TV Nova začátkem září uvedla na televizní obrazovky třetí sérii reality show Love Island, v níž se mladí lidé z Česka a Slovenska snaží najít lásku. Reality show v nás ale může podporovat negativní či toxické vzorce, komentuje redaktorka Tereza Šnajdrová.
Vstup do vily je jen pro ty nejodvážnější. V posilce u bazénu se to totiž hemží alfa samci, kteří si na Kanárské oslovy přijeli najít lásku. Nebo tak by to alespoň podle produkce mělo fungovat. A jestli to bude láska toxická, hraná kvůli penězům nebo láska opravdová, na tom už přece nesejde. Diváctvo tuhle reality show miluje a bohužel zavírá oči i před toxickými vztahy, kterými se to ve vile jenom hemží. Jenže bacha. Právě ty mohou negativně ovlivnit generace mladých lidí.
Mladí chtějí slávu a drama. Ehh, teda lásku
Reality show Love Island se v Česku vysílá od roku 2021. Do soutěže se mohou přihlásit mladí lidé z Česka a Slovenska, které produkce odveze do vily na Kanárských ostrovech a tam mají jeden jediný cíl – najít si během několika týdnů lásku. Komu se zadaří a najde tu „pravou“ nebo toho „pravého“, má možnost získat výhru ve výši dvou milionů korun. Pokryje tato suma ostudu, kterou si způsobíš šaškováním a ztrapňováním se v sexistických hrách? Nemyslíme si.
Jak tomu v případě reality show bývá, Love Island ale není pouze o lásce. Je také o dramatu, přátelství, slávě a o tom být vidět. Do třetí řady zábavného pořadu byli již tradičně vybíráni „dokonalí“ hetero lidé – muži samý sval a šlacha a ženy žádný tuk.
Produkce pořadu tak diváctvu nabízí heteronormativní podívanou, kde pro gaye a lesby není místo. Chápeme to správně, že v pořádku jsou pouze heterosexuální vztahy mezi hubenými lidmi a že krása je důležitější než toxicita? Ostatně právě toxicita Love Islandu byla ve veřejném prostoru hojně diskutována už během druhé série, ale jak se zdá, produkce se z ničeho neponaučila. Ty, ty, ty!
Zraňující toxicita? To je v pohodě, hlavně že je hot
Love Island a podobné české seznamovací reality show v nás podporují nerealistický pohled na kompatibilitu a navazování vztahů. Ostrov lásky totiž funguje na principu, že pokud nechceš přijít o své vyhřáté místečko ve vile, musíš být v páru. Jenže výběr partnerů a partnerek je omezený a vhodný protějšek si soutěžící mnohdy musí vybrat během 24 hodin. Asi si dovedeš představit, jakým způsobem se ostrované a ostrovanky seznamují. Nebaví se o svých hodnotách, nejniternějších pocitech nebo o tom, jaký život žijí za zdmi vily. Naopak se ptají: „Jak podle tebe vypadá ideální žena? A máš ráda anál?“
Ostrov lásky zároveň testuje hranice svých účastníků. Být několik týdnů zavřený v jedné vile a ještě pod neustálým dohledem kamer musí být psychicky náročné. Možná i to je koneckonců důvodem, proč na ostrově vznikají vztahy, které by v reálném životě nikdy neměly šanci na úspěch. Podporují povrchnost, toxické chování i pokřivenou verzi lásky.
Prostě nebudeš mluvit s novými bombshells!
Jeden takový vztah může diváctvo sledovat i letos. Jednadvacetiletý Chris se jen pár dní po začátku reality show spároval se sedmadvacetiletou modelkou Majkou. Vztah okamžitě budil pozornost. Chris totiž žije na Floridě, a ačkoli je původem Čech, Slovence Majce příliš nerozuměl. Co ho ale zaujalo, byl její „zadeček“. „Majka má nejhezčí zadek z vily,“ prohlásil několikrát Chris. Jojo, přesně podle zadků si vybíráme partnery a partnerky.
Toxické chování Chrise může diváctvo pozorovat takřka každý den. Když si Majka chtěla promluvit s novými bombshelláky, Chris jí to zakázal. „Přijde ti, že spolu mluvíme málo?“ ptal se jí. Když pak výjimečně povolil a Majka se mohla dát do řeči s Lukášem, Chris kolem ní kroužil jako hladový sup. A co na to ostatní ostrované a ostrovanky? Těm to přišlo strašně vtipné.
Ale ať nekydáme hnůj pouze na muže – zářným příkladem, jak se rozhodně nechovat ve vztahu, je třeba i taková Venis. Ta kdyby mohla, oči vyškrábe i moderátorce Zorce Hejdové, která prostě chtě nechtě někdy s jejím partnerem Adamem mluvit musí. Venis nemá žádnou sebereflexi a ostatní dívky z vily ji v tom bohužel jenom podporují. „Prostě je to fuck boy,“ shodují se účastnice, když Adam pozdraví novou bombshell.
