Někteří se mu vysmívají, jiní jej obdivují. Řeč je o hobby horsingu, který do Česka začal pronikat především kolem roku 2019. Těší se neuvěřitelnému zájmu.
Hobby horsing do redakce Refresheru přiklusal skrz sociální sítě, na nichž jezdci a jezdkyně sdílí videa z tréninků a závodů. Ale i taková, v nichž radí, jak se o koníka dobře postarat. Tento koníček má základy ve Finsku, kde se stal uznávaným sportem a časem jej třeba uvidíme i na olympiádě. O hobby horsingu jsme si povídali s Lenkou Vincíkovou ze společnosti LarDen, která se zabývá výrobou koníků.
Co je to hobby horsing?
Hobby horsing je koníček, zábava a především sport. Jedná se o aktivitu, ve které hraje hlavní roli koník na tyčce a ke které patří hlavně pohyb, ale i zručnost a fantazie, které jsou nutné k výrobě koníka. Tento trend přišel do Česka v době covidu z Finska, kde vznikl přibližně v roce 2009, a nyní zaznamenává rozmach po celém světě. Ve Finsku je tento sport tak oblíbený, že v době národního šampionátu v soutěžích startuje až 5 tisíc jezdců a jezdkyň.
Co vás k němu přivedlo a jak dlouho se mu již věnujete?Tomuto sportu, a hlavně výrobě koníků, se věnujeme již od roku 2019. Přivedla nás k němu dcera majitelky naší společnosti, Lara. Když kvůli koronavirové pandemii nemohla ke koním, našla si na sociálních sítích hobby horsing. Zaujala ji především výroba a zdobení koně, takže si i ona sama začala šít první koníky. Tehdy jí bylo 10 let, na sociálních sítích se spojila s dalšími nadšenci do hobby horsingu a začala s nimi komunikovat. A protože se jim její koníci líbili, chtěli po ní taky takové. Do výroby vstoupila celá rodina a začala koníky šít. Je o ně velký zájem, stala se z toho práce na celý úvazek, a tak vznikla rodinná firma LarDen. Lara je s koníky stále spjata, ale kvůli škole a dalším koníčkům se už soutěží neúčastní.
Má tento sport nějaká pravidla? Může se hobby horsingu věnovat úplně každý?Hobby horsing je pro každého. Co se pravidel týče, ta si většinou určuje každý sám, neboť se jedná o poměrně novou aktivitu. Základní pravidla, od kterých se odrážíme, jsou pravidla z prostředí živých koní. A někteří se snaží řídit pravidly převzatými z hobby horsingu z Finska. V Česku nově vznikla Česká Hobby Horsing Asociace, která také popisuje pravidla a snaží se podpořit jak kluby, tak jednotlivce.
Máte nějakou představu, kolik lidí se v Česku hobby horsingu věnuje?Náš odhad je, že to jsou desítky tisíc lidí.
Vy jste nakousla téma závodů. Existují závody v hobby horsingu i v Česku?
Ano, závody jsou poslední dobou velice časté a oblíbené. Pořádají se po celém Česku a jedná se o soutěže od malých, komorních až po velké, na kterých startuje více než sto závodnic a závodníků. Tyto soutěže se konají buď venku, nebo v halách. Přestože se jedná o mladý sport, tento rok se konalo již první Mistrovství České republiky v hobby horsingu. Často se stává, že hobby závody pořádají stáje s reálnými koňmi. Hobby horsing totiž velmi často funguje tak, že když dítě jezdí na velkém koni, po tréninku seskočí, vezme si koníka na tyčce a začne znovu plnit úlohy.
Jezdí se zhruba od čtyřech do sedmnácti let.
Zmiňujete děti, ale věnují se hobby horsingu i dospělí?Dospělí ne, ti spíše organizují závody a podporují dětskou komunitu. Jezdí se zhruba od čtyřech let do sedmnácti. Ale samozřejmě například ve Finsku je to jiné. Dívky, které s hobby horsingem před lety začaly, se mu stále věnují, takže i v tomto sportu lze občas vidět 25leté nebo 27leté jezdkyně. V Česku to tak zatím není. Je to mladý sport a věnují se mu mladí.
