Jak se dostala ke streamování? Kde se naučila kreslit? A která je její nejoblíbenější hra? Na tohle a další otázky jsme se ptali přední české streamerky Clainy.
Denně ji na Twitchi sledují tisíce lidí, její Instagram je plný fantastických ilustrací, kreseb a maleb, sama je pak náruživou hráčkou World of Warcraft, Diabla nebo řady dalších titulů. Jak započala její cesta ke streamování, co si o tom zpočátku myslelo její okolí a jak lze vlastně tuto profesi skloubit s osobním životem? Na to jsme se ptali Šárky, jinak známé jako Claina.
Na úvod bych se tě zeptal, jak ses vlastně dostala ke streamování a jaké byly tvé začátky?
Začalo to tím, že jsem si založila facebookovou stránku, kam jsem házela své obrázky. S kreslením jsem začala, protože mě inspirovaly hry a chtěla jsem si kreslit ty postavičky z nich. To byl rok 2016 nebo 2017 a následně mi hodně lidí říkalo, že je teď možnost streamovat na Twitchi i umění. Nejdřív jsem zkusila streamovat právě jen hry, abych si vyzkoušela, jaké to je. Člověk je totiž dost nervózní, když chce jít kreslit mezi lidi, najednou je to úplně jiné. Nejdřív jsem tedy zkusila hraní her a šlo to dobře. Potom jsem se dala i na kreslení. Od té doby už se to tak nějak balilo a lidi přicházeli ze všech stran.
Jak dlouho trvalo, než sis začala věřit i na to kreslení?
Půl roku jsem jenom hrála a potom jsem postupně zkoušela kreslit. Byla jsem hodně nervózní.
Měla jsi nějaká očekávání, když jsi začínala streamovat?
Šla jsem to dělat fakt jenom pro zábavu, pro kamarády, dalo by se říct. Ti mě k tomu inspirovali.
Jak to vnímá tvé okolí – přítel, rodiče, kamarádi?
Máma byla ze začátku hodně zmatená. Bylo to něco nového, takže pro mámu to bylo dost stresující. Samozřejmě se jako každá maminka bála, aby mě něco živilo, abych nevěnovala čas něčemu, co mě ve výsledku neuživí. Když pak viděla, že z toho nějaké peníze jsou, ať už ze streamování, nebo z kresby, podporovala mě na sto procent.
A co se týče zbytku rodiny a okolí, reagovali na to v pohodě. Hodně lidí ze začátku nechápalo, co to znamená. Ale doba jde obecně dopředu, takže všichni už vnímají trošičku běžněji, když někdo streamuje, dělá YouTube nebo něco podobného. Žádné názory, že to je zvláštní, ke mně nepřišly.
Jak s tím kloubíš osobní život?
Přítel má hry hodně rád, a vždycky se navíc pohyboval v technických oborech, je totiž programátor, takže na to hledí dost pozitivně. Oba jsme takoví, že si radši zajdeme do kina než na párty. Zábavu máme nejradši spíš v pohodlí domova, kde se cítíme nejlíp.
Co bys řekla, že je na streamování nejtěžší?
Nepřijde mi to moc složité, ale ono je to taky možná tím, že já to mám jako takovou vedlejší část. Když streamuji kreslení, vím, že to lidi namotivuje, protože i mě motivuje koukat na takový content. Svým způsobem můžu i něco předat. Nevidím v tom nic těžkého a jediné, co je občas trochu náročné, je najít si na to čas.
Občas jsou ty dny tak strašně šílené, že člověk někam potřebuje odcestovat a pak se vrací domů a říká si, jestli má ještě smysl to zapínat, nebo ne. Zrovna tenhle měsíc zkouším jet úplně bez jakéhokoli day off, nechci vynechat stream ani jeden den. Což není snadné, když člověk vezme v potaz, že o víkendu má i nějaké plány. Takže v tomhle je to určitě těžké. Zejména kdyby ještě dotyčný dělal jiný job. Já mám třeba občas zakázky, co nemůžu streamovat, což je další překážka.
