Chceš během své dovolené zažít dobrodružství a moře a hory už jsou trochu nuda? Navštiv poušť. My jsme se vydali přenocovat konkrétně do pouště Wahiba Sands v Ománu na Blízkém východě a přinášíme report o tom, jaké to bylo a co nás překvapilo.
Do pouště jsme cestovali z hlavního města Muscat, vzdáleného zhruba dvě a půl hodiny jízdy autem nebo autobusem. Náš lokální průvodce Sami nám po cestě vysvětloval, jak pobyty v poušti fungují a že jsou dostupné prakticky pro každého. Rozhodně to v rámci dovolené není žádná výsada pro pár šťastných a majetných, přenocování v poušti tě nemusí stát téměř nic.
→ Jaké jsou možnosti ubytování na poušti
→ Kdy je nejlepší do pouště vyrazit
→ Jaké jsou tam teploty a na co se připravit
→ Co nejnebezpečnějšího tam potkáš
→ Jaké adrenalinové aktivity můžeš zažít
→ Jací jsou tradiční obyvatelé pouště
→ Proč vůbec poušť navštívit
Pouštní chatrč, nebo luxusní vila?
Pro Samiho a jeho kamarády je výlet do pouště prý poměrně častá víkendová aktivita, jelikož právě v Ománu je kempování povoleno skoro všude, tedy i na poušti. Pokud kempování na divoko není pro tebe a raději bys něco se zázemím, je samozřejmě na výběr ze spousty variant. Od prostých stanů se společnými koupelnami po luxusní privátní vilky s bazény a prvotřídním servisem.
Záleží, kolik peněz chceš do zážitku investovat a jaké pohodlí vyžaduješ. Na pouštích jsou stovky kempů a resortů, kde se dá ubytovat. Většinou je součástí pobytového balíčku právě i odvoz z civilizace do ubytování, protože s dopravou je to v poušti složitější.
Pokud se rozhodneš vydat se do pouště na vlastní pěst bez cestovky, měj na paměti, že se tam dostaneš jen s větším autem s pohonem všech čtyř kol, stavěným na jízdu po dunách. Přesně taková auta ale většina místních má a ty si ho můžeš půjčit v půjčovně. Před vjezdem na písek se autu navíc musí trochu upustit pneumatiky.
Ve kterém ročním období se vydat do pouště?
Při plánování výletu záleží, do jaké pouště se chceš podívat. Obecně je lepší vyhnout se létu, kdy je přes den spalující vedro. Nejlepším obdobím je tak podzim až jaro, každopádně připrav se na výrazný teplotní rozdíl ve dne a v noci. My jsme navštívili ománskou poušť Wahiba Sands v prosinci, a co se týče teplot, během dne bylo příjemných 25 stupňů a v noci se ochladilo na zhruba 15 stupňů.
Pokud ale vyrazíš na sever Afriky, oblíbená je při dovolené v zemích jako Tunisko, Egypt nebo Maroko poušť Sahara, bude tam během zimy rozhodně chladněji. V noci tam teploty klesají i pod nulu, tedy přibal si s sebou teplé oblečení, nebo si raději návštěvu naplánuj na podzim či jaro, kdy je tam příznivěji.
Pouště na Blízkém východě, jako právě v Ománu, Spojených arabských emirátech nebo Saudské Arábii, ale až tak studené nejsou a v klidu doraz i v zimě. I tak si ale nezapomeň přivézt teplejší vrstvu na večer. Opět samozřejmě záleží na typu ubytování, ve stanu ti bude větší zima než ve zděném a vytopeném pokoji.
V resortech se o tebe postarají beduíni
My jsme zvolili zlatou střední cestu a ubytovali jsme se v resortu Safari Desert Camp, který se skládá z malých individuálních domků. Součástí pobytu byla i již zmíněná doprava. Náš výlet do pouště tedy začal tím, že nás beduíni vyzvedli ve velkých bílých jeepech a odvezli nás z okraje pouště, kde zastavil autobus, doprostřed k ubytování. Po celý pobyt nás pak doprovázeli.
Měli jsme prostornou ložnici s obrovskou manželskou postelí, pohovku, koupelnu s otevřeným sprchovým koutem, dokonce i s hlavicí s efektem deště, a venkovní verandu s posezením. Součástí pokoje je základní vybavení, jako povlečení, ručníky, toaletní potřeby i balená voda a konvice na čaj.
Na house tour, tedy jak to v resortu vypadá uvnitř domečků, se podívej na videu:
Elektřinu spouštějí v šest večer
Možná tě, stejně jako mě, než jsem sem přijela, zajímá, jak to v poušti funguje s elektřinou. Nabiješ si tu mobil? Dá se rozsvítit? A teče tu teplá voda? Odpověď zní ano. Alespoň v našem kempu, byl to tedy spíš takový glamping, rozvod elektřiny mají. Zapínají ho až na večer, když se začne stmívat. Pak ale nic z výše uvedeného není problém.
