„Havaj Evropy“ a „ostrov věčného jara“, tak se přezdívá portugalské Madeiře, souostroví ukrytému uprostřed Atlantského oceánu. Snad každý, kdo rád cestuje, má Madeiru na svém seznamu přání. Opravdu ale stojí za všechen ten hype? Vydali jsme se to zjistit.
Rozlohou je jen jako jedna a půl Prahy, přitom ostrov Madeira vyniká neuvěřitelnou rozmanitostí. Dá se říci, že tu máš na dosah ruky vše, od hor s vrcholky vyššími než Sněžka přes rozkvetlé pláně po oceán s dramatickými zelenými útesy. Přírodní, kulturní i gastronomické bohatství rok od roku láká čím dál více turistů a Madeira se stává populárnější i pro Čechy a Češky. Žije tu jen čtvrt milionu stálých obyvatel, ale každoročně ostrov navštíví mnohonásobek lidí.
Zajímalo mě proto, jestli Madeira dostojí své pověsti, naplní vysoká očekávání a opravdu mě nadchne tolik, jak všichni slibují. Nezbývalo, než ji jet zažít na vlastní kůži.
- Proč se letiště na Madeiře řadí k nejnebezpečnějším na světě
- Jaké aktivity tu doporučujeme
- Kdy je nejlepší Madeiru navštívit
- Kdo z Madeiry pochází a co se tu natáčelo
- Co musíš ochutnat
- Tipy od místních
Prvním a zásadním krokem je vůbec se na Madeiru dostat. Tento autonomní region Portugalska sice patří k Evropě, ale nachází se už na úrovni Afriky, 520 kilometrů západně od Maroka a téměř 400 kilometrů severně od španělských Kanárských ostrovů. Přímý let z Prahy trvá necelých pět hodin.
Takhle vypadají nejlepší letiště v Evropě: Absolutní špičkou se stala Praha
26. května 2026 v 14:21
Přistaneme, nebo nepřistaneme?
Možná si představuješ, že prostě nasedneš na letadlo a doletíš sem, žádný problém. Tak snadné to však není, alespoň ne vždycky. Místní letiště se totiž řadí k těm nejnebezpečnějším na světě a piloti musí absolvovat speciální výcvik. Krátká přistávací dráha, oceán na jedné straně, strmá skaliska na druhé a mezi nimi silný vítr. Přistání jsou tu nevyzpytatelná a poměrně často se kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám nepovedou.
Tedy myslím tím, že letadlo nepřistane na Madeiře, ale je odkloněno na jiné letiště, nejčastěji na Kanárské ostrovy nebo na pevninu do Lisabonu. Ne, že přistane do vody. I když to se tu portugalskému Boeingu v roce 1977 bohužel stalo. Tehdy dráha měřila jen 1 600 metrů (pro porovnání, hlavní přistávací dráha v Praze má 3 715 metrů), pilot nezvládl zabrzdit a letadlo se zřítilo ze skály. Tragická nehoda vedla k následnému prodloužení dráhy až na téměř 2 800 metrů (z toho kilometr na pilířích nad krajem oceánu) a dnes už se nemusíš ničeho bát.
Kochání se začíná už v letadle
Náš let z Prahy byl klidný, žádné drama se nekonalo, ani turbulence jsme nepocítili. Naopak můžu říci, že přistávání bylo jedno z těch nejhezčích, co jsem zažila, a to díky překrásným výhledům. Ovšem vidět pod sebou až do poslední chvíle vodu bylo trošku znervózňující a všem se nám ulevilo, když se konečně objevila dráha. V případě Madeiry se mi český zvyk tleskání pilotovi snad zdá akceptovatelný.
Funchal, rodiště fotbalové legendy Cristiana Ronalda
Téměř polovina obyvatel Madeiry žije v hlavním městě Funchal, které je zároveň šestým největším v celém Portugalsku. Zatímco letiště se nachází v okresu Santa Cruz asi 23 kilometrů od centra Funchalu, samotný Funchal je už po staletí významným přístavem. Často slouží jako poslední evropská zastávka pro transatlantické lodě na cestě do Karibiku.
