Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S předsedou Pirátů Ivanem Bartošem jsme si povídali o nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, proruském chování prezidenta Miloše Zemana, koalici se STAN, ale také o tom, co možnému budoucímu premiérovi dodává drive.
Ivan Bartoš je předseda Pirátů a lídr koalice se STAN, který usiluje o post příštího českého premiéra. V rozhovoru s ním jsme pro tebe zjistili, jaká témata jsou pro Piráty před nadcházejícími volbami klíčová, proč vzbuzuje v současném premiérovi Andrejovi Babišovi (ANO) tolik negativních emocí, ale i to, s kým by byla koalice Pirátů a STAN ochotna jít do vlády.
Od roku 2018 se ve Sněmovně snažíte prosadit novelu zákona, díky níž by mohly do manželství vstupovat i stejnopohlavní páry. Před pár týdny se konečně podařilo posunout ji do 2. čtení. Myslíte, že se novela zákona stihne projednat před volbami?
Nestihne, protože poslanci z ANO, KSČM a SPD prodloužili projednávání ze standardních 60 dnů na 80 dnů, takže by tisk přišel až po prázdninách. Pokud se proces neurychlí, tak v tomto volebním období novela zákona pravděpodobně neprojde a ve druhém čtení nejspíše spadne pod stůl. Po 2. čtení totiž následuje ještě 3. čtení, schválení Senátem, případně další projednání ve Sněmovně a podpis prezidenta, což dle mého názoru není možné v horizontu 4,5 měsíce stihnout. Vůle ve Sněmovně, byť ANO deklarovalo, že je pro ně tisk důležitý, evidentně nebyla, a to i přes naši podporu, neboť my jsme byli ti, kdo novelu předkládal.
Já osobně to vnímám tak, že moje osobní identita skutečně není dána tím, co mám napsáno na plastové kartičce a jsem pro, aby na dokladu byly pouze nezbytné údaje k identifikaci osoby.
Před pár týdny rozpoutal debatu návrh poslance Ondřeje Profanta o vynechání údajů o pohlaví z občanských průkazů. Jak se k této otázce stavíte vy? Proč podle vás tento návrh vyvolal tolik vášní?
Návrh zvedl některé strany ze židlí, přestože se opírá o dobrovolnost a o to, aby si sami občané určili, zda v občanském průkazu údaj o pohlaví chtějí mít, či nikoliv. Já osobně to vnímám tak, že moje osobní identita skutečně není dána tím, co mám napsáno na plastové kartičce a jsem pro, aby na dokladu byly pouze nezbytné údaje k identifikaci osoby. Mezi ně pohlaví nepatří, stejně jako akademické tituly, hodnosti nebo třeba rodná čísla. ANO a SPD tento návrh politizují, přitom se jedná o zbytný údaj, který by měl souviset s námi prosazeným zákonem o právu na digitální služby, podle kterého by všechna důležitá data měla být uložena v Centrálním registru. Na identifikační občanské kartě by toho mělo být co nejméně a zároveň je to krok, který by usnadnil život lidem procházejícím si změnou pohlaví. Pro ty co hovoří o tradici… do roku 1993 tento údaj v občanském průkazu nebyl a nevím, zda to někomu vadilo.
Zdroj: se souhlasem Ivana Bartoše
Co si myslíte o zpochybňování vyšetřování útoku na Vrbětice ze strany prezidenta Miloše Zemana a ministryně spravedlnosti Marie Benešové? Jaký mají motiv, je možné, že jde o neznalost věci?
Nemyslím si, že by se v případě pana prezidenta jednalo o neznalost a spíše bych to přikládal našeptávačům, kterými se obklopuje. A tím nemyslím jenom pana Nejedlého, pan prezident se celkově netají sympatiemi k Rusku. Jeho první hodnotící projev této kauzy byl plný záměrného rozmělnění a možná i nějaké hry, kdy mu šel premiér Andrej Babiš (ANO) celou kauzu Vrbětice jakoby objasnit, avšak i poté pan prezident zpochybňování zopakoval v jednom z rozhovorů.
