Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Mnozí si myslí, že polyamorie je jen jakousi povolenkou na sex s leckým a kdykoliv. Odbornice na alternativní vztahy nám v rozhovoru vysvětlila, že polyamorici hledají to, co každý člověk: lásku.
Dělá jim radost sledovat, jak se partner, kterého milují, intimně sbližuje s někým jiným. Dovolí si zamilovat se do druhé i do třetí osoby, neboť podle nich láska není limitována počtem dva. Žijí v komunitách, aby se vyhnuli zbytečné šikaně a stigmatizaci, a mnoho času věnují filozofii – zkoumají sebe i svět. I takto může vypadat milostný vztah mezi více lidmi najednou. Musíš odložit všechny předsudky a očekávání, pokud jim chceš porozumět.
Zdroj: Pexels/cottonbro
Takzvané polyamorní vztahy jsou hlavně o lásce, nejsou jen o sexu nebo jiných projevech fyzické intimity. Tvoří je lidé s alternativním, ale hluboce promyšleným pohledem na lásku a svět. Takto je vnímá Denisa Hnatkovičová, doktorandka Ústavu výzkumu sociální komunikace Slovenské akademie věd.
Ke konceptu polyamorie se dostala při psaní disertační práce, u které se přihlásila na téma o intimitě a o tom, jak se vyvíjí ve světě. Zabývá se tím, jaké motivace vedou lidi k polyamorii. Z vědeckého hlediska tak zkoumá stále málo rozšířený způsob randění a soužití, který se však rozmáhá už i na Slovensku a v Česku. Vedle doktorského studia je frekventantkou dlouhodobého výcviku ve skupinové psychoanalytické psychoterapii.
Článek je součástí naší série O vztazích a lásce. Věnujeme se v ní lásce v každé podobě, nevyhýbáme se otázkám rodičovství, vztahům s dětmi, mezikamarádským vztahům a těm partnerským.
Je polyamorie na seznamu duševních poruch?
Může se stát, že to někdo tak vnímá. Věnovala jsem se tomu, jak o ní mluví média, a našla jsem článek před téměř 10 let, který ji zařadil mezi sexuální poruchy. Dnes se snažíme být více otevření a ve vědě jsme opatrnější v škatulkování. Určitě to není deviantní, neotevřete si knihu o deviacích a najednou tam bude kapitola o polyamorii.
Ale závisí, jak je polyamorie realizována, vždyť i monogamie může být deviantní, pokud v ní je násilí. Ale to nesouvisí s tím, v jakém je kdo vztahu.
Máme data o tom, kolik lidí žije v polyamorních vztazích?
Odhady říkají, že v USA tak žije už 1,4 milionu lidí. Rozrůstají se polyamorní komunity nebo vznikají nové a i v médiích je o nich více slyšet, takže to číslo stále roste.
Proč žijí obvykle v komunitách? Co jim to přináší?
Je to určitě bezpečnější, pokud jde o stigmatizaci. Mnoho komunit je opravdu i geograficky izolovaných. Ale žijí komunitně i proto, že jejich ideály se přenášejí do společenských hodnot, například uznávají egalitářství nebo jsou vegani.
Existuje stránka, kde si můžete najít komunitu, ke které se chcete přidat. Obvykle se polyamorie spojuje s veganstvím, zajímají se o egalitářství (hlásání rovnosti – pozn. red.) a mají jiný pohled na vzdělávání, například domácí vzdělávání místo tradičních škol.
Zdroj: archív respondentky
Jde o novodobý trend, „výmysl mladých“ nebo je polyamorie starý koncept, jen je o něm slyšet víc?
Není to novodobý výmysl, i v daleké historii nacházíme partnerství, která nebyla monogamními vztahy mezi dvěma lidmi, ale právěže byly komunitní. Mění se spíše motivace ke komunitnímu životu.
Ještě před industrializací se pracovalo úplně jinak a nebylo běžné ani to, aby měli dva jedinci tolik prostoru jako nyní. Žilo se komunitně, ale nešlo o polyamorní soužití, neboť tam chyběla filozofie polyamorie. Bylo to spíše o tom, aby si lidé pomáhali. Polyamorie jako filozofie, která vytváří nejen komunitu, ale přináší i intimní vztah mezi více lidmi, se pojí spíše s moderní dobou.
Co motivovalo lidi ke komunitním vztahům v minulosti?
Kdysi to bylo spíše o obživě, o tom, aby člověk přežil. Lidé si pomáhali, museli si pořídit jídlo, pracovalo se manuálně.
Dnes jde spíše o principy, ideologii či filozofii. Ekonomicky jsme na tom jinak, starat se o obživu už není tak časově náročné a můžeme se věnovat například seberozvoji.
V redakci si kolegyně povídala s herečkou Terezou Těžkou, která žije v polyamorním vztahu. V rozhovoru vysvětluje, že jí přináší radost dívat se, jak se její partner Honza sbližuje s partnerkou Áňou a ona na tom vůbec neparticipuje. Jak vnímáte takovou absenci žárlivosti?
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Zda je možné milovat, i když nepociťuješ žárlivost.
