Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
V nové části série Šťavnaté léto se věnujeme praktice, při níž si lidé hrají na domácí zvířata. Vzrušuje je to. A pro Refresher vysvětlili, proč by to mohlo vzrušovat i tebe.
V sérii Šťavnaté léto ti přineseme pohled do světa kink a méně mainstreamových sexuálních praktik. Nebude to přehlídka, kterou si dokážeš vychutnat jen zvenčí. Ber to spíše jako pozvánku na experimentování a odhalování vlastní sexuality během letních prázdnin.
Abychom ti přinesli autentický a relevantní obsah, povídali jsme si se sexuoložkami, psycholožkami, sexkoučkami a s lidmi, kteří různé kinky (netradiční sexuální praktiky) doma opravdu i praktikují.
Tentokrát jsme se zaměřili na praktiku, která v našich končinách není prezentována v mainstreamu. Alespoň ne úplně tak, jak ve skutečnosti probíhá. Instagramové filtry s kočičími oušky nebo psím čenichem jsou velmi oblíbené a přestože lidé nad nimi kroutí očima, většina z nás si je už vyzkoušela. Milujeme zvířátka a milujeme se i mazlit a tulit.
Co když tyto dvě věci spojíš? Představujeme ti petplay nebo v překladu hru na domácí zvířata. Je to kink dvou, nebo více, dospělých lidí (žádná zvířata při tom nejsou přítomna). Zahrnuje aktivity, slovní zásobu a v mnoha případech i outfity, které se však podobají na naše zacházení se zvířaty. Cvičíme je, krmíme je, hrajeme si s nimi a nadevše je milujeme. No nezní to jako splněný sen?
Co na tento kink říká psycholožka, která zná mnoha členů petsexistické komunity?
Jak ho ve skutečnosti prožívá Katka, která se mu věnuje už pár let?
Vede petplay pokaždé k sexu?
Jak doma začít, pokud si chceš zkusit být na chvilku kotě nebo štěně?
Nehrajeme si se zvířátky, hrajeme si na zvířátka
Aportování, krmení, hlazení, tažení vlečky... v někom to evokuje typický život na venkově mezi zvířaty, ale pro někoho je to vzrušující představa, kterou chce zažít na vlastní kůži.
Petplay je založen na vztahu dospělých lidí, přičemž všechny strany s aktivitami (jak to již u kink bývá) musí souhlasit. Jde o vztah dominantní a submisivní osoby, proto technicky spadá do kategorie BDSM. Vůbec však nemusí zahrnovat bolest či kostýmy, jde prioritně o stav mysli, do kterého se během hry dostanou. Submisivní člověk bývá tím zvířetem, přičemž nejrozšířenějšími jsou psi, kočky a poníci (přičemž například v gay vztazích bývá oblíbenější štěňátko než dospělý pes).
„Nejde o projev sexuální náklonnosti ke skutečným zvířatům, ale o tu hru na zvířátka jako jednu z forem předehry. Každého člověka v tomto přitahuje něco jiného: může to být zvíře a pán, nebo student a učitel nebo i jiné úkoly,“ vysvětluje Zdenka Pospíšilová, česká psycholožka, která se ve své praxi soustřeďuje na kinky, sexualitu a různá nestandardní vztahová uspořádání.
„Pokud mě to láká a ptám se sama sebe, jestli je to pro mě, je vhodné s tím experimentovat,“ říká psycholožka. Možná se na podobná videa proklikáš při sledování porna, nebo o tom můžeš číst články. Pokud ano, může to naznačovat tvou preferenci. Jak upozorňuje Pospíšilová, to, jaké porno sledujeme, nebo jaké máme vnitřní fantazie, se nemusí (a někdy ani nedá) vždy překlopit do reality.
Hra na zvířátka může zahrnovat různé aktivity, vysvětluje dále expertka na kinky a sexualitu. Mohou to být něžné věci, které by vlastně ani na veřejnosti nevzbudily nějaké pohoršení: hlazení po bříšku, škrábání za uchem, milé přezdívky a nekonečné rozmazlování. Mnohé dvojice si procházejí i výcvikem: páni učí své pejsky aportovat, lehnout, sednout a pokud to udělají, dostanou odměnu. Bývá to normální jídlo pro lidi, nebo další dávka mazlení se.
„Zvířátka“ mohou pít z misky, chodit či běhat po čtyřech, v případě poníků je běžné je i zapřáhnout do práce. Táhnou vlečku se svým pánem nebo svojí paní, můžou se dokonce organizovat i závody. Kostýmy jsou spíše doplněk, samotnou hru můžeš zažít i bez nich.