Ministryně Benešová do celé kauzy vnesla třetí výkladovou rovinu a pokud předstupujeme před ostatní státy, žádáme je o solidaritu, oni na základě naší žádosti recipročně vyhostí ruské diplomaty, tak nemůžeme veřejně relativizovat práci bezpečnostních služeb České republiky a vytvářet další linku, které se obratem chopí Rusko a jeho tamní média. Tento přístup a divné kroky pana Hamáčka (ČSSD), na něž bychom neměli zapomínat, výrazně oslabily pozici České republiky. Jeho cesta do Moskvy byla reálně plánovaná, chtěl si hrát na zachránce, který umí vyjednávat a já se našim partnerům nedivím, že po této šarádě byly jejich kroky vlažnější, protože Česká republika byla z pohledu mezinárodní politiky pro smích, což je vina této vlády a částečně i pana prezidenta Zemana.
Kauza sice nevyšuměla, ale převalilo se přes ní spousta dalších věcí, jako Hamáčkova (ČSSD) plánovaná cesta do Moskvy a jeho tamní jednání s problematickými politiky, kauzy bývalého ministra Petra Arenbergera (za ANO) týkající se kanibalizace nemocnic, zatajení 65 nemovitostí.
Jaký by podle vás měl být další postup v kauze Vrbětice? Zdá se, jako by ve společnosti přestala rezonovat.
K 31. květnu byl dokončen proces návratu zaměstnanců ruské ambasády zpět do Moskvy a tím by mělo dojít k vyváženému zastoupení zaměstnanců naší ambasády v Moskvě a zaměstnanců Ruské federace v Praze. My jsme již vyhostili 18 špionů, kteří byli identifikování bezpečnostními službami České republiky, což je jedna z věcí, kterou bylo nutné učinit.
Druhá, která je podle mě stejně podstatná a my jsme ji vznesli i na půdě Poslanecké sněmovny, je, že český stát by měl po Ruské federaci vymáhat kompenzace související s kauzou Vrbětice. Ať už to jsou škody způsobené fyzickým osobám, tak i třeba firmám v té oblasti, neboť sanace území stála obrovské množství peněz, které v danou chvíli zaplatil český stát a lidé nedostali nic.
Dalším krokem je vyřazení Rosatomu z tendru na stavbu nových bloků v Dukovanech, což zmínil i sám pan prezident, avšak ještě před ním o tom rozhodla bezpečnostní komunita, která vyřadila nejen Rosatom, ale i Čínskou republiku. Touto problematikou se zabývám poměrně dlouho, i z technické stránky projektu, který byl napsán Rosatomu na míru a je důležité zmínit, že v tuto chvíli neexistuje žádné usnesení vlády, které by explicitně řeklo, že Rusko v tendru nebude nebo že se do něj nějakým způsobem nevrátí.
To je zásadní problém, který musíme sledovat, neboť kauza sice nevyšuměla, ale převalilo se přes ní spousta dalších věcí, jako Hamáčkova (ČSSD) plánovaná cesta do Moskvy a jeho tamní jednání s problematickými politiky, kauzy bývalého ministra Petra Arenbergera (za ANO) týkající se kanibalizace nemocnic, zatajení 65 nemovitostí nebo to, že si vydělal 30 milionů, o kterých zapomněl informovat ve svém daňovém či majetkovém přiznání. Každý den nám svět servíruje něco nového, a ačkoliv se nedá vše komentovat, sledujeme to a jsme na pozoru.
Zdroj: se souhlasem Ivana Bartoše
Vy jste původně avizoval, že nebudete hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě, avšak nakonec jste se k opozici přidal. Co vedlo k vaší změně postoje?
Tato vláda naši důvěru neměla nikdy. Společně s demokratickou opozicí jsme vyvolávali nedůvěru již v roce 2018, což souviselo s kauzami pana premiéra Babiše (ANO), které stále jedou. Tento rok o tom poprvé promluvili předseda STAN a náš koaliční partner Vít Rakušan a Zbyněk Stanjura (ODS), kteří se shodli na tom, že nejférovější postup bude rozpuštění Sněmovny a vyhlášení předčasných voleb na začátku léta.
