Spolupráce s Rihannou není nemožná, ale nedokážu si představit, kterému interpretovi na Slovensku by prospěla, vysvětluje Yaksha v rozhovoru.
„Sociální sítě považuji za výkladní skříň. Je to jako prodejna, ve které nabízíš sebe, svou práci, tvorbu a v podstatě mínění o sobě samém. Kdybys prodával boty, také nedáš do výkladu ty nejošklivější, které tam máš, že? Proto tam prezentuji hlavně své úspěchy, a ne selhání,“ říká Yaksha.
Michal Novotný, jak zní jeho občanské jméno, je podle svých slov v první řadě kreativec. V minulosti začínal jako obchodník se streetwear módou a DJ, později zastřešoval prestižní hudební vydavatelství s miliardou zhlédnutí na YouTube, stál při začátcích americké rapové hvězdy Tekashiho 6ix9ina, ale i u zrodu mnoha známých slovenských hudebníků.
Bývalý CEO prestižního vydavatelství Def Jam Recordings pro Česko a Slovensko a aktuální Muž roku v kategorii Byznys podle magazínu Esquire se dnes věnuje hlavně marketingovým kampaním pro ty největší značky a jména v byznysu.
V rozhovoru nám prozradil i to, v jaké fázi je aktuálně vydavatelství F*CK THEM, jak reaguje na „diss“ v nové skladbě Porshe Boye, zda je možné, že by někdy došlo ke spolupráci slovenského interpreta s Rihannou, jak až v dospělosti poznal svou rodinu ve Vietnamu, co plánuje se svými pěti byty nebo jak náhodou koupil apartmán v Martině, který byl levnější než interiér jeho současného bytu v Bratislavě.
Pokud by tě někdo neznal a chtěl by zjistit, kdo jsi a čemu se věnuješ, asi by hodně záviselo na období, kdy se ptá. Kým je Yaksha aktuálně?
Sám sebe bych nazval kreativcem. Už od samého počátku svých pracovních aktivit jsem něco tvořil a nikdy jsem nesoustředil svou pozornost jen jedním směrem. I když jsem zakládal Queens, jeden z prvních hiphopových obchodů na Slovensku, souběžně s tím jsem organizoval koncerty a zároveň hrával jako DJ. Vždy jsem dělal několik aktivit a stejně je tomu tak i dnes.
A co tě teď zaměstnává nejvíc?
Aktuálně hlavně projekty pro mé klienty v rámci produkce LoveThemWorks. Připravujeme například velkou kampaň pro fotografku Marii Švarbovou a její výstavu v Danubianu, kvůli čemuž jsem na 48 hodin odletěl do New Yorku. Kromě toho se zaměřujeme na výrobu eventů, různých kampaní, log, brandingu a podobně.
V rámci LoveThemWorks v poslední době stále aktivněji spolupracuješ i s televizí. Začalo to seriálem Pan profesor a aktuálně to je Let's Dance. Jakou roli jste ty a tvůj tým sehráli u nové série taneční show?
Udělali jsme jim finální aftervideo z výroby Let's Dance a z jeho backstage, připravili jsme fotky a k nim i vernisáž, která byla odprezentována během oficiálního press dne a bude vystavena během celého průběhu až do finálového kola.
Také jsme pro ně dělali unikátní merch v podobě customizovaných triček pro každý taneční pár, pro porotce i moderátory. Jsou dělaná ve stylu vintage triček, která nosí kapely během turné. V neposlední řadě jsme pro ně dělali i samostatný singl, který nazpívala Natália Hulejová. Ten sice ještě oficiálně nevyšel, ale kromě toho, že část z něj zazněla v rámci titulního videa z backstage, je v plánu, že z refrénu se budou dělat tiktokové tance.
Co pro tebe jako odchovance někdejší undergroundové hiphopové scény představuje toto komerční mediální prostředí? Kdyby ti před 10 lety zavolala televize, že s tebou chce spolupracovat, předpokládám, že bys nejspíš odmítl.