Jak probíhá příprava na závod? Mají jezdci a jezdkyně vůbec nějakého trenéra či trenérku?Na soutěže se připravuje každý dle svých možností a dle konkrétních soutěží. Ať už třeba nějakým poskakováním s kamarády nebo docházením do kroužků na lehčí soutěže, nebo náročným atletickým tréninkem pod vedením trenéra na vyšší soutěže.
Rozlišují se v hobby horsingu různé disciplíny? Drezura, parkur a další?Ano, disciplíny se odvíjí od typu soutěží. Některé jsou takové designové jako výstava, kde se hodnotí hlavně vzhled koně a jezdce, především pak tedy jejich upravení a korektní předvedení koně. Pak jsou ale i soutěže sportovní, kde jsou hlavními parametry výkon a čas. U některých soutěžních disciplín se pak hodnotí všechny zmíněné parametry dohromady.
Hobby horsing jako takový převzal všechny disciplíny od reálných koní, takže se soutěží v hlavních kategoriích, jako je parkur, drezura, dostih, skok mohutnosti nebo cross country.
Musí mít jezdci*jezdkyně helmu, rajtky či jinou povinnou výbavu?Helmu ne (smích). Ale pokud se účastní výstavy, tak by měli být alespoň trochu sladění se svými koňmi. Kůň má třeba barevnou čabraku a jeho jezdec si vezme barevné triko… Ale žádný předpis na to není, je to spíše o vnitřním pocitu a pohledu.
Jinak hobby horsing jako takový převzal všechny disciplíny od reálných koní, takže se soutěží v hlavních kategoriích, jako je parkur, drezura, dostih, skok mohutnosti nebo cross country. Pak rozlišujeme různé podkategorie jako rozdělení parkuru dle výšky, parkur na styl, drezura volné jízdy nebo disciplíny pro soutěžící s hendikepem. Chceme být přístupní i těm, kteří nemohou třeba vyskákat to, co jiné děti.
Jaký má jezdec*jezdkyně vztah ke svému koni?Pojmenovat vztah je velmi těžké. Řekla bych, že každý vlastník má svého koníka rád. Ať už proto, že jeho výrobou strávil spoustu času, anebo proto, že je součástí poměrně náročné sportovní disciplíny.
Bývá zvykem, že má jeden hobby horsař jednoho koně, nebo vlastní třeba celou stáj?Ti, kteří hobby horsingu propadnou, většinou potřebují celou stáj. Mají třeba určitého koně do určité disciplíny nebo pro radost, ale rozdělují si je a v jedné stáji obvykle bývá pět až šest koní. Taková je naše zkušenost. Pro rodiče to může být náročné, protože koníci potřebují ustájení a musí se pro ně vyrábět stáje, stojany či něco podobného.
Společnost nemá informace a vidí pouze koníka na tyči, na kterém někdo jede. Je to těžké téma a ze zkušenosti víme, že pro hobby horsery není lehké si koníky v kolektivu obhájit.
Hobby horsingu se občas také vysmívá. Proč jej část veřejnosti tolik odmítá?Ano, setkáváme se s tím velice často a myslím, že tyto negace vznikají neznalostí, o co se vlastně v hobby horsingu jedná. Společnost nemá informace a vidí pouze koníka na tyči, na kterém někdo jede. Je to těžké téma a ze zkušenosti víme, že pro hobby horsery není lehké si koníky v kolektivu obhájit. Často se bohužel nesetkávají ani s pochopením u blízkého okolí a u vlastních rodin. Když to ale člověk ustojí, společnost snad jeho zájem pochopí. Jde jen o to, aby posměváčci popadli koníky a pochopili, o čem to je. Ono třeba přeskočit s takovým koněm 136 centimetrů je už pořádný sportovní výkon.