Může to někdy ovlivnit i nálada?
Může to občas hrát roli, ale já vím, že ve většině případů, když se teda nejedná o nic výrazného z osobního života, mi ten stream spíš náladu zlepší. Zároveň když nálada nebude, vždycky můžu stream vypnout. Ti lidi od toho neočekávají nic šíleného. Občas se to prostě stane. Jednou za delší dobu člověk zapne stream, zjistí, že to nejde, a lidi to pochopí.
Jak dobře se znáš se zbytkem české scény, máte třeba vlastní chat group?
S pár lidmi se takto bavím, ale neřekla bych, že jsem s kýmkoli blízký kamarád. Když se bavíme, tak většinou třeba přes Discord nebo nějaký group chat. Většinou to je ve stylu „Bude nějaká akce? Budeme to nějak plánovat?“, ale není to nic stálého.
A kdo je tvůj nejoblíbenější český streamer nebo streamerka?
(smích) To je hodně těžká otázka. Ono se to střídá. Když jednou za čas někdo streamuje nějakou hru, co mám ráda, tak trošku víc lnu k tomu streamerovi. Dřív jsem měla hodně ráda Agraela a teď jsem ho zase začala sledovat. Přijde mi, že se trochu vrací do těch míst – možná už tam je dýl, já na něj nějakou dobu nekoukala –, kdy je ten content zase hodně zábavnej.
Ze streamerek většinou sleduji ty umělecky zaměřené. Jsme jedna velká parta, takže když můžu někoho podpořit, s radostí jdu za uměleckými streamerkami. MsMiya, Minuri, IzzumiArt, je jich hodně.
Existuje nějaký Twitch trend, který fakt nemáš ráda?
Nemám ráda cokoli, co se týká gamblingu.
Ty každopádně nejsi pouze streamerka, ale taky profesionálně kreslíš a maluješ. Jak jdou podle tebe tyhle dvě věci dohromady?
Myslím, že tím, jak jsem občas streamovala hry a občas umění, jsem si postavila komunitu, kde to jde docela dobře. Řekla bych, že to je docela úzce spojené i s mým stylem, protože já ráda maluji fantasy, takže se inspiruji třeba z her, filmů, seriálů, což je něco, co lidi hrající hry ocení taky, ačkoliv jim třeba umění tolik neříká.
Cítíš, že máš určitou výhodu oproti ostatním streamerům a streamerkám?
Dostala jsem pár názorů od lidí, že se jim líbí, že něco „přináším“. Pro hodně streamerů a streamerek je těžké si najít něco originálního, pro mě to díky kreslení bylo o něco jednodušší.
Jaké je vůbec tvé pozadí v kreslení? Studovala jsi to někde, nebo jsi samouk?
Studovala jsem rok a půl obor grafický design, který jsem nakonec nedokončila, takže bych se nazvala spíše samoukem. Udělala jsem pak pár kurzů, které jsou třeba v herním vývoji.
Máš vlastně preferovaný styl malování?
Já dělám všechno možné. Mám olejomalby, akrylové malby, maluji tradičně, takové klasické věci jako zátiší a podobně. Zároveň mám hodně ráda i digitál, kde maluji spíš fantasy, které je v digitálu jednodušší.
Momentálně preferuji a dělám zakázky ve photoshopu, klasika 2D. Pak si ale maluji tak nějak pro sebe na plátna právě tím akrylem.
A co papír a tužka?
Jojo, já mám celý skicák a říkám to vždycky všem na streamu – pokud chcete dělat digitál, veďte si i skicák, hrozně vám to pomůže pochytit základy. Pohyb tužky, jak tlačit a tak dále. Tablety tohle stále ještě nemají na sto procent, takže je dobré si to trénovat takto. A je fajn si skicák taky vzít ven, vyjít si do parku nebo do kavárny.
Kdy přišel ten zlom, že ses tím začala živit?
