Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nina Schwarzová nikdy ani nesnila o tom, že by se odstěhovala do zahraničí. Pak ale propadla muzikálu, a protože Česko ve studiu tohoto oboru nenabízí tolik možností, rozhodla se zkusit štěstí ve Spojených státech.
A vyšlo to. Byla přijata na AMDA College v New Yorku, kde nyní studuje. Refresheru se svěřila s tím, jaký je život za velkou louží, jaké největší rozdíly vidí mezi mentalitou a školským systémem v USA, ale také s tím, jaké jsou její plány do budoucna.
Od října 2022 žiju v New Yorku, ve školním campusu přímo na Manhattanu, takže to mám všude kousek.
V Americe je umění více podporované a je tu samozřejmě i více příležitostí a možností.
Proč sis k životu vybrala právě New York?Pocházím z malého města a musím přiznat, že už jen stěhování do Prahy, kde jsem studovala Pražskou konzervatoř, pro mě bylo náročné. Měla jsem problémy zorientovat se i v metru a představa toho, že bych se odstěhovala do Ameriky, pro mě byla úplně scestná. Nejprve jsem tedy plánovala studovat vysokou školu v Česku, ale poté, co se můj přítel dostal na školu Berklee College of Music v Bostonu, jsem také začala pokukovat po studiu v zahraničí.
Řekla bych, že mě k mému rozhodnutí namotivovalo zejména prostředí, do kterého jsem měla možnost nahlédnout a ve kterém se můj přítel každý den pohyboval. Navíc jsem začala pociťovat jakousi frustraci z vlastního studia v Praze. V páťáku jsme totiž začali dělat muzikál, který mě opravdu baví a naplňuje, ale odhodlání a přístup ostatních k práci/studiu byl velmi neprofesionální. Hlavně v Česku v podstatě neexistuje možnost, kde muzikál studovat na profesionální úrovni.
V Americe je umění více podporované a je tu samozřejmě i více příležitostí a možností. Newyorská Broadway, proslulá svou divadelní scénou, má jméno po celém světě. Proto jsem se rozhodla, že se zkusím přihlásit ke studiu právě tady. Šla jsem do toho, i když moje angličtina nebyla na bůhvíjakém levelu. Na AMDA College (The American Musical and Dramatic Academy), kde studuji, se hlásilo přibližně 8 000 lidí, brali jen zlomek z nich, ale zvládla jsem to. Vzali mě a já odjela do USA, aniž bych to vůbec někdy plánovala.
Zdroj: se souhlasem Niny Schwarzové
Jak na takhle velký krok reagovala tvoje rodina?Moje rodina je velmi podporující. Podporovala mě v každém kroku, který jsem kdy chtěla udělat, takže mi i v tomto fandila a na srdce mi kladla, ať využiji této příležitosti a prostě to zkusím. Ale když jsem pak na AMDA College odjela, tak hlavně moje mamka byla trochu smutná. Smutná z toho, že budu tak daleko a sama. Ale často si s rodinou voláme, popisuju jim, jak to tady vypadá, jak tady ten svět funguje… Ale byla to velká výzva, už třeba jenom proto, že jsem před cestou do USA nikdy sama letadlem neletěla a v podstatě jsme ani jindy běžně letadlem necestovali.
Jak probíhalo přijímací řízení?Bylo to velmi náročné. Moje škola je v New Yorku a v Los Angeles a přijímací řízení probíhá tak, že kvůli mezinárodním studentům jezdí zástupci zkušební komise po Evropě a pořádají přijímačky ve velkých městech. Vybrala jsem si tedy, že je budu skládat v Berlíně, jenže pak přišel covid a žádná evropská kola se nekonala. Přijímačky se nakonec konaly přes Zoom.
Zároveň jsem si totiž uvědomovala, jak moc jsou školy v USA drahé. Je to ohromný rozdíl oproti Česku.
Komisi jsem se musela uvést, zazpívat dvě muzikálové písně, prezentovala jsem monolog v angličtině a pak následoval taneční workshop, kdy jsem kvůli časovému posunu tančila v pět ráno doma ve svém pokoji. Bylo to zvláštní, virtuálně takhle vyjádřit emoce, pocity, energii a přesvědčit komisi, kterou ani pořádně nevidíte, že zrovna já jsem ten vhodný uchazeč.
