Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Produkce si moc dobře uvědomují, že skandály někdy dokáží filmům spíš pomoci než uškodit. Sestavili jsme top desítku snímků, které vzbudily největší vášně, ať už pouhou svou kampaní, anebo třeba zobrazením pojídání reálných psích výkalů.
Česká kina přichází již tento čtvrtek s novou perličkou univerza DC The Flash, na kterou první zahraniční novinářky, novináři i obecenstvo pěli chvalozpěvy. Na Rotten Tomatoes se snímek před premiérou dostal na 89 % „čerstvosti“ a v recenzích se chválil humor, scénář a překvapivě i herecký výkon hlavní hvězdy. Bez ohledu na to, jak skvělí jsou Ezra Miller jako Barry Allen, ale překvapivě nepadlo příliš zmínek o jejich dlouhé řadě kriminálních kauz.
Ezra Miller se identifikují jako nebinární a používají zájmena they/them. Používáme proto český ekvivalent oni/jejich.
Miller přitom hrozilo až šestadvacet let odnětí svobody a na kontě mají mimo jiné obvinění z groomingu několika dětí, závažných výhrůžek, únosu, výtržnictví i několikanásobného napadnutí. Jejich kauzy jsme minulý rok shrnovali v tomto článku.
Je až s podivem, že se přes všechny (pro marketing filmu potenciálně nebezpečné) případy studio Warner Bros. spokojilo s jejich omluvou a příslibem terapie a obsazení svého Flashe zachovalo. Těžko říct, zda je Ezra přesvědčili, nebo jestli bylo natáčení Flashe už v natolik pokročilé fázi, že už se prostě nevyplatilo řešit nový casting.
Ezra jako hlavní hvězda vyvolávají kontroverzi, ale nezdá se, že by to mělo škodit jak přijetí filmu většinovým publikem, tak tržbám. Ostatně o tom, že kontroverze, zákazy a znechucení nemusí filmu nutně ublížit, jsme se v minulosti přesvědčili již několikrát. My jsme si pro tebe připravili seznam deseti filmů, které se i přes (nebo možná pro) svou rozporuplnost staly úspěšnými.
Zásadně komplikované bylo už hledání ideálního Mercuryho představitele. Původně obsazený Sacha Baron Cohen se totiž role vzdal, oficiálně kvůli „kreativním neshodám“. Ve skutečnosti tomu měl napomoci konflikt s nejmenovaným členem kapely a hercova předchozí kariéra komediálního herce. Nevyšlo ani obsazení Bena Whishawa a zpěvák dostal svou hereckou podobu až s nástupem Ramiho Maleka.
Zdroj: Twentieth Century Fox Film Corporation
Problémy v týmu provázely i post samotného režiséra. Dextera Fletchera, který na Bohemian Rhapsody začal pracovat, v roce 2016 dočasně nahradil Bryan Singer. Ten natočil dvě třetiny filmu, než musel z projektu odejít. Podle oficiálního vyjádření kvůli zdravotnímu stavu své matky, svou roli ale pravděpodobně sehrály i neshody s Malekem. Po odchodu Singera se do projektu opět vrátil Fletcher a snímek dokončil.
Snímek se podařilo dokončit za těžkých duševních bolestí, ale ani po svém vydání se z řady neblahých událostí nedostal. Kritika vyčítala filmu naprosté nepochopení a potlačení Mercuryho života jako gaye. Kromě toho se začala objevovat obvinění ze sexuálního násilí Bryana Singera, který měl zneužívat nezletilé chlapce, což vedlo k vyškrtnutí Bohemian Rhapsody z LGBT Awards společnosti Glaad.
Mechanický pomeranč (1971)
Na film Stanleyho Kubricka z roku 1971 se není snadné dívat, a to ani téměř po padesáti letech. Explicitní násilí, brutalita a sociopatický hlavní hrdina Alex dokáží vzbudit úzkostlivé pocity. Ještě o něco intenzivnější je expozice systémového násilí, často brutálnějšího než zločiny přítomných zločinců.
Alex se v Kubrickově adaptaci slavného románu stává obětí svého vlastního života, zjišťuje, že se z členů jeho zločinecké partičky stali policisté, že jsou ještě agresivnější než „za starých časů“, a Alexovi údajní zachránci jsou mocí posedlí sadisti.
Právě vykreslení brutality systému vysloužiloMechanickému pomeranči status závadného, nevhodného a zakázaného filmu. Od roku 1971 do roku 2000 byla jeho distribuce zakázána v Irsku, v Singapuru se dostal do kin až v roce 2011. Kromě toho se nemohl promítat ve Španělsku během Frankovy diktatury nebo v Jihoafrické republice během apartheidu. Mechanický pomeranč kvůli zobrazování citlivých témat patří mezi kontroverzní filmy, zároveň ale patří ke klasice, kterou by sis neměl*a nechat ujít.
