S šéfredaktorem týdeníku Respekt jsme si povídali o povolební situaci.
Erik Tabery nastoupil do týdeníku Respekt v roce 1997, od roku 2009 je jeho šéfredaktorem. Za svou novinářskou práci získal mimo jiné Novinářskou křepelku pro žurnalisty do 33 let nebo Cenu Ferdinanda Peroutky. Věnuje se rovněž publicistice. Za knihu Opuštěná společnost získal v roce 2018 Magnesii literu.
V rozhovoru jsme se jej ptali na to, jak vidí současnost a budoucnost Česka po letošních volbách do Poslanecké sněmovny, zda budou noví poslanci řešit „témata mladých“ a jak se může proměnit vztah novinařiny a politiky.
O čem podle Vás vypovídají výsledky letošních voleb?
Výsledky ukázaly, že změna je možná, což je pro společnost důležitá zpráva. Frustrace u některých lidí z toho, že se nedá nic změnit a vždy vyhrají ti stejní, hodně sílila. Taky se ukázalo, že spolupráce, jak občanská, tak politická, má smysl. A v neposlední řadě si myslím, že se ukázala důležitost mladých lidí. Když se něco nepovedlo, tak se to většinou v minulosti hodilo na mladé, že jsou líní a nemají zájem. Je pravda, že dřív statistiky ukazovaly, že volit chodí málo mladších lidí. Problém ale byl i v tom, že se politika málo zajímala o mladé. A tohle se u nás trochu zlepšilo. Myslím, že mladí lidé svou větší účastí letos o výsledku rozhodli.
Čeká podle vás mladé voliče pod vládou koalic SPOLU a PirSTAN lepší budoucnost než pod vládou Andreje Babiše?
Nikdy nevíme, jak se co vyvine. Co ale víme, je to, že současné vládní strany dělaly „protimladou“ politiku. I jejich kampaň byla svým způsobem namířená proti mladým, v některých případech až nechutně. Nyní můžeme tedy zatím jen říct, že máme příležitost, ale nikdo neví, jestli se využije. Vidím problém v tom, že liberální proud je v Česku obecně hodně slabý, což ještě umocnilo, že u voleb díky kroužkování propadli Piráti. U některých stran jako STAN nebo TOP 09 jsou i liberálnější poslanci, ale to je málo. A právě liberálnější proudy jsou na mladou generaci víc napojené.
Klimatická krize je obrovský problém, ale vzhledem k atmosféře ve společnosti se to politická reprezentace bojí pojmenovat, bojí se škatulky zelených šílenců.
Jedním z důležitých témat pro mladé lidi je klimatická krize. Jak se podle vás vláda postaví k jejímu řešení? Sněmovna je konzervativní a v nedávném rozhovoru pro Respekt předseda ODS Petr Fiala dokonce zpochybnil vliv člověka na změnu klimatu.
Myslím si, že se Petr Fiala mýlí, stanovisko většiny vědců je jasné. Pokud nebudeme přesvědčeni o zásadní roli člověka, tak to povede k menší ochotě něco dělat. Je ale pamatuji ODS před několika lety, kdy cokoli bylo „zelenější“, nebo se týkalo životního prostředí, znamenalo pro tuto stranu téměř katastrofu. U Petra Fialy a části ODS vidím posun. Větší napojení na toto téma cítím u TOP 09, části KDU-ČSL i Starostů a nejvíce u Pirátů. Ve srovnání se současnou vládou by ta budoucí mohla být vstřícnější k tématům spojeným s klimatem. Ale stále to nebude dost. Pro mě osobně je klima tématem číslo jedna, je to obrovský problém, ale vzhledem k atmosféře ve společnosti se to politická reprezentace bojí pojmenovat, bojí se škatulky zelených šílenců. A ta se tu dává i za mírně ekologickou politiku.
Bude podle Vás nyní politická kultura na vyšší úrovni?
Chtěl bych v to doufat. Kdybych to měl srovnat s tím, co teď bylo, odvážil bych se říct, že ano. Samozřejmě tu pokaždé budou různé aféry a arogantní politici. Ale je něco jiného, když jednotlivec udělá nějakou chybu, než když chybuje celý systém. A ten dosavadní systém byl mimořádně arogantní, uzavřený, nekomunikoval s veřejností a nevtahoval ji do debaty. V tom tu doufám dojde ke zlepšení.