Kousek od přístavu se nachází důvod, proč se na Madeiru vydávají fotbaloví fanoušci*fanynky. Ostrov je totiž rodištěm Cristiana Ronalda. Právě tady na pobřeží má fotbalista svůj hotel Pestana CR7 s červeně zbarveným střešním bazénem s výhledem na přístav. U hotelu se nachází i Ronaldovo muzeum a před budovou se můžeš vyfotit s jeho známou tři metry vysokou bronzovou sochou. Nedaleko hotelu má Ronaldo také svou sedmipatrovou soukromou rezidenci.
Místní Ronalda uctívají. Jsou na něj náležitě pyšní, ostatně po něm i pojmenovali madeirské letiště. Fotbalista se na ostrov vrací několikrát ročně, stále tu žije jeho rodina.
Ve Funchalu najdeme i českou stopu, dozvídám se od průvodkyně cestovní kanceláře Čedok Magdalény Duchkové. Je tu pohřben poslední český král a rakouský císař Karel I. Jeho ostatky se nacházejí v poutním kostele Nossa Senhora do Monte v kopci nad městem, kam se můžeš podívat. Za návštěvu rozhodně stojí i nedaleká botanická zahrada. I když celá Madeira je tak trochu botanickou zahradou, dá se říci.
Dvoukilometrová jízda na saních bez sněhu?
Na kopec Monte se určitě vydáš, pokud chceš vyzkoušet tradiční jízdu na proutěných saních, portugalsky Carros de Cesto. Jestli můžu poradit, rozhodně do toho jdi, je to skvělá zábava. Dva řidiči, takzvaní Carreiros, s tebou zhruba 10 minut sjíždějí prudký svah z Monte směrem k Funchalu. Saně nemají brzdy, řidiči brzdí pouze pomocí speciálně upravených bot.
Tato adrenalinová atrakce, dnes známá také jako Monte Toboggan, má kořeny v polovině 19. století, kdy obyvatelé Monte používali saně jako rychlý dopravní prostředek do města. Dnes už slouží především jako turistické pobavení. Připrav se ale na velký zájem. Saně sice vyrážejí jedny za druhými, přesto jsme si ve frontě počkali asi 20 minut.
Z centra Funchalu se na kopec Monte dostaneš zhruba za čtvrt hodiny kabinovou lanovkou, jednou z dalších „povinných“ atrakcí při návštěvě města. Po cestě si užiješ naprosto fenomenální výhledy na celý Funchal, přístav, nekonečný oceán i okolní zalesněné kopce.
U spodní stanice lanovky se projdi starými malebnými uličkami. Magdaléna nám ukázala něco, co spousta turistů přehlédne. Město se rozhodlo centrum zvelebit a najalo umělce, aby pomalovali místní dveře.
Předpokládám ale, že kvůli městu většina lidí na Madeiru nejede. Ani my jsme v něm nestrávili více než den. Okouzlí hlavně příroda.
Strach vystřídá euforie
Výstup ze své komfortní zóny jsem zažila při canyoningu. V neoprenu a s helmou na hlavě jsme zdolávali kaňon horské říčky, slaňovali vodopády, skákali do tůněk, sklouzávali vodními koryty a brodili se ve zhruba sedmistupňové vodě. Brr. Pocit po byl ale k nezaplacení. Vybírat můžeš z různých obtížností a půjdou s tebou zkušení průvodci, takže se sice jedná o velmi adrenalinovou aktivitu, nikoli však nebezpečnou.
Vítr ve vlasech a milionové výhledy
Jestli nebudeš mít po canyoningu adrenalinu dost, vyzkoušej ještě jeep safari. Dostaneš se na místa, kam běžné auto nedojede. Terénní vozy se stahovatelnou střechou tě protáhnou off-roadovými horskými cestami, a když si při jízdě stoupneš na korbu, zažiješ dobrodružství jako z filmu.
Mrkni se, jak vypadá takové jeep safari na Madeiře a kam tě vezme:
Po stopách vody napříč ostrovem
Po celém ostrově rozvádí vodu tisíce kilometrů historických zavlažovacích kanálů, takzvaných levád. Díky dešťům a kondenzaci mraků (z té pochází až 80 procent horské vody na Madeiře) nikdy nevysychají. Tak proto je tu tolik zeleno. Podél nich vedou turistické trasy a právě ty jsou jedním z nejlepších způsobů, jak poznat přírodní krásy ostrova.
