Valentýn čistí hroby. Na brigádu k nám chtěl i manažer banky či vysoce postavený podnikatel, říká

Kdo to může dělat, si necháme pro sebe, ale zametat listí dokáže každý. (smích)

V podstatě nás do všeho zasvětila bratrova manželka. Podělila se s námi o své zkušenosti, a když jsme nabrali přehled, přizvali jsme do party i kameníka. Společně jsme nejprve začali s údržbou hrobů, které patří našim příbuzným a známým. Tady jsme si všechno vyzkoušeli.

Na hřbitově jsme našli i nejvíce omšelý hrob, o který se v minulosti starali dnes již zesnulí rodinní přátelé. Nebyl na něm už ani kříž. Právě ten jsme proměnili v první živý hrob z naší dílny. Postupně jsme se samozřejmě stále zaučovali i na prvních zakázkách. I nyní po roce podnikání se stále snažíme posouvat naše služby.

Není to pro nás jen nějaká legrace. Hřbitov považujeme za určitým způsobem až magické místo.

S jakými klienty se nejčastěji setkáváte? Jde o seniory, kteří se o hrob už nemohou postarat, či spíše o lidi žijící v zahraničí?

Je to půl na půl. Někteří naši klienti pracují v Anglii, a když se vrátí domů na svátky, chtějí, aby byl hrob jejich příbuzného již připravený, pěkný a reprezentativní. Naše služby však vyhledávají i senioři, kteří se sami velmi často starají o hroby. Zametou si je i umyjí, ale hloubkové čištění už není v jejich silách.

Stává se, že právě takoví lidé se s námi dají do řeči, když vidí, jak čistíme jiný hrob. Spoustu klientů tedy získáme přímo na hřbitově, protože vidí naši práci. Cítí z nás, že to neděláme proto, že bychom k tomu byli odkázáni. Právě naopak, líbí se jim naše nadšení a entuziasmus k práci.

Jak u mladých lidí vznikne nadšení čistit hroby?

Můj bratr a jeho manželka pracují v bance, další kolega v IT sektoru a já jsem učitel. Pro nás je proto tato fyzická práce určitým způsobem relaxace. Mají to tak pravděpodobně i ostatní, neboť když jsme hledali brigádníky, ozvali se nám různí lidé pracující na vysokých pozicích – například manažer banky nebo vysoce postavený podnikatel. V takových případech je jasné, že se nenabídnou za vidinou něco si přivydělat, ale chtějí vypnout mysl při fyzické práci v přírodě.

Na druhé straně jsou lidé v naší firmě duchovně založeni. Jsme křesťané, takže to nebereme tak, že leštíme jen kus kamene, ale věříme, že duše zesnulého ještě někde existuje. Není to pro nás jen nějaká legrace. Hřbitov považujeme za určitým způsobem až magické místo.

V jaké oblasti Slovenska pracujete? Jde čistě jen o Bratislavu, nebo za zakázkou jezdíte i do „Horní Dolní“?

Na začátku jsme jezdívali i do „Horní Dolní“. V období, kdy jsme spustili web, se nám ozvalo množství klientů ze středního i západního Slovenska. Na zakázky jsme jezdili i na místa vzdálená dvě hodiny cesty autem od Bratislavy. Byli jsme v okolí Banské Štiavnice či v Martině. Čili ano, jezdíme i dál. Samozřejmě si potom účtujeme poplatky i za cestu a palivo.

Kdy máte nejvíc zakázek? Je to, jak předpokládám, na Dušičky?

Přesně tak. Nejvíce práce máme před všemi největšími křesťanskými svátky, jako jsou například Vánoce či Velikonoce, přičemž naprosto nejintenzivnější je to na Dušičky. Tehdy si mnoho lidí vzpomene, že existuje i nějaký hrob, a aby je sousedé nemohli pomluvit, že je nezachovalý, rychle ho nechají upravit. (smích)

Zároveň poskytujeme také měsíční údržbu hrobů, což znamená, že si člověk zaplatí za celý rok a my hrob navštívíme každý měsíc, vyčistíme jej a zapálíme svíčku. Když je podzim, pohrabeme listí, v zimě odházíme sníh. Čili tato služba pokrývá i sezonní práce.

Jak dokážete tuto pravidelnou péči skloubit s každodenní prací?

Na začátku jsme fungovali zejména o víkendech. V sobotu ráno jsme nastartovali auta a jeli jsme pracovat. Za každou zakázku jsme byli rádi, takže volný čas jsme obětovali naší firmě.

