Rok se s rokem sešel a v redakci jsme opět vybrali nejlepší letošní hry. A že jich nebylo málo! Podívej se, které tituly nás nejvíce ohromily a proč.
Letošní rok byl na povedené herní tituly pořádně bohatý napříč žánry. Ať už holduješ akčním, dobrodružným, hororovým, nebo třeba RPG hrám, určitě sis i ty přišel*přišla na své. A protože těch zdařilých bylo tolik, místo klasického žebříčku deseti nej jsme se v redakci s ostatními hráči rozhodli vybrat každý za sebe svých top pět titulů, které nás bavily nejvíce. Tady je náš výběr a v anketě pod článkem nám dej vědět, která hra je GOTY podle tebe!
Baldur's Gate 3
Tvůrci z Larian Studios už léta platí za mistry svého řemesla. V minulosti se podepsali například pod klenot na poli RPG her Divinity: Original Sin II, letos však světu představili svůj magnum opus, kterým posunuli laťku pro celý žánr. Řeč je samozřejmě o fenomenálním Baldur's Gate 3, které se stalo světovým hitem a ovládlo i předávání cen The Game Awards. A to zcela zaslouženě.
Pohlcující svět vycházející z Dungeons & Dragons, skvěle napsané postavy, rozvětvený příběh a takřka bezbřehé možnosti dělají z tohoto fantasy RPG naprosto přelomový titul, od kterého budou mnohá další studia v příštích letech opisovat a učit se. Takto zásadní hra se neobjevuje často, proto je i pro mě nejlepší peckou roku 2023.
Hra je v každém směru obrovská a neskutečně propracovaná, a tak ti možná nějakou dobu zabere, než se zorientuješ ve všech mechanikách. Sám jsem nové herní prvky objevoval i po desítkách odehraných hodin. S každou další hodinou jsem se nořil hlouběji a přál si, aby toto dobrodružství nikdy neskončilo. Je to výprava, na kterou už nejspíš nikdy nezapomeneš.
Dead Space
Rok 2023 nebyl plodný jen na senzační nové tituly, ale taky na perfektně zpracované předělávky starších her. Příkladem toho je téměř do dokonalosti vybroušený remake hororové akční klasiky Dead Space z roku 2008, která dostala moderní kabát se vším, co k tomu patří. Inženýr Isaac Clarke se vrací na loď USG Ishimuru, ale místo rutinní práce se on a jeho tým ocitnou v boji o holý život.
Kromě samotné grafické stránky se změn dočkala částečně také hratelnost, postavy (například ta hlavní už není nemluvná) i příběh a nutno podotknout, že jde o změny k lepšímu. Nový Dead Space je ve výsledku perfektním mixem napětí a akce, který prověří nervy i těch nejotrlejších a je bezesporu povinností pro fanoušky žánru. Takto má vypadat poctivě odvedený remake!
Resident Evil 4
A když je řeč o perfektních remacích... Čtvrtý díl věhlasné hororové značky Resident Evil od Capcomu je často označován za vůbec nejlepší z celé série. Není proto divu, že po famózních předělávkách druhého a třetího dílu se tvůrci vrhli na remake právě tohoto pokračování. Hráči a hráčky od něj měli pochopitelně vysoká očekávání, která se autorům nejenže podařilo naplnit, ale dost možná i překonat.
Grafika je na špičkové úrovni, atmosféra by se na každém kroku dala krájet a samotná hra se díky uhlazenější hratelnosti hraje podstatně lépe než před lety. Náš hrdina Leon S. Kennedy se vrátil v té nejlepší možné formě, takže pokud tě bavil původní díl, remake si okamžitě zamiluješ. A pokud ti hra v roce 2005 unikla, nastala ideální chvíle to napravit. Tedy pokud se nebojíš!
Alan Wake 2
Těžko se tomu věří, ale je tomu už 13 let, co jsme poprvé navštívili malé městečko Bright Falls. Úspěšný spisovatel Alan Wake procházející tvůrčí krizí se zde však tehdy místo odpočinkové dovolené dočkal učiněné noční můry, ze které se nemohl probudit, a hranice mezi tím, co je realita a co je hrůzný výplod jeho fantazie, byla rázem tenčí než list papíru.