Tady nechceš mít hezké počasí
Jedna z levád tě zavede až k více než půl tisíciletí starému vavřínovému lesu na severozápadě Madeiry. Fanal je nejrozsáhlejší vavřínový prales na světě a celá oblast spadá pod světové dědictví UNESCO. Nejtypičtější je pohled na Fanal zahalený mlhou, která mu dodává mystickou atmosféru. Je to jedno z mála míst, kde si přeješ, aby slunce zůstalo za mraky a modrá obloha se vůbec neukázala. Fanal uchvátil i tvůrce Star Wars, kteří nejen tady, ale i na dalších madeirských lokacích natáčeli záběry do The Acolyte.
Horské přechody vysoko nad Atlantikem
Madeira je ráj pěší turistiky. Vybírat můžeš ze třicítky oficiálních turistických stezek (PR), velmi dobře udržovaných, značených a bezpečných. Základem jsou pevné boty a pláštěnka a můžeš vyrazit. Za sebe doporučuji PR 8 Vereda da Ponta de São Lourenço. Tři kilometry střední obtížnosti tam a tři zpátky tě zavedou na nejvýchodnější cíp Madeiry.
Sice jsem tu zažila nejsilnější vítr v životě, který rozdmýchával oceánskou vodu až vysoko nad útesy a během kterého nezbývalo než se pevně jako o život držet zábradlí, odměnou ale byly dechberoucí výhledy. Krajina s dramatickými útesy připomínala spíše Irsko nebo Norsko, přítomnost palem však jasně dokazovala, že jsme stále v Portugalsku. Tato část ostrova je zároveň ideálním místem pro pozorování velryb a delfínů, nám se ale bohužel tentokrát nepoštěstilo.
Velmi oblíbené jsou výšlapy na nejvyšší horu Pico Ruivo, která se tyčí do výšky 1862 metrů nad mořem, a nedaleké Pico do Arieiro a Pico das Torres. Pozor ale, ještě v březnu je na horách sníh.
Za nejkrásnější pláží Evropy se vydej na sousední Porto Santo
Pokud se ti zasteskne po pořádné koupačce, vydej se na sousední ostrov Porto Santo. Na Madeiře si sice můžeš zaplavat v oceánu, ale písečných pláží tu není tolik a přístup k vodě bývá složitější. Zato její malinký bráška se pyšní jednou z nejkrásnějších pláží celé Evropy. Sehrála dokonce zásadní roli v zámořských objevech Kryštofa Kolumba, který tu na ostrově pobýval a právě na pláži si všiml vyplavenin, které podle něj nemohly být evropského původu, a proto věřil, že existují i jiné kontinenty. Zbytek příběhu už známe.
Z Funchalu tě na Porto Santo přepraví trajekt za dvě a půl hodiny. Užiješ si devět kilometrů písku, který vyniká vysokým množstvím minerálů a údajně léčivými účinky. Pláž omílá dokonale průzračný oceán, díky minimu vln vhodný i pro paddleboarding a podobné vodní sporty. Když budeš mít štěstí, uvidíš delfíny, želvy nebo dokonce velrybu.
Koupání v sopečných bazéncích
Na severozápadním pobřeží Madeiry zažiješ originální koupání v přírodních lávových bazéncích. Porto Moniz vzniklo sopečnou činností a představuje jedinečnou možnost zaplavat si v mořské vodě, která je ale chráněná před silnými vlnami Atlantiku. Výhledy odsud jsou opět 10/10.
Madeira jako skrytý klenot gastronomie
Portugalská kuchyně vyniká excelentními rybami a mořskými plody. Tradiční rybou je stříbrně zbarvená a až dva metry dlouhá espada, česky tkaničnice, která žije kilometr pod hladinou oceánu. Typickým madeirským pokrmem je také espetada, špíz z hovězího masa připravovaný na vavřínovém klacku, obalovaný ve směsi česneku, bobkového listu a hrubozrnné soli.
