Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Chtěla být krásná a talentovaná jako ona. Nechala se proto najmout jako její chůva a mezitím střádala plán, jak ji zabít a ukrást jí identitu.
Caroline Reed Robertson se vždy považovala za „ošklivou dívku“ s akné a mastnými vlasy. Když pak zahlédla 15letou tanečnici Rachel Barber, zatoužila po tom být jako ona. Být krásná, talentovaná, mít přátele a nadějnou kariéru. U Barberových proto začala pracovat jako chůva a střádala plán, jak Rachel ukrást identitu. Ten pak vyústil v chladnokrevnou vraždu.
Psal se rok 1999 a před 15letou tanečnicí Rachel Barber se rýsovala zářná budoucnost. Studentka tance v Dance Factory v australském Melbourne byla talentovaná, krásná, oblíbená a měla mnoho přátel. Bohužel, dostala se do hledáčku 19leté Caroline Reed Robertson, která se nenáviděla. Caroline záviděla Rachel, obdivovala ji, studovala ji, chtěla být jako ona.
Posedlá žena se proto přes svoji mladší sestru spřátelila s rodinou Barberových a začala u nich pracovat jako chůva. Mezi hlídáním a prací potom střádala plán, jak se stát Rachel Barber. Tanečnice podle ní měla všechno: talent, byla krásná a byla populární. Připomínala jí celebrity, které vídala na předních stranách módních časopisů, a toužila po tom být jako ona. Nebýt „nevýrazná, s pletí plnou akné a hnědými mastnými vlasy“, jak se sama chůva popisovala.
Caroline Robertson jednoho dne požádala Michaela a Elizabeth Barberovy, rodiče mladé Rachel, zda by si dívku mohla vyfotit. Údajně pro projekt, na kterém pracovala. Jenže oním projektem byla chladnokrevná vražda.
Večer 28. února 1999 pak Caroline zavolala Rachel a poprosila ji, zda by se následujícího dne mohla stavit u ní doma, aby se zúčastnila psychologické studie. Za tu jí přislíbila 100 dolarů. Mladé tanečnici však zdůraznila, ať o studii nikomu neříká, že by tím mohla ohrozit její výsledky. „Nikomu nesmí říct, že se se mnou setká. Ani svému příteli a rodičům. Zfetuju ji, její tělo znetvořím, vložím jej do pytlů a odhodím někde venku,“ psalo se v deníku Caroline Robertson.
Rachel uposlechla a 1. března 1999 po škole odešla domů ke Caroline Reed Robertson. Nikomu neřekla ani to, že by s chůvou mluvila. Prostě nasedla na tramvaj a beze slova odjela. „Ptal jsem se jí, kam jede, ale řekla mi, ať si nedělám starosti,“vypověděl později přítel Rachel.
Když Rachel přišla do domu své chůvy, usadila se a „studie“ začala. Caroline své oběti řekla, že začnou s meditací. Vyzvala ji, ať přemýšlí o „šťastných a příjemných věcech“, a když pak dívka zavřela oči a uvolnila se, Caroline jí kolem krku omotala telefonní šňůru a uškrtila ji.
Během vraždy si Caroline na okamžik uvědomila, že to, co dělá, není správné. Ale zpanikařila, měla pocit, že není cesty zpět, a skutek dokonala.
Tělo zavražděné tanečnice pak dala do skříně a odešla do práce. O několik dní později uškrcenou Rachel zabalila do dvou koberců, nacpala ji do vojenské tašky a objednala si taxík, aby jí pomohl převézt „sochu“ na pozemek jejího otce. Tanečnici pak vražedkyně pohřbila na rodinném hřbitově pro domácí mazlíčky.
Barberovi mezitím nahlásili na policii, že se jejich dcera pohřešuje, a začalo rozsáhlé pátrání. Protože však Rachel nikomu o své schůzce s chůvou neřekla, vyšetřovatelé nevěděli, kde začít. Když si pak vyžádali záznamy hovorů na telefon Barberových, měli stopu. Okamžitě zamířili do bytu Caroline Reed Robertson.
