Jakub začínal s pokerem jako teenager, párkrát už padl na nulu, ale opět se zvedl a vyšplhal se až na vrchol.
„Na Slovensku se hrají privátní hry. Musíš tam mít pozvánku, musíš být něčí kamarád, protože jinak se tam nedostaneš. Největší privátky jsou určitě ty, o kterých se neví, a o těch nevím ani já. Je to tam jako ve westernu, žádná ochranka, vlastní pravidla a cítíš se blbě, když vyhraješ spoustu peněz, protože nikdy nevíš, jak to dopadne,“ říká profesionální hráč pokeru Jakub Janošovský.
Jakub se pokerem živí už dlouhá léta, ale jak sám přiznává, není to vždy procházka růžovým sadem. Od svých 18 let už dvakrát padl na nulu, ale vždy se mu podařilo vyšplhat zpátky.
„Stává se, že jdu s přítelkyní na večeři, ale pod stolem mám mobil a sleduji, jestli k pokerovému stolu nepřišel někdo, s kým je snadné vyhrát. Někdo může mít dojezdy nebo je na drogách a za hodinu ti může odevzdat 10 000 eur. Tehdy to pochopí i přítelkyně, že za ty peníze můžeme třeba někam jet,“ vysvětluje, jak velkou součástí života se pro něj poker stal.
S pokerem jsi začínal jako teenager. Zaplatil sis trénink u profesionálního pokerového kouče, i když ti nebylo ani 18 let. Co tě k tomu vedlo?
Už jako 14letý jsem měl vnitřní pocit, že bych měl s penězi nakládat trochu rozumně, tak jsem si zaplatil pokerový koučink. Ale ve skutečnosti mi srdce říkalo, že bych si měl pořídit dva batmobily. Neuměl jsem moc anglicky, ale naštěstí byl ten koučink přes Skype a bez kamery, tak jsem se tvářil, že jsem dospělý, a tomu kouči to asi bylo jedno.
Možná si pomyslel, že je lepší dávat rady čtrnáctiletému, který s nimi bude umět delší dobu zacházet efektivně, než kdyby koučoval staršího člověka. Ale mně to v té době nic nedalo, neboť úroveň koučinku byla příliš vysoká a já jsem ty informace začal využívat nakonec teprve před pár lety.
Říkal jsi, že se nesnažíš najednou vyhrát desetitisíce (eur – pozn. red.), ale průběžně každý měsíc vydělávat pár tisíc, aby ses pokerem mohl živit. Jak bys popsal profesionálního hráče pokeru?
Profesionální hráč pokeru je pro mě člověk, u kterého tvoří výdělky z pokeru většinu příjmů. Nemusí to být sto procent příjmů, ale určitě většina. Já jsem si kdysi uvědomil, že opravdu nechci vstávat v sedm hodin ráno do práce, tak jsem viděl hodnotu v tom, že bych začal hrát poker. Vtipné je to, že poker je hra, o které si téměř všichni myslí, že ji umí hrát dobře. A to není pravda.
Neexistuje nejlepší pokerový hráč, ale mluví se spíše o tom, že máme například top jedno procento hráčů. Vždy se můžeš snažit najít nový přístup ke hře, který bude profitabilnější.
Když přijdu do kasina, snažím se vybírat si stoly podle hodnoty, kterou pro mě představují. Pokud vidím stoly, na kterých nebude snadné vydělat peníze a byl by to pro mě zbytečně náročný večer, tak se otočím a jdu domů. Vím, kdo je dobrý, kdo není dobrý, a nepotřebuji se s někým poměřovat.
Před pár lety jsi vysvětloval, že jsi zatím za víkend nejvíc vyhrál kolem 10 tisíc eur (přibližně čtvrt milionu korun – pozn. red.). Nyní se to posunulo výrazně výše. Kolik je to aktuálně?
V kasinu Banco v Bratislavě jsem před necelými dvěma lety na turnaji vyhrál 26 tisíc dolarů. To byl turnaj se vstupem 250 dolarů, který trval tři dny. První den hráli všichni, následně postupovalo 10 procent nejlepších hráčů a poslední den se hrály poslední stoly.