V domečku ale není signál ani wifi. Ta fungovala jen ve společných prostorách u vstupu do kempu a v jídelním domě. Žádné scrollování před spaním a po ránu se tedy nekoná, což byl upřímně parádní digitální detox.
Co můžeš v poušti podniknout?
Adrenalinovým zážitkům se tu meze nekladou. Jízda jeepem po dunách, pozorování západu nebo východu slunce z jejich vrcholků, sandboarding, čtyřkolky nebo projížďka na velbloudovi je jen malá ukázka toho, co v poušti můžeš zažít.
Nadchne tě už ale i jen obyčejná procházka po zdánlivě nekonečném písku. Když se setmí, uvidíš tu oblohu posetou hvězdami, o jaké se nám ve městech pokrytých světelným smogem ani nesnilo. Právě při pozorování noční oblohy uprostřed pouště si dost možná uvědomíš, jak jsme jako lidi malí a jak je svět veliký.
Top lokace pro západ slunce
„Naši“ beduíni nás vzali právě na západ slunce na duny. Cesta jeepy nahoru dolů není nic pro ty, kterým se dělá snadno špatně nebo ty, co se bojí. Adrenalin proudil žilami a z jeepů se ozývaly napůl nadšené a napůl vyděšené výkřiky. To si řidiči užívali, a tím dramatičtější zatáčky a sjezdy předváděli.
Kromě podívané na obloze jsme si na dunách také užili tradiční piknik. Zatímco jsme se fotili v písku se zapadajícím sluncem v pozadí, beduíni roztáhli deku, připravili polštáře na sezení a vytáhli občerstvení.
Nechyběla káva, čaj Karak, což je oblíbený kořeněný černý čaj, brownies a ovocný salát.
„Datlička, kávička,“ aneb pohostinnost místních
„Datlička, kávička,” slyšeli jsme od našeho průvodce Samiho několikrát denně. Naučili jsme ho tuto frázi v češtině, protože datle a kávu dostaneš v Ománu všude, kam přijdeš. Káva se podává nejčastěji v malých kelímcích nebo šálcích, spíš jako takový shot, a nabídnou ti ji na uvítanou v recepcích ubytování, jako pozornost v muzeích, mešitách a podobně.
Káva z růžové vody
Avšak rozhodně neočekávej žádný flat white, pokud piješ výběrovou kávu, moc si tu nepochutnáš. Káva tu má světlou barvu a chutná poněkud vodově a hlavně kořeněně. Tradičně se do ní přidává mletý kardamom, občas i skořice, hřebíček nebo šafrán. Aby toho nebylo málo, někteří ji také zalévají vodou z růží. Ty se v Ománu pěstují ve velkém.
Z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že si na ni člověk zvykne, po pár dnech mi začala celkem chutnat.
Karel se přestěhoval na Bali. „Když jsem sem přijel, vybuchl mi Tinder“
11. ledna 2026 v 7:00
Jak je to s nebezpečnou faunou?
Představa pouště často evokuje škorpiony, jedovaté hady a pavouky číhající v písku, aby mohli člověka uštknout nebo kousnout. Realita je ale naštěstí mnohem méně dramatická a bát se nemusíš, v klidu můžeš chodit po dunách bos*bosa. Naopak to místní doporučují, jinak bys písek z uzavřených bot vysypával*a ještě hodně dlouho.
Většina pouštních živočichů je aktivní hlavně v noci, přes den spí nebo se někde schovává a lidem se vyhýbá. Pokud vyrazíš na procházku v noci, vezmi si baterku a koukej se, kam šlapeš. Případné bodnutí škorpionem, které je velmi nepravděpodobné, je sice bolestivější, ale v naprosté většině případů neškodné.
Největší nebezpečí, které tě na poušti může potkat, je dehydratace v důsledku horka a přímého slunce. Pokrývka hlavy a dostatek vody je proto základ.
Velbloud, nejlepší přítel beduína
Zvíře, které ale v poušti jistě potkáš, je velbloud. My jsme na prvního narazili hned na začátku, už po chvíli jízdy jeepy. Přišla tak povinná zastávka na focení a dokonce i hlazení, velbloud byl extra přátelský a strkal svou hlavu do okýnka auta.
Když už jsme u velbloudů, musím o nich zmínit pár fun factů. Každý velbloud, nejen v poušti, ale v celém Ománu, někomu patří. Neexistuje tu nic jako divoký velbloud, všichni mají své pány, kteří si je koupili a kteří se o ně starají.
