Snímek #annaismissing vstupuje do kin 10. srpna, má smysl na něj vyrazit, nebo si raději počkat na Voyo?
Tvůrčí tým úspěšné série #martyisdead (2019) nepropadl bed rottigu a nedlouho poté, co veškeré vzpomínky na jeho zisk krátkometrážního Emmy zavál mor 2020–2022, zve na další napínavou zábavu s up-to-date technologiemi. Tentokrát nás láká na celovečerní střih – se vší popcornovou parádou – do kina.
We have Agátu Christie at home
„My jsme nechtěli dělat další vzdělávací film. Chtěli jsme thriller, ne poučování,“ znělo předpremiérové zaklínadlo týmu v čele se scenáristkou Lucií Kryzovou a producentem Vratislavem Šlajerem. Na diskuzi po promítání nás touhle větou hypnotizovali několikrát a v různých variacích. Film už jsme ale v té chvíli měli za sebou a kouzlo se bohužel nekonalo.
Na začátku jejich snímku, který působí jako produktové video v paletě severských detektivek, najde středoškolačka Nina (Alexandra Vostrejžová) svému tátovi Eliáši (Marek Němec) v telefonu hot selfíčko mladé youtuberky Anny (Viktorie Vítová). Otce se bojí konfrontovat, raději mu projede Google účet, kde nalézá další znepokojivé materiály. Se svým klukem Robinem (Magdalena Čečo) chce odhalit, jak to celé souvisí s tím, že Anna před čtrnácti dny přestala přidávat obsah na sociální sítě.
Rozehrává se tu něco jako detektivka, kterou chce Robin zpracovat do podcastu. Postupně zjišťujeme, že motivaci pro to Anně ublížit měl téměř každý, kdo se na plátně doslova jenom mihne v zadní kameře od Tesly.
Ať už to byl Annin šejdy expřítel Libor, její manipulativní matka Sabina (Vlastina Svátková), zádumčivá Ninina máma Linda (Barbora Bočková), nebo možná pověstný „zahradník“. Zde na sebe bere podobu random psa u odlehlé chalupy, který se zjeví těsně před rozuzlením, ačkoliv v žádném jiném záběru není. V té chvíli už je to ale vlastně jedno. Kdo rozhodně nic neprovedl, je Ninina desetiletá sestra Meda (Terezie Holá), která tu existuje čistě jako hláškující rekvizita a zmiňuji ji pouze proto, že je mi jí líto. Jinde předvedla, že je šikovná.
Největší thrill, který mi celých 108 minut drásal nervy, byl fakt, že Barbora Bočková hraje matku patnáctileté dívky. Ve 33 letech. Naštěstí nám bylo chvíli před koncem naznačeno, že postava Lindy otěhotněla nedlouho po obdržení občanky. S o deset let starším Markem Němcem. To mi spadl kámen ze srdce!
Takže ne, thriller se nepovedl a ano, jde o vzdělávací film, což je naprosto v pořádku. Koho má ale vzdělávat?
Jsem cílovka?
Já miluju tenhle cringe. Miluju, když dialogy šustí papírem a můžu se poprskat popcornem, protože středoškoláci na plátně mluví tak, jak si mí vrstevníci představují, že mluví. Miluju, když herci a herečky nemají občas co hrát a ideálně mají v úloze chovat se jako idioti. Já si můžu připadat děsně chytrá a v duchu na ně křičet (spíš zcela nahlas, pozn. v kině přítomné editorky), aby si už do háje vzali k výslechu právníka. A v tomto případě mě i jedna z postav konečně poslechla. Náhodou se jedná právě o charakter, který vystihuje i cílovku snímku, kterou zjevně nejsem.
Kupodivu nejde o generaci dospívajících, jak by se mohlo z anotace zdát. Na debatě po promítání to zabila představitelka Robina. „Rozhodně to není pro mě žádná novinka,“ odpověděla patnáctiletá Čečo, když se řešilo povědomí o problematikách, nad kterými snímek paternalisticky zdvihá prst. Revenge porn, cancel culture, zabezpečení internetových účtů, catfishing. Komu se tato poučení nejvíce hodí, jsou ve snímku muži 40 plus. Ti na sebe v čele se záporákem „slušňákem“ (který si chtěl vrznout, ale jeho digitální negramotnost ho dovedla až na policejní stanici) berou podobu úchylů, kterým nevadí, že je jí dvanáct (nebo patnáct).
Takže pánové, ta nejzásadnější poučení bezpečnosti na internetu jsme pro vás přehledně shrnuli. Nebojte se mluvit s mladými, jsou to také lidé, ale:
- Neobtěžujte lidi na internetu.
- Neposílejte nikomu dickpics, nikdy nevíte, kdo je na druhé straně.
- Pozor, Whatsapp vám ukládá fotky z konverzace rovnou do galerie, může je objevit váš potomek.
- Neflirtujte online s nezletilými dívkami, obzvláště ne s těmi, které mají daddy issues.
- Když už vám zájem nezletilých dívek lechtá ego, nesdělujte jim své osobní údaje.
- Rozhodně se vyhněte tomu, aby se jednalo o vaše klientky z práce.
- Pokud si už píšete s nezletilými klientkami, hoňte si ho ve tmě v koupelně s kontra světlem (vaše silueta bude vypadat v záběru skvěle), ale proboha, nespěte s nimi.
- A zlatá rada pro všechny: požádejte při výslechu o přítomnost právníka*právničky.