Spolu s koalicí SPOLU, která později v rétorice přitvrdila směrem k nedůvěře vládě, jsme se rozhodli kráčet touto cestou, ale v tom přišla kauza Vrbětice, kdy si sama vláda divným chováním premiéra podrážela nohy a hlasovat v té době o nedůvěře by byl velmi špatný signál pro naše spojence, kteří by se mohli domnívat, že si Ruská federace koupila už i Poslaneckou sněmovnu, neboť vláda nějaké kroky proti Rusku učinila a v tu chvíli jsme jí nemohli vyslovit nedůvěru.
Proto jsme jasně řekli, že zkusíme rozpustit Sněmovnu, na což by měly slyšet i strany, které vládě nevěří. Samotné hlasování by však podpořila pouze naše koalice a koalice TOP 09, KDU-ČSL a ODS, takže jsme od toho opustili, věnovali se jiné legislativě a s koalicí SPOLU jsme se domluvili, že pokud má hlasování o nedůvěře nastat, mělo by to být až ve chvíli, kdy Českou republiku opustí zaměstnanci ruské ambasády. O nedůvěře vládě tedy budeme jednat v tomto týdnu, a to i na přání občanů, neboť celostátní průzkumy jasně ukazují, že vláda má v tuto chvíli důvěru asi 19 %.
Nemyslím si, že naše prezentace současnou vládou v čele s Andrejem Babišem (ANO), který je ve střetu zájmů a uráží Evropskou komisi, je cesta, kterou bychom se měli ubírat.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč Ivan Bartoš v roce 2003 hlasoval proti vstupu do EU
Jak tvrdé budou podle něj předvolební kampaně
Zda je připraven stát se příštím premiérem
Co pro něj plyne z toho, že je členem Církve československé husitské
Jen před pár dny jste pro CNN Prima News okomentoval některé své výroky z minulosti, mezi které patří například i to, že jste v roce 2003 hlasoval proti vstupu do EU. Proč jste byl tenkrát proti a co zapříčinilo změnu vašeho názoru?
Jsem velmi rád, že více lidí hlasovalo pro vstup do EU a Česká republika se tak stala jejím členem. Pokud se budeme podílet na příští vládě, tak bych chtěl, aby naše země byla důstojným členem EU, což nyní bohužel neplatí, a to i v rámci Visegrádské čtyřky. Nemyslím si, že naše prezentace současnou vládou v čele s Andrejem Babišem (ANO), který je ve střetu zájmů a uráží Evropskou komisi, je cesta, kterou bychom se měli ubírat.
Ale vrátím se k tomu roku 2003. Tehdy jsem byl rebel a když nevidíte celosvětový kontext, tak je obtížné činit nějaké rozhodnutí. Obdivuju mladé Piráty a Pirátky, kteří nyní vstupují do politiky a mají výbavu, o níž se mi v roce 2000 ani nezdálo. Teď bych samozřejmě hlasoval jinak. Tenkrát se mi příčila i silná prezentace vlády, která na vstup do EU tlačila, což ve mně vyvolávalo disproporčnost informování a já jsem spíše pro informované rozhodování.
U tohoto rozhovoru ještě zůstanu. V minulosti jste také mluvil o „muslimské Evropě“ a sám premiér Andrej Babiš (ANO) vás často označuje za promigrantskou stranu. Jaký je váš nynější postoj k migraci?
Tento kus citátu je vytažen z mojí odpovědi na Pirátském fóru, kde mi byly kladeny poměrně agresivní, konfrontační a rasistické otázky. Na území Evropy už sice i před rokem 2009 docházelo teroristickým útokům, ale tyto nebyly primárně spojovaný s fenoménem nelegální migrace. Před koncem milénia pak spíše souvisely s vnitřním pnutím v jejich zemích, ať už v Anglii a Irsku či Španělsku. Asi nikdo tenkrát netušil, kam až může problematika migrace a migrační vlny v letech 2014 – 2015 kulminovat. Nebylo možné předjímat, jak kritická bude současná situace ve Francii a zda se podaří zvládnout integraci , která nebude končit sociálním kolapsem.