Nakonec jsem prohrál až na konci v heads-upu s jedním protihráčem a za druhé místo jsem dostal 26 tisíc. Podle statistik jsem dosud z live her vyhrál celkem 105 tisíc dolarů, ale do této částky se nepočítá online hraní, které tvoří kolem 60–70 % mého hraní.
Pokud za první hodinu vyděláš například 700 eur (necelých 17 000 korun), stává se ti, že to raději vypneš, protože víš, že to už lepší nebude?
Je to náročné, ale profesionální hráči si často dělají rozvrh, který se snaží dodržovat. Pokud si řeknou, že jdou hrát, tak začnou v 16:00, poslední turnaj jim končí ve 21:00, tak si to v hlavě časově rozvrhnou a hrají, dokud není konec.
Já moc turnaje nehrávám a soustředím se na cash games. Tam to je ještě těžší, protože pokud si sedneš za stůl, kde máš rybu, což je velmi špatný hráč, zahraje si s tebou 15 minut a prohraje 2 000 eur (zhruba 47 000 Kč), tak je téměř nereálné najít takový typ člověka znovu v nejbližší hodině.
Tehdy si dám pauzu, zahraju si Counter Strike, dám si cigaretu a podívám se, jestli se náhodou nevrátil. Dá se takto fungovat, ale negativum je, že stále sleduješ, jestli se nepřipojil někdo, kdo ti chce ty peníze snadno odevzdat.
Máš opravdu i takové dny, že za hodinku vyděláš, kolik jsi chtěl, vypneš to a přestáváš na poker myslet po celý den?
Mám takové dny, ale je to mnohem snazší, když hraješ online. Pokud hraješ v kasinu, tak platí nepsaná pravidla, většinou se s konkrétními lidmi znáš, takže nemůžeš přijít, vyhrát nad někým, vzít balík peněz a odejít. To se jmenuje hit and run. Není to zakázáno, ale když to uděláš, tak s tebou už nebudou chtít hrát.
Stává se, že jdu s přítelkyní na večeři, ale pod stolem mám mobil a sleduji, jestli někdo takový nepřišel. Někdo může mít dojezdy nebo je na drogách a za hodinu ti může odevzdat 10 000 eur. Tehdy to pochopí i přítelkyně, že za ty peníze můžeme třeba někam jet.
S penězi v pokeru to je komplikované, neboť být finančně v pohodě znamená, že máš minimálně 100 až 200násobek vstupního poplatku na turnaj. Jenže čím více vyhráváš, tím více si myslíš, že se tvé dovednosti zlepšují, a lákají tě vyšší sázky. Můžeš mít 50 tisíc eur a bezpečně hrát 250eurové turnaje, ale láká tě i turnaj za 1 000 eur.
Kdo hraje tak velké turnaje na Slovensku?
Na Slovensku tyto větší turnaje hrávají stále stejní lidé. High stakes na Slovensku hrají top manažeři a takových turnajů zde máme do deseti. Pro srovnání, když hraješ online na 10 stolech, jedna ruka ti trvá 30 vteřin. V live hře ti jedna ruka trvá 3 minuty.
Na live hru chodím většinou jen tehdy, když si přišel zahrát slabý člověk, kvůli kterému se mi to vyplatí. Občas zavolám do kasina a zeptám se, jestli probíhá nějaká zajímavá hra. Oni už vědí, co myslím pod pojmem zajímavá, tak mi někdy řeknou, že se nevyplatí přijít, nebo mi řeknou, že mám přijít sám a uvidím.
V minulosti jsi popisoval, že když přišla korona, uvědomil sis, jak vysoké náklady na život máš, protože tě život za měsíc stál kolem 2 500 eur (60 000 Kč). Jelikož se živíš pokerem, jak tě ovlivňuje to, že musíš hrát, aby sis na život vydělal?