Je pravděpodobné, že každý jezdec nebo jezdkyně si někdy nějakou narážku vyslechl*a a mohlo se stát i to, že slabší osobnosti kvůli tomu s hobby horsingem přestaly.
Nehrozí, že budou děti věnující se hobby horsingu šikanovány?Bohužel, je pravděpodobné, že každý jezdec nebo jezdkyně si někdy nějakou narážku vyslechl*a a mohlo se stát i to, že někdo kvůli tomu s hobby horsingem přestal. Je to opravdu velmi nepříjemné. Známe to i na sociálních sítích, kde nám občas chodí hejty. Takové příspěvky pak raději musím vypnout.
Ať nepokračujeme v nepříjemném, jaké máte nejhezčí vzpomínky na hobby horsing?Nejhezčí okamžiky jsou ty šťastné dětské oči, když někdo dostane nového koně. Spousta dětí koně miluje, ale na živé si třeba netroufnou nebo se k nim nedostanou, takže plyšové koníky mají jako živé a moc hezky se o ně starají. Máme radost i z toho, že se hobby horsing těší takové oblibě. Děti jsou díky němu v pohybu, mají nové kamarády, budují si komunitu. V době covidu jsme dokonce dostávali děkovné dopisy od různých psychologů, protože děti popadly koně a šly ven. Měly o něco zájem.
Jakou má podle vás hobby horsing budoucnost? Dočká se větší popularity a uznání?Pokud se podíváme na vývoj hobby horsingu ve Finsku, tak rozhodně budoucnost má a popularita raketově stoupá. Předpokládáme, že to dalších 10 let půjde ještě více nahoru.
Bude jednou hobby horsing na olympijských hrách?Ve Finsku už ho nominovali a nyní se čeká na odsouhlasení. Takže se to stát může.
Vy také vyrábíte pomůcky na hobby horsing, koníky a další. Co všechno najdeme ve vašem sortimentu?Začali jsme výrobou koní, ale časem jsem k tomu na přání zákazníků přidali výrobu doplňků pro koníky. Každý jezdec totiž na svého koníka potřebuje alespoň základní doplňky – uzdečky, ohlávky, vodítka, otěže, výstavní ohlávky, čabraky a další, které najdeme i u reálných koní. Vlastně vše vyjma sedla.
Ceny koní se celosvětově pohybují od 1 000 až po 12 000 korun.
Kolik stojí takový jeden kůň a jaká je jeho životnost?Ceny koní se celosvětově pohybují od 1 000 až po 12 000 korun. Cena je dána podle jejich náročnosti na výrobu a je potřeba si uvědomit, že někteří, především pak ti dražší koníci, jsou jako malá umělecká díla. Co se životnosti týče, ta je dána především materiálem a zpracováním, takže pokud se do těchto dvou bodů promítne dobrá kvalita, tak je koník, dá se říci, nerozbitný a vydrží navěky.
Vyrábíte různá plemena koní?Ano, koníci se vyrábí se svým rodokmenem a jménem, které si pak zákazník může změnit, a vyrábíme je právě podle plemen, přičemž nejoblíbenější jsou fjordi, frýsáci a haflingové. Frčí ale i americká westernová plemena nebo český teplokrevník. Zákazníci vyžadují přesně to, co se jim líbí u reálných koní.
Všimla jsem si, že koníky vyrábíte ve více velikostech. Jak vybrat tu správnou?Výběr správné velikosti bych roztřídila do výběru podle velikosti jezdce a podle účelu, pro který si jezdec koníka pořizuje. Velikost jezdce znamená, že čím vyšší jezdec, tím větší koník, ale co se účelu týče, tam platí, že menší a lehčí koníci se hodí na parkur a větší a honosnější na drezuru.
Jak dlouho vám zabere výroba jednoho koníka?Řekla bych, že zhruba 2 dny, ale liší se to. Na výrobě pracuje tým lidí – švadlena ho nejdříve musí ušít, pak se musí vyplnit, další člověk našije hřívu, další koně domalovává a tónuje a pak se ještě celý výrobek musí zkontrolovat. Je to hodně komplikovaný proces.