Já jsem se nikdy nebil do prsou za to, že jsem zastáncem undergroundu. Svou práci jsem nerozlišoval podle toho, zda je, či není komerční, ale zda je, či není úspěšná. Protože mnoho lidí z hiphopové komunity se jen schovávalo za pózu undergroundu a byla to jejich výmluva pro neúspěch. Já si myslím, že jsme dělali komerci už i ve zlaté éře rapu.
Kromě televize LoveThemWorks aktivně produkuješ právě také rapové videoklipy. Naposledy například se Separem a newyorským raperem Fleegem, kterého jsi společně s jeho crew přivezl na Slovensko právě ty. Co bylo cílem této návštěvy?
Přijel primárně kvůli spolupráci se Separem, ale chtěl také zažít Slovensko, protože dobře zná 6ix9inův příběh a jeho začátky na Slovensku. Bydlel i ve stejném bytě jako 6ix9ine, když tady byl. Velice vnímá celý jeho příběh, který odstartoval společně s F*CK THEM.
A co z této návštěvy ještě bude, se ukáže časem. Podobně jako když sem jezdil Tekashi, ani s Fleegem jsme neměli žádné plány, vždy to je velký freestyle a z toho vznikají ty nejlepší a nejpřirozenější věci. V Bratislavě například odehrál i krátkou show během křtu nového alba Pila C a dozvěděl se to dva dny před akcí.
Zmínil jsi hudební vydavatelství F*CK THEM. V jaké fázi je tento tvůj projekt?
F*CK THEM není seskupení interpretů, ale pojmenování činností kolem hudby, za kterou stojíme a aktuálně ji provádíme především v New Yorku. Velice aktivně spolupracujeme s ASAP Illzem, který je společně s ASAP Rockym spoluzakladatelem ASAP Mobu. Právě Fleego je pod Illzovými „ochrannými křídly“ a díky němu jsme se také poznali.
Zní to jako úlet, ale vzhledem k tomu, že máš tak blízko k ASAP Mobu, je někdy v budoucnosti reálná spolupráce nějakého slovenského interpreta s ASAP Rockym, nebo dokonce Rihannou?
Ve svém životě jsem už zažil tolik věcí, které se zdály nemožné, že pro mě nic není úletem, ani taková spolupráce. Plánovat něco takového je zbytečné, ale ty cesty nejsou až tak vzdálené, protože kontakt tam je poměrně úzký. Už asi třikrát po sobě se mi stalo, že když jsem přijel do NYC, tak jsme skončili na bytě mezi 20 lidmi, kde byli Rocky a Rihanna. Ale tyto hvězdy za sebou mají tak přísné smlouvy od vydavatelství, že se s nimi zkrátka nedělají spontánní featy někde na bytě.
Ty jako někdejší CEO Def Jamu pro Česko a Slovensko bys v takovém případě neměl větší slovo?
Větší slovo při takové spolupráci jsou jen peníze. Ale otázkou je, jestli by se to vyplatilo. Co by tak velká investice do spolupráce nějakého Slováka se světovou megastar přinesla oběma stranám? Dejme tomu, že bych zajistil featuring Tině s Rihannou. Opravdu by Tina potřebovala investovat tak velký balík do spolupráce, která by jí stejně větší slávu na Slovensku a v Česku, kde je už dávno známá, nepřinesla? Dávalo by to smysl maximálně u nějakého Čecha nebo Slováka, který má globální plány na světovém trhu.
Aktivity F*CK THEM se soustřeďují zejména na Spojené státy, do kterých jezdíš pravidelně hledat nové talenty. Můžeme očekávat nějakého dalšího Tekashiho?
Tehdy nebylo a ani teď není mým cílem jet do USA a najít si tam hvězdu, se kterou budeme spolupracovat. Je to jen o tom, že jsem v úzkém kontaktu s některými interprety, spolupracujeme spolu a někomu z nich se podaří prosadit, někomu ne.