Jaký je rozdíl mezi polyamorií a otevřeným vztahem či swingers party.
Jak polyamorici vychovávají děti a jestli to má negativní vliv na jejich psychiku.
Proč polyamorie není nevěra a jak žijí polyamorici na Slovensku a v Česku.
To, že ji těší pohled na to, jak partner prožívá intimitu s někým jiným, se odborně nazývá komperze. Je to snaha o ovládnutí žárlivosti, někdy to může dojít až do takového stádia, že člověk ani nepociťuje žárlivost, ale naopak cítí radost. To může někomu připadat zvláštní.
Z pozice monogamních lidí je přirozené, že pokud partner nežárlí, máme dojem, že něco není v pořádku. Ale polyamorní vztahy jinak pojímají lásku a hledají jiné věci než sexuální či emocionální exkluzivitu.
Zdroj: instagram.com/terezatezkaofficial
Je takový vztah více lidí primárně o sexu?
V první řadě je to romantický vztah podobně jako monogamní vztahy. Sexualita je v něm určitě nějakým způsobem protkaná a realizuje se, ale závisí to na těch dohodách. Polyamorici velmi dbají na emoce a na to, aby tam byla přítomna láska.
Nemusí mít tedy každý s každým sexuální vztah?
Ne, dokonce jsou i polyamorní vztahy, které jsou asexuální. Je tam silná emoční intimní vazba, ti lidé si řeknou, že to vnímají jako romantický vztah, ale aniž by tam byla sexualita.
Opravdu tedy nemusí být každý s každým, je to otevřená volba. Například pokud je partner žárlivý, tak se může dvojice dohodnout, že vztah otevřou až později, když na to bude připravený, a také mohou mít oba různé partnery, nikoli společného třetího.
Netřeba si to tedy plést se swingers party.
Pokud někdo nezná ten koncept a filozofii, může polyamoriky snadno dát do jednoho pytle se swingery. Ale není to totéž, swingers party je jakési sexuální vypuzení a motivace ke vstupu na takovou párty je úplně jiná. Polyamorici si zakládají na tom, aby vztah i vydržel. Na swingers party ani nemusíte vidět tvář druhého člověka.
Jaký je rozdíl mezi polyamorií a otevřeným vztahem?
Otevřené vztahy jsou většinou zaměřené na sex a sexuální různorodost. To je obvykle motiv, pro který se lidé rozhodnou otevřít svůj vztah. Nemají zájem budovat hlubší intimní vztahy založené na lásce. Polyamorie právěže více dbá na emoce než na to sexuální.
Jelikož v polyamorním vztahu je lidí několik, rozlišují mezi sebou, kdo má vyšší postavení, nebo jsou si všichni rovni?
V některých případech se může jednat o hierarchickou polyamorii, kde si to lidé jasně řeknou na začátku, vědí, který je jejich primární partner a který sekundární. Ale jsou i takové vztahy, kde je snaha o rovnost a nedělí si partnery.
Zdroj: Pexels/cottonbro
Mají polyamorici i děti?
Mají, ano.
V čem se liší jejich výchova od monogamních dvojic?
Tím, že do vztahu přistoupí noví partneři, tak i ti pečují o děti, které už v tom vztahu předtím byly.
Vysvětlují si, kdo je táta a kdo je mamka? Jak na to potom děti reagují, když se dozví o vztahovém uspořádání?
Komunikace je jistě důležitá. Tím, že polyamorie je alternativní způsob, stále jsou tyto vztahy stigmatizovány. Na Slovensku a v Česku je to jen v zárodcích a polyamorních rodin není mnoho, ale v zahraničí, například v USA, se už dělají i studie o tom, jak tyto rodiny fungují.
Někdy to rodiče tají nebo to dětem řeknou zamlženě, že to není partnerka, ale jen kamarádka a podobně. Jde jim o ochranu dětí, aby se nesetkávaly se stigmatizací a šikanováním například ve škole.
Přesně proto říkám, že komunikace je klíčová. Záleží na kapacitě rodiče, jak je schopen komunikovat, jak to budou děti vnímat a chápat.
Zdroj: Pexels/cottonbro
Říkáte, že již existují studie o vlivu polyamorie na děti, které v takových vztazích vyrůstaly. Co jste se z nich dozvěděla?
Pokud děti vyrůstaly v konfliktní polyamorii, kde ty vztahy nebyly v pořádku, tak se vyskytly i případy, kde se pokusily nově příchozí partnery vyšachovat z domácnosti. Velice záleží na tom, jak je to dítěti vysvětleno.
Víme už i o lidech, kteří vyrůstali v polyamorii, dnes už jsou dospělí a mluví o tom, jaký to mělo vliv na jejich psychiku a výchovu?
Některé děti, které zažily výchovu v polyamorní rodině, chtějí také vstoupit do polyamorie. Mají pozitivní zážitky, komunitní život se jim moc líbil, bylo tam mnoho různorodosti a zábavy a vůbec nemají trauma nebo jinou újmu.
Ale jak jsem říkala, jsou i polyamorní rodiny, kde to skřípe. Může se stát, že takoví lidé to úplně opouštějí, zanevřeli na polyamorii a vyhýbají se tomu.
