REFRESHER ti přináší další tip na výlet do přírody!
Po architektonickém výletě do vily Tugendhat minulý týden se dnes opět vydáme do přírody. A to ne do ledajaké, ale do té šumavské, která je obzvlášť krásná. Čeká nás Prášilské jezero, které je jedním z šesti ledovcových jezer v České republice. Tak nazuj pohorky, zabal svačinu a vyrážíme.
A kam přesně? Naším výchozím bodem bude malinká obec Prášily v okrese Klatovy v Plzeňském kraji, zhruba sedmnáct kilometrů jihozápadně od Sušice. Odsud se dostaneš nejen k jezeru, ale také na Poledník či na Zelenou Horu. V Prášilech se nachází velké parkoviště, kde můžeš zanechat svůj vůz za 100 Kč na den. Jezdí sem ale také autobusy z Modravy, Srní, Železné Rudy či Klatov.
Nejprve se vydáme po žluté turistické značce, která nás po 1,7 kilometru zavede na rozcestí Slunečná. Odsud se po zelené dostaneme za necelý kilometr k dalšímu rozcestí zvanému Liščí díry. K jezeru už je to poté jen další kilometr. Celá cesta nahoru je tedy dlouhá zhruba 3,7 kilometru a vyšlápneš si na ní 194 výškových metrů, což není nic hrozného. Zabrat by ti měla necelou hodinu a půl.
Jedná se o krásnou cestu, která vede srdcem šumavské přírody, kolem šumí potůčky a sem tam ještě narazíš na borůvky či brusinky. Značka: ideál. Tato trasa je vhodná i pro děti a až na samotný konec i pro kočárek – ten by pak bylo nutné asi trochu poponést.
Temné jezero s ledovou historií
Prášilské jezero leží v nadmořské výšce 1 079 metrů na severním svahu Polední hory v I. zóně národního parku. Jeho rozloha činí 3,91 hektaru a hloubka místy i 15 metrů, ale kvůli vysoké kyselosti v něm nežijí žádné ryby. Zato kachen je na hladině požehnaně. Tajemnou atmosféru Prášilského jezera dokreslují temné šumavské lesy, které jej objímají ze všech stran, a již dávno odumřelé stromy, jež můžeš zahlédnout vykukovat z vody.
Ledovcový kar, ve kterém se jezero nachází, je kromě lesů hrazen také devět metrů vysokým valem žulových a rulových balvanů a dvěma morénovými valy. Ty taktéž vznikly ústupem ledovce a díky nim lze zpětně dohledat, kam až sahalo zalednění v dobách ledových. Voda z jezera se v minulosti používala k plavení dřeva, a proto byla hráz uměle zvýšena.
Jak již bylo řečeno, jedná se o jezero ledovcového původu, které vniklo před zhruba deseti tisíci lety. Na počátku čtvrtohor způsobilo radikální ochlazení planety na severní polokouli zalednění velké části Evropy, které skončilo až před asi dvanácti tisíci lety. Na české části Šumavy se z té doby dochovalo celkem pět ledovcových jezer. Na místě, kde nyní stojíme, vznikla jezera dvě, zachovalo se ale jen jedno – z druhého zbyla bažina.
Narazíš zde také na vzpomínku na tragickou událost, kdy v Prášilském jezeře utonul v roce 1927 student Otto Kareis. Podle pověsti se tu měla také utopit chudá dívka z dřevařské rodiny se svým bohatým milencem a společnou dcerkou. Raději skoncovali se svými životy, než aby museli žít jeden bez druhého – finančně nerovnocennému vztahu totiž jejich okolí nefandilo. Utopit se tu následně měl i ztrápený otec dívky. Ta se podle pověsti zjevuje kolemjdoucím v podobě jezerní panny.
Chovej se slušně, jsi v I. zóně národního parku
Jelikož se jedná o I. zónu národního parku, chodit můžeme pouze po vyznačených trasách, abychom nenarušovali místní přírodu. Stejně tak je tomu u jezera – přímo k vodě se nedostaneš, břeh je ohrazen dřevěným zábradlím a informačními cedulemi. Nutno však podotknout, že mnozí nařízení nedodržují a pro fotku si chodí, kam se jim zachce. Takto se ale slušný turista respektující přírodu nechová.
Na chování turistů tu dohlížejí kromě strážců národního parku i policisté na kole. Nejednoho nevychovance tu totiž napadlo například rozdělat oheň – či se dokonce v ledovcovém jezeře zchladit.
Pokud si budeš chtít výlet prodloužit, vydat se můžeš od jezera ještě na vrchol Poledník. Počítej ale s tím, že prodloužení trasy v tomto případě znamená 5,2 kilometru, necelé dvě hodiny a 317 výškových metrů navíc. My už se vydáme zpět do Prášil, a abychom nechodili stejnou cestou, vydáme se po červené turistické trase, která je zároveň součástí Stezky Českem.
Dlouhá je zhruba 4,4 kilometru, ale tím, že půjdeme z kopce, budeme dole zhruba za hodinku. V polovině trasy bohužel probíhá těžba dřeva, kvůli které je cesta zabahněná – dá se ale v pohodě obejít lesem. Na oplátku budeš procházet kolem táhnoucích se zeleno-žlutých luk, které člověka vyzývají, aby po nich jen tak naboso běhal sem a tam.
Pokud ti vyhládlo, na jídlo se můžeš zastavit již v Prášilech. Pokud ale toužíš po větší nabídce, můžeš popojet třeba na Modravu či Kvildu – tam najdeš restaurací hned několik. Jsme ale v horách, takže počítej i s vysokohorskou přirážkou.
Doufáme, že se ti dnešní výlet do přírody líbil a připojíš se i příští týden!