Nina Schwarzová nikdy ani nesnila o tom, že by se odstěhovala do zahraničí. Pak ale propadla muzikálu, a protože Česko ve studiu tohoto oboru nenabízí tolik možností, rozhodla se zkusit štěstí ve Spojených státech.
A vyšlo to. Byla přijata na AMDA College v New Yorku, kde nyní studuje. Refresheru se svěřila s tím, jaký je život za velkou louží, jaké největší rozdíly vidí mezi mentalitou a školským systémem v USA, ale také s tím, jaké jsou její plány do budoucna.
Jak dlouho žiješ v USA a kde konkrétně?
Od října 2022 žiju v New Yorku, ve školním campusu přímo na Manhattanu, takže to mám všude kousek.
V Americe je umění více podporované a je tu samozřejmě i více příležitostí a možností.
Proč sis k životu vybrala právě New York?Pocházím z malého města a musím přiznat, že už jen stěhování do Prahy, kde jsem studovala Pražskou konzervatoř, pro mě bylo náročné. Měla jsem problémy zorientovat se i v metru a představa toho, že bych se odstěhovala do Ameriky, pro mě byla úplně scestná. Nejprve jsem tedy plánovala studovat vysokou školu v Česku, ale poté, co se můj přítel dostal na školu Berklee College of Music v Bostonu, jsem také začala pokukovat po studiu v zahraničí.
Řekla bych, že mě k mému rozhodnutí namotivovalo zejména prostředí, do kterého jsem měla možnost nahlédnout a ve kterém se můj přítel každý den pohyboval. Navíc jsem začala pociťovat jakousi frustraci z vlastního studia v Praze. V páťáku jsme totiž začali dělat muzikál, který mě opravdu baví a naplňuje, ale odhodlání a přístup ostatních k práci/studiu byl velmi neprofesionální. Hlavně v Česku v podstatě neexistuje možnost, kde muzikál studovat na profesionální úrovni.
V Americe je umění více podporované a je tu samozřejmě i více příležitostí a možností. Newyorská Broadway, proslulá svou divadelní scénou, má jméno po celém světě. Proto jsem se rozhodla, že se zkusím přihlásit ke studiu právě tady. Šla jsem do toho, i když moje angličtina nebyla na bůhvíjakém levelu. Na AMDA College (The American Musical and Dramatic Academy), kde studuji, se hlásilo přibližně 8 000 lidí, brali jen zlomek z nich, ale zvládla jsem to. Vzali mě a já odjela do USA, aniž bych to vůbec někdy plánovala.
Jak na takhle velký krok reagovala tvoje rodina?Moje rodina je velmi podporující. Podporovala mě v každém kroku, který jsem kdy chtěla udělat, takže mi i v tomto fandila a na srdce mi kladla, ať využiji této příležitosti a prostě to zkusím. Ale když jsem pak na AMDA College odjela, tak hlavně moje mamka byla trochu smutná. Smutná z toho, že budu tak daleko a sama. Ale často si s rodinou voláme, popisuju jim, jak to tady vypadá, jak tady ten svět funguje… Ale byla to velká výzva, už třeba jenom proto, že jsem před cestou do USA nikdy sama letadlem neletěla a v podstatě jsme ani jindy běžně letadlem necestovali.
Jak probíhalo přijímací řízení?Bylo to velmi náročné. Moje škola je v New Yorku a v Los Angeles a přijímací řízení probíhá tak, že kvůli mezinárodním studentům jezdí zástupci zkušební komise po Evropě a pořádají přijímačky ve velkých městech. Vybrala jsem si tedy, že je budu skládat v Berlíně, jenže pak přišel covid a žádná evropská kola se nekonala. Přijímačky se nakonec konaly přes Zoom.
Zároveň jsem si totiž uvědomovala, jak moc jsou školy v USA drahé. Je to ohromný rozdíl oproti Česku.
Komisi jsem se musela uvést, zazpívat dvě muzikálové písně, prezentovala jsem monolog v angličtině a pak následoval taneční workshop, kdy jsem kvůli časovému posunu tančila v pět ráno doma ve svém pokoji. Bylo to zvláštní, virtuálně takhle vyjádřit emoce, pocity, energii a přesvědčit komisi, kterou ani pořádně nevidíte, že zrovna já jsem ten vhodný uchazeč.
Musím říct, že nejnáročnější na tom všem ale nebylo samotné výběrové řízení, nýbrž zpracování všech potřebných dokumentů. Musela jsem mít anglický certifikát, psala jsem asi deset esejí, přikládala doporučení od svých profesorů v Česku, dokládala lékařskou prohlídku, a to vše v anglickém jazyce. Později mě samozřejmě také čekalo vyplňování a zařizování studentského víza na ambasádě a zařizování letenek.
Získala jsi nějaké stipendium, nebo vše financuješ „z vlastní kapsy“?
Musím říct, že doteď vzpomínám na ten okamžik, kdy mi přišel e-mail s tím, že mě přijali. Zároveň jsem si totiž uvědomovala, jak moc jsou školy v USA drahé. Je to ohromný rozdíl oproti Česku. Naštěstí jsem na základě přijímacích zkoušek obdržela i nejvyšší možné stipendium, což je pro mě i nadále obrovskou motivací. Kdybych ho nedostala, tak tu nejspíš ani nejsem.
Co se dočteš po odemknutí?
- Kolik stojí ubytování v New Yorku.
- Co všechno se dá ze stipendia pokrýt a za jaké prohřešky se dá o stipendium přijít.
- Jaký je největší rozdíl mezi New Yorkem a Českem.
- Zda se Nina cítí v USA bezpečně.
- Jakou má pro tebe radu, jestli toužíš po studiu v USA.