To lze říci i o monogamní výchově. Toxické rodinné vztahy ovlivňují děti i v dospělosti.
Ano, i když jde o monogamní rodinu, kde například došlo k rozvodu a děti to velmi špatně snášejí. V dospělosti se mohou rozhodnout, že vůbec nechtějí rodinu.
V Česku ještě převládá představa o „tradiční rodině“. O svobodných rodičích, rozvodech či homosexuálních rodičích mluvíme málo, ale o polyamorních není slyšet vůbec. Změní se to někdy?
Určitě diskuse, které nyní probíhají o právech homosexuálů, mají potenciál otevřít diskusi i o právech polyamoriků. Už jsou diskuse ve společnosti otevřenější, kdysi jsme například nemohli mluvit ani o nevěře, přičemž dnes víme, že může přinést do vztahu i benefity.
Nevnímají to potom lidé tak, že jim radíte, aby si byli nevěrní?
Snad ne. (úsměv) Vždy záleží na tom, za jakých okolností došlo k nevěře a proč. Jsou vztahy, které nevěru nezvládnou, a jsou takové, které to posílí. Dopomůže jim to například k lepší intimitě.
Zdroj: instagram.com/terezatezkaofficial
Budeme muset jednou řešit práva polyamoriků, když se jedná například o děti?
Vypadá to tak, že ano. Někde to už i začínají řešit. Podobně jako si vydobyli svá práva homosexuálové, budou to zřejmě v další vlně dělat polyamorici. Už vzít si dva lidi je u nás nelegální, takže toho bude víc.
Může být polyamorie jen fáze?
Ano. Známá socioložka Jade Aguilarová, která dlouho mezi polyamorními komunitami i žila, potvrdila, že jsou lidé, kteří se přidají takříkajíc jen na zkoušku. Potom zjistí, že to není úplně pro ně, a odejdou. Odžili si „bouřlivé mládí“ a poté vstoupili do monogamních vztahů.
Je monogamie pro člověka biologicky přirozená nebo je to jen společenský konstrukt?
Biologické a společenské je vždy protkáno. Biologicky, řekněme si pravdu, je motivace sexuální různorodosti přirozená. Ale my lidé nežijeme jen pudově, proto má i monogamie u nás své opodstatnění. Když máme spolu děti, chráním si partnera i pro jejich dobro a vstupuje do toho mnoho jiných faktorů.
Setkala jste se s polyamoriky na Slovensku nebo v Česku. Jak žijí? Setkávají se tři velké rodiny na vánoční svátky nebo svůj vztah drží v utajení?
S některými lidmi to ani nerozebírají, neboť už předem vědí, že by je stigmatizovali a jaké reakce by dostali. Je to i tím, že v našich končinách se o polyamorii málo mluví a u lidí převládají stereotypní představy.
Většinou dostávají zvědavé otázky, za kterými se skrývají předsudky. Lidé se ptají, jestli se to opravdu dá, předpokládají, že to vydrží jen krátkou dobu, nebo zpochybňují, proč do takového vztahu jejich blízcí šli. Jedná se o skrytou ostrakizaci, která polyamorikům ubližuje.
Setkávají se i s tím, že to určitě není pravá láska. To zpochybňování ubližuje, protože začnou sami o sobě pochybovat a nabudou pocit, že dělají něco špatného.
Zdroj: Pexels/cottonbro
Je to pravá láska? Co si o tom myslíte vy?
Já si myslím, že se dá milovat dva lidi. Jsou různé pohledy na lásku, ale potkala jsem takové lidi a z jejich slov vidím, že se to dá. Říkají o sobě, že milují i dvě tři osoby najednou.
Musí tam být vnitřní motivace, nemůže jít o manipulaci někým jiným. Předpokladem je také touha objevovat, ochota opustit komfortní zónu a zažít dobrodružství. Jsou lidé, kterým polyamorie výrazně zlepšila kvalitu života, podle toho to poznáte.
Co je v polyamorii běžnější: že má žena více partnerů mužů nebo muži více partnerek?
Polyamorie se začala objevovat spolu s vývojem feminismu, když ženy bojovaly o svá práva a moc, která byla do té doby v rukou mužů. Prosazoval se dvojitý standard: pokud měl muž více žen, tak se mávlo rukou, je to přece chlap. Ale žena musela být slušná.
Polyamorie se toto snažila zpochybnit a zdůraznit, že i žena může mít více sexuálních partnerů nebo může přijít s myšlenkou, že chce otevřít vztah, a je to ok. Polyamorie se vymezuje i vůči polygamii, není to vztah o moci jako mnohoženství. Je to láskyplný vztah.
Polyamorici se setkávají osobně, ale komunikují také na různých online fórech nebo sociálních sítích. Co se řeší na srazu polyamoriků?
Před koronou se dělaly i víkendovky, kde se objednala chata. Vím, že měli jak přednášky, tak teambuildingové aktivity. Já jsem zatím na takové akci nebyla, zúčastnila jsem se jen na online setkáních. Obvykle se tam rozebírají problémy, se kterými se potýkají, a navzájem si radí.
