Tvůrci slavné hry a seriálu Chernobyl se spojili, aby natočili nejlepší seriál podle hry na světě. Je však The Last of Us ještě víc?
The Last of Us je jednou z nejúspěšnějších a nejkvalitnějších her s ještě lepším pokračováním. Její tvůrce Neil Druckmann a Craig Mazin, autor minisérie Chernobyl, spojili síly, aby ji adaptovali do seriálové podoby. Z velké části se jim to podařilo, ale občas si vylámali zuby a moc to nefungovalo. Sem tam změnili některé detaily, znění dialogů či chování postav, ale obecně se pevně drželi herního příběhu.
Ten se zaměřil na Joela, který 20 let po vypuknutí apokalypsy žije v karanténní zóně v Bostonu. Joel chce jet za svým bratrem Tommym, který žije na opačné straně USA, a potřebuje auto.
Pokud ho chce získat, musí pomoci Marlene, lídryni odboje s názvem Fireflies, která potřebuje převézt teenagerku Ellie z karanténní zóny. Joel souhlasí, ale věci se pokazí a on si s dívkou začne budovat pevný vztah, zatímco celý rok putují Amerikou a Ellie poznává nástrahy světa mimo karanténní zónu.
Svět mohl působit nebezpečněji
Ve světě The Last of Us jsou agresivní lovci, kanibalové a v první řadě infikovaní. Nejsou to žádní zombíci. Jsou agresivní, rychlí a jejich cílem je infikovat další lidi, respektive je roztrhat na kusy. Stačí jedno kousnutí a po několika hodinách se člověk začne měnit na jednoho z nich.
Bezpečí nemají lidé zaručeno ani v karanténních zónách, které někdy ovládají fašistické vládní složky, agresivní vojáci či překupníci. Svět The Last of Us je plný nebezpečí na každém kroku, což se však tvůrcům seriálu nepodařilo dostatečně dobře zachytit.
Proč vůbec lidé žijí v karanténních zónách? Od šesté části až do konce série neviděly hlavní postavy ani jednoho infikovaného. Tento svět nepůsobí příliš nebezpečně a Joel s Ellie nepotkávají tolik nástrah, což z hlediska postapokalyptického světa příliš nefunguje.
Povedené akční scény a nádherný design postapokalyptického světa
Tvůrci se více zaměřili na dramatické prvky příběhu. V první sérii je sice několik akčních scén, ale nejsou to střety s infikovanými. Postapokalyptický svět by jich měl být přitom plný stejně jako ve hrách a měli by představovat neustálé nebezpečí.
Samotné akční scény ale byly nadprůměrné. V páté epizodě byla navíc jedna úžasná sekvence, kdy vojáky přepadly hordy infikovaných a pomalu je trhaly na kusy. Tvůrcům se podařilo zobrazit infikované s dokonalým vzhledem. Kaskadérům nasadili masky a kostýmy tak, aby to vypadalo věrohodně, a na počítačové triky se spoléhali co možná nejméně. Seriál díky tomu stále působí tak, že se „drží při zemi“.
Rozpočet seriálu v hodnotě více než 100 milionů dolarů se odrazil na velmi kvalitním vizuálním zpracování, ať už šlo o obrovské exteriéry, či detailně zpracované zaprášené interiéry obrostlé trávou a houbami Cordyceps. Tvůrcům se z hlediska atmosféry a vzhledu podařilo vytvořit úžasný a věrohodný postapokalyptický svět.
Skvělý výběr herců a dokonalá 3. epizoda
Otázkou bylo, jak zvládnou obsadit hlavní role. Pro Joela vybrali Pedra Pascala a pro Ellie neověřenou, ale talentovanou Bellu Ramsey. Pedro Pascal je nesmírně sympatický muž, ale jeho herecký rejstřík je omezený a chvíli to bylo cítit. Joelovy emoce občas podává úžasně, ale někdy jsme měli pocit, že to lépe zvládl herec, který postavu ztvárnil ve hrách. V konečném důsledku však podal dostačující výkon a několik scén se mu opravdu povedlo (jako například dialogy s Tommym).
Mnohem lépe na tom byla Bella Ramsey, která předvedla soustředěnější výkon a Ellie zahrála famózně. Tvůrci výborně obsadili i vedlejší postavy jako Tommyho, kanibala Davida či Tess, ale třešničkou na dortu byli herci Nick Offerman (Parks and Recreation) a Murray Bartlett (White Lotus) jako Bill a Frank.