Ačkoliv jsem byl velkým fanouškem prvního dílu, byl jsem trochu rozpačitý z toho, jak se autorům povede po dlouhé době navázat na původní hru. Velmi záhy se však moje obavy ukázaly jako liché. Návrat do tohoto mysteriózního městečka je naprosto strhujícím zážitkem s napínavým příběhem, mrazivou atmosférou a bravurní grafikou.
Alan Wake 2 není jen jednou z nejlepších letošních her, ale i jednou z nejlepších hororovek za poslední roky. Za extrémně dlouhé čekání na pokračování byli hráči odměněni senzačním titulem, který patří do výkladní skříně v rámci svého žánru. Bravo, týme z Remedy!
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Když v roce 2017 vyšel díl The Legend of Zelda: Breath of the Wild, šlo o jednu z největších událostí roku. Jak fanoušci, tak kritici pěli na nové Linkovo dobrodružství chvalozpěvy a mnozí titul označovali jako jednu z nejlepších her všech dob. Po šesti letech však přišlo pokračování s podtitulem Tears of the Kingdom, vedle kterého předchozí počin působí skoro jako demo.
Tears of the Kingdom je v porovnání s Breath of the Wild podstatně rozsáhlejší, bohatší a zábavnější. Titul si nadále drží svou specifickou grafickou stylizaci, která možná nebude po chuti každému, její pravé kouzlo však tkví v hratelnosti, která hráči dává daleko větší možnosti než kdy dříve. Pokud stále nevlastníš hybridní konzoli Nintendo Switch, doporučujeme ti o ní velmi vážně zapřemýšlet.
Marvel's Spider-Man 2
We are Venom! Tom Hardy může smutně koukat v koutě, protože jeho filmy nikdy nemají šanci se tomuhle zpracování symbionta ani přiblížit. Finále Spideyho bylo upřímně naprosto famózní a mnohem větší v měřítku, než co jsem zažil v první hře a na co jsem byl vlastně připraven. Až mi přijde smutné, že se tomuhle zážitku z hlediska měřítka nepřiblížil ani GoW: Ragnarok.
Největší posun u mě zaznamenal příběh, který se řadí k tomu nejlepšímu, co se kdy s pavoučím hrdinou odvyprávělo, bavila mě ale i větší rozmanitost misí, lepší rozvržení vedlejších aktivit, rychlejší pohyb po městě, lepší skill tree, zkrátka upgrade po všech stránkách. A to ani nezmiňuju podpásovku s Howardem a holuby. Moje GOTY byla holt letos jasná.
Star Wars Jedi: Survivor
Herní ekvivalent Impérium vrací úder a dost možná nejlepší Star Wars hra, jakou jsem kdy hrál. I když je laťka díky prvnímu a druhému KOTORu vysoko. Příběh Cala se tady posunul dospělejším a temnějším směrem, přátelství z jedničky zavály individuální sny a cíle jednotlivých hrdinů, nová hrozba je ale všechny svedla zase dohromady.
Do mého hodnocení se úplně nepromítly problémy s optimalizací, protože jsem je na konzoli až na pár poklesů ve frameratech nezažil. Jinak se totiž jednalo o dechberoucí zážitek od začátku až do konce s masivními akčními sekvencemi, jaké jsem si ve Star Wars odjakživa přál vidět, ale ještě víc vyzkoušet na vlastní pěst, což se mi díky práci studia Respawn víceméně splnilo. Těším se na trojku.
Hogwarts Legacy
Ano, ano – hlavní příběh nové hry ze světa Harryho Pottera mě zklamal úplně stejně jako víceméně všechny ostatní a stejně tak bych Hogwarts Legacy mohl vytknout hromadu dalších věcí, které se daly udělat lépe (a ve dvojce je lepší čekám). Jenže na druhou stranu se mi tady splnila moje dětská fantazie vzít hůlku, plášť a vydat se do Bradavic.