To, co prezentuje pan premiér Andrej Babiš (ANO), jsme však v programu nikdy neměli a domnívám se, že v roce 2015 jsme dokonce byli jednou z prvních stran, která k otázkám migrace a válečného uprchlictví, což není ta samá věc, vydala nejkomplexnější stanovisko. Odmítli jsme kvóty, hovořili jsme o společné evropské azylové politice a můj názor na migraci prošel za posledních 12 let poměrně zásadním vývojem.
Jedním z hlavních bodů vašeho programu je kontrola moci a mocných. Co to znamená? Máte konkrétní plán, jak ztransparentnit práci politiků?
Plánem, jak ztransparentnit práci politiků, se řídíme již od našich začátků, kdy jsme měli transparentní účet, registr kontaktů, schůzek, smluv a tímto směrem se ubírají i naše zákony, které ve Sněmovně prosazujeme. Některé z nich nám ale „upirátila“ vláda nebo se jimi inspirovala a pak je vydávala za vlastní, přičemž z nich obrousila ty nejdůležitější prvky.
Příkladem je náš slib, že ČEZ, firmu většinově kontrolovanou státem, dostaneme do Registru smluv, a tak se taky stalo. Také jsme přišli s nominačním zákonem, který bude přesně určovat, jakým způsobem lze dosadit zaměstnance do vysokých funkcí, aby se netrafikařilo, aby političtí prominenti automaticky nešli na vysoké pozice, ale vláda zákon otupila a dala do něj, že rozhodnutí výběrové nominační komise není závazné a vysoce postavení si tak mohou dělat, co chtějí.
Kontrolu moci a mocných prosazujeme po celou dobu, například návrhem Rejstříku konečných majitelů firem a omezením možnosti účastnit se veřejných výběrových řízení firmám s neznámou akciovou strukturou nebo neveřejnou strukturou majitelů. To jsou zásadní protikorupční kroky a kde není důvěra, tam musí existovat možnost kontroly. Nejen lidé z médií mají nyní možnost podívat se na celou řadu informací, které kdysi veřejné nebyly. Smlouvy jsou nyní v registrech, veřejná výběrová řízení se vypisují transparentně a podle mě je to jedna z cest, jak zpátky získat důvěru v politiku, která je v České republice velmi nízká. Lidé by měli vidět politikům pod ruce.
Nechceme, aby se otevíraly nůžky mezi soukromým vzděláváním a vzděláváním, na které máte nárok ze zákona. Musíme postupovat tak, aby základní vzdělání bylo kvalitní, a to je jediná cesta, jak můžeme být konkurenceschopní.
Dalším klíčovým tématem pro vás je i vzdělávání. Přišli jste s Vizí vzdělávání 2030, v níž uvádíte, že je školství trvale podfinancované. Odkud pro něj chcete čerpat peníze? A kolik?
Spolu se Starosty jsme si dali za cíl, že výdaje na vzdělávání by měly být 5 % HDP. Řešíme i platy učitelů a pedagogických pracovníků, avšak Sněmovna nám návrh na zafixování růstu platu učitelů na 130 % průměrné mzdy v ČR opět odsunula, přitom před volbami se všichni předhání, kdo učitelům přidá. Toto povolání, tak jak je nyní financováno, nemá perspektivu a faktem je, že mnoho lidí volí zaměstnání právě na základě finančního ohodnocení. Navíc stále přetrvává naivní představa, že s odchodem staršího pedagoga do důchodu se na jeho místo přihlásí hned čtyři další učitelé a my si budeme moci vybrat toho nejlepšího. To ale není pravda. Ve finále je škola vůbec ráda, že na předmět sežene jednoho učitele, který je v dané lokalitě ochoten učit.
Druhou věcí je vztah ke vzdělávání. Dnes je alfou omegou informační gramotnost a pohled na globální fungování světa. Školy by se měly přizpůsobovat a ano, existují školy, které jsou pokrokové, ale já mluvím o bezplatném vzdělání, které má sloužit jako služba státu. Nechceme, aby se otevíraly nůžky mezi soukromým vzděláváním a vzděláváním, na které máte nárok ze zákona. Musíme postupovat tak, aby základní vzdělání bylo kvalitní, a to je jediná cesta, jak můžeme být konkurenceschopní. Uvědomme si, že investice, které děláme teď, se nám vrátí až po ukončení vzdělávacího cyklu, takže když teď budeme dělat změny ve školství, tak se na celém procesu vzdělávání projeví až za 15 let. Nemůžeme myslet jenom na jedno volební období dopředu, musíme myslet na budoucnost.