Těžko říct, jestli přijde další 6ix9ine, protože u něj jsem od samého začátku viděl, že má velmi jedinečný projev, který na scéně neměl absolutně žádnou obdobu. Nebyl s ničím srovnatelný, a ať už ho někdo měl rád, nebo ho nenáviděl, tu originalitu musel uznat úplně každý. Ale myslím si, že i Fleego má velký potenciál, také má svůj jedinečný projev, a hlavně obrovský drive, což je pro interpreta klíčové.
Kromě New Yorku pravidelně cestuješ i do Vietnamu za svou rodinou, za kterou jsi byl i začátkem letošního roku. Jaké to je, létat za nimi přes půlku světa?
Časově je to velmi podobné, jako když někdo jede z Prahy za babičkou do Košic a chytí zácpu na hranicích. (smích) Cesta tam mi trvá 16 hodin. Rozdíl je ale v tom, že si s nimi neumím plnohodnotně popovídat, protože neumím vietnamsky. Přesto je to však nepopsatelný pocit vždy, když se s nimi můžu setkat a trávit s nimi čas. Kouzlo je i v tom, že jsem svou babičku společně s ostatními členy rodiny ve Vietnamu objevil teprve před sedmi lety.
Proč až tak pozdě?
Jedná se o rodinu z otcovy strany, který s námi nežil. Cestu k této části rodiny jsem musel najít sám. Vždy jsem ji chtěl objevit, ale když jsem byl teenager, tak jsem na to neměl peníze. A v té době stály letenky do Vietnamu cca 90 000 slovenských korun (zhruba 77 000 korun – pozn. red.), což bylo na tu dobu více než ojeté auto. Už když se mi začalo dařit podnikat s Queensem, tak jsem se chodil pravidelně dívat do cestovky, kolik zrovna stojí letenky, ale i tak to pro mě pořád bylo hodně.
Věděl jsi, jak najít svou vietnamskou rodinu, když jsi nežil s tátou a prakticky jsi o ní nic nevěděl?
Dostal jsem na ně kontakt až poté, co mi otec zemřel ve Švédsku, kde žil s úplně jinou identitou kvůli nějakým průšvihům. Já jako syn, který se měl postarat o jeho ostatky, jsem podle jejich úřadů papírově ani neexistoval. Musel jsem proto podniknout několik komplikovaných kroků, abych vůbec mohl jeho ostatky dostat na Slovensko. A navíc jsem si musel koupit hrob na své jméno, protože na Slovensku nemůžeš pohřbít člověka jiné státní příslušnosti.
Takže můj otec v podstatě leží v mém vlastním hrobě. Chtěl jsem ale mít své povinnosti a závazky jako syn vůči otci splněné i přesto, že se na nás vykašlal. A právě tehdy jsem začal pátrat po své vietnamské rodině, abych jí mohl oznámit, že otec zemřel. Naštěstí se mi to podařilo díky kontaktům z vietnamské komunity, ze které někteří přišli na Slovensko v podobné době a ze stejného města jako můj otec. Je to příběh jako z telenovely.
Jak reagovali, když jsi za nimi poprvé přijel?
Okamžitě mě mezi sebe přijali. Sám jsem přitom nevěděl, co čekat. Poprvé, když jsem se s nimi setkal, bylo to v roce 2016, jsem si řekl, že pokud mě mezi sebe nepřijmou a nebude tam chemie, tak si alespoň udělám dovolenou ve Vietnamu.
A věděli vůbec předtím, než jsi za nimi přijel, že mají někde ve střední Evropě vlastního potomka?
To ano. Celkově jsou rodina a vztahy pro Vietnamce důležité a já jsem navíc prvorozený syn jejich nejstaršího syna, což je pro ně o to významnější. Věděli o tom celý život, jenže stejně jako otec nebyl s námi, tak moc neudržoval kontakt ani se svou rodinou ve Vietnamu. Byli proto rádi, že jsem je našel, a vždy mají obrovskou radost, když je přijedu navštívit.
