Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Porucha příjmu potravy, která se na rozdíl od bulimie či anorexie zaměřuje na kvalitativní aspekty stravy, může mít fatální následky na tělesné i duševní zdraví.
„Spadla jsem do toho, když jsem byla v prváku na vysoké škole. Měla jsem nějaká kila navíc, byla jsem se sebou dost nespokojená, chtěla jsem se líbit. Zhubla jsem rychle. Všichni mě začali chválit, stouplo mi sebevědomí. Našla jsem si kluka, který měl hubený holky rád. Já chtěla být čím dál hubenější a orthorexie se ve mně začala dost prohlubovat.“
Petra popisuje začátek svého příběhu o boji s orthorexií – poruchou příjmu potravy, která může začít zdánlivě nevinně, její důsledky ale mohou být fatální.
Snaha zhubnout a vylepšit své zdraví. Jenže?
Orthorexii poprvé popsal v roce 1997 doktor Steven Bratman ve své knize Health Food Junkies. Název orthorexie je odvozen z řečtiny, kde ortho znamená správný nebo pravdivý a orexis zase žádostivost nebo chuť či apetit. Podstatou této poruchy příjmu potravy je totiž chorobná posedlost zdravým stravováním. Lidé, kteří orthorexii mají, jsou posedlí kvalitou stravy a naopak přehnanou snahou vyřazovat z jídelníčku vše, co považují za nezdravé.
Sám Bratman byl zprvu přesvědčen o tom, že tento nový směr ve výživě je správný a stal se jeho propagátorem. Jenže společenství, které se věnovalo realizaci této ideologie, doktor nakonec sám opustil. Proč? Členové tohoto společenství směr značně zradikalizovali a posedlost zdravou výživou se stala patologickou. Myšlenka, že by mělo být jídlo maximálně přírodní, se začala přivádět do extrému.
Orthorektici postupně zužují seznam povolených potravin. I z bio potravin vyčleňují ty bezpečné a méně bezpečné, například podle toho, kdo je vyrobil a jakým způsobem, jestli se dodržela sklizeň nebo jestli je nekontaminoval znečištěný vzduch. Ze zásad stojících za touto poruchou, které měly být podle původního plánu zdraví prospěšné, se tak stává fanatická posedlost vedoucí k nemoci.
„V iniciálních fázích se příznivci navzájem ujišťují o oprávněnosti tohoto počínání, neboť mezi zásady orthorexie patří obecně správné přístupy, například nepožívat alkohol, nepít kávu s kofeinem, nesmí se jíst potraviny, které obsahují umělé přísady nebo přišly do styku s pesticidy, herbicidy a podobně. Později k tomu přistupují další výjimky ze stravování – nejíst výrobky z pšenice, výrobky obsahující lepek, cukr, vyvarovat se soli, nepoužívat k přípravě stravy kvasnice, sóju, kukuřici, a dokonce ani mléčné výrobky,“vysvětluje Miroslava Navrátilová, vedoucí lékařka z poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Orthorexie se od známějších poruch příjmu potravy, anorexie a bulimie, liší tím, že se nesoustředí na kvantitativní aspekty stravy. Orthorektici jsou posedlí otázkami kvalitativními – jaké látky jsou pro zdraví nezbytné, v jaké formě a v jakých poměrech je má organismus dostávat.
„První ranní myšlenka je na to, co budu jíst. Probíhá přemílání toho, zda jsem snědl*a vše správně, zda to nebylo moc. Mysl ovládají myšlenky na jídlo neustále, tento program vytěsní úplně vše. Člověk se stává otrokem vlastního myšlení, není vnímavý k sobě ani zcela přítomný, protože je ve svých myšlenkách. Udělá si z toho střed svého života, vše ostatní ztrácí na důležitosti,“ vysvětluje lektorka, spisovatelka a autorka podpůrných programů pro ženy Magda Křepelková.
Pořád jsem měla tendenci se pročišťovat, chtěla jsem jíst co nejvíce „dobře“. Nejedla jsem v restauraci a nikde, kde jsem neměla jídlo pod kontrolou. A pokud se tak stalo, přišly výčitky a pocity zklamání ze sebe samé.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dočtete po odemknutí?
Dozvíš se víc o Petřině i Simonině boji s orthorexií.
Najdeš tu dotazník, ze kterého zjistíš, jestli to není i tvůj problém.