To bylo plus minus po té střední. Nebyla jsem si jistá, co chci dál v životě dělat. Během léta jsem si řekla, že bych si chtěla vyzkoušet buď brigádu, nebo prodat obraz. A kdyby se mi povedlo to druhé, tak bych do umění šla naplno. A mně se povedlo prodat obraz za částku, kterou bych dostala tak za dva měsíce brigády. Takže jsem si řekla, že půjdu do malování, že tomu věřím a zkusím do toho dát veškerou energii.
Co to bylo za obraz?
Obraz inspirovaný hrou World of Warcraft. Byl to takový démon. (smích)
A výdělky ze streamování už tou dobou byly?
To ještě ne. Ze streamování přišly výdělky asi rok poté, co jsem prodala první obraz.
Jsou lepší peníze z kreslení, nebo ze streamování?
Teď určitě z kreslení. Během covidu vylítl stream úplně neskutečně, takže to bylo naopak. Ale ono se to docela střídá. Takže se vždycky věnuji zrovna tomu, čemu se daří.
Prozradíš, která tvoje zakázka byla nejlukrativnější?
Záleží, jak se to počítá. Některé zakázky totiž vyžadují třeba i posty na Instagram. Kdybych měla počítat zakázku jako celkový balíček, nejlépe vyšla jedna pro Disney+, kterou jsem dostala od agentury Subscribe. Byl to obraz Mandaloriana, který byl vystaven na Chodově v kině při premiéře druhé řady toho seriálu. Oceněno to bylo rozhodně více, než co si běžně účtuji na webu, plus k tomu byly odměny za nějaké posty.
Ty jsi dělala i originální art k Elden Ringu a máš nebo jsi měla i nějakou spolupráci s Blizzardem, je to tak?
Pro Elden Ring jsem vytvořila promo art přímo pro Česko. Společnost si skrze různé agentury, v mém případě to byla Cenega Czech, vybrala externí umělce, kteří v dané zemi hru promovali. Nebylo to však nic přímo do hry.
S Blizzardem pak nemám přímo spolupráci, ale jsem jeho neoficiálním partnerem ve smyslu, že jsem na komunitním Discordu a občas se sdílí nějaké mé obrazy. Je mezi námi nějaká komunikace, ale není to nic oficiálního.
Čím to, že máš k videohrám tak blízko?
K hrám mám blízko díky bráchovi. Vlastně jsem měla na výběr, mám dva starší sourozence – bráchu a sestru –, sestra si hrála s panenkami a brácha měl hry. Já si zvolila jednu z těch cest a pak už to šlo tak nějak samo.
Neuvažovala jsi, že bys šla dělat do nějaké herní společnosti na pozici concept artist nebo něco podobného?
Přemýšlela jsem nad tím. Ale líbí se mi být ten externista, zkoušet si různé věci a soustředit se na jednotlivé zakázky. Zároveň ještě nejsem ve fázi, kdy bych se chtěla usadit na jednom místě.
Podle čeho si stanovuješ ceny za svoje díla?
Mám nějaké základní ceny na webu pro běžné případy, třeba když někdo chce nakreslit postavu do Dračího doupěte. Individuální ceny platí, když chce někdo díla licencovat či mít stoprocentní vlastnictví, jako například v případě Disney, kdy vznikla detailní smlouva, že ten obraz už pak bude jeho. To už jsou pak řádově vyšší částky.
Dostáváš zpětnou vazbu od lidí, kteří si tě najmou, nebo ti jen děkují?
(smích) Často se děje, že jenom poděkují. Já od nich pak skoro zpětnou vazbu vyžaduji. Když pro někoho tvořím obraz, v každé fázi se ptám, jestli je všechno v pořádku. Pokud není, je tu možnost si ještě nějaké úpravy vyžádat. Jsem ale rozhodně ráda za zpětnou vazbu, občas mi to i pomůže.
Už se ti někdy stalo, že se někomu nelíbilo, co jsi pro něj za peníze vytvořila?