Nacházíme se podle vás v signifikantním dějinném předělu? Andrej Babiš končí v opozici, Miloš Zeman bude možná zbaven svých pravomocí.
V mnoha ohledech je to opravdu významný předěl. Rozhodně to nebude tak, že se vznikem nové vlády a případným odchodem Miloše Zemana bude najednou Slunce svítit déle. Ale prorůstání Agrofertu do státní správy zašlo příliš daleko a bylo nebezpečné. Stejně jako Babišův destruktivní přístup k institucím a pravidlům. Každé přestřihnutí podobných praktik, které způsobí výměna vlád, je pro budoucnost důležité. Andrej Babiš tím, kdo je a jak obrovské má finanční zázemí, že vlastní média a disponuje výborným marketingovým týmem, je velmi těžký soupeř. Jeho porážka proto má i symbolickou hodnotu v tom smyslu, že jdou věci změnit, i když se to někdy zdá nemožné.
Nová Sněmovna bude složena téměř výhradně ze středových a pravicových stran. Co se stalo s levicí? Kde udělala sociální demokracie chybu?
Osobně se domnívám, že sociální demokracie nebyla dostatečně levicová. Pro mě je levicová politika promyšlený koncept konání, ve kterém je péče o seniory propojená s péčí o sociálně slabé, péčí o životní prostředí a tak dále. Myslím si, že na takovou levicovou stranu ještě čekáme a přál bych si, aby vznikla moderní levicová strana progresivnějšího proudu, jaké známe ze Západu. Ta v mnoha směrech leze na nervy, ale je potřebná. Právě proto, že provokuje a vede k novým úvahám.
Také si myslím, že u nás od revoluce převládá problém, že levice dostává nálepku zla. Bral jsem to na začátku devadesátých let, dnes už mi to přijde až trapné. Levice je normální názorový proud v politice a nechápu, proč by se toho společnost měla bát. V tomhle bychom měli pokročit dál.
Parlament bez demokratické levice je tragédie. Politika potřebuje mít balanc. Už ten fakt, že vláda zřejmě nebude mít klasickou demokratickou a programovou opozici, může být problém.
Má podle Vás ČSSD šanci se vrátit?
Myslím si, že levice se v nějaké podobě vrátí určitě. Parlament bez demokratické levice je tragédie. Politika potřebuje mít balanc. Už ten fakt, že vláda zřejmě nebude mít klasickou demokratickou a programovou opozici, může být problém. Řekl bych, že levice se vrátí, protože musí. Je jen otázka, v jaké podobě bude a jestli se najde lídr nebo lídryně se schopností přivést sem moderní a silnou levicovou stranu.
Jak se díváte na možnost, že by se ČSSD spojila s KSČM?
Z mého pohledu by to byl hrob levice. Pád těchto stran by měl být šancí pro něco úplně nového. Samozřejmě spojení může fungovat a v příštích volbách nové uskupení získá pět procent. Potíž by byla v tom, že by to podle mě opět nebylo uskupení, které by zastupovalo i mladou generaci. Problém KSČM nebyl jen ve faktu, že je to komunistická strana, ale i v tom, že si ji nikdo nespojoval s žádným obsahem. Člověk měl pocit, že je to jen jakýsi projekt na stáří komunistických politiků. Myslím si, že komunistům ujel vlak úplně, sociálním demokratům z velké části taky. Samo spojení proto nemusí přinést nic.
Až 20 % hlasů v letošních volbách propadlo, zájem těchto voličů nebude mít ve Sněmovně kdo reprezentovat. Měla by nová vláda na tyto hlasy brát ohled?
Nová vláda by na tyto voliče rozhodně měla myslet. Jeden z problémů současné politiky byl, že vládní strany chtěly zastupovat jen svoje voliče a na druhé se dívaly jako na nebezpečí. Teď je asi načase hledat rétoricky i prakticky vstřícnější politiku pro českou společnost. Což ale nebude jednoduché.
K čemu to podle Vás může vést, pokud vláda na tyhle voliče myslet nebude?
