Přečti si o životě horolezce, jehož jméno vzbuzovalo respekt nejen v Československu, ale i v zahraničí.
Dne 15. října 1984 dosáhlo Československo obrovského úspěchu. Horolezci Zoltán Demján a Jozef Psotka se stali prvními Slováky, kterým se podařilo zdolat Mount Everest. Pro druhého jmenovaného měla být nejvyšší hora světa završením bohaté horolezecké kariéry. Stala se ale místem, kde přišel o život.
Psotka miloval hory už od dětství
Jozef Psotka, kterému nikdo neřekl jinak než Juzek, se narodil v roce 1934 jako páté dítě. „Často měl pocit, že je tu navíc. Byl to takový malý, houževnatý chlapec, který se snažil svou existenci potvrdit neustálou aktivitou,“ vzpomínala v dokumentu Pavola Barabáše na bratrovo dětství sestra Eva Mathéová.
Sám Psotka říkával, že hory mu učarovaly už jako dítěti a zážitky z té doby, kdy fascinovaně koukal do výšek, mu zůstaly v podvědomí. Nejprve lezl cvičně, ale brzy jemu a celé skupině, s níž lezl, začaly být skály v Zádielské dolině malé. Vydali se společně do slovenských Tater.
Možná to dělají právě hory, které milujeme, nebo ten pocit svobody mezi nebem a zemí. Pobyt ve výškách je pro nás jakousi očistou, odpoutáním se od země, dostáváme křídla. Bohužel na cestě dolů zase křídla odkládáme. (J. Psotka)
„Jožo trávil v Tatrách každou volnou chvíli,“ okomentoval začátky Psotkovy horolezecké kariéry Ivan Gálfy, v té době vedoucí československých himalájských expedic. Podle horolezce Jána Ďurana byly tenkrát hory jakýmsi azylem, díky kterému se dalo utéct každodennímu životu. „Žili jsme tam svobodně, uzavřená parta. Každý se uvolnil, mohl si říkat, co chtěl, a nikdo na něj nežaloval,“ doplnil.
Český sport v roce 2023: Zlaté medaile, nečekané tituly i velké premiéry
31. prosince 2023 16:30
Po maturitě v Košicích se Psotka rozhodl pro studium vysoké školy v Bratislavě, konkrétně pro obor elektrotechnika. Také se oženil a měl dva syny. Ještě během studií se stal členem národní reprezentace. Podnikl několik významných výstupů nejen v Tatrách, ale také v Alpách nebo na Kavkaze. Zároveň byl ale později asistentem právě na elektrotechnické fakultě a otevřela se před ním možnost akademické kariéry. Tehdy si Psotka musel vybrat, jakou cestou se vydá. Vybral si hory.
Tragické události ho na vrchol nejdřív nepustily
V roce 1967 se Psotka s několika přáteli pokusil zdolat jednu ze stěn Matterhornu, sedmé nejvyšší hory Alp, která se tyčí na hranici mezi Švýcarskem a Itálií. Před nimi ji překonal jediný člověk. Jenže uprostřed výstupu došlo k tragédii. Jeden z členů výpravy se zřítil ze skály.
Dostali se do situace, kdy nemohli nahoru ani dolů. Bylo minus čtyřicet stupňů a silné poryvy větru. Situaci nepomáhalo ani tehdejší horolezecké oblečení, které příliš dlouhému pobytu v takových podmínkách nebylo uzpůsobeno. „Horští záchranáři tehdy říkali, že není možné, aby přežili. O mrtvých psaly i tehdejší noviny. Jen neuváděly, kdo přesně zemřel. Já to četla a tekly mi slzy,“ přiznala Eva Mathéová. Byla to Psotkova kondice, která je nakonec dostala do bezpečí.
Podruhé měl smůlu v roce 1971, kdy se účastnil druhé slovenské expedice na horu Nanga Parbat, která má přesně 8 126 metrů. „Nanga Parbat byla hora smrti, před námi na ní zahynulo třicet čtyři horolezců z řad světových horolezeckých legend,“ vzpomínal horolezec Ivan Fiala, který byl jedním z těch, kterým se himalájskou horu podařilo překonat. Jozef Psotka o výstup přišel kvůli horečce, která ho přepadla v jednom z táborů. Přestože se podle kolegů nadopoval aspirinem a dalšími tabletkami a teplotu srazil, na vrchol se nedostal. Byl to ale on, kdo se obětavě vrátil pro kamery, které expedice zapomněla v jednom z táborů.
Další příležitost dostal Psotka o dva roky později, kdy ho Gálfy nominoval do expedice, která si vybrala ještě náročnější cíl: jihozápadní stěnu Makalu, páté nejvyšší hory světa. Ta byla do té doby považována za nezdolatelnou. Její výška činí 8 481 metrů.
Psotka v zóně smrti, jak se výšce nad sedm tisíc metrů říká, zůstal neuvěřitelných deset dní. Jen kvůli umírajícímu kolegovi. Sám o smutném zážitku později velmi nerad mluvil.
Jenže historie se bohužel opakovala a pokus o výstup opět skončil tragicky. Psotka byl součástí expediční trojice společně s už zmiňovaným Ivanem Fialou a Čechem Janem Kounickým. V 5. táboře ve výšce téměř osmi tisíc metrů ztratil Kounický rovnováhu, spadl a vážně si poranil záda. Jeho transport byl nemožný, Fiala s Psotkou s ním pod vrcholem zůstávali několik dní.