Fando y Lis (1968)
Alejandro Jodorowsky je multitalentovaný umělec, který dle svých slov očekává to stejné, co běžní Američané čekají od užívání psychedelických drog. Jeho nedokončená Duna se Salvadorem Dalím měla trvat čtrnáct hodin a mělo jít o jeden z vůbec nejdražších snímků. Povyk ale Jodorowsky vyvolal už svým debutem z roku 1968.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dočteš po odemknutí?
Po kom diváci házeli kameny.
Ve kterém snímku se pojídaly pravé psí výkaly.
Který snímek byl trnem v oku KLDR.
Který film změnil zákony ve Velké Británii.
Která filmová klasika měla na USA přinést Boží hněv.
Fando a jeho ochrnutá přítelkyně Lis putují postapokalyptickou pustinou do města Tar. Na cestě na místo, kde lidé mají nalézt osvícení, se setkávají s rozličnými stvořeními a celý snímek je v podstatě jedna velká surrealistická vize.
„Rouhavý, sexuálně deviantní a brutální“ film byl pro diváky natolik nepřijatelný, že během premiéry na filmovém festivalu v Acapulku spustili násilné protesty a nepokoje. Jodorowsky se sám musel z kinosálu co nenápadněji vyplížit a jeho auto nepříčetní protestující zasypali kameny. Film nakonec mexické úřady v zemi zakázaly.
The Driller Killer (1979)
Film Abela Ferrary vypráví příběh malíře, kterému se dluhy lepí na paty a zdá se, že nemá jakoukoliv šanci je splatit. Jeho mentálnímu stavu nepomáhá ani o patro níž zkoušející kapela, a když do nezáviděníhodného rozpoložení přijde ještě výsměch příchozího agenta, malíři rupnou nervy. Začíná řadu brutálních vražd, ke kterým mu pomáhá vrtačka.
V roce 1979 vstoupil The Driller Killer do amerických kin a vypadalo to, že se obejde bez zásadní kontroverze. Při vstupu na britský trh se ale tak „vřelého“ přijetí nedočkal. Aby distribuce nalákala diváckou obec do kin, zveřejnila ve filmových časopisech brutální reklamu s mužem, jemuž někdo provrtává čelo.
Zdroj: Rochelle Films
Ještě než se film vůbec dostal do kinosálů, si na jeho reklamní kampaň lidé začali stěžovat britskému Úřadu pro reklamní standardy. Vadilo jim totiž brutální násilí, na které marketingový tým lákal.
Na základě těchto stížností a následné mediální kampaně proti filmu se The Driller Killer dostal na seznam zakázaných filmů. Posloužil jako impulz ke vzniku zákona o videozáznamech z roku 1984, který ve Spojeném království omezuje nebo zakazuje prodej a distribuci „nevhodných“ snímků. Ve Velké Británii film průběžně vycházel v cenzurované, případně „prostříhané“, a tedy bezpečnější verzi. V původní podobě se do distribuce dostal až v roce 2002.
The Exorcist (1973)
Podobný průběh jako The Driller Killer měla i legenda hororového žánru (v českém překladu) Vymítač ďábla. Pokud jsi film viděl*a, můžeš si kromě ikonických lekaček a tíživé atmosféry pamatovat třeba velmi realistické zvukové efekty a lékařsky velmi přesné a naturalistické zobrazování fyzických úrazů.
Ďáblem posedlá hlavní hrdinka Regan údajně v lidech v kinosálech vyvolala mdloby, zvracení a v některých případech i infarkt. Zásadní problém s filmem neměli jenom citliví diváci, ale především část katolické církve. Přestože z jejích řad zněla i pochvalná slova, část představitelů příliš netěšilo, jak režisér William Friedkin vykresluje postavu kněze, a proto před snímkem pravidelně varovali během kázání a část z nich usilovala o jeho úplný zákaz.
Kvůli kontroverznímu přijetí filmu došlo ve Spojených státech amerických ke stažení traileru z promítání ostatních snímků, úřady ve Velké Británii zakázaly jeho domácí prodej a na pulty se nedostal ještě řadu let. Paradoxně všechny podobné kroky pomohly vytvořit filmu šokující reputaci. Do kin na něj nakonec přišla obrovská masa lidí a The Exorcist vydělal přes 440 milionů dolarů.
Pink Flamingos (1972)
Kontroverze okolo režiséra Johna Waterse by pravděpodobně vydaly na samostatný (a velmi rozsáhlý) článek. Snímek Pink Flamingos si ale jednoznačně zaslouží speciální místo v našem žebříčku. Zjednodušeně řečeno jde o přehlídku nechutnosti a zvrácenosti.
„Královna oplzlosti“ Divine se ve snímku z roku 1972 pokouší dostát své pověsti nejnechutnějšího člověka na světě a v očích diváctva se jí to nejspíš daří. V Pink Flamingos uvidíš incest, rozdrcení kuřete během sexu, a dokonce i pojídání psích výkalů. A ne, během natáčení se nepoužila náhražka.