Popsal bych to na příkladu současné situace s energetikou a tím, jak rostou náklady na energie. Hodně lidí se dostává do rizika chudoby nebo exekucí, a ne vlastní vinou. I když budeme mít pravicovou vládu, tak by měla myslet na to, že tyhle lidi nesmí opustit a pokud je nějaký moment, kdy má být velkorysá v pomoci, je to přesně tenhle. Protože když je nechá propadnout sítem, znásobí se efekt nezastoupených voličů a jejich frustrace a hrozí, že se vytvoří nebezpečný kotel emocí a společnost to zasáhne. Současná vláda, částečně vinou svou, ale i chováním trhu, předává té nové opravdu těžký úkol.
V čem to bude mít nová vláda nejtěžší?
Myslím si, že to bude mít těžké, snahu nabídnout slušnou vládu bude komplikovat kombinace řady ekonomických a sociálních náloží. Viděli jsme za Andreje Babiše jeden tuzemský paradox. Lidé vás klidně nechají trochu krást a chovat se arogantně, pokud mají pocit, že se jim s vámi žije lépe, nebo alespoň dobře. Takže pokud bude vláda slušná, ale nezvládne dostatečně řešit ekonomicko-sociální situaci, tak to stejně přinese politickou explozi. Další nevýhodou může být absence konstruktivní opozice. Proti vládě budou stát extrémisté z SPD a populista Andrej Babiš, který bude zdůrazňovat, jak se za něj měli lidé dobře a nová vláda vše kazí.
Původně jste byl toho názoru, že Andrej Babiš bude natahovat povolební jednání, jak jen to půjde. Nakonec otočil, říká, že případné pověření prezidenta Zemana k sestavení vlády nepřijme a jde do opozice. Jak se díváte na jeho kroky? Co tím podle vás sleduje?
Tady hraje roli více faktorů. Zaprvé ten, že možná koalice má docela silný mandát a s Andrejem Babišem od začátku odmítá jednat. On je tak víceméně vyřazen z pokusu sněmovní většinu získat. Za druhé se dramaticky zhoršuje ekonomická a nově také pandemická situace a on ví, že vláda v demisi s menšinou v parlamentu žádný z těchto problémů nemůže řešit. Takže každý další den, kdy ve funkci zůstává, je jako by se vařil v kotli. Už dnes vidíme, že vláda není schopná nic řešit, podívejme se třeba na vývoj pandemie. Každý den je horší a horší, opatření jsou slabá a vláda jako kdyby čekala, ať už si to po nich někdo převezme.
Andrej Babiš není vůbec schopen politiky v opozici, což i sám přiznával. On je ředitel a podle toho jedná s lidmi. Neumí vyjednávat z pozice toho, kdo prohrál.
Andrej Babiš na Twitteru naznačil, že opoziční role ho zřejmě bude bavit a bude hlídat všechny sliby nové vlády. Jak si podle Vás v opozici povede?
Podle mě Andrej Babiš není vůbec schopen politiky v opozici, což i sám přiznával. On je ředitel a podle toho jedná s lidmi. Neumí vyjednávat z pozice toho, kdo prohrál. Očekávám politiku výsměchu, že bude stále zdůrazňovat, jak je vláda směšná. A taky čekám, že nebude ve Sněmovně tak často k vidění, že to více povede Alena Schillerová, která je evidentně vybrána jako jeho nástupkyně. Možná proto, kdyby chtěl opravdu kandidovat na prezidenta.
Povolební vyjednávání ovlivňuje také zdravotní stav Miloše Zemana. Jistě jste sledoval dění ze strany Hradu v posledních dnech. Jak si vysvětlujete chování nejbližšího okolí prezidenta Zemana, které tajilo skutečnost, že není schopen vykonávat svoji práci? Co by tím získali? Bylo zřejmé, že tento fakt stejně vypluje na povrch.
Pro mě je to hlavně obrovský skandál. Vůbec se nedivím, že to vyšetřuje policie a že se tím chtějí zabývat i poslanci a senátoři. Chování pracovníků Kanceláře prezidenta republiky je skandální po celou dobu, co je Zeman ve funkci, konkrétně třeba jejich malá ochota komunikovat, vysvětlovat různé aféry, které se kolem nich rojily a rojí, dělají svůj byznys i politiku. Jako by se cítili být nad zákony a veřejnou kontrolou.