Jak tam spolu s rodinou trávíte čas?
Vždy je to jedna velká oslava, o víkendu mě brali na různé výlety po vietnamském vnitrozemí, na loď a trávili jsme spolu všechen volný čas. Ale vzhledem k tomu, že jsou nesmírně pracovití, jsem je přes týden nezatěžoval a vždy jsem odjel na ostrovy, kde jsem si užil klasickou dovolenou buď s přítelkyní, nebo kamarády, a vrátil se za nimi do Saigonu až ten další víkend.
Co pro tebe znamená Vietnam?
Přestože tam mám rodinu, nemůžu o něm říct, že je to můj druhý domov, protože jsem tam byl zatím jen 6krát v životě. Mnohem větší zázemí mám například v New Yorku. Jsem však velmi rád, že tam mám svou rodinu, která mi je už nyní skutečně blízká, a celkově miluji tu zemi, její kulturu, jídlo a lidi. A jsem rád, že je součástí mého života a možná bude mít ještě nějaký vliv na můj příští život.
Uměl by sis tam představit žít? Že by ses tam na stará kolena přestěhoval za svou rodinou?
Byla to jistou dobu moje představa, že jednoho dne prodám všechny majetky, které jsem za život nashromáždil, a odstěhuji se dožít někam do přímořské části Vietnamu. A pořád ta představa platí, jen už si nejsem úplně jistý, jestli to bude Asie. Je to pro mě jiná mentalita a nevím, jestli bych si na ni uměl zvyknout. Sice tam mám polovinu rodiny, ale já jsem Evropan.
Yzomandias, Nik Tendo či TK27. Který český rapper má nejlepší módní vkus?
26. února 2024 16:00
A asi se na stará kolena vidím spíše někde v Itálii, kde budu mít malou kavárnu se třemi stoly a budu otravovat hosty se svými příběhy o tom, jak jsem kdysi vydával tracky největším rapovým jménům na světě.
Jaké vlastně bylo vyrůstat se svými vietnamskými kořeny v Martině v 90. letech?
Tuto otázku dostávám během svého života často, protože každý automaticky očekává, že to muselo být něco strašného, plného rasismu a diskriminace. Ale mně se na sídlišti žilo úplně stejně jako mému kamarádovi, který byl Rom, nebo dalšímu kamarádovi, který měl nadváhu. V dětství můžeš být terčem šikany za cokoli, v čem se odlišuješ od „normálu“. A stejně jsem šikanoval i já spolužáky, kteří byli jiní.
Já jsem to sice schytával, ale nikdy jsem to nebral jako rasismus, ale jen jako dětskou šikanu, která se děje běžně. Pamatuji si dokonce, jak mezi kámoši přišla do módy skinhead kultura a já jsem byl smutný, že do ní nemohu patřit také, a to jen proto, že jsem žlutý. (smích) Přestože mně se nelíbila jejich filozofie, ale líbilo se mi, že přišlo něco, co má svou vlastní kulturu a módu.
„Žlutý skinhead“ je silný paradox.
Mně se zkrátka líbily ty bombery a ani jsem se nezamýšlel nad tím, že to s sebou nese i rasismus. Ale jak říkám, já jsem ta 90. léta v Martině přežil bez nějaké újmy a střetu s rasismem. Byl jsem šikanovaný, ale ne kvůli nenávisti vůči Asiatům. Děti si zkrátka vždy něco najdou. Stejně jako jsem i já šikanoval své kamarády.
V rodném Martině sis nedávno koupil apartmán. Jaké s ním máš plány? Je to investiční byt, nebo sis ho koupil pro sebe k pobytu, když tam zrovna jsi?
