Služka je odvážným slovenským dramatem o lásce dvou žen. Čeká tě silný emotivní příběh (Recenze)

Úspěšná slovenská režisérka v historickém dramatu inspirovaném knižní předlohou Hany Lasicové ukazuje novou, dosud nepoznanou tvář. A my z toho máme opravdovou radost. Služka je překvapivě zcela odlišným filmem, než byly politické thrillery Únos a Sviňa. A není to jen změnou žánru.

Zatímco se režisérce v předchozích dílech podařilo zobrazit důvěryhodnost vybrané doby jen zpola, tady se jí to daří bravurně. Kromě toho mistrně pracuje s atmosférou, napětím a v neposlední řadě s charaktery jednotlivých postav.

I díky tomu je Služka koherentní, poetickou a mimořádně citlivou baladou o zakázané lásce dvou žen či hrůzách války. Nejnovější snímek Mariany Čengel Solčanské jsme zařadili mezi nejočekávanější filmy letošního roku a je možné, že na konci roku jej zařadíme i do výběru těch nejlepších.

Nebezpečná hra s nejistým koncem

Hlavní hrdinkou historického dramatu zasazeného do období Rakouska-Uherska je teprve patnáctiletá Anka (Dana Droppová), která přichází pracovat jako služka do pražské vily vysoko postavené rakousko-uherské rodiny. Musí se vyrovnat s nelehkými podmínkami, intrikami, častým ponižováním a zlomyslností vrstevnice jménem Resi (Radka Caldová), která je dcerou panské rodiny.

Postupem času se však dospívající dívky začnou sbližovat, dokonce více, než to dovolovaly tehdejší normy. Bez ohledu na to, co se smí a co říkají ostatní, podléhají vášni a rozehrávají nebezpečnou hru s nejistým koncem. Nejistotu ještě více prohloubí začátek první světové války.

Solčanská obsadila do hlavní role nadějný mladý talent Danu Droppovou, která si zahrála malou roli i ve Svini, ale vidět jsi ji mohl*a také v pohádce Hodinářův učeň nebo v seriálu Sestřičky. Své role se zhostila přímo skvěle a při náročné zkoušce ukázala, že zvládne sama doslova táhnout celý film.

Solčanská natočila svůj nejlepší film

Přestože film zobrazuje příběhy více postav a v rolích Ančiných kolegyň jsou výborné i Vica Kerekes a Aňa Geislerová, právě Droppová dostává nejvíce prostoru a její herectví vyniká nejvíc ze všech. Její odvaha a profesionalita jsou vidět i při sexuálních scénách, ve kterých šla donaha.

Standardně skvělá byla Zuzana Mauréry v roli dominantní a rázné Resiny matky. Ve filmu mluví stejně dobře maďarsky, česky i německy a ukazuje své bohaté herecké zkušenosti či přirozený šarm. Je znát, že Služka je postavena na ženských osobnostech. Snímek vzdává poctu ženské síle a schopnosti poradit si v těch nejobtížnějších situacích.

Zároveň viditelně, ale nesmírně citlivě vybízí k toleranci a nastavuje společnosti zrcadlo. Otevírá palčivá, stále aktuální témata nenuceně a s lehkostí. Bezpochyby nejvíc se režisérce daří budovat vztah mezi Ankou a Resi. I proto Služka mírně připomíná o něco starší historické francouzské drama Portrét ženy v plamenech.

Služce lze vyčítat jedině pomalejší rozběh a to, že občas ztrácí dech, tedy místy přichází o divákovu pozornost. Natočena je ale krásně a s citem, což má na svědomí kameraman Laco Janošťák. O to, že všechno drží pohromadě, se zase postarala dramaturgyně Zuzana Gindl-Tatárová.

Solčanská natočila komorní, autentické dobové drama a svůj dosud nejlepší film. Udržela si přitom nadále status odvážné tvůrkyně, která vyhledává společensky polarizující témata a nekompromisně tne do živého. Služce proto udělujeme silných osm bodů z deseti.