S lingvistkou a překladatelkou Anetou Jelšíkovou jsme mluvili o tom, proč lidé volají i v době AI, v čem umělá inteligence nejčastěji chybuje a na co se tazatelé ptají nejčastěji.
Možná tě to překvapí, ale v Česku stále funguje telefonická jazyková poradna. Každý pracovní den v ní odborníci z Ústavu pro jazyk český odpovídají na desítky dotazů. S lingvistkou a překladatelkou Anetou Jelšíkovou jsme tak mluvili o tom, proč lidé volají i v době AI, v čem umělá inteligence nejčastěji chybuje a na co se tazatelé ptají nejčastěji.
Jazyková poradna je vlastně taková „hotline“ pro češtinu. Jak přesně to u vás vypadá?
Telefonická jazyková poradna je v provozu každý pracovní den od 10 do 12 hodin s výjimkou prázdnin, kdy se nám ve stejný čas dovoláte pouze v úterý a ve čtvrtek. Na telefonu se střídá celé naše oddělení jazykové kultury. Pracovní den každého z nás vypadá trochu jinak, každý pracujeme na jiných, ať už výzkumných, či popularizačních projektech a specializujeme se na různé jazykovědné oblasti.
Já se například zabývám především morfologií vlastních osobních jmen, což často znamená hluboké ponory do Českého národního korpusu a následnou analýzu získaných dat. Pokud jde čistě o práci týkající se jazykového poradenství, tvoří ji zejména zpracovávání nahrávek jazykových dotazů, které jsou zveřejňovány ve veřejně přístupné Databázi jazykových dotazů, dále vypracovávání placených expertiz či případné aktualizace Internetové jazykové příručky. Komplikovanější nejednoznačné otázky probíráme na pravidelných poradách.
Telefonická poradna: +420 257 531 793.
Provozní doba: každý pracovní den od 10:00 do 12:00. O prázdninách v úterý a ve čtvrtek.
👉 Poskytuje odborné poradenství v oblasti pravopisu, gramatiky, výslovnosti, skloňování, významu a původu slov, stylistiky i jazykové kultury.
👉 Zpřístupňuje anonymizované dotazy a odpovědi na ně v Datábazi jazykových dotazů, která obsahuje již přes 15 000 jazykověporadenských odpovědí.
👉 Využívá dotazy tazatelů jako jeden z podkladů pro průběžné doplňování a zpřesňování výkladů v Internetové jazykové příručce.
Je v provozu již od roku 1936. Proč dnes lidé volají do jazykové poradny? Na co se vás ptají nejvíc?
Dotazy, které dostáváme, jsou velmi pestré. Z těch opakujících se mohu nicméně zmínit otázky na psaní velkých písmen, skloňování osobních jmen, psaní interpunkční čárky, ověření správnosti formulací nebo třeba zápis spřežek či přídavných jmen.
Na co se lidé ptají nejčastěji?
- velká písmena
- čárky ve větách
- skloňování českých i cizích jmen
- přechylování
- nově přejatá slova
- vhodnost konkrétních formulací
Podle lingvistů dnes přibývá také dotazů inspirovaných odpověďmi umělé inteligence.
Jazyková poradna není jen telefonická linka
Dotazy veřejnosti nekončí po zavěšení telefonu. Stávají se cenným materiálem pro další výzkum češtiny, promítají se do odborných studií, obsahu Internetové jazykové příručky a jsou zveřejňovány v Databázi jazykových dotazů. Každý pracovník se zároveň dále specializuje. Aneta Jelšíková se zabývá morfologií vlastních osobních jmen.
Jak se za dobu vaší práce změnily dotazy, které dostáváte? Co to vypovídá o tom, jak se mění jazykové jevy?
S postupnou digitalizací a celkově lepším zpřístupněním kvalitních zdrojů poučení o jazyce, z nichž lze vyzdvihnout zejména vznik Internetové jazykové příručky, určitě ubylo dotazů, na které si uživatelé dokáží snadno a rychle najít odpověď sami. Lidé tak často volají s většími záludnostmi, které jim i po přečtení výkladu k dané problematice nejsou jasné. Někdy také volají s tím, že jim něco doporučila umělá inteligence, ale oni neví, jestli její odpovědi mohou důvěřovat. Dále se samozřejmě začínají častěji objevovat dotazy týkající se například genderové problematiky či skloňování nově přejímaných cizích slov.
„V poslední době přibývá dotazů na genderově senzitivní jazyk. Lidé se ptají třeba na výrazy, jako jsou ombudsosoba či studentstvo, nebo na zápisy s hvězdičkou typu student*ka a zajímá je, zda jsou v češtině přijatelné.“
Slovo „ombudsosoba“ vzniklo jako genderově neutrální alternativa ke slovu ombudsman.
Původní výraz ombudsman pochází ze švédštiny, kde ombud znamená „zástupce“ nebo „zmocněnec“ a man ve staré švédštině původně znamenalo spíše „člověk“ než výhradně „muž“. V mnoha dnešních jazycích ale koncovka -man působí jako označení mužského rodu, a proto se začaly hledat inkluzivnější varianty.
V češtině se vedle ombudsmana používají také:
👉 ombudsmanka (pro ženu)
👉 ombudsperson (převzaté z angličtiny, méně časté)
👉 ombudsosoba (česká genderově neutrální varianta)
Vzpomínáte si na dotaz, který vás nejvíc překvapil, pobavil nebo donutil pátrat hlouběji než obvykle?
Takových dotazů je hodně, řekla bych, že mě něco překvapí téměř každou službu. Abych mohla dát tazateli správnou odpověď, musím si sama udělat rychlou představu, o jakém konceptu je vlastně