Je to nůž pod krkem, který jsem si vlastně vytvořil sám. Není hrozné snížit si životní náklady, ale zvykl jsem si už na svůj standard. Platím nájem, auto, parkování, tak 1,5krát denně si objednávám jídlo, takže i jako singl člověk se lehce vyšplháš na 2 500 eur.
Ročně potřebuješ 30 000 eur (cca 700 000 korun), abys pokryl náklady. S přítelkyní žijeme odlišné životy, ale dokázal bych se vrátit k tak méně finančně náročnému životu, jen by to muselo být o odříkání a změně životního stylu.
Hrát poker na profesionální úrovni vypadá tak, že od 18 let jsem už dvakrát spadl na nulu. Bylo mi 22 let, žádné peníze a pak jsem si uvědomil, že nač mít depresi, když od 18 let jsem ani jednou nemusel vstávat na budík. Věděl jsem, že ty peníze zvládnu vydělat zpátky.
Když mluvíme o pokerových hrách s nejvyššími sázkami, tak by mě zajímalo, jestli se u nás hrají i soukromé hry, kam nemá přístup veřejnost.
Jasně, na Slovensku se hrají privátní hry. Musíš tam mít pozvánku, musíš být něčí kamarád, protože jinak se tam nedostaneš. Největší privátky jsou určitě ty, o kterých se neví, a o těch nevím ani já. Ale není to legrace, neboť na privátkách se necítíš vždy úplně košer.
Je to jako ve westernu, žádná ochranka, vlastní pravidla a cítíš se blbě, když vyhraješ spoustu peněz, protože nikdy nevíš, jak to dopadne.
Dostal ses na nějakou privátku i ty?
Měl jsem období, kdy jsem na privátky chodil často. Má to hodně negativ, ale také mnoho pozitiv. Privátky jsou obvykle založeny na tom, že jsou tam tři až čtyři pánové, kteří jsou kamarádi, mají spolu firmy a chtějí si zahrát poker. Pak se stane, že si večer zahrají, jeden prohraje, ale jelikož jsou kámoši, tak si peníze pošlou až ráno přes internet banking.
Jenže já nevím, jestli jim můžu věřit, a peníze za výhru chci hned. Když mě neznají, tak jak jim mám věřit, že mi to ráno opravdu pošlou? Tito lidé za sebou mají čtyři obrovské gorily, takže pokud peníze nepošlou, nic s tím nemohu udělat. Je to založeno na důvěře vůči lidem, kterým moc nevěřím. I proto jsem přestal chodit.
Já si privátky představuji jako z gangsterských filmů. Tajná zašitá místnost, whisky a drsní chlápci. Je tomu tak?
V mnohém to opravdu vypadá jako ve filmech. Hraje se v zadních místnostech obchodu, kulečníkového klubu či pod bowlingem na zvláštních místech. Většina privátek funguje tak, že někdo má svůj podnik a automaticky si bere 5 procent ze stolu.
Na takových hrách se v jedné hře promele možná 500 až 1 000 eur (12 až 24 tisíc korun), takže pokud si z toho bereš 5 procent, je to fajn přivýdělek. Za večer zaplatíš dealerovi a servírce 400 eur (necelých 10 000 Kč), ale profit máš i 3 500 eur (83 000 Kč). Často na takové hry chodí například politici, neboť ti mají zakázáno hrát v kasinech, takže jim nic jiného nezbývá.
Patří k pokeru i drogy a alkohol?
Jasně, patří. Když nejsi profík, tak je pro tebe poker zábava a ty uznáš za vhodné, jaký typ zábavy tě nejvíc baví. Privátky jsou většinou o tom, že lidé popíjejí, baví se a u toho hrají. Nic není zakázáno.
Samozřejmě že když je člověk příliš opilý a kazí hru, tak přijde floor manažer a například mu zakáže dále objednávat z baru, přinejhorším ho vyloučí z turnaje. Ale pro kasino je nevýhodné vykazovat lidi, neboť dělají tržby.
Umíš si živě v kasinu vytipovat lidi, u kterých umíš odhadnout, že mají peníze a chystají se prohrávat? Chodí tam různí exoti?