Caroline se po chladnokrevné vraždě uzavřela sama do sebe. Den po spáchání trestného činu sice přišla do práce, ale protože byla bledá a vypadala nemocně, jeden ze zaměstnanců ji odvezl domů. Několik následujících dní pak vražedkyně zůstala na nemocenské, ležela doma a zbavila se těla. V bance si vzala půjčku ve výši 10 000 dolarů, aby se mohla odstěhovat do jiného státu, ale dříve, než tak stihla učinit, spadla klec.
Dne 12. března 1999 k Robertson vtrhla policie a našla ji v bezvědomí na podlaze ložnice. Vražedkyně měla epilepsii a prodělala záchvat, který pravděpodobně vyvolal stres z vraždy a jejích následků.
Zdroj: Melbourne Police Department/volně k užití
Byla vším, čím chtěla být
Když pak policie prohledávala byt podezřelé, našla hrůzu nahánějící stopy. Caroline měla doma žádost o vystavení rodného listu na jméno Rachel Barber. Byla jí tak posedlá, tak moc se jí chtěla stát, až překročila veškeré hranice. Kromě žádosti pak měla doma také Racheliny šaty a její další doplňky.
„Rachel byla vždycky divoká. Běhala bosá po trávě. Začala randit velmi mladá. Byla velmi nadaná na klasický balet a zkoušela i modeling. Byla tak přitažlivá, měla krásnou čistou bledou pleť a hypnotické zelené oči. Kéž bych mohla být jako ona,“ psalo se v deníku podezřelé, který zabavila policie. V něm mimo jiné našla také malůvku, jak Caroline vidí samu sebe. Jako ženu se špatnou pletí, obézní, ušmudlanou a bez jakéhokoli talentu.
Po převozu do nemocnice se Caroline probrala a policii ihned přiznala, že dívku zabila a pohřbila ji vedle svého domácího mazlíčka na otcově farmě. Když detektivové tělo vykopali, stále mělo omotanou telefonní šňůru kolem krku.
Caroline s policií odmítla komunikovat a obvinění z vraždy se nebránila. Podle vyšetřovatelů měla v plánu ukradnout Rachel identitu, uprchnout z města a začít nový život pod jménem Jem Southall (Southall bylo rodné příjmení Racheliny matky).
V říjnu roku 2000 byla Caroline Reed Robertson odsouzena za vraždu 15leté Rachel Barber ke 20 letům vězení. „Úmyslnost a zlovolnost, s jakou jste jednala, považuji za mimořádně znepokojující,“ řekl tehdy soudce Frank Vincent, podle kterého byla vražedkyně svou obětí mimořádně posedlá. „Zdá se pravděpodobné, že motivem vraždy byla posedlost obžalované a její žárlivost na Rachelinu atraktivitu, popularitu a úspěch,“ dodal státní zástupce Jeremy Rapke.
Carolinin obhájce se snažil svést vinu na to, že vražedkyně nebyla psychicky v pořádku. U soudu přečetl její zápisky z deníku, ve kterých se často zmiňovalo, že se Caroline „cítí jako utrápená a zmučená duše, která byla vržena do světa andělů“. Samu sebe pak označovala za mimozemšťanku, která v sobě dusí strašné věci.
Obhájce nebyl daleko od pravdy. Caroline byla po vraždě diagnostikována porucha osobnosti a soudce ji označil za „skutečně nebezpečnou pro každého, kdo se může stát nešťastným objektem její fixace“.
Děsivé pokračování
Vražedkyně nad spáchanou vraždou nikdy neprojevila lítost. Ve vězení pak strávila 15 let a v roce 2015 byla podmínečně propuštěna.
Snímky, na kterých byla Caroline před propuštěním zachycena, šokovaly širokou veřejnost. Čas strávený za mřížemi totiž investovala do své drastické proměny, do toho, aby se co nejvíce podobala své oběti.
„Vůbec bych ji nepoznala. Je úplně jiná. Ta podobnost s Rachel, ty oči,“ komentovala její vzhled matka zavražděné teenagerky.