Zatímco Petru vedla k přehnanému zdravému stravování snaha zhubnout, u Simony to byla snaha pomoci si od vleklých chronických zdravotních problémů, na které nereagovala klasická léčba. „Začala jsem vyhledávat na internetu možnosti, jak si od zdravotních problémů pomoci. Nacházela jsem hlavně různé výživové doporučení a diety. Informace vyčtené na různých portálech byly ale velmi protichůdné, mnohdy i velmi striktní. I přesto jsem věřila, že mi takové změny pomohou,“ řekla pro Refresher.
Zdroj: Freepik/volně k užití
Simona ze svého jídelníčku začala některé potraviny odstraňovat, zároveň se cyklila do chaosu z protichůdných informací a strachu ze „zakázaných potravin“. Chtěla jíst jen ty nejzdravější potraviny, nejlépe organické, protože věřila, že jen takové potraviny jí pomohou zlepšit zdraví. „Došla jsem do stadia, kdy jsem měla pocit, že vše, co konzumuji, vlastně není dobré. Pořád jsem měla tendenci se pročišťovat, chtěla jsem jíst co nejvíce ‚dobře‘, nejedla jsem v restauraci a nikde, kde jsem neměla jídlo pod kontrolou. A pokud se tak stalo, přišly výčitky a pocity zklamání ze sebe samé,“ vzpomíná.
Stravovací „prohřešky“ prý Simona často kompenzovala půstem nebo odlehčením příjmu potravy. Za „selhání“ se trestala i Petra. „Třeba kvůli hloupému čtverečku čokolády jsem si musela zaběhnout deset kilometrů, jinak bych měla hrozné výčitky,“ dodává.
Důsledky mohou být zničující pro tělo, duši i vztahy
Jak u Petry, tak u Simony se v důsledku poruchy dostavily zdravotní obtíže. „To, že je něco špatně, jsem si začala uvědomovat v momentě, kdy se mi ztratil menses. Nejenže jsem jedla přehnaně zdravě, ale taky hrozně málo, byla jsem unavená a tělo na to nemělo sílu,“ říká Petra.
Simona si problém uvědomila asi po čtyřech letech, během kterých různě střídala jednotlivé výživové směry a vynechávala určité potraviny. „První náznaky, že je něco špatně, jsem pozorovala, když mě začaly přepadat záchvaty přejídání. Dnes už vím, že to byla reakce těla na nedostatečný nutriční příjem, ale v té době jsem to brala jako selhání a o to více jsem na sebe následně byla přísnější,“ přiznává Simona a dodává, že největší uvědomění přišlo, když se jí zhoršil fyzický i psychický stav a došlo jí, že je už celé tři roky bez menstruace.
Odborníci sestavili stručný dotazník, na jehož základě je možné posoudit závažnost onemocnění u konkrétní osoby:
1) Strávíš denně více než tři hodiny přemýšlením o zdravé stravě? 2) Záleží ti více na zdravotní hodnotě toho, co jíš, než na příjemném prožitku, který strava přináší? 3) Zjistil*a jsi, že s rostoucí zdravotní kvalitou tvé stravy klesá souběžně kvalita tvého života? 4) Jsi na sebe v otázkách stravy stále přísnější? 5) Vyměnil*a jsi prožitek, který ti přinášela strava, za dobrý pocit, že jíš správně? 6) Cítíš vyšší sebeúctu na základě dojmu, že jíš zdravě, a současně pohrdáš těmi, kteří jí nezdravě? 7) Izoluje tě sociálně tvůj způsob stravování? 8) Když se stravuješ způsobem, který považuješ za správný, přináší ti to uklidňující pocit sebekontroly? 9) Plánuješ si svůj zítřejší jídelníček již dnes? 10) Když nedodržíš plánovanou dietu, dostaví se pocit viny nebo ztráty sebeúcty?
Kladná odpověď na jednu nebo dvě z otázek svědčí pro mírný sklon k orthorexii. Kladná odpověď na čtyři a více otázek znamená, že je daný člověk již značně ohrožený. Pokud někdo odpoví kladně na všechny otázky, potřebuje nezbytně pomoc odborníka.