Pokud jsi na sladké, nezapomeň vyzkoušet tradiční pastel de nata, koláček z listového těsta plněný žloutkovým krémem. Osobně mě ještě více nadchl rabadanas, výborný dezert na styl žemlovky nebo french toastu, ale vyšperkovanější.
Ochutnat musíš místní ovoce. Díky vhodnému klimatu tu pěstují vše od banánů přes mango a marakuju až po monsteru. U nás ji známe jako pokojovou rostlinu, ale tady produkuje plody nazývané fruto delicioso (v překladu lahodný plod) nebo jednoduše banán-ananas. Vypadají prazvláštně, místní jim podle tvaru přezdívají vdovská pomůcka, a chutnají jako kombinace dvou nám velmi dobře známých druhů ovoce. Na trhu dokážou být drahé, až 10 eur za kus, ale stojí za vyzkoušení.
Znáš portské víno? Tady mají jeho obdobu, fortifikované madeirské víno, do kterého se přidává vinná pálenka. Co se týče tvrdšího alkoholu, pije se tu tradiční poncha. Skládá se z 50procentního rumu, marakujové či citronové šťávy a kůry a cukru. Pro turisty se většinou přidává i pomeranč a med pro sladší chuť. Místní ponchu pijou i jako medicínu na zahnání nachlazení a jsou na tuto kombinaci rumu s ovocem pyšní. „Madeiřanům záleží na třech věcech, na ponche, pivu a fotbalu,“ směje se průvodkyně.
Kdy vyrazit na Madeiru?
Průvodkyně Čedoku Magdaléna na Madeiře žije již třetím rokem. Na mou otázku, kdy je nejlepší na ostrov přijet, odpovídá, že „počasí je tu nevyzpytatelné“, ale Madeira patří mezi destinace celoročně vhodné k návštěvě.
„Na Madeiře prší každý den,“ dozvídám se. Záleží ale kde. Zatímco na jedné straně je zataženo a padají trakaře, jen o pár kilometrů dál může být počasí úplně jiné, a to díky mnoha mikroklimatům ostrova. Na předpověď se moc nespoléhej. Během jednoho dne můžeš zažít všechna roční období i veškeré typy počasí. Nejlépe je vždy ve Funchalu, i přes zimu se tu denní teploty drží většinou kolem 20 stupňů, je tu nejslunečněji z celého ostrova a největší zima, kterou tu prý Magdaléna zažila, byla 13 stupňů. Oproti Česku se tady ohřeješ celoročně. To dokazuje i fakt, že většina madeirských domů nemá centrální topení.
Teplota oceánu neklesá pod 17 stupňů
V létě ve Funchalu díky oceánu nebývají nesnesitelná vedra, teplota zůstává poměrně konstantní. „Jsme na úrovni Maroka, hřeje tu africké sluníčko,“ upozorňuje ale Magdaléna, že slunce tu umí být pořádně silné.
„Můj oblíbený čas je vánoční období až do Silvestra,“ říká Magdaléna. Funchal je v prosinci slavnostně nazdobený, má stylové vánoční trhy i stromek a každá ulice září světýlky. „Místní věří, že čím víc město svítí, tím víc mu Bůh požehná,“ vysvětluje pěknou tradici. Jestli uvažuješ o originálně strávených vánočních svátcích v zahraničí, s Madeirou nešlápneš vedle.
Kromě Vánoc doporučuje duben nebo září až půlku října, kdy je ještě teplo na koupání. Teplota oceánu díky Golfskému proudu ani v zimě neklesá pod 17 stupňů a v létě má kolem 24 stupňů.
V květnu se ve Funchalu koná světoznámý květinový festival a na ten se sem podle Magdalény sjíždí zbytečně moc lidí, tudíž ho tolik v lásce nemá. Jestli ti nevadí hlava na hlavě, festival je ale rozhodně jedinečný zážitek. Ovšem ani v létě není špatný nápad přijet na Madeiru. I pokud by v hlavním městě nebo kolem pobřeží bylo přece jen příliš horko, výše na horách, kde se nachází spousta hlavních madeirských aktivit, je chladněji a osvěžíš se tam.