Zažil jsem tam už extrémní případy, kdy přišel člověk v zablácených teplácích a tílku, vytáhl klíče od Bentley, na stůl hodil 10 tisíc eur a řekl, že se jdeme bavit. To kasino je fejkový svět, kde se každý tváří jako frajer, ale reálně si lidé bodají dýky do zad. Je v nich více drbů než v telenovele.
Slovenské prezidentské volby jsou za rohem. Kdo nahradí Zuzanu Čaputovou?
22. března 2024 v 14:00
Ze zákona tě teď nepustí do kasina, pokud máš dluh na zdravotce nebo sociálce, takže to vyřadilo mnoho lidí z nižší sociální vrstvy. Stále chodí hrát i lidé, kteří se mě ptají, jestli jim nemůžu půjčit pár eur.
Na pokeru v kasinech se prý dá dobře networkovat. Platí to i na Slovensku?
V minulosti chodili dokonce hrávat fotbalisté ze Slovanu Bratislava, dokud jim to nezakázali. Můžeš tam potkat kohokoli. Jednou se mi stalo, že jsem na online turnaji hrál ve finále s fotbalistou Benem Arfou, který se už dnes méně věnuje fotbalu a více hraje poker. A opravdu není špatný.
Přímo na live hrách v kasinu je možné potkat spoustu zajímavých lidí, ale ti nejzajímavější chodí v kapucích, neboť nechtějí být viděni. A existuje i VIP místnost, kam se jen tak někdo nedostane. Můžeš se tam dostat tak, že se zeptáš floor manažera, ten si tě prohlédne, zeptá se hráčů u VIP stolu, jestli tě berou, a teprve potom se můžeš přidat. Je to posh society, kde se nejprve musíš jejím členům zalíbit.
Když se řekne poker, mnoho lidí si představí Las Vegas a obrovská luxusní kasina. Je Las Vegas takový kariérní cíl, který hráči jako ty mají vysněný?
Las Vegas je místo, kde je obtížné najít rozumné ubytování někde v centru, takže bydlíš vzadu na kraji města. Já jsem si dlouho ani nemohl půjčit auto kvůli věku, takže Vegas dává smysl, když jdeš hrát pořádně velké turnaje, jinak se to nevyplatí kvůli vysokým nákladům.
Já jsem v poslední době hrál tisícieurové Omaha turnaje v Bratislavě, které se konají jednou měsíčně nebo jednou za dva měsíce. Jedná se o dobrý turnaj a hrají ho slabší hráči, kteří však nedělají příliš velké hlouposti. Za čtyři měsíce jsem si na těchto turnajích vydělal kolem 30 tisíc eur (720 000 Kč).
Několikrát jsi říkal, že na poker myslíš téměř celý den. Je to závislost?
Jednou jsme byli na výletě v Barceloně a najednou vidím kamaráda, jak stojí uprostřed parketu v nejlepším podniku ve městě, v ruce drží mobil a hraje poker, protože měl na stole někoho, kdo přišel s vkladem 20 tisíc. Odehrál to na miniaturním iPhone 4S.
Je to zkrátka tak. Když vidíš, že jsou na stole peníze, skoro všechno jde do pozadí. Já nepotřebuji hrát s někým, kdo je opravdu dobrý a 40 hodin vyhrává. Chci hrát se slabším hráčem, který je ochoten ztratit své peníze. Tehdy to má smysl.
Stalo se ti někdy, že by hráč místo peněz vsadil například své auto?
Byl jsem toho svědkem jen dvakrát. Kasino takové věci nepřijímá, takže tehdy je to o dohodě hráčů. Například na privátkách je problém v tom, že ne všechny peníze se vyplatí, neboť nejsou reálně fyzicky přítomny na místě. Ale to mě nezajímá, protože já chci peníze hned na ruku.
Jednou jsem viděl, že někdo založil klíče od svého auta u známého, ten mu dal 4 tisíce eur a on mu to druhý den vrátil. Byla to spíš taková jistota. Není to žádný standard, ale já bych nebyl schopen to udělat, neboť většinu těch hráčů už znám.