Musím říct, že nejnáročnější na tom všem ale nebylo samotné výběrové řízení, nýbrž zpracování všech potřebných dokumentů. Musela jsem mít anglický certifikát, psala jsem asi deset esejí, přikládala doporučení od svých profesorů v Česku, dokládala lékařskou prohlídku, a to vše v anglickém jazyce. Později mě samozřejmě také čekalo vyplňování a zařizování studentského víza na ambasádě a zařizování letenek.
Získala jsi nějaké stipendium, nebo vše financuješ „z vlastní kapsy“?
Musím říct, že doteď vzpomínám na ten okamžik, kdy mi přišel e-mail s tím, že mě přijali. Zároveň jsem si totiž uvědomovala, jak moc jsou školy v USA drahé. Je to ohromný rozdíl oproti Česku. Naštěstí jsem na základě přijímacích zkoušek obdržela i nejvyšší možné stipendium, což je pro mě i nadále obrovskou motivací. Kdybych ho nedostala, tak tu nejspíš ani nejsem.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dočteš po odemknutí?
Kolik stojí ubytování v New Yorku.
Co všechno se dá ze stipendia pokrýt a za jaké prohřešky se dá o stipendium přijít.
Jaký je největší rozdíl mezi New Yorkem a Českem.
Zda se Nina cítí v USA bezpečně.
Jakou má pro tebe radu, jestli toužíš po studiu v USA.
Ačkoli nájemné za kolej neplatíš, máš nějakou představu, kolik ubytování stojí?
Záleží na tom, v jaké části New Yorku chcete bydlet, ale cena začíná na zhruba 3 000 dolarů (65 tisíc korun).
Zdroj: se souhlasem Niny Schwarzové
Pokryje ti stipendium také výdaje na jídlo, dopravu a další?Jídlo máme hrazené v rámci školného. Každá univerzita má obrovské kantýny jako z High School Musical, svým studentům nabízí výběr z vegetariánských, veganských jídel, dezerty, saláty… vše, na co si jen vzpomenete. Ale u nás ve škole tomu tak není. Vzhledem k tomu, že sídlíme na Manhattanu, kde je velmi málo prostoru, tak máme jen malinký bufet plný mraženého jídla. V Americe se celkově funguje hlavně na instantních a mražených jídlech, s čímž hodně zápasím, protože jsem vegetarián a na zdravé jídlo kladu velký důraz. Ale ano, vystačím si s tím a je to lepší než mít další extra vysoké finanční náklady. Jídlo je tady totiž neuvěřitelně drahé.
Odpovídají těmto vysokým cenám i platy místních?
Těžko říct. Pohybuji se mezi lidmi z celého světa a nechápu, kde na to berou peníze ti, kteří nedostali stipendium. Možná to bude tou místní mentalitou. Rodiče celý život šetří na to, aby jejich děti mohly jít na univerzitu. U nás se to tolik neřeší, ale v Americe jsou tím až úplně posedlí. Když jsem se stěhovala na kolej, viděla jsem, jak další studenty doprovází celá rodina, včetně tet, strýčků a snad i domácích mazlíčků. Je to pro ně velká věc.
A pokud na to někdo nemá finance, může si vzít půjčky. Ty tu získáte snadno a nejsou až tak nevýhodné oproti našim poměrům v Česku.
Nemáme dovolené žádné absence. Za absenci se totiž strhávají body, známka jde dolů a snadno můžete přijít o stipendium.
Jaký vidíš největší rozdíl mezi českým a americkým školským systémem?
Je toho spousta, od jiného systému známkování a maturit až po přístup vyučujících. Například já, abych si udržela stipendium, tak se opravdu musím hodně snažit a mít vynikající výsledky. Když jsem svým spolužákům například vyprávěla, jak vypadá maturita u nás, tak na mě nevěřícně koukali. Chybí jim prostě nějaký základní přehled, ale zase ví jiné věci, co my ne.
Co pak také vnímám jako velký rozdíl, tak je to přísnost a pravidla na mojí škole. Nemáme dovolené žádné absence. Během jedné hodiny jsem si například rozsekla ret, musela jsem na šití, ale ve škole by mi to omluveno nebylo, takže jsem to musela řešit až po výuce. Za absenci se totiž strhávají body, známka jde dolů a snadno můžete přijít o stipendium. Také například musíte být ve třídě nejlépe 30 minut před začátkem hodiny. Pokud se zpozdíte pouze o minutu nebo jdete přímo na čas výuky, z hodiny budete vyhozeni a zase se vám sníží známka.