Design světa byl totiž neuvěřitelně vtahující a živý, samotná rozloha školy a jejího okolí mi pak konstantně brala dech. A to i když jsem se tu vzdálenost snažil překonat na koštěti či gryfovi. Když k tomu přidám návykový combat a styl kouzlení, pár poutavějších vedlejších questů (obchod v Prasinkách byl teda zatraceně intenzivní zážitek!) a ikonickou hudbu, vlastně mě nenapadá jiný herní svět, ve kterém mě letos tolik bavilo trávit čas.
Baldur’s Gate 3
Tady asi není o čem a nebýt takovým fandou Spider-Mana, Star Wars a ještě Pottera, dostal by letos třetí Baldur’s Gate GOTY i ode mě. Osobně jsem práci Larianu oslavoval už před pár lety při hraní Divinity: Original Sin II, oproti němu je ale jeho novinka daleko ambicióznější, rozmáchlejší, komplexnější, s několika gameplay vylepšeními a intuitivnějším menu.
Pro milovníky fantasy jednoduše povinnost, pro všechny ostatní minimálně hra, kterou by měli někdy v životě zkusit, pokud nechtějí hrát Dungeons & Dragons postaru někde u stolu s dungeon masterem, týpkem převlečeným za trolla a holkou s elfíma ušima, která vás hned při prvním sezení v noci okrade a pak podřízne ve spánku.
Diablo IV
Moje nejhranější letošní hra se sice neumístila na samotném vrcholu žebříčku, do první pětky ji ale zařadit musím. Jedno z nejočekávanějších pokračování poslední dekády nadělilo hráčům klasický vyleštěný blizzardovský zážitek s prvotřídní kampaní, luxusními cinematicy a samozřejmě návykovou endgame, v níž jsem strávil nikoli desítky, ale rovnou stovky hodin. Teď si dám asi do dalšího rozšíření pauzu, u Diabla ale rozhodně v budoucnu rád ještě několik dní a nocí prosedím.
Super Mario Bros. Wonder
Letos jsem utopil přes tři stovky hodin hraní hlavně na Switchi. A pár hodin padlo i na nejlepší plošinovku roku, která bez debat patří Mariovi a jeho gangu. Upřímně jsem po traileru neměl úplně valná očekávání, ale první dvě tři hodiny mě totálně vyvedly z omylu.
Super Mario Bros. Wonder je koncentrátem kreativity, hravosti a bezbřehých nápadů, který si užijí jak malí hráči, tak i náročnější gameři. K dispozici je šest postav (Mario, Luigi, princezna Peach, princezna Daisy, Toad, Yoshi), které hopkají Květinovým královstvím a sbírají zázračná semínka. Super Mario Bros. Wonder je bezpochyby jednou z her roku a nejlepší plošinovkou dekády.
Fire Emblem Engage
Sedmnáctý díl série Fire Emblem a pořád to má grády. Engage je po mírném úkroku předchozího (a výborného) dílu Three Houses návratem ke kořenům, a hlavně na bojiště. Moc se tu nekecá a především se plánuje a bojuje. Taktické JRPG nabízí barevnější výtvarný styl a také jednu z nejkrásnějších grafik Fire Emblemu.
Engage nabízí desítky hodin taktické zábavy, kde se můžeš nimrat ve statistikách, kombinovat jednotky, kouzla, prsteny moci i nejrůznější vybavení. Díky různým stupňům obtížnosti tě hra nikdy nebude frustrovat. Rozhodně od ní nečekej další Three Houses, tady jde primárně o bitvy.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Pokračování šest let starého Breath of the Wild vypadá na první pohled dost podobně. Co na tom proboha trvalo tolik let, napadlo mě při zhlédnutí traileru. Když jsem pak dostal hru do ruky, nestačil jsem se divit. Desítky drobných vylepšení, větší otevřený svět, semknutější hlavní dějová linka a nástroje, díky kterým se dá ve hře postavit doslova všechno. Tohle je etalon videoher.
Nintendo zkrátka letos ukázalo, proč dominuje videohernímu trhu. Přestože Switch už mele rok dva z posledního, pořád na něm vycházejí hry, které slabší grafiku plně kompenzují tím nejdůležitějším – hratelností a zábavou.
