Mimozemské fosilie mohou podle vědce plout vesmírem, nebo být dokonce pohřbeny hluboko v zemském oceánu nebo pod ledovými příkrovy jako důsledek dopadu asteroidů.
Otázkou, zda jsme ve vesmíru sami, se lidstvo a věda zabývají dlouhodobě. Nová vědecká práce publikovaná v časopise International Journal of Astrobiology si však klade otázku, zda jsme sami i na Zemi. Autor studie Tomonori Totani tvrdí, že hluboko v oceánu nebo pod ledem by se mohly skrývat fosilie mimozemšťanů ve vesmírném prachu.
Vědec oživil mezi odborníky nepříliš populární teorii
Totani je profesorem astronomie na tokijské univerzitě a ve své studii píše o možnosti, že mimozemské fosilie submikronových rozměrů nebo minerály mohou plout vesmírem, nebo být dokonce pohřbeny hluboko v oceánu nebo pod ledovými příkrovy jako důsledek dopadu asteroidů. Podle Totaniho hrubých odhadů může na Zemi každý rok dopadnout až sto tisíc těchto zrnek. Kdybychom podle něj vynalezli způsob, jak tyto částice na Zemi najít, mohlo by to pomoci identifikovat znaky mimozemského života a zcela změnit naše chápání života ve vesmíru.
„Přemýšlel jsem, jestli existuje jiný přístup pro lepší odběr vzorků biologických materiálů nacházejících se mimo sluneční soustavu, a pak jsem dostal tento nápad. Je to přímější než dálková astronomická pozorování, protože zrnka mohou obsahovat fosilie mikrobů, které se dálkovými pozorováními nikdy nezískají,“ vysvětlil profesor.
Vědec navázal na myšlenku panspermie. Podle této hypotézy vznikl život na Zemi tak, že ho z vesmíru přinesly mikroorganismy, které putovaly kosmickým prostorem a v příznivých podmínkách se uchytily. Tato teorie ale není mezi vědci podle Totaniho příliš populární. Domnívají se totiž, že mimozemský biomateriál by nemohl přežít radiaci v otevřeném vesmíru ani teplo při vstupu do zemské atmosféry.
Podle Totaniho však nejde o zkoumání života mimozemšťanů, ale jejich případné existence jako takové. Ve studii navrhuje dvě možnosti, jak by se drobné částice daly identifikovat. Tou první je sběr prachu ve vesmíru předtím, než se dostane na Zemi. Druhou je průzkum míst na Zemi, kde by se tyto částice mohly zachovat, například v antarktickém ledu nebo pod mořským dnem. Jak ale dodává, v současné době jde pouze o teorii a je třeba, aby proběhla širší diskuze mezi odborníky v oboru, zda má vůbec cenu se takovou myšlenkou zabývat.