Mohl být jako Zátopek. Život talentovaného sportovce ale vyhasl v Osvětimi
21. října 2023 11:00
„To byl začátek konce. Celý den jsme se Honzu snažili transportovat zpátky do tábora. V minus třiceti stupních opatrovat umírajícího člověka, to je náročné. My jsme tam s ním šest dní ve výšce osmi tisíc metrů žili a zároveň umírali,“ svěřil se později Fiala. Šest dní tak trávili ve výšce téměř osmi tisíc metrů bez kyslíku. Sám Psotka v zóně smrti, jak se výšce nad sedm tisíc metrů říká, zůstal neuvěřitelných deset dní. Jen kvůli umírajícímu kolegovi. Kounický na místě zahynul v pouhých třiceti čtyřech letech. Sám Psotka o smutném zážitku později velmi nerad mluvil.
První úspěch i problémy s ubýváním sil
Těsně pod vrcholem skončil ještě během expedice v roce 1976. V roce 1981 si ale zdolání jedné z nejvyšších hor světa ujít nenechal. Tehdy se účastnil výpravy na Kančendžengu, třetí nejvyšší horu světa. 8 586 metrů vysoký himalájský vrchol úspěšně pokořil.
Psotkovi už ale tehdy bylo čtyřicet sedm let, a přestože byl stále ve skvělé kondici, i on se musel smířit s tím, že na hory přestává stačit. „Byl jako naprogramovaný stroj. Když viděl cíl, tak ho dosáhl. A když ho dosáhl, tak z něj opadly všechny starosti a zodpovědnost, pak už mu docházely síly,“ podělil se o své vzpomínky vedoucí expedice Gálfy a dodal, že kyslíkovou masku Psotka vytrvale odmítal. Nakonec mu ji museli vnutit.
Osudový Mount Everest
Před Psotkou byl ještě jeden cíl, a to překonat nejvyšší horu světa, Mount Everest (8 849 metrů). V roce 1984 mu bylo padesát let a účast na první slovenské expedici na himalájského veleobra přijal. Svým kolegům tehdy řekl, že to bude pěkné zakončení jeho horolezecké kariéry. „Když odjížděl, přišel za mnou a řekl, že máma už nežije, tak jestli se za něj budu modlit já. Řekla jsem mu, že budu,“ vybavila si Eva Mathéová jedny z posledních slov, které jí bratr řekl.
Pětadvacetičlenná výprava skládající se z československých horolezců, lékařů, filmařů i vědců se původně chtěla na vrchol Mount Everestu vydat po jihozápadní straně, která je jednou z nejtěžších. Od tohoto plánu musela nakonec upustit. Kromě jiného se zhoršovalo počasí a ve třetím výškovém táboře horolezci nenašli kyslíkové lahve, které tam měly zůstat po sovětské výpravě.
Skupina se rozdělila na několik vrcholových týmů. Někteří se výstupu na vrchol museli vzdát, hlavně ze zdravotních důvodů. Jozef Psotka byl ve třetím týmu s devětadvacetiletým Zoltánem Demjánem. Ten později uvedl, že navzdory věkovému rozdílu si výborně rozuměli, shodli se v tempu a oba byli ve výborné fyzické i psychické kondici. „Čtvrtý tábor jsme dokonce vynechali, protože jsme se oba cítili dobře a nechtěli jsme zbytečně trávit dvě noci ve výšce osmi tisíc metrů,“ uvedl Demján. Patnáctého října zahájili výstup na vrchol. Předem se dohodli, že ho absolvují bez kyslíkových přístrojů. Vedoucí výpravy s nimi poslal ještě nepálského horolezce, šerpu Anga Ritu.
V odpoledních hodinách vzorně spolupracující trojice dosáhla vrcholu. Jozef Psotka a Zoltán Demján se stali prvními horolezci z Československa a prvními Slováky, kteří třetí pól Země zdolali.
Cestu zpátky komplikovalo počasí. Demján, který na tom byl fyzicky o něco lépe, šel podle dohody vepředu a prošlapával stopu. Na dvojici za sebou se rozhodl počkat ve třetím táboře. Mezitím se ale setmělo. „Stan třetího tábora byl bokem od fixních lan, bez čelovky jsem ho minul. Nevěděl jsem o tom a šel dál. Byl jsem totálně vyčerpaný. Najednou lana skončila, bál jsem se ve tmě pokračovat a myslel, že budu muset bivakovat. Naštěstí se mi lano po chvíli podařilo najít,“ vyprávěl Demján.
V jednu hodinu v noci se z posledních sil dostal do druhého tábora. Přítomný lékař mu dal infuzi a staral se o něj. Ráno do tábora dorazil i Ang Rita. Psotka s ním nebyl a výprava se začala obávat nejhoršího. Ang Rita jim řekl, že společně s Psotkou několik hodin scházeli jeden z úseků, Psotka se ale místo pokračování v cestě rozhodl, že přenocuje v sedle. Od té chvíle se zbytek výpravy soustředil výhradně na záchranu Psotky.
Pro členy expedice nebylo zdolání Everestu vítězstvím. Ztratili kamaráda. Zemřel otec, partner, bratr. Nenahraditelná osobnost, která stála při zrodu moderního horolezectví.
Psotkovo nehybné tělo našel až třetí den Jozef Just. K němu došli další členové výpravy, ale už jen proto, aby Psotkovy ostatky společně pochovali v ledovcové trhlině. „Tehdy se mi zhroutil svět, brečel jsem,“ vzpomínal Demján. Zoufalství propadla celá výprava.
Pro veřejnost byla expedice úspěšná, její členové stáli na vrcholu nejvyšší hory světa. Ale pro členy nebylo zdolání Everestu vítězstvím. Ztratili kamaráda. Zemřel otec, partner, bratr. Nenahraditelná osobnost, která stála při zrodu moderního horolezectví.