A kde na to vezmeme? Deficit státního rozpočtu je strukturální, takže si půjčujeme i na to, aby stát fungoval. Spolu se Starosty jsme představili poměrně jasný program v oblasti financování zdrojů státního rozpočtu, neboť existuje hned několik oblastí, kde vidíme zdroje. Nemluvíme o zdaňování bytů, navyšování daní z práce nebo DPH, ale naopak o snížení daní na trhu práce. Podívejme se například na pracující lidi, kteří jsou zároveň v exekuci. Takových je přibližně 750 tisíc a řada z nich samozřejmě chodí do práce, i když je jim většina výdělků kvůli exekucím strhávána a velké množství z nich tak pracuje načerno. To znamená, že za ně nejsou odváděny daně a ani sociální a zdravotní pojištění.
Druhou skupinou jsou pečující rodiče. Pokud si jakožto pečující rodič chcete přivydělat částečným úvazkem, podmínku jsou momentálně nastaveny tak, že se vám to nevyplatí, neboť přijdete o peníze, které byste měli, pokud byste byli doma s dítětem. To platí i pro důchodový věk. Pokud se ve svých 65 letech rozhodnete pokračovat v práci, tak to pro vás nebude ekonomicky výhodné a v absurdních případech se dokonce může stát, že nakonec skončíte s ještě nižším důchodem, než jaký byste měli, pokud byste na DPP nebo DPČ nešli. Potenciál tu je a takový krok by do příjmu státu mohl přinést zhruba 50 miliard.
Co naopak nepovažuji za přínosné jsou společnosti devastující životní prostředí nebo ničící krajinu těžbou. V takových případech se můžeme bavit o ekologických daních či o daních za vytváření škodlivých externalit, které nedokážeme omezit pozitivní motivací a které narušují náš život. Zásadní otázkou pak také je, do jakých věcí peníze investovat. Investice očekává návratnost, takže pokud řekneme „investujme do digitalizace,“ tak čekáme, že nám to ušetří nebo vydělá peníze. Když investujeme do inovací, firmy budou konkurenceschopnější, půjdou na evropské trhy, nebudeme pouze subdodavateli a peníze zůstanou v České republice. Všechny tyto principy se prolínají a my si nekreslíme žádné vzdušné zámky, jako tomu bylo u Andreje Babiše (ANO), což mu napsali marketéři. Naše body píšou naši lidé, věci máme opravdu propočítané a náš program je splnitelný. Navíc na to nebude sami, máme Starosty.
Zdroj: se souhlasem Ivana Bartoše
Jaké téma se podle vás před letošními volbami do Poslanecké sněmovny stane klíčovým? Jste připraveni na další kauzu Lithium?
Domnívám se, že nadcházející volby do Poslanecké sněmovny budou hodně špinavé a bude v nich použito mnoho podpásovek. To vidíme již nyní, kdy jsme se spolu se Starosty vyhoupli na první místo ve volebních průzkumech a v tu ránu proti nám byla zahájena neuvěřitelně rozsáhlá dezinformační kampaň. Myslím si, že kauzy jako Lithium či očerňovací kampaň rozjetá proti prezidentskému kandidátovi Jiřímu Drahošovi, tu budou na denním pořádku a vyvrátit dezinformace, které začnou kolovat, bude velmi náročné.
Klíčová témata těchto voleb budou souviset s obnovou světa po koronaviru. Nechceme, aby se Česká republika vrátila do stavu, v němž byla před pandemií, což často hlásá premiér Andrej Babiš (ANO). Ani v té době jsme na tom v mnoha oblastech nebyli dobře, zdravotníci odcházeli do zahraničí, snižovala se dostupnost zdravotní péče, rozpočty byly deficitní a každou chvíli se řešily chybějící finance v oblasti sociální péče. Na každý problém máme spolu se Starosty řešení, naši lidé dlouhodobě studují rozsáhlé podklady, protože pokud vypálíte na veřejnosti nějaká čísla, tak pro ně musíte mít i reálný základ a nemůžete si je jen tak vymyslet.