Podle Magdy Křepelkové se člověk s orthorexií nezabývá ničím jiným a v důsledku toho všechno ustupuje do pozadí, včetně vztahů. „Takový člověk se stále pohybuje jen ve své mysli, pak záleží na tom, jak moc se tento destrukční mechanismus rozjede. Přidává se vliv podvýživy, která často přichází, a jak mozek nemá dostatečnou výživu, nedokáže destrukčním myšlenkám už vůbec čelit,“ říká. Lektorka nepochybuje o tom, že dlouhodobá vina a výčitky mohou psychosomaticky přivodit různé nemoci, jako velmi časté uvádí potíže s trávením.
Snaha mít vše pod kontrolou navíc podle Křepelkové ovlivní všechny oblasti lidského života. „Tyto bytosti si uvědomují, že jejich přístup není úplně dobrý, že nejsou svobodné, a proto si začnou připadat neschopné, přidá se nízké sebevědomí, pocit selhání i nedostatečnosti. Postupně přichází k pocitům bezmocnosti a vážným psychickým potížím,“ dodává.
Zdroj: Freepik/@ pch.vector/volně k užití
Podle Miroslavy Navrátilové hovoříme v případě orthorexie o jistém druhu stravovacího terorismu a obsedantním přístupu ke stravování. „Touha zdravě jíst ustupuje do pozadí před posedlostí, která může vyústit v psychickou poruchu, stejně tak jako u jiných poruch příjmu potravy,“říká a dodává, že porucha často postihuje perfekcionisty. Ti touží být dokonalí a mají nutkavou myšlenku, že dovedou stravování k dokonalosti. Může tak dojít k postupnému vyčerpání vlastního těla, které může vést v nejhorších případech i ke smrti.
Jak z toho ven?
Petra vážně uvažovala o odborné pomoci, nakonec ji nevyhledala. Z nebezpečného kolotoče jí pomohl nový vztah. Díky svému dnes už manželovi začala víc jíst a přestala si odpírat i nezdravé jídlo. „Bylo to hodně náročné pro nás oba, protože jsem samozřejmě začala přibírat a připadala jsem si hrozně nechutně a měla jsem pořád hrozné výčitky. On mě ale neustále ujišťoval, že vypadám dobře, že je dobře, že jsem přibrala a že je v pořádku občas si dát něco nezdravého a užít si to,“ říká.
Trvalo prý hodně dlouho, než si v hlavě přehodnotila, že je v pořádku si občas něco dát. Její problémy jsou momentálně o mnoho lepší, i když má v myšlenkách pořád přehled o tom, kolik kalorií snědla, a občas se objeví i nějaká výčitka. „Sice se pořád snažím jíst zdravě, ale nejsem v tom tak striktní a nehroutím se z čokolády nebo bílé mouky,“ dodává.
Moje pozornost se točila neustále kolem jídla, strachů a výčitek. Byla jsem velmi asociální a paralyzovaná v běžném životě.
Simoně pomohl obor výchova ke zdraví, který studovala ve škole, a následně samostudium výživy. „To mi dalo základy k pochopení toho, co moje tělo potřebuje a co jsem vlastně dělala špatně,“ říká a dodává, že štěstí měla i na vysoké škole, kde v rámci učiva narazila na problematiku poruch příjmu potravy.
I tak ale vyhledala i psychoterapii, protože úplně sama na vše nestačila. „Potřebovala jsem řešit hlavně strachy z jídla a další psychické aspekty podílející se na orthorexii,“ doplňuje. Dnes už ví, jak pracovat se strachem a negativními myšlenkami, které občas v souvislosti s jídlem přijdou.
Zpětně ji celá doba, kdy se s výše zmíněnými problémy potýkala, z určitého hlediska mrzí. Jako důvod uvádí ztracený čas s přáteli i rodinou nebo zážitky, o které přišla. „Moje pozornost se točila neustále kolem jídla, strachů a výčitek. Byla jsem velmi asociální a paralyzovaná v běžném životě.“ Na druhou stranu ji nepříjemná zkušenost naučila spoustu užitečných věcí. Zůstal jí zájem o výživu, na kterou začala nahlížet mnohem komplexněji. Rozhodla se pro studium klinické nutriční medicíny. „Jsem ráda, že jsem si tou zkušeností prošla, protože se možná v budoucnu setkám s klienty, kteří prochází podobným problémem,“ uzavírá.
V České republice funguje několik organizací věnujících se poruchám příjmu potravy. Pomoc můžeš vyhledat například na Lince bezpečí na čísle 116 111 nebo lince Centra Anabell na čísle 774 467 293.
