Estetika bionického designu získává stále důležitější postavení a propisuje se i na přehlídková mola.
Žijeme v době, kdy se digitalizace rozrostla už téměř do všech odvětví a aspektů našich životů. Současně se jedná o prostor, v němž umělci rozvíjejí svou kreativitu a nebojí se experimentovat se sci-fi atributy. Výjimkou není ani módní průmysl a oděvní tvorba jako taková, kdy designéři pracují s konceptem interaktivních technologií ve spojení s fyzickým tělem. Tuto ideu tak můžeme chápat jako součást hnutí transhumanismu, které obhajuje technologie jakožto prostředek ke zlepšení lidských podmínek.
Spousta umělců a designérů se prostřednictvím vlastní tvorby snaží zjistit, co pro nás technologie mohou udělat a jakým způsobem docílit zcela digitální módy již v průběhu následujícího desetiletí. Ačkoliv se tato idea může pro mnohé jevit jako něco zcela inovativního, pravdou je, že existuje už od té doby, co vznikly počítačové hry a s nimi i oblečení navržené speciálně pro jejich postavy.
Otázkou je tedy spíše – má vůbec módní průmysl ve své fyzické podobě budoucnost? Estetika bionického designu získává stále důležitější postavení a v současnosti se propisuje i do hmotných módních přehlídek. Móda zastupuje kreativní a umělecké vyjádření, zatímco technologie slouží k efektivitě a rychlosti. Vzájemně tak spolu kooperují a rozšiřují hranice, včetně našeho vnímání krásy a designu. Mnoho módních návrhářů se tak nechává inspirovat digitální kulturou, která překračuje tělesná omezení. Odpovědět na otázku položenou v úvodu odstavce tedy zcela konkrétně není možné, jelikož se nacházíme v průzkumné fázi využití tohoto „nového“ média.
Jedním z takových příkladů je módní a umělecké studio ROMEO ROMEO, které se zaměřuje na vytváření sochařských digitálních oděvů, návrhů a zážitků. Jeho vizuály se nesou v duchu Y2K a solarpunku, z materiálů se nejhojněji objevuje digitální chrom, sklo a kovy. Pro londýnský CYBR Magazine studio sdělilo, že před pár lety začalo experimentovat se 3D uměním, aby vytvořilo své vlastní nepředvídatelné pracovní postupy. Hra s oblečením tak nabízí nejrůznější způsoby, kterých je v reálném světě prakticky nemožné docílit.
Inspirací pro ROMEO ROMEO je také architektura, zejména její soulad s krajinou, ergonomií a udržitelností. Navrhování oblečení tímto způsobem vede k mnohem zapamatovatelnějším výtvorům, které svým technickým charakterem tvoří ironickou polaritu vůči měkkým látkám.
Pokud se však přemístíme zpět na přehlídková mola, futuristickému pojetí oděvů v hmotném provedení věnuje pozornost značka KWK by Kay Kwok, která sídlí v Šanghaji.
V rámci londýnského týdne módy představil čínský designér svou kolekci FW23, která zahrnuje i objektové prvky z chromu. Kolekce byla založena na příběhu odehrávajícím se v roce 2100, který pojednává o avataru jménem LALA. Kwak v příběhu vylíčil Zemi v roce 2100 jakožto místo neobyvatelné pro lidi. Nastávajícími obyvateli se tak stávají avataři, kterým Kwak umožnil reprezentovat hodnoty, etiku a příběhy, jež nás obklopují i v současnosti.
I na lokální půdě se můžeme setkat se syntézou fiktivního světa a módního průmyslu. Rozvíjení tohoto konceptu se věnuje student ateliéru Módní tvorby na UMPRUM Tobias Schubert se svou značkou Tobias Equipment. Jeho realizace se vyznačují prací s netradičními materiály, výraznými grafikami a také se speciálními kostýmy a instalacemi.
Zatímco digitální prostor vybízí k abstraktní a experimentální tvorbě, ten hmotný si naopak stále žádá primárně funkčnost a krejčovinu. Na druhou stranu se však tyto oblasti neustále vyvíjí, čímž roste i jejich vzájemná interakce. Bionické oděvy tak budou více než jen líbivý a trendy design, prioritou bude jejich funkce ve formě luxusních, technologicky propracovaných a nositelných zařízení.