Obnova fungování České republiky bude náročná a musíme výrazně pomoci segmentům, které byly pandemií zasaženy. A musíme jim pomoci chytře. Odešla klubová scéna, festivaly, kultura obrovsky ekonomicky tratila a nyní se musíme postarat o to, aby se země zase odrazila a aby ten odraz byl vysoký a my jsme skočili výš, než kde jsme byli před covidem. Bude to obtížné, ale já lidem věřím, věřím firmám a doufám, že nám občané dají důvěru. Musíme to ustát, to je to pravé vlastenectví, nemůžeme to zabalit a zlomit nad Českem hůl. Chceme, aby nás lidé vnímali jako důvěryhodného partnera, což se o současné vládě říci nedá a také je důležité myslet na to, že budoucnost nám nevybuduje strana, která volby vyhraje, ale vzájemná spolupráce.
Sněmovní rétorika směrem k Pirátům a STAN klesla na úroveň SPD a Tomia Okamury, je velmi ostrá, nepravdivá a mnohdy i velmi hrubá.
Do voleb jdete v rámci koalice se STAN. Podle průzkumů z posledních dvou měsíců se držíte na prvním místě. Výzkumy vám přisuzují kolem 28 %. S jakým výsledkem byste byli spokojení?
Volby chceme vyhrát a chceme být dostatečně silní pro vyjednávání o sestavení demokratické vlády. Nesnažíme se vyhrát kvůli vítězství, ale proto, abychom mohli realizovat náš program, který se z opozice tlačí poněkud obtížně. Když jsme vstupovali do koalice se Starosty, tak jsme zhruba půl roku debatovali o různých řešeních, připravovali jsme analýzy, programové body a nalezli jsme shodu. Našemu programu věříme a původně jsme si říkali, že by bylo fajn, pokud bychom získali nějakých 25 % hlasů. Ve volebních průzkumech nám pak čísla vystřelila k 30 %, což nás strašně těší, ale s úspěchem přichází i nepříjemné věci, jako již zmiňované kolující hoaxy a neustálá konfrontace ze strany Andreje Babiše (ANO).
Sněmovní rétorika směrem k Pirátům a STAN klesla na úroveň SPD a Tomia Okamury, je velmi ostrá, nepravdivá a mnohdy i velmi hrubá. Zrovna před pár dny pan premiér ve Sněmovně mluvil o tom, jak opozice v době pandemie nepomáhala, přitom kdyby nás poslouchal a netlačil jen svoje PR, tak v České republice nemuselo zemřít 30 tisíc lidí.
Propad ANO ve volebních průzkumech a náš nárůst podle mě přímo souvisí s pandemií koronaviru a musím říct, že bych byl radši, kdybychom ANO porazili programem a naší prací nejen ve Sněmovně, ale i v devíti krajích, kde jsme díky koalici se Starosty ve vedení. Odvedli jsme skvělou práci a co udělalo za posledních 7 let ANO? Stát není firma, stát je stát, který má občany a ne zaměstnance. Jsme připraveni vyhrát a naši lidé jsou připraveni sloužit občanům.
Zdroj: se souhlasem Ivana Bartoše
S jakou politickou stranou nebo koalicí byste po volbách byli ochotni jít do vlády?
V úvodu řeknu, že v rámci koalice se STAN budeme na přelomu června a července zveřejňovat tzv. povolební strategii, na níž pracují patřičné orgány. Dělali jsme to tak v krajských volbách, komunálních i ve velkých sněmovních, kdy všichni tvrdili, jak si nás ANO koupí, ale my jsme se opravdu řídili naší povolební strategií a nic takového nenastalo. Strategie bude veřejná, závazná a přehledná.
Nyní mohu potvrdit jenom to, že se nebudeme opírat o spolupráci s komunisty, SPD či jiným uskupením, které je nedemokratické a v České republice prezentuje nedemokratickou politiku. I nyní se nás stále někdo dotazuje, zda by byla možná spolupráce s ANO, ale podívejme se na to, kam ANO naši zemi dostalo, kde stojí pan premiér a jeho ministři, kteří kryjí jeho střety zájmu. Spolupráce s takovými lidmi je nepředstavitelná. To říkám jako předseda Pirátů. Jsme demokratická strana a na dokument, který bude obsahovat nejen naši povolební strategii, ale bude sloužit i jako štít proti různým dezinformacím a hoaxům, si ještě musíte počkat.