Často se přitom preference u lidí míchají, například někteří preferují být koťátkem a zároveň jsou rádi svázáni, a tak doma praktikují shibari. Jiné baví bolest a tak jsou v roli pejska naschvál neposlušní, aby dostali po zadku. Hranice prakticky neexistují, vše je na dohodě obou stran.
Pokud to však chtějí praktikovat dlouhodobě, obvykle si pořídí kostýmy. Začíná to oušky na čelenkách a připínacích ocáscích, případně análních kolících s ocasem. Pokračuje často právě zvířecími kostýmy či makeupem, často je zde propojení na cosplay a styl si můžeš zvolit i podle svých preferencí. I Katka, se kterou jsme si o petplay povídali, se k němu dostala přes lásku ke cosplay a anime.
Jako zvířátko sex nemívám, zažívám jinou úroveň vědomí a svobodu
Katka o petplay mluví otevřeně, ale není zvyklá to nahlas prezentovat. Její blízcí o této preferenci vědí, ale neřešila to s nimi dopodrobna. Občas přidá nějakou fotku na svůj Instagram, ale je to jen zlomek zájmů. Na to, že ji baví hrát si na zvířátko, přišla zhruba v 16. Začalo to s alternativní módou, zejména s goth stylem. Bavily ji řetězy, obojky a podobné doplňky.
Déle byla i v anime komunitě a bavil ji cosplay. Na různých akcích potkávala lidi s kočičími oušky a dalšími doplňky. Přes tuto estetickou stránku se dostala k té kinky stránce o pár let později. A přestože už měla vztah, ve kterém tento kink praktikovali, obejde se i bez něj. „Není to něco, bez čeho bych nedokázala ve vztahu existovat.“
Zdroj: archív respondentky
Začalo to kočkami, její oblíbenou však dlouho byla liška. „Přešla jsem na psovité šelmy z důvodu větší poslušnosti. Dostala jsem se i hlouběji do BDSM, a snadněji se tak rozvíjela submisivita,“ vysvětluje. Přece jen zkrotit lišku není jednoduché a vznikl tak velký prostor pro hru. V té době také nosila po domě vodítko. Lišky se ale vzdala po rozchodu, nyní více objevuje psí plemena, přitahují ji plemena jako shiba inu nebo akita inu. Momentálně už poslouchá na povely sednout a lehnout, aportovat ještě neumí.
„Kostým je víceméně jen doplněk. Nepoužívám je často, pokud to není dohodnutá scéna nebo nějaká akce či focení. Jde to spíš přes maličkosti, škrábání mě za uchem a podobně, což není nevhodné ani v parku na lavičce. Může to vyústit i k vodění na vodítku, což dělám jen v soukromí,“ popisuje, jak praktikuje petplay. Miluje pozornost od osoby, která je s ní v lidské roli.
„Je celkem zábava hrát si i s jinými zvířátky,“ pokračuje. Setkávají se některé páry, které se znají navzájem, a interakce jsou neverbální, „zvířátka“ si hrají jen v rolích psů, mají k dispozici například psí hračky, obojky, vodítka. Přestože je Katka v petplay submisivní, popisuje se jako silná osobnost a ve vztahu či v životě je velmi samostatná.
„Skoro vůbec to pro mě není sexualizované. Je to jako regrese do nižšího stavu mysli. Nemusím řešit lidské věci, cítím se více v bezpečí a těším se z maličkostí. Dostávám se do mysli toho zvířete, málokdy je to tedy sexuálně,“ vysvětluje. Z petplay těží pocity bezstarostnosti a radosti. Hranice si určuje před scénou, ale nehraje si podle předepsaného scénáře. Ráda improvizuje.
Zdroj: archív respondentky
Kočka-fulltimerka může mít drápy a ouška každý jeden den
V některých případech může dvojice takto žít i 24/7, říká Katka. Mají to jako životní styl, například obojky nosí i do práce, ačkoli jsou méně nápadné. Podle psycholožky Zdenky Pospíšilové to velice záleží na okolnostech: čím více mají rušivých elementů, tím je to náročnější udržet. Práce, do které musí chodit, děti, to vše jim krade soukromí. Záleží to na tom, zda spolu bydlí. Mohou si však například zamluvit chatu na víkend a tam si naplno vyhrát, pokud doma na hry prostor nemají.
Existují i místa, kde však můžeš v roli zvířátka přežít delší období. Například v americkém státě Colorado funguje Cat Girl Manor nebo The Chateux, tedy kočičí zámek. Vede ho kočičí paní a přicházejí do něj ženy, které se chtějí uvolnit a svobodně prožívat dny v roli kočky. Předou, spí, krmí se, hrají si a dokonce tam mohou zažít i obojkovou ceremonii. Prozradily to pro moderátorku Karlee Sciortino, která pro VICEdlouhodobě připravovala sérii videí Slutever o různých kinkách a sexuálních praktikách.