Další rada: Stříhejte
Pokud jste to ještě nevěděli, ve filmu také zjistíte, že můžete své partner(k)y špiclovat appkou, kterou jim stáhnete přímo do mobilu. Jak tyhle vychcané appky odhalit, nám sice snímek neporadí, ale je fajn, že nás na to upozorní a můžeme si o tom najít víc. Nejvíce soul crushing informace, nad kterou už takovou kontrolu nemáme, je, že za revenge porn na nezletilé oběti se fasuje – tramtadadá – podmínka. Uznávám ale, že to je čistě problém ministerstva spravedlnosti. Největším nedostatkem filmu tak není to, že se snaží vzdělávat (což naopak cením), ale že není seriálem.
V patnáctiminutovém dílu by odškrtávání jednotlivých položek obsahového receptu nemuselo působit tak úmorně a informace o úskalích internetu bychom lépe strávili.
Vraz do toho jednu průpovídku s poučením („Díky, žes mi ukázala, že jsem si neměl ukládat pracovní dokumenty na Google disk přístupný ze soukromého účtu“), jeden product placement, nezapomeň pomrkávat na tvorbu audionautu nebo mall.tv a nařeď to jednou či dvěma pasážemi, kdy postavy nezajímavě písmenkují přes internet za zvuku dramatické hudby. V celovečerním formátu, kde se tenhle postup otočí asi desetkrát, je to naprosto nesnesitelné. Při třetí dloooouhéééé výměně zpráv na Messengeru se mi chtělo křičet: „Stříhejte!“
Pod seriálový kabátek by se i snadněji schovaly logické díry, kvůli kterým se (hlavně ke konci) hroutí detektivní linka. Nejvíce v ní zeje naprostá neschopnost policie zajišťovat důkazní materiál. Pokud se do obsahu mobilu pohřešované dostane dřív týpek v podmínce, který ji stalkuje, než policie přes svůj software, buďme vlastně asi rádi aspoň za ten stalking. Že podezřelému tenhle vyšetřovací dream team zajistí počítač s dceřiným domácím úkolem, ale neobtěžuje se prohledat auto, sice překvapí, ale mnohem horší je jiná věc: Minimálně jeden vyšetřovatel ví, kde se těsně před zmizením Anna sešla s jejich hlavním podezřelým, ale toto místo vůbec nikdo neprohledává. Takže tam v pohodě může civilistka Nina drobit svoje DNA jako Salt Bae.
Nemusím předstírat, že by mě snímek bavil. Bohužel mě ani nenaštval, takže ho ani nechci v tomhle textu tolik natírat. Začnu raději chválit. Jsem ráda, že u nás vzniká drama tvorba, která má ambice pomáhat lidem orientovat se v technologiích. Vyloženě mě nadchlo povedené obsazení a subtilní práce s prožíváním emocí (každý jsme jinak ne/zralí a každý truchlíme jinak) a genderovou tematikou.
Nedívej se. Neptej se. Neklikej
Trans charakter Robin je nejspíš to nejaktuálnější, co mladému diváctvu snímek dává, a není to čistě proto „aby se neřeklo“ a šlo se „těm mladým“ naproti. Když ho například ve vypjaté hádce Nina misgenderuje, opravdu nás to zabolí a je nám okamžitě jasné, jak moc Nině ublížil, že sáhla po téhle podpásovce. I fakt, že se nikdo z ostatních postav nad jeho tranzicí nepozastavuje a nikomu se nemusí nic vysvětlovat, je v české tvorbě svěží vítr.
Magdalena Čečo, která Robina ztvárnila, je pro mě absolutním zjevením. Při každé scéně, ve které se mladá herečka objevila, jsem interně jásala. Přirozeným projevem nad ostatními skutečně vynikala, a i když jí scénář nabízel pouze užší pole emocí, vyrovnala se o dekády zkušenějším herečkám, mezi kterými jsem zatím nezmínila také výbornou Petru Bučkovou. Ta návratem do role Aleny propojuje „martyverse“.
S Čečo tvoří ústřední pár sympatická Alexandra Vostrejžová, která tu a tam působí jako česká Millie Bobby Brown, a Viktorii Vítové úloha Anny dobře seděla. Kromě přidrzlé rozhořčené puberťačky v ní měla možnost předvést i křehčí polohy. Vystavení těchto postav i jejich obsazení nemá chybu, takže jim odpouštím i ty debilní poučné hlášky. Obojí tak dobře šlape, že bych mnohem raději než tenhle celovečerák naladila Robinův podcast anebo Annin youtubový kanál.
Je velká škoda, že se právě tímto směrem tvůrčí tým, kterému jinak nechybí ambice, nevydal. Navázat na téměř sto let starý koncept Orsona Wellese (The War of the Worlds), vytvořit Anně kanál, jehož (taktéž poučný) obsah ve střihové sekvenci vypadal nesmírně zábavně, a vypustit fejkový podcastový dokument o jejím zmizení, který by vrcholil návštěvou kina? Možná by to bylo na hraně, ale rozhodně by to mohla být opravdová meta-pecka, která by problematiku internetové a informační gramotnosti vystřelila do středu pozornosti. Ale zas abych na filmaře a filmařky nekladla přílišnou zodpovědnost: technologie, které se například v generování realistických obrázků nesmírně rychle zlepšují, nás v zemi, kde se za revenge porn dává podmínka, stejně předběhnou.
Podtitul filmu #annaismissing „Nedívej se. Neptej se. Neklikej“ bohužel vystihuje i celkový dojem po jeho zhlédnutí. Já bych k tomu ale dodala „Počkej“. Seriálová forma, která by se měla objevit na Voyo, může tomuhle materiálu jedině prospět a já se na edit určitě ráda podívám. Potenciál totiž má.