To se mi nestalo. Ale stalo se, že já jsem byla ta, které se to nelíbilo. To se mi stalo u jedné hodně složité zakázky. Postava tam doslova letěla na drakovi a já tehdy ještě pořádně nevěděla, jak namalovat to zvíře, natož celý obraz. Takže jsem se omluvila a vrátila peníze. Samozřejmě je to škoda a je neprofesionální, že jsem to vůbec přijala. Zároveň jsem ale člověka, který si to objednal, zpočátku upozornila, že se něco takového může stát, protože s takovou malbou jsem ještě neměla zkušenosti. Tak je to ale vždycky, když člověk dělá něco nového. I proto radši dopředu informuji.
Teď jsem třeba poprvé v zakázce kreslila kočku, tak jsem taky pro jistotu předem poslala varování. Ale nakonec se líbila.
A teď by sis na to věřila víc? Na toho draka myslím.
Určitě. Od té doby jsem absolvovala kurz specifický na anatomii zvířat a myslím si, že mi to velice pomohlo. Třeba drak je inspirován kočičí anatomií a pak dále nějakými ještěry a tak, takže ono dost pomůže najít si v realitě ty reference a vycházet z nich.
Vzpomeneš si, jakou nejbizarnější zakázku jsi v minulosti dostala, případně musela jsi už někdy něco odmítnout, protože ti to bylo proti srsti?
Ano. Bylo to velice nevhodné. A ne ani tak z hlediska toho, co jsem měla namalovat, to byl obyčejný portrét ženy. Ale chtěl to namalovat kluk, kterému se ta holka líbila. Chtěl jí to darovat. Zeptala jsem se, jestli se znají, a on mi řekl, že ne. Tak jsem mu řekla, že to asi nepůjde. Nebudu dělat podobu někoho, kdo o tom ani neví. Musela jsem zkrátka odmítnout, protože to znělo trošičku zvláštně.
Tak teď to můžeme zase trochu odlehčit. Která je tvoje vůbec nejoblíbenější hra a kterou hru tě bavilo nejvíc streamovat?
To je hodně těžké. Vždycky říkám WoWko (World of Warcraft, pozn. autora), ale poslední dobou už mě tolik nebaví. Ty nové datadisky nejsou tak zábavné. Našla jsem si místo toho trošku lásku v single-player a co-op hrách. Teď momentálně nejvíc miluji Baldur's Gate 3, na sto procent. Vůbec jsem nečekala, že mě to bude takhle bavit, ale ta hra je fakt fenomenální.
Nejvíc mě bavilo streamovat... asi to WoWko. Tím jsem začínala. Když streamuji WoWko, přijdou lidé, co mě znají od začátku, takže je to pokaždé takový návrat původní komunity. WoWko je vždycky zábavný.
Máš nějakou vysněnou spolupráci, které bys jednou chtěla dosáhnout?
Chtěla bych mít obrazy buď v Magic: The Gathering kartách, anebo v Hearthstone. Aspoň jednu ilustraci. To je takovej cíl.
Co říkáš na umělou inteligenci v uměleckých profesích? Konkrétně třeba na Midjourney?
Tuhle otázku dostávám skoro každý den na streamu a pořád nemám stručnou odpověď, ale pokusím se. Myslím si, že AI by mohla být do budoucna skvělá pomůcka. Jediné, co je mi proti srsti, je, jakým způsobem byly do AI „napumpovaný“ ty obrazy. Nebylo to úplně se souhlasem umělců.
Pokud by se dalo udělat AI na úrovni, kdy by se umělci mohli sami rozhodnout, zda chtějí být její součástí, tak bych s radostí AI používala jako pomůcku, stejně jako používám photoshop. Ten už teď navíc taky používá chytré funkce, které třeba vyplní pozadí.
Člověk by se měl nějakým způsobem přizpůsobovat době, jinak zůstane někde v minulosti. Ale momentálně ty AI pomůcky ještě nevyužívám, protože z toho morálního hlediska s tím nejsem v pohodě.