Zdroj: Fine Line Features
Za sérii znepokojivých výjevů si druhý počin Johna Waterse vysloužil zákaz ve Švýcarsku, Austrálii i několika provinciích Norska a Kanady. Snímek v roce 1997 dokonce musel projít střihem, aby se v některých zemích vešel do měřítek hodnocení 18+. I přes ostré kritiky novinářské obce se ale z Pink Flamingos stala undergroundová kultovka a někteří queer teoretici jej považují za nejdůležitější queer film všech dob. A i zmíněné ostré kritiky své někdejší verdikty přehodnocují.
Freaks (1932)
Šokující snímek Toda Browninga vypráví o zákulisí cirkusu, ve kterém tehdy vystupovali lidé s tělesným postižením, v tehdejší době přezdívaní Freaks – zrůdy. Ti se postaví nenávistnému personálu cirkusu.
V roce 1932, kdy Freaks vyšel, platil za nejkontroverznější snímek a během jeho prvního zkušebního promítání diváci znechuceně odcházeli z kinosálu. Jedna z divaček dokonce tvrdila, že při sledování filmu potratila, a produkční společnost MGM zažalovala.
V současnosti platí film stále za jeden z nejkontroverznějších historických snímků, část kritických ohlasů jej ale nediskredituje za urážlivé zobrazování lidí s postižením a tvrdí, že byl film na svou dobu poměrně progresivní.
The Last Temptation of Christ (1988)
Vody v konzervativních kruzích rozvířil film populárního režiséra Martina Scorseseho o duševní rozpolcenosti křesťanského mesiáše. Ježíše Krista ukazuje snímek jako obyčejného člověka s běžnými výzvami, kterými jsou i deprese, krize víry nebo obyčejný chtíč. Při utrpení na kříži Ježíš dokonce sní o sexuálním vztahu se sestrou Marie Magdaleny.
Přestože film deklamuje, že jeho Ježíš se nezakládá na biblické postavě Krista, ale na smyšlené úvaze o jeho vnitřním konfliktu, ohradil se proti němu nejeden představitel různých křesťanských církví.
Zdroj: Universal Pictures
Míra jejich vzteku dosahovala biblických rozměrů a Bill Bright, zakladatel American Family Association of Campus Crusade for Christ, chtěl všechny kopie filmu koupit a zničit je. Projekci filmu zakázala kina v Georgii, Louisianě, Kalifornii a Oklahomě a řetězec videopůjčoven Blockbuster odmítl film zařadit do nabídky. Podle matky Angeliky se každý, kdo si film pustí, dopouští rouhání a přivede na celou Ameriku Boží trest. Matka Tereza vyzvala křesťanské ovečky k modlitbám za odstranění filmu z každé z jednotlivých zemí.
Na rozsáhlé stížnosti reagovalo i studio Universal. Podle jeho vyjádření mají Američané právo rozhodnout se, zda se na film podívají, nebo ne.
RoboCop 2 (1990)
Kontroverze kolem některých snímků někdy nevychází z jejich stylu, témat nebo kauz štábu. Například za skvrnou na pověsti snímku RoboCop stojí případ sériového vraha Nathaniela Whitea, kterého devadesátková franšíza inspirovala k hrůzným činům.
V devadesátých letech Nathaniel White spáchal sérii brutálních vražd. Během vyšetřování řekl kriminalistům, že „miluje násilí ve filmech s RoboCopem“, podle jejichž vzoru některé své oběti sám zabíjel. Jednou z nich byla těhotná Julie Frank, kterou White popravil ve stylu druhého dílu série.
„Viděl jsem, jak někomu prořízli hrdlo, pak vzali nůž, rozpárali hrudník až k břichu a tělo nechali krvácet v konkrétní poloze. S první osobou, kterou jsem zabil, jsem udělal přesně to, co jsem viděl ve filmu,“ sdělil White vyšetřovatelům.
The Interview (2014)
Satirická komedie o rozhovoru amerického moderátora se severokorejským diktátorem donutila Jamese Franca a Setha Rogana – hlavní hereckou dvojici –, aby si zařídili ochranku. Snímek se totiž dostal až do rukou korejských úřadů.
Oficiální tisková agentura KLDR vydala zprávu, že v případě vydání filmu učiní „nemilosrdné opatření“. Samotný snímek pak označila za akt terorismu. Přestože zprávy a označení mohou působit jako plané výhrůžky, země později ukázala, že svá slova myslí vážně. Koncem roku 2014 čelilo studio Sony rozsáhlému hackerskému útoku a další řadě výhrůžek. I proto se rozhodlo film do kin neuvádět.
Později se proti korejským hrozbám ohradil tehdejší prezident Barack Obama nebo George Clooney, kteří apelovali na uvedení filmu. I tlakem významných osobností se snímek nakonec dostal do distribuce. Promítal se především v menších kinech a dočkal se online uvedení.
Krádeže, pomluvy a těžké prachy. Takto spolu válčí DC a Marvel přes 60 let
25. února 2023 v 14:10
Ve světě úspěch, u nás trezor: Zakázané české filmy, které musíš vidět
22. června 2023 v 13:00
