Navzdory výše uvedenému by prý do závodu šla stoprocentně znovu. „Byla to asi jedna z nejlepších a zároveň nejšílenějších věcí, které jsem zažila. Člověk si tam hodně sáhne na dno. Nicméně na to strašně ráda vzpomínám, mám spoustu historek a hodně nás to stmelilo s kamarády, se kterými jsme tam byli,“ říká. Druhým dechem ale dodává, že účast v závodu Eco-Challenge není jednoduchou záležitostí.
„Je to velmi finančně nákladné, probíhá tam navíc určité výběrové řízení – jakýsi pohovor formou videohovoru. Tým, který se do závodu hlásí, taky musí být nějakým způsobem zajímavý, aby ho vybrali. Nefunguje to tak, že se člověk přihlásí, zaplatí nějakou částku a může jet,“ vysvětluje.
Neexistuje pro mě nic horšího než představa, že sebou někde plácnu na pláž. Vydržela bych to tři minuty.
V souvislosti se všemi dobrodružstvími, která Eliška popisuje, se ptáme, zda by si dokázala představit skutečně válecí dovolenou, nějaký all-inclusive pobyt u moře. Její odpověď je jednoznačná. „Absolutně ne. Válecí dovolená by byla moje smrt. Neexistuje pro mě nic horšího než představa, že sebou někde plácnu na pláž. Vydržela bych to tři minuty.“
Cestovatelské must have v mobilu? Placehunter, české Mapy a Google překladač
Svou lásku k cestování Eliška sdílí také se svým partnerem (ze kterého se po vydání rozhovoru stal manžel, pozn. red.). Společně také vyvinuli mobilní aplikaci Placehunter. „Jde o cestovatelského průvodce, který shromažďuje nejkrásnější tipy na cestování a výlety – jak v Česku, tak v zahraničí. Přidali jsme Rakousko, Itálii, Slovensko a za pár dní budeme otevírat i Slovinsko,“ popisuje Eliška.
Jednou z hlavních výhod Placehunteru je, že jde o jakousi all-in-one aplikaci. „V Česku máme ke každému výletu napárované ubytování od Amazing Places a gastrotipy. Spolupracujeme s Lukášem Hejlíkem a jeho Gastromapou, která je integrovaná přímo v Placehunteru,“ říká spoluzakladatelka aplikace, která se může pyšnit ziskem Ceny popularity ze Startup Awards.
Sloganem aplikace je Méně hledání a více objevování. „Lidé dneska nemají příliš času, aby v pátek večer seděli u počítače a hledali, kam o víkendu s rodinou pojedou. Ta aplikace je vlastně to jediné, co člověk potřebuje. Ukazuje, kam se dá jet, je napojená na navigaci, má zkrátka úplně všechno,“ říká Eliška.
Sama Eliška se při cestování neobejde bez aplikace Mapy.cz. „Za mě jsou to nejlepší světové mapy, které kdo kdy vyvinul. Neexistuje žádná lepší zahraniční mapa, která by se českým Mapám vyrovnala. Mají naprosto fenomenálně zmapované turistické trasy, nejen v Česku, ale i v zahraničí. Tracky podle nich jsem chodila i na Novém Zélandu,“ přiznává. V mobilu má také hodně produktů Googlu, tím nejzásadnějším je pro ni překladač.
„Skvělé je napojení překladače na fotoaparát – že si v cizině vyfotíte nějaký nápis a ono to přeloží, co je tam napsané. To funguje výborně hlavně na menu v restauracích, když člověk neví, co si má objednat,“ dodává s úsměvem.
Cestování je odpočinek a naučí člověka být vděčný za to, co má
Pokud zavítáš na Eliščin blog nebo Instagram, vypadá to, že snad neexistuje místo na světě, které ještě nenavštívila. Jak ale přiznává, má několik cestovatelských snů, které jí ve výčtu chybí. „Číslo jedna je v mém seznamu přání asi Patagonie. Tam se plánuju vydat už nějakých sedm let. Zatím mi to nevyšlo – buď mi kiksl parťák, jsou drahé letenky nebo není čas. Do Patagonie se nejezdí na týden a zatím jsem nenašla volný měsíc nebo dva v kuse, abych se tam podívala,“ sděluje Eliška.
Dlouhodobý sen vydat se do Patagonie Elišce nevyšel ani na plánovanou svatební cestu, na kterou si se snoubencem vyhradili měsíc a půl. „Přítel řekl, že nechce jet na svatební cestu hikovat do šestitisícovek a neměnit si týden ponožky, že chce pěknou svatební cestu. Nakonec jedeme do Austrálie,“ říká pobaveně a dodává, že vysněná jihoamerická lokace možná vyjde příští rok.
Kolem mě je hrozně moc lidí, kteří touží po návštěvě Vietnamu nebo Bali. Ne že bych se tam nechtěla někdy podívat, ale nechává mě to docela chladnou.
Kromě ní by v budoucnu ráda navštívila některé severské lokace, které v seznamu rovněž nemá – Grónsko, Špicberky, Aljašku nebo Antarktidu. „Fascinují mě země, kde je led a hrozná zima,“ doplňuje. Co Elišku naopak vůbec neláká, jsou země Blízkého východu nebo jihovýchodní Asie. „Kolem mě je hrozně moc lidí, kteří touží po návštěvě Vietnamu, Bali a podobných míst. V jihovýchodní Asii jsem několikrát byla, je pěkná, ale tak nějak mě nechává chladnou,“ přiznává.
Jestli je nějaké místo, které by měl alespoň jednou v životě vidět každý*á cestovatel*ka, jsou to podle Elišky Dolomity. Tohle pohoří považuje za nejkrásnější místo na zemi. „Mám toho dost nacestováno, ale nejkrásnější přírodu máme vlastně téměř pod nosem, sedm set kilometrů od nás,“ myslí si. Dolomity si také s partnerem zvolili jako místo pro svůj svatební den.
Na závěr se Elišky ptáme, jak moc je pro ni cestování v jejím životě důležité a co jí přináší. Je to prý hlavně odpočinek. „Když se nejedná o pracovní cestu, ale jedu si podle svého, tak u toho dokážu hodně vypnout. Většina mé práce je u počítače. Občas ho potřebuju zavřít, vyrazit na hory na třicetikilometrovou túru a nepřemýšlet nad prací,“ popisuje.
Zároveň je pro ni cestování způsobem, jak získat určitou představu o tom, jak zbytek světa vypadá. „Člověka to hodně naučí mít určitou perspektivu, aby si vážil toho, v jaké je situaci, v jaké zemi žije. Když jsem se vrátila třeba z Tanzanie, tak jsem byla strašně vděčná za to, odkud pocházím, že mám kde bydlet a mám co jíst,“ uzavírá vyprávění.