„Hledám ženu, které voní parfémy i domácí práce.“
Podobně zarážející chování měl také Sandro, který o sobě s oblibou říkal: „Jsem alfa samec hledající ženu, které voní parfémy i domácí práce.“ Od takového týpka lze čekat, že ti pak nad drinkem v baru řekne, že pro muže je nejdůležitější „plné bříško a prázdný pytlík“. Nebo alespoň tak se na televizních obrazovkách prezentoval.
Mezi účastnictvem Love Islandu se nachází hned několik lidí, jejichž chování je víceméně alarmující. A pokud se takto chovají mezi čtyřmi stěnami, kde je 24/7 sledují kamery, jak se asi budou chovat venku? Důležitější ale v současnosti je, že veřejnost tato dramata baví a sledovanost rovná se penízky. Jenže kdo ponese odpovědnost za dopad na vztahy mezi mladým diváctvem? Ospravedlňování, že se jedná o „sociální experiment“, v tomto případě nelze akceptovat.
Je to jen scénář. Nebo ne?
Ačkoli jsou někteří chováním toxických účastníků a účastnic pohoršeni, jiní říkají, že je to pouze humor nebo předem napsaný scénář. Během sledování Love Islandu je totiž snadné zapomenout na to, že v zákulisí jsou lidé s obřími kamerami, světly a za oponou stojí producenti, kteří se na účastníky snaží nastražit pasti, aby vytvořili co možná největší drama.
„Love Island je licenční formát ITV Studios, který funguje téměř po celém světě. Pracuje s uměle vytvořeným prostředím a situacemi, před které jsou aktéři postaveni. Není to tedy rozhodně návod na život, ale stylizovaná hra se specifickými pravidly. Je na divácích, jak chování a reakce jednotlivých soutěžících interpretují,“ uvedl pro Refresher Daniel Maršalík, manažer komunikace za produkci pořadu.
Je logické, že pokud by na ostrově lásky byly samé spokojené páry, nikdo by nenarušoval jejich komfortní zónu a nesnažil se je rozdělit, show by neměla co nabídnout. Pořady, které by ukazovaly zdravé vztahy a lidi, kteří spolu umí komunikovat, by asi příliš netáhly. A produkce to moc dobře ví. O to více je důležité si uvědomit, že reality show jsou falešné. To, co vidíme na obrazovkách, nikdy není stoprocentní realita.
Nicméně dramaturgie, ve které se klade takový důraz na toxické chování některých účastníků, prostě není v pořádku. Dospělí jedinci se možná propagací takový vztahů nenechají ovlivnit, ale jaký příklad si z podobných pořadů mohou vzít mladší generace? Ostrov lásky založený na dramatech není pro naši napjatou společnost to nejlepší.
Produkce se zbavuje odpovědnosti
Produkce pořadu sice říká, že je jen na diváctvu, jak si chování ostrovanů a ostrovanek vyloží, ale fakta mluví jasně. Ze studie zveřejněné na webu ResearchGate vyplývá, že toxické chování na obrazovkách může v lidech za obrazovkami zvyšovat agresivitu, sklony k manipulaci i narcismus. „Nepříjemné mezilidské chování, které naše objekty sledovaly na obrazovkách, vedlo k tomu, že se i u nich zvýšila míra agrese. Chování účastníků, které vidíme na obrazovkách, je nám podáváno jako skutečné chování,“ řekl autor studie Bryan Gibson.
Z výzkumu také vyplývá, že 60 % respondentů a respondentek se po sledování takových pořadů cítí podrážděněji, sebestředněji a úzkostněji. Chování, které diváci a divačky vidí na televizních obrazovkách, prý navíc mnohdy považují za normální a toxické vzorce si přenášejí i do běžného života. „70 až 80 % reality show je přitom napsáno podle scénáře,“ prozradil Mike Fless, tvůrce populární americké show The Bachelor.
S nadsázkou se tak dá říct, že „solidnější“ je snad i krabička cigaret. Ta aspoň na rozdíl od Love Islandu nese na svém obalu jasné varování a má určené limity marketingové komunikace. Snad se jednou dočkáme před podobným pořadem poučení, že „způsobuje úzkosti“.
Reality show v nás totiž normalizací toxického chování podporují agresivitu, setrvávání v nefunkčních vztazích a nutí nás cítit se špatně, pokud naše těla nejsou „dokonalá“. To může negativně ovlivnit nejen mladší generace a my se ptáme: Kdo za to ponese odpovědnost?
