, během nichž jsme jeli se dvěma spolužáky, Kanaďany, na výlet k vodopádům.
Bohužel, rychle se tam stmívalo, a my jsme nějak špatně najeli na skútrech na svodidla, narazili jsme do kovové konstrukce a vybourali se. Můj spolujezdec Patrick na místě zemřel. Za námi jel Quentin, který to ubrzdil.
Po nehodě si z místa nic nepamatujete?
Ne, vůbec nic. Prý jsem tam ale chvíli šílela, asi šok z bouračky, a pak jsem upadla do kómatu. Všechno po úrazu jsem zapomněla.
Kdo vám o tom blouznění řekl?
Ke mně se všechno zpětně donáší, kdo komu co řekl. Ale nejspíš to někomu řekl Quentin. Pravděpodobně jsem ale nebyla hned po bouračce „tuhá“, spíš v šoku. Pak jsem jen ležela na zemi.
Jak to pokračovalo?
Údajně mě převezli do normální nemocnice, jelikož si nemysleli, že je to se mnou tak vážné. Nejspíš jsem ale nějak mělce dýchala, tak mě zaintubovali, a radši mi udělali magnetickou rezonanci, kde zjistili, že krvácím do mozku. Tak mě převezli na ARO.
Existuje Coma scale, což má být nějakých 15 bodů lidské bdělosti. (...) Když jsem po úrazu do kómatu upadla, tak jsem prý byla na stupni 4. Přičemž u stupňů 1, 2 a 3 je člověk prakticky mrtvý.
Za jak dlouho jste se z kómatu probudila?
V kómatu jsem byla vlastně měsíc, ale vzhledem k tomu, že jsem byla na tom tak bídně, mě k tomu ještě trochu „přispávali“ léky. Abych vás uvedla do kontextu, existuje Coma Scale, což má být nějakých 15 bodů lidské bdělosti. Sestavuje se podle toho, jak tělo reaguje na podněty. Když jsem po úrazu do kómatu upadla, tak jsem prý byla na stupni 4. Přičemž u stupňů 1, 2 a 3 je člověk prakticky mrtvý.
Během té doby se mi to asi i zlepšovalo, nicméně bylo akorát vidět, že sebou cukám. Nakonec, když mi udělali tracheostomii (chirurgický zákrok, který slouží k otevření přístupu k zajištění dýchání proříznutím prudušnice, pozn. red.), tak mě museli přivázat, abych si to všechno nestrhla.
Když se to stalo, přijela za vámi rodina?
Ano. Mamka se sestrou se mnou byly celou dobu. Hladily mě, staraly se o mě, a prý mi tam pouštěly Saturnina a moje oblíbené písničky. Zhruba po měsíci mě potom převezli do Brna. Prý jsem měla takové malé letadýlko jen se dvěma doktory. Mamka mi pak říkala, že jakmile se se sestrou z Tchaj-wanu vrátily, tak jsem sice bezvládně, ale seděla na vozíčku.