Zahráli si v úžasné třetí epizodě, která je zdaleka nejlepší z celé série. Škoda, že se tvůrcům již nepodařilo zreplikovat její kvalitu, údernost, emoční rozsah a napětí v jiných dílech. Zčásti to tak ale vnímáme i proto, že herní příběh známe slovo od slova, takže je přirozené, že se nám víc líbilo něco originálního a nového, co nás v ději překvapilo a připoutalo k židlím.
První série místy působila uspěchaně, a to zejména ve finálních epizodách. Stejně jako z většiny seriálu i z nich tvůrci vyhodili několik akčních scén a střetů s infikovanými. Zároveň však vyhodili i několik dialogů a tišších momentů z her, kdy se vztah Joela a Ellie prohluboval. Některé epizody tak vypadají, jako by v nich šlo jen o to, aby se postavy co nejdříve dostaly od jednoho příběhového bodu k druhému.
Nevyvážené tempo některých epizod
Neměli čas se zastavit, popovídat si a nechat vztah dozrávat (jedním takovým pěkným momentem bylo v poslední epizodě to, když se Joel svěřil Ellie se svým zraněním). Seriálu by jich prospělo víc. I z toho důvodu se tvůrcům nepodařilo mezi hlavními postavami vytvořit tak dobrý a komplexní vztah.
Zatímco některé příběhové linie byly uspěchané, jiné se až příliš táhly. Události v Kansas City by se vešly do jedné delší epizody. Postavy Kathleen a Perryho byly originální a ve hrách se nenacházely, ale vůbec nás nezaujaly a zbytečně natahovaly děj, který se mohl raději věnovat Ellie a Joelovi. Nejsme proti vytvoření zcela nových postav a dějových linií, právě naopak, ale tady se to vůbec nepodařilo.
Pedro Pascal mění pravidla maskulinity aneb Proč ho všichni tak milují?
9. března 2023 v 11:00
Nefungovala ani flashbacková epizoda, která se táhla až příliš dlouho a nedokázala diváky zaujmout tak, jak si to tvůrci představovali. Měla být výrazně kratší a tvůrci raději mohli natočit sekvenci, ve které David spolupracuje s Ellie proti několika infikovaným.
Tvůrci něco ze hry adaptovali úspěšně, něco se nezdařilo a stejně tak pochodili i se změnami oproti hrám, některé vyšly a jiné zase ne. Celkový dojem je ovšem velmi pozitivní, a to díky atmosféře a skvělému příběhu, který nabízel řadu emotivních momentů.
Seriál nabízí dospělý depresivní příběh se super postavami
The Last of Us pokračuje ve šlépějích hry a nabízí čerstvý pohled na postapokalyptický žánr s přesahem a postavami, jejichž osobnosti jsou velmi komplikované a v závislosti na jejich činech na ně divák změní názor v rámci série hned několikrát.
Příběh je plný překvapení, nečekaných úmrtí, depresivních, ale autenticky působících vyvrcholení dějových linií a povedených akčních scén. Tvůrcům se podařilo vytvořit dokonalý vzhled strašidelných infikovaných v čele s clickery, jejichž zmutovaná těla a zvuky, které vydávají, dodávají atmosféře na hrůzostrašnosti. Seriál provázela i dobrá hudba posilující emotivní momenty, ale ve hrách byla využita lépe a byla údernější.
Bella Ramsey z The Last of Us bojovala s mentální anorexií, teď šíří osvětu
6. března 2023 v 6:00
Tvůrci zřejmě neměli šanci plnohodnotně adaptovat kvalitu hry. Při změně média z aktivního na pasivní se setkali s nepřekonatelnými překážkami, které se snažili vyvážit vytvořením jiných kvalitních aspektů seriálu. Bylo cítit, že chtějí zůstat věrni předloze a smysluplně ji rozšířit, což se jim podařilo téměř na jedničku.
The Last of Us je jednou z nejlepších her na světě z důvodů, které se při přenosu do televizního formátu ztrácejí, ale seriál je i tak úžasný. První sérii ovšem uškodily nevyvážené epizody, jejichž tempo tvůrci nenastavili správně.
Působí tak uspěchaně tehdy, když se má zpomalit, a naopak příliš pomalu tehdy, kdy by měla odsýpat rychleji. S přivřením obou očí dostává první série osm bodů z deseti s tím, že pokud bychom příběh neznali nazpaměť, zřejmě bychom si ho užili víc.