Bizarní velbloudí soutěže a závody
Oblíbenou aktivitou v Ománu jsou velbloudí závody. Ty nejrychlejší, co vyhrávají, si pak bohatí kupují za velké peníze.
Existují dokonce i velbloudí soutěže krásy. Tohle je spíš sad fact a opravdu extrém, ale jak jsme se dozvěděli od průvodkyně Čedoku a specialistky na místní kulturu a zvyky Jany Altay, někteří majitelé svým velbloudicím píchali botox, aby je udělali hezčí. Velbloudice pak byly dokonce někdy posílány na rentgen, aby se zjistilo, zda nemají někde v těle implantáty.
Troufneš si ochutnat velbloudí maso?
Naše ubytování bylo s večeří a snídaní, a to formou bufetu. Beduíni nabídli všeho dostatek, od masa přes přílohy a tradiční dipy, jako hummus a baba ghanoush, až po zeleninové saláty a dezerty. Čerstvě na grilu tu kuchaři připravovali kuřecí maso a hlavní hřeb celé hostiny – velbloudí maso. Ano, velbloudy tu i jedí.
Mě osobně moc neoslovil, chuť mi přišla nevýrazná a maso žvýkavé, ale když už tu člověk je, určitě stojí za ochutnání. Spíš tedy pro pocit než pro chuť.
Beduínská fashion není jen tak
Za zmínku stojí beduínské oblečení, to je kvůli pouštním podmínkám dost speciální. Beduíni nosí tradiční dlouhé bílé oděvy a na hlavě uvázané šátky, což je chrání před ostrým sluncem a poletujícím pískem. Mužské tunice po kotníky s dlouhými rukávy se říká v každém arabském regionu jinak, někde dishdasha, jinde například thawb nebo kandura. Z výstřihu často visí ozdobný střapec karkoosha, na ten si stříkají parfém, aby jim vůně dlouho vydržela.
Šátků na hlavu existuje mnoho typů, opět se liší podle regionů i příležitostí, kdy se nosí. Beduínský mussar je vyrobený z jemných látek jako pašmína nebo bavlna, má formálnější charakter a často je barevný nebo zdobený vzory či střapci. Uvazuje se jako turban. Keffiyeh nebo kufiya, známý také jako hatta, je pak u beduínů červenobílý kostkovaný šátek čtvercového rozměru. Přes něj se dá ještě dát černá čelenka agal, která ho drží na místě.
Ománci, alespoň ti, které jsme potkali, ale podle naší průvodkyně celý národ obecně, jsou milí a sdílní. Ochotně nám turistům, i přes občasné jazykové bariéry, vysvětlovali a názorně ukazovali, jak jejich oblečení funguje.
Co se stane v poušti, zůstane v poušti
Asi tak by se dal popsat náš večerní program. Po večeři jsme totiž zažili něco opravdu nečekaného. V poušti je běžné si po setmění sednout kolem ohně, povídat si, veselit se. Netušili jsme však, že se k nám přidají i beduíni. Nejprve seděli ve vlastním kroužku opodál, přivlekli si obrovský reproduktor, pustili hudbu a zapálili vodní dýmky.
Opět se projevila jejich pohostinnost. Ochotně nás přizvali k sobě a neváhali se podělit. Tak se nějak stalo, že my jsme je učili tančit naši mazurku na písničku Měla babka čtyři jabka a oni nám na oplátku, ten den už podruhé, také ukázali svůj arabský tanec a představili nám největší místní hudební hity.
Za pivo dáš několik set
Jak je to tu s alkoholem? Místní nepijí, tedy téměř ne. Beduíni si od nás nabízené pivo, které se mimochodem v Ománu celkem špatně shání a plechovka stojí v přepočtu minimálně kolem dvou set korun, nevzali. Umí se zkrátka bavit i bez toho. Ujíždějí si ale místo alkoholických nápojů na velmi silném tabáku. I ten nám nabízeli k vyzkoušení, ale s běžnými cigaretami se to prý nedá vůbec srovnat, tudíž by to Evropana*Evropanku mohlo odrovnat. Ománci pijí alkohol pouze například na svatbách nebo rozlučkách se svobodou, jelikož na něj ale nejsou zvyklí, odrovná to zase je.
Nezapomenutelný zážitek na celý život
Ať už jsi na dovolené v některé ze zemí severní Afriky, na Blízkém Východě nebo třeba v Americe či Austrálii, zkrátka kdekoli, kde je poušť, neměl*a by sis její návštěvu nechat ujít. Na rozdíl od moře a hor je to něco, co v Evropě prostě nezažiješ.
My jsme měli v Ománu velmi nabitý program a z pouště jsme druhý den odjížděli ještě před východem slunce. Doporučuju ti ale vyhradit si na zážitek více času, protože klidné ráno na poušti musí určitě také stát za to.