Při obojkové ceremonii dostane zvířátko obojek od svého pána. Všichni jsou vymódění a je to docela dojemná chvíle, přirovnatelná k svatbě. Jde zejména o to, že v jakémkoli vztahu dominantní a submisivní osoby je potřebná absolutní důvěra. Je to úroveň intimity, které si obě strany velmi váží. I proto ceremonii přikládají takovou důležitost.
Petplay není prioritně o sexu. Lidé si mylně představují, že pokud se někdo za zvíře převléká, tak je úchylný, nebezpečný, chce mít sex se zvířetem a oblečený v kostýmu i zažívá sex. Lidé si nehrají na zvířata proto, že by měli nějakou poruchu nebo chtěli zažít sex se zvířetem.
„Nejčastěji se setkávám s tím, že to k sexu nevyústí. Je to aktivita, která jim je příjemná, při kterých si odpočinou od všedních starostí a vyčistí si hlavu. Někdy jim stačí samotný zážitek a nepotřebují to završit sexem nebo orgasmem,“ reaguje na tato tvrzení Zdenka Pospíšilová. Někdy to k sexu vést může, ale tento kink je výjimečný v tom, že umí fungovat i samostatně. Je to mnohem více o zážitku samotném, o prožívání přítomnosti, než o tom, k čemu to povede.
Koňské závody nebo společné venčení
Podle informací psycholožky Zdenky Pospíšilové se organizují například koňské závody nebo společné pikniky, kam přicházejí lidé se svými „zvířátky“. Je to příležitost fungovat ve společnosti bez studu či odsuzování.
Snad největší komunita poníků na světě je v Denveru. Jejich skupina se jmenuje Rocky Mountain Pony Herd, přičemž každý poník má i svého pána nebo svou paní. Mnozí si své kostýmy vyrábějí doma, táhnou vlečky, skáčou přes překážky a organizují závody.„Nejlépe se cítím, když mám oblečený kostým,“ prozradil pro Sciortino v epizodě Slutevernadšenec Tromper. Popisuje, že když je v roli poníka, cítí se svobodný a šťastný. Hře na poníka se věnuje již 22 let, není to tedy žádný krátkodobý rozmar.
„Dovoluje mi to vypnout vyšší funkce mého mozku. Někdo jiný je ve vedení a já mohu jednoduše relaxovat.“ Aby se dostal do meditačního stavu mysli, jeho paní, Jenn, ho obvykle nejen zapřáhne, ale i pročeše jeho vlasy a hladí ho (jako běžného poníka). Oba se shodují, že sice místy jsou jejich aktivity eroticky vzrušující, většinou jsou zcela asexuální. Cílem je odpočinek, budování intimity, uvolnění, nikoli samotný sex.
Komunitní prožívání nemusí být pro tebe. Možná to chceš jen doma zkusit, bez diváků a nějakého pocitu tlaku.
Pokud náhodou zájem o petplay ve vztahu nesdílíte, podle psycholožky Zdeňky Pospíšilové je zde několik možností. Ne pro každého je nezbytné, aby petplay ve vztahu zažíval, může mít uspokojující vztah i sexuální život bez toho. Expertka říká, že záleží na motivaci: pro někoho může jít o příjemné zpestření, pro jiné je to zásadní věc, která je po sexuální stránce hluboce naplňuje.
Pokud to přece jen jeden v páru chce, v našich končinách existují různé petplay party a komunitní setkání. Je to poměrně uzavřená komunita, kde si váží soukromí. Tam si může „zvířátko“ zažít hru, přičemž je jen o dohodě, zda je s tím druhý partner smířen nebo to považuje za podvádění (ačkoli nedochází k sexuálním aktivitám).
Přirovnali bychom to k shibari večerům, kde se můžeš nechat svázat jiným riggerem nebo svázat jinou modelku nebo jiného modela. V obou případech se hranice domlouvají předem, a to i v oblasti dotyků. Prožít své preference můžeš i skrze pornografii či erotickou literaturu.
Pokud naopak doma narazíš na otevřenou mysl, existují různé workshopy a párty, často pro začátečníky. Nenaučí tě tam „správně štěkat“, ale dozvíš se podstatné věci o dohodě a souhlasu. Například jak si určit hranice, nebo jako naznačit, že něco ti již není příjemné, ale nechceš přerušit scénku tím, že promluvíš.
Pokud jsi však teprve na začátku a ani nevíš, co by ti přítel nebo přítelkyně na takový návrh odpověděli, přečti si náš článek o tom, jak se o sexu bavit. Bez trapností, bez strachu a upřímně.
Obnažit si myšlenky je možná strašidelnější než obnažit své tělo. Ale všechno, co díky tomu můžeš zažít, za to stojí. Začni už toto léto.