Nyní se to ještě zintenzivnilo a ve chvíli, kdy Miloš Zeman začal být nemocný, dostali strach ze spekulací, zda je vůbec způsobilý vykonávat svou funkci. Protože kdyby nebyl, tak oni ztratí veškerou svou moc. Jiří Ovčáček, Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, to jsou lidé, kteří jsou zcela závislí na Miloši Zemanovi. A v posledních dnech a týdnech bylo evidentní, že roli prezidenta vykonávají za něj.
Jak se díváte na postoj Zemanových nejbližších, tedy manželky a dcery, které se staly součástí toho, co se na Hradě děje?
Popravdě řečeno mě zaskočilo, že když manželka Miloše Zemana měla tiskovou konferenci, kde žádala o klid pro svého muže, tak v ten samý den pracovníci KPR přivedli k prezidentovi za podivných okolností Radka Vondráčka. S trochou nadsázky bych řekl, že manželka prezidenta neprosila o to, ať jejího muže nechají lidé venku, ale ať ho nechají jeho spolupracovníci. Ale vážněji, pro mě by bylo naprosto nepředstavitelné, kdyby se někdo takto choval k mým rodičům nebo k mé ženě. Na jejich místě bych vyváděl a udělal pořádný skandál.
Když se ještě vrátíme k budoucí vládě, nedávno jste napsal, že už dvě volební období se z vrcholných vládních a politických pozic neustále staví proti sobě města a vesnice, mladí a staří, vzdělaní a nevzdělaní a je s tím třeba skončit. Může to být splnitelný úkol pro novou vládu?
Rozhodně to je jeden ze základních úkolů a v jistém ohledu i snadno splnitelný. To vytváření rozdílů používají většinou populistické strany, které vědí, že nesmějí dopustit, aby se debatovalo o jejich programu. Žádný nemají, a tak musí vytvářet různá nebezpečí, před kterým by voliče chtěly ochránit. Přijde mi, že zrovna tento druh populismu není blízký stranám, které mají šanci vytvořit vládu. Určitě si to samy uvědomují a v jistém ohledu to pro ně může být možnost, jak získat nové voliče. Takže přestat v této politice je snadné, ale odstranit nánosy nenávisti, které tu dosavadní politika nanesla, to bude náročné hodně.
S novou pozicí se v průběhu Babišovy vlády musela vyrovnávat i média, některá například nedostávala akreditace na tiskové konference, premiér jim odmítal odpovídat na dotazy a podobně. Myslíte si, že se to nyní změní? Nebo je to trend nové doby, kdy politici mají vlastní komunikační kanály a mohou si vybírat, do kterého média dorazí?Opět odpovím, že doufám ve změnu a v to, že si politici uvědomí, že tento trend Andreje Babiše musí opustit. Když se politici začnou schovávat, je to znamení, že mají průšvih a nemohou mluvit s médii, protože budou pod kontrolou nebo dostanou nepříjemné otázky. Je to signál, že se odehrává něco špatného. Jistá výhoda koalic spočívá v tom, že jsou nucené spolupracovat, ale i se vzájemně kontrolovat. Strany v obou koalicích navíc netvoří alfasamci, kteří si myslí, že stojí nad všemi ostatními.
Před třemi lety jste v rozhovoru říkal, že se jako novinář na kritiku vždy snažíte reagovat vstřícně a slušně. Platí to pořád a není to s přibývajícími roky, které navíc poznamenala koronavirová pandemie, stále těžší?Je to těžké. Debata je v současné době opravdu vyhrocená a paradoxně to nejvíce zjistíte ve chvíli, kdy někomu ukážete, co vám někteří lidi píšou. Oni na to koukají zděšeně, zatímco vy jste v klidu. Už jste si prostě zvykl. Řadu složitých témat neumíme pojmenovat v takové podobě, aby se mohla stát součástí normální debaty. Lidi, kteří si myslí něco jiného, máme zaškatulkované jako ty, co nás ohrožují. Nemáme důvod s nimi mluvit a máme za cíl je zničit.
Ale pořád mi nejvíc vadí, když se takhle nízká forma debaty uplatňuje i na úrovni médií, politiky, odborníků, politiků vůči médiím a naopak. Jsem přesvědčený, že každý, kdo vystupujeme ve veřejném prostoru, máme určitou odpovědnost a té musíme přizpůsobit formu projevu. Můžeme někomu říct, že se plete, ale má to být slušnou formou. Zdejší vrcholnou debatní disciplínou často není argument, ale výsměch.