Teď, když se to rozjelo, pracujeme častokrát i po skončení šichty. Máme to tak nějak rozdělené podle toho, kde kdo bydlí. Každopádně do budoucna k sobě plánujeme stáhnout co nejvíce lidí, abychom nemuseli jezdit za každou zakázkou, jelikož se hromadí.

Když si babička přijde uklidit hrob, zapálí svíčky, zamete listí, a přestože se ho snaží i umýt, může tam být od rána do večera, ale i tak ho nedokáže vyčistit tak jako my.

O kolik hrobů takto pravidelně pečujete?

Nevzpomenu si na přesné číslo, ale je jich deset až patnáct.

Je na Slovensku tolik zakázek, že by se tím člověk mohl plnohodnotně živit?

Spíš bych řekl, že je to sezonní práce. Na druhou stranu pokud by to měl člověk dobře promyšlené, dokázal by se z toho, co vydělá za sezonu, uživit i celý rok. Mluvíme ale jen o jednom člověku.

Naše firma o jedné osobě nikdy nebyla a k tomu, abys to zvládl, samozřejmě potřebuješ mít i další lidi. To, jestli by se uživili i oni na full-time, už říct nedokážu.

Vyžaduje tato práce citlivější komunikaci s klienty?

Komunikace s klienty je velmi důležitá, obzvláště při takové formě služby. Musí být slušná a velmi citlivá, neboť každý člověk prožívá smrt jinak. Pracovali jsme na hrobě člověka, který zemřel před rokem, takže samozřejmě je to pro pozůstalé ještě citlivé téma. Dělali jsme ale i hroby, o které se nikdo už dvacet let nestaral a teprve teď si někdo vzpomněl, že existují. Většina konverzací s klienty se ovšem promění v pěkný rozhovor, který už není jen o byznysu.

Na své webové stránce píšete, že „vyhovíte nejrůznějším přáním“ svých klientů. S jakými neobvyklými přáními jste se už setkali?

Vzpomínám si, že jeden pán žijící v zahraničí nám volal, jestli bychom se mu neuměli postarat o tři hroby v obci Malacky. Vyslali jsme tam jednoho kolegu, který je byl zkontrolovat. Dva našel, ale třetí se mu nepodařilo objevit i přesto, že po hřbitově bloudil hodinu a půl.

Když už byl na hřbitově, ze zajímavosti si vyfotil jeden hrob, který ho ani nepřipomínal. Vyrůstal z něj totiž obrovský strom, který zakryl celý pomník. Prostě obrovské zelené místo.

Klientovi napsal, že našel jen dva hroby, a v další konverzaci mu náhodně odeslal i fotku obrovského stromu. Vysvětlilo se, že jde přesně o ten hrob, který hledal a nedokázal najít. Ze stromu se tedy vyklubala naše zakázka a měli jsme postaráno o práci na další dva dny.

Většina našich vrstevníků, kterým jsme zmiňovali, co děláme, tím byla nadšená. Nevzpomínám si ani na jednu osobu, která by řekla, že se jí to nezdá.

Jsou lidé dostatečně otevření tomu, aby využívali vaše služby? Přece jen někteří konzervativnější lidé pokládají hrob svého blízkého za pietní místo, na které nepustí pracovat nikoho jiného, ​​natož ještě nějakou firmu.

Určitě ano. Když si babička přijde uklidit hrob, zapálí svíčky, zamete listí, a přestože se ho snaží i umýt, může tam být i od rána do večera, ale nedokáže ho vyčistit tak jako my. Máme svoji praxi a své postupy, které fungují, a lidé to na naší práci vidí. Právě proto si nás najmou.

Naším cílem je také dostat to, co děláme, i do povědomí mladých lidí, protože sami jsme mladí a chceme, aby si i oni našli cestu k tomu, jak uctít pozůstalé. Paradoxně, přestože slova jako „smrt, hrob, hřbitov“ působí smutně či děsivě a lidé od nich většinou dávají ruce pryč, se jim naše práce zamlouvá.

Zakázky jsme dělali už i pro mladé lidi, mladší než my, kteří to brali jako dárek, respektive pěknou službu rodině. Neříkám, že je to běžná práce, ale i z duchovního pohledu je důležité, aby ji lidé vnímali. I ti, kteří už od nás odešli, si totiž stále zaslouží vzpomínku za to všechno, co nám tady nechali.

Předpokládám tedy, že se nachází i stále více lidí, kteří by to chtěli dělat a nepokládají to za morbidní?

Ano. Většina našich vrstevníků, kterým jsme zmiňovali, co děláme, tím byla nadšena. Nevzpomínám si ani na jednu osobu, která by řekla, že se jí to nezdá. Buď tedy nebyli všichni úplně upřímní, nebo se to opravdu každému zamlouvalo, i když je to něco neobvyklého.