U studia ještě zůstanu. Je tamní studentský život opravdu takový, jak nám jej vykreslují filmy? Chodíte na party do frat housů, dělíte se do univerzitních klubů a tak dále?Přiznám se, že nevím. Buď už jsem moc stará a nepohybuji se v těchto kruzích, kde se pořád jenom paří, nebo to tak není. Ale taky jsem si to představovala tak, že budu po večerech chodit po kolejích s červenými kelímky v ruce a všichni se tu budou bavit. Ale není to tak. Máme hezké studentské akce, na kterých se scházíme, společně koukáme na filmy, chodíme na pikniky do parku… ale není to v tom stylu, jak to známe z filmů.
Studentům zde je tak 18 až 20 let a ještě nemohou pít alkohol. Mně je sice už 21, jako jedna z mála nejsem pod zákonem, ale party se velkým obloukem vyhýbám, abych z toho neměla postih a zase – nebyla mi snížena známka a já nepřišla o stipendium, víza a nebyla mi Amerika navždy zapovězena.
Samozřejmě, jsou tu místa, kterým je lepší se vyhýbat, která nejsou bezpečná, ale v centru New Yorku se cítím bezpečně. Na každém rohu je policie.
Jaké největší rozdíly vnímáš mezi českou a americkou mentalitou?
New York je jiný než zbytek Ameriky, jsou tu velmi aktivní lidé, pracují, sportují… jsou nám hodně podobní. Ale rozdíl vidím v tom, že jsou velmi přátelští a komunikativní. Když jdu po ulici, zastaví mě náhodně třeba pět lidí, kteří mi pochválí outfit, make-up, celkový vzhled nebo cokoli jiného. A když jdu třeba jen na kafe, tak se zakecám s personálem, pochválíme si něco atd. To z Česka neznám. U nás fungujeme spíše individuálně, tady je to více osobní.
Zdroj: se souhlasem Niny Schwarzové
Co ti v Americe nejvíce chybí ze života v Česku?Když pominu rodinu, kamarády a moji border kolii, tak jsou to asi ceny a levné potraviny. Také mi chybí domácí pračka, protože tady máme jenom prádelny venku. Příroda, památky, evropský vibe a hodně teda pitná voda. Jo, a taky můj pokoj a můj klid. Na campusu máme se spolubydlící palandu, k dispozici jen jeden miniaturní stolek, je to hrozně malý prostor, ani cestovní kufr se mi tam nevejde.
Cítíš se v New Yorku bezpečně? Ať už kvůli benevolentnějšímu přístupu ke zbraním, či dalším…
Sama to nechápu, ale cítím se tu bezpečněji než v Česku. Předtím, než jsem odjela do New Yorku, tak jsem začala chodit na kurzy sebeobrany a lidé mi říkali, že se mi to v Americe bude hodit. Byla jsem z toho hodně vystresovaná a nejprve jsem se i bála jít v noci ze školy na kolej. Samozřejmě jsou tu místa, kterým je lepší se vyhýbat, která nejsou bezpečná, ale v centru New Yorku se cítím bezpečně. Na každém rohu je policie a nikdy jsem nezažila pocit, že bych se cítila špatně, že by na mě někdo něco pokřikoval nebo tak něco.
Bezpečně se cítím i ve škole. Máme tam přísnou ochranku, nikdo se tam se zakázaným předmětem nedostane a nikdo se nedostane ani na kolej. Plus můžeme využívat školní policii, která nás v případě potřeby doprovodí ze školy domů.
Jaké jsou tvoje další plány? Budeš se chtít vrátit do Česka?Někdy se určitě budu chtít vrátit, přece jenom tam mám rodinu a vše, co miluji. Ale pracovat bych zatím chtěla zde. Chci tu dělat konkurzy, chodit na castingy, využít to, co jsem se naučila, a využít i New York a to, co nabízí. Teď budu dva roky v New Yorku, pak půjdu na dva roky pokračovat ve studiu do Los Angeles a dál se uvidí.
Když se chce, tak jde všechno, a kdy jindy by to měl člověk zkusit, než když je mladý a nemá závazky.
Co bys poradila dalším českým studentům a studentkám, kteří přemýšlí o životě v USA?
Ať se určitě nebojí a nepodceňují se. Když se chce, tak jde všechno, a kdy jindy by to měl člověk zkusit, než když je mladý a nemá závazky. Je skvělé poznat jinou kulturu, mentalitu, jiné město a moct se zdokonalit v jazyce. Ať už v angličtině, nebo v jakékoli jiném. Jo, a taky ať začnou šetřit, pokud budou chtít do Ameriky.