Z toho, co říkáte, se zdá, že jediná přípustná spolupráce by mohla být s koalicí SPOLU.
Záleží na tom, jak by si ji lidé z koalice SPOLU představovali a když jdete s někým sestavovat vedení státu, velkou roli v tom hraje i personální otázka. Dám vám příklad, který sice již není aktuální, ale každý ho pochopí. Kdyby si pan Václav Klaus mladší bokem nezaložil nějakou svoji stranu a byl součástí koalice s ODS, byl by pro Piráty přijatelným ministrem školství? Nebyl. Personální politika je důležitá a více stran samozřejmě vyžaduje i více politické práce.
Takhle přece nelze řídit stát, resorty spolu musí kooperovat a pokud někdo nemá peníze na ochranu dýchacích cest, ministryně sociálních věcí musí přijít s řešením a ne, že ministryně financí rozhodne, že se na takové lidi vykašleme.
V předvolebních průzkumech dlouhodobě vedete. Připravujete se na převzetí vlády? Uvažujete o tom, kdo by obsadil jaká ministerstva?
Převzetí zní jako pirátský útok, ale ano, vedu vnitrostranický projekt s názvem Příprava na vládu, který se zaobírá našimi resortní týmy, analýzami a strategiemi pro jednotlivá ministerstva, na něž budeme obsazovat lidi dle standardního nominačního procesu. Vždy mě překvapí, když Andrej Babiš (ANO) vytáhne z klobouku někoho nového, koho dosadí na post ministra. Takhle by správná politika v demokratickém státě vypadat neměla. Ministr nemusí být někdo, kdo si prošel Poslaneckou sněmovnou a je ve straně. Máme kvalitní kandidáty a týmy lidí, kteří mají připravené strategie pro rozvoj jednotlivých ministerstev a kteří zároveň dokáží zajistit propojenost mezi danými resorty, což nynější vláda nedělá a doplácíme na to.
Když uvedu příklad, tak před nedávnem jsme s ministrem školství Robertem Plagou (dříve za ANO) řešili otevírání škol a povinné nošení respirátorů, na které mnoho studentů a rodin nemělo rozpočet. Následně nám bylo sděleno, že situaci ve školách musíme řešit s ministerstvem zdravotnictví, kde nás zase odkázali na ministerstvo práce a sociálních věcí, a nakonec nám zavolala ministryně financí, která řekla, že na podporu sociálně slabších v tuto chvíli nejsou peníze.
Takhle přece nelze řídit stát, resorty spolu musí kooperovat a pokud někdo nemá peníze na ochranu dýchacích cest, ministryně sociálních věcí musí přijít s řešením a ne, že ministryně financí rozhodne, že se na takové lidi vykašleme. Velkým firmám vláda rozdává, ale nemyslí na ty, kteří jsou na tom nejhůře.
Občané vás často vidí běhat a cvičit ve Stromovce, před schůzkou s prezidentem Milošem Zemanem jste uveřejnil video, v němž tančíte na frenchcore… To jsou aktivity, které vás motivují? Co vám dodává drive?
Je obtížné vykonávat práci politika, která je psychicky, emočně i časově náročná, když nejste v dobré fyzické kondici. Jako předseda chci navíc jít příkladem i dalším poslancům a poslankyním. Na Facebook, který si již 12 let vedu sám, uveřejňuji věci jak politické, tak ty z osobního života a vidím, že tím kolikrát mohu motivovat i ostatní.
Zároveň jsem muzikant, hudbu mám velmi rád a když se chystám na sněmovní boj s Faltýnkem (ANO) a jeho sladěným orchestrem hlasů komunistů a SPD, tak si prostě musím pustit nějakou nakopávačku. Díky hudbě přijíždím do práce pozitivně nabitý a připravený na to, jakým bahnem se zase budu muset brodit.