Vtipné je, že všechny své nákupy nemovitostí činím spíš pocitově a spontánně. I když by se to asi nemělo, ale zatím mi to vychází. Čistou náhodou jsem se při jedné debatě dostal k tomu, že jeden známý koupil byt v Priekopu, což je sídliště v Martině, kde jsem vyrůstal. A zaujalo mě, že to bude takový lepší komplex i s vlastní restaurací, kavárnou a staví ho rovnou u školy, do které jsem chodil.
Jen tak z legrace jsem řekl, že kdybych to věděl, tak si tam koupím byt i já. A on se mě ani nezeptal, jestli to myslím vážně, jen najednou vytáhl telefon a zavolal realiťákovi, jestli tam je ještě něco volného, a on na to, že se mu akorát jeden uvolnil. Tak jsem rovnou poslal zálohu, ačkoli půlhodinu předtím jsem ještě ani nevěděl, že tam chci nějaký byt.
Také v něm plánuješ interiér za 250 000 eur (téměř 6 milionů korun – pozn. red.) jako ve svém aktuálním mezonetu v Bratislavě?
Už asi nebudu tolik bláznit, i z toho důvodu, že tam budou chodit i cizí lidé, ale určitě to bude také velmi pěkný a originální interiér. Ale vtipné je, že jen interiér v bratislavském bytě byl dražší než celý byt v novostavbě v Martině.
Máš už pět nemovitostí, pokud se nemýlím. Co s nimi tedy plánuješ?
Ano, tahle je pátá. Plánuji spustit projekt Love Them Places, v jehož rámci budu lidem nabízet možnost pronajmout si mé nemovitosti, ve kterých i já sám žiji. Konkrétně tento martinský byt budu cílit na sportovce, kteří tam jezdí lyžovat, jezdit na kole či na turistiku. Takže tomu přizpůsobím i samotný interiér. A jelikož se do Martina rád vracím, bude občas sloužit i mně.
Na Instagramu to vypadá tak, že ti vychází všechno, do čeho se pustíš. Máš v životě i nějaká selhání, o kterých na sociálních sítích nemluvíš?
Sociální sítě považuji za výkladní skříň. Je to jako prodejna, ve které nabízíš sebe, svou práci, tvorbu a v podstatě mínění o sobě samém. Kdybys prodával boty, také nedáš do výkladu ty nejošklivější, které tam máš, že? Zároveň je třeba si uvědomit zodpovědnost za dosah, který člověk má. Měl by se snažit sdílet co nejinspirativnější obsah.
To, že na oslavě piješ a sdílíš to, tak to není známka toho, že jsi real, ale posíláš do světa propustku dětem a mládeži, která tě sleduje. Proto se snažím zacházet se svým dosahem zodpovědně a sdílet hlavně pozitivní obsah, kde prezentuji své úspěchy, a ne selhání.
Na závěr mi nedá nezeptat se, jak vnímáš novou skladbu Lowkey, ve které se Porsche Boy tak trochu obul do tvého vydavatelství a naznačil, že tvoji interpreti s tebou mohli mít podepsané nevýhodné smlouvy. Cituji: „Som rád, že som nepodpísal F*CK THEM, môj cash by bol v novom Yakshovom aute.“
S Porshe Boyem nemám osobně žádný problém. Byl jsem jeden z prvních lidí s dosahem, kteří ho podporovali už od jeho tracků na Soundcloudu. Také jsem mu vydal track na svém YouTube, abych mu pomohl dostat jeho tvorbu mezi lidi. Hrál na tour, kterou jsme organizovali, a také jsem ho pozval do videa F*CK THEM & friends. Veřejně jsem se ho zastával, když ho dissovali, aniž bychom spolu měli nějaký pracovní vztah.
Před třemi lety jsem mu dal nabídku vydávat pod F*CK THEM, kterou nepřijal. Od té doby jsme se několikrát viděli a vždy se ke mně choval přátelsky. Na důvod, proč mě a moje auto zmiňuje v tracku, se musíš zeptat jeho. Já zůstávám jeho fanouškem a přeji mu, ať se mu daří.
