Porucha příjmu potravy, která se na rozdíl od bulimie či anorexie zaměřuje na kvalitativní aspekty stravy, může mít fatální následky na tělesné i duševní zdraví.
„Spadla jsem do toho, když jsem byla v prváku na vysoké škole. Měla jsem nějaká kila navíc, byla jsem se sebou dost nespokojená, chtěla jsem se líbit. Zhubla jsem rychle. Všichni mě začali chválit, stouplo mi sebevědomí. Našla jsem si kluka, který měl hubený holky rád. Já chtěla být čím dál hubenější a orthorexie se ve mně začala dost prohlubovat.“
Petra popisuje začátek svého příběhu o boji s orthorexií – poruchou příjmu potravy, která může začít zdánlivě nevinně, její důsledky ale mohou být fatální.
Snaha zhubnout a vylepšit své zdraví. Jenže?
Orthorexii poprvé popsal v roce 1997 doktor Steven Bratman ve své knize Health Food Junkies. Název orthorexie je odvozen z řečtiny, kde ortho znamená správný nebo pravdivý a orexis zase žádostivost nebo chuť či apetit. Podstatou této poruchy příjmu potravy je totiž chorobná posedlost zdravým stravováním. Lidé, kteří orthorexii mají, jsou posedlí kvalitou stravy a naopak přehnanou snahou vyřazovat z jídelníčku vše, co považují za nezdravé.
Sám Bratman byl zprvu přesvědčen o tom, že tento nový směr ve výživě je správný a stal se jeho propagátorem. Jenže společenství, které se věnovalo realizaci této ideologie, doktor nakonec sám opustil. Proč? Členové tohoto společenství směr značně zradikalizovali a posedlost zdravou výživou se stala patologickou. Myšlenka, že by mělo být jídlo maximálně přírodní, se začala přivádět do extrému.
Orthorektici postupně zužují seznam povolených potravin. I z bio potravin vyčleňují ty bezpečné a méně bezpečné, například podle toho, kdo je vyrobil a jakým způsobem, jestli se dodržela sklizeň nebo jestli je nekontaminoval znečištěný vzduch. Ze zásad stojících za touto poruchou, které měly být podle původního plánu zdraví prospěšné, se tak stává fanatická posedlost vedoucí k nemoci.
„V iniciálních fázích se příznivci navzájem ujišťují o oprávněnosti tohoto počínání, neboť mezi zásady orthorexie patří obecně správné přístupy, například nepožívat alkohol, nepít kávu s kofeinem, nesmí se jíst potraviny, které obsahují umělé přísady nebo přišly do styku s pesticidy, herbicidy a podobně. Později k tomu přistupují další výjimky ze stravování – nejíst výrobky z pšenice, výrobky obsahující lepek, cukr, vyvarovat se soli, nepoužívat k přípravě stravy kvasnice, sóju, kukuřici, a dokonce ani mléčné výrobky,“ vysvětluje Miroslava Navrátilová, vedoucí lékařka z poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Orthorexie se od známějších poruch příjmu potravy, anorexie a bulimie, liší tím, že se nesoustředí na kvantitativní aspekty stravy. Orthorektici jsou posedlí otázkami kvalitativními – jaké látky jsou pro zdraví nezbytné, v jaké formě a v jakých poměrech je má organismus dostávat.
„První ranní myšlenka je na to, co budu jíst. Probíhá přemílání toho, zda jsem snědl*a vše správně, zda to nebylo moc. Mysl ovládají myšlenky na jídlo neustále, tento program vytěsní úplně vše. Člověk se stává otrokem vlastního myšlení, není vnímavý k sobě ani zcela přítomný, protože je ve svých myšlenkách. Udělá si z toho střed svého života, vše ostatní ztrácí na důležitosti,“ vysvětluje lektorka, spisovatelka a autorka podpůrných programů pro ženy Magda Křepelková.
Pořád jsem měla tendenci se pročišťovat, chtěla jsem jíst co nejvíce „dobře“. Nejedla jsem v restauraci a nikde, kde jsem neměla jídlo pod kontrolou. A pokud se tak stalo, přišly výčitky a pocity zklamání ze sebe samé.
Co se dočtete po odemknutí?
- Dozvíš se víc o Petřině i Simonině boji s orthorexií.
- Najdeš tu dotazník, ze kterého zjistíš, jestli to není i tvůj problém.
- A jak z toho všeho ven?