Už 7 let nepiji alkohol, nekouřím marihuanu, žádné drogy neberu, ale mojí prací není lidem vysvětlovat, co nejsem. Mojí prací je ukazovat, co jsem, jaké jsou naše vize, co obsahuje náš program, na němž pracujeme spolu se Starosty
Vaši kritici nejčastěji hovoří o tom, že jste členem Antify a máte blízký vztah k drogám. Můžete nám to okomentovat? A proč myslíte, že se o vás šíří zrovna toto?
Někteří to tvrdí kvůli mým dredům, což je naprostý nesmysl nebo se jedná o jakousi formu politického boje, kterou neuznávám. O Pirátech koluje mnoho hoaxů, například takové, že chceme lidem do bytů nastěhovat uprchlíky a bylo by otázkou 10 vteřin bránit se stejným způsobem, ale my chceme uspět čestně. Už 7 let nepiji alkohol, nekouřím marihuanu, žádné drogy neberu, ale mojí prací není lidem vysvětlovat, co nejsem. Mojí prací je ukazovat, co jsem, jaké jsou naše vize, co obsahuje náš program, na němž pracujeme spolu se Starosty a více o nás vypovídá naše odvedená práce.
Pomluvy politiků jsou bohužel všude kolem nás. Podívejme se na Olgu Richterovou (Piráti), na kterou stále někdo útočí jenom kvůli tomu, že je žena. Žádný politik by neměl být vystavován takovým dehonestacím a zhruba před týdnem jsme to už ani já nevydržel a na Facebook jsem napsal status týkající se bodyshamingu. Lidé na internetu často kritizují něčí vzhled a neuvědomují si, jako tím mohou jiným ublížit, že je taková slova mohou dohnat k depresím, sebepoškozování nebo dokonce anorexii. Musíme přenastavit standardy, a právě politika je způsob, jak toho můžeme docílit.
Zdroj: se souhlasem Ivana Bartoše
Vy jste členem Církve československé husitské. Co to v praxi znamená? Chodíte pravidelně na bohoslužby?
Nechodím, protože můj farář a oddávající na Staroměstském náměstí skončil, ale věřící jsem a v devatenácti letech jsem byl křtěný v Československé církvi husitské. Dokonce jsem i studoval psychosociální vědy na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, což je péče o smrtelně nemocné a staré lidi a k tomu jsem ještě studoval na Filozofické fakultě Informační vědu. Po třech letech denního studia jsem si musel vybrat mezi prací a školami, kdy jsem zvolil Informační vědu, nikoliv IT, jak se často říká.
Víru bych přirovnal k vnitřnímu klidu. Husiti nemají institut zpovědi, nemusí chodit do kostela a benchmarkem je svědomí, kdy si člověk uvědomuje, že někomu ublížil. I mně se to občas ve veřejném prostoru stane, když například něco špatně naformuluji, a právě ublížení je něco, co stále musíte konfrontovat se svým svědomím. Lidé, kteří nečiní dobro, nežijí s věčně bídným pocitem, mají jinak nastavené standardy. Každý si víru zpracovává po svém a pro mě je to něco, díky čemuž se vnitřně konfrontuji. A není to limitující.
Zásadní poselství evangelia je, že Bůh je láska. Změny můžete dělat, když nejste hnaní nenávistí a dokážete se například bavit s člověkem, který je na něco naštvaný, a proto je i zlý. Nemusíte ho milovat. Jak se říká „když on do tebe kamenem, ty do něj chlebem“, tak o stáří toho chleba se nikde nic neříká.
Jste připravený stát se příštím českým premiérem?
Ano, ale není to jenom o mně jako jedinci, ale o všech, kteří za námi stojí, kteří stojí za Vítem Rakušanem (STAN) a i o týmech lidí, o které se opíráme. Představa, že přichází nějaký nadčlověk, jako se nám prezentoval Andrej Babiš, supermanažer s telefonem, co všechno řídí, a přitom neřídí nic, je špatná.
Ukažme si naše cíle a společně k nim hledejme cestu, kterou zrealizujeme. Naše výsledky po 12 letech ukazují, že mám co nabídnout a že to není jenom o tahu na branku ale i o uskutečňování sdílených vizí a myslím, že i právě proto jsem byl zvolen lídrem kandidátky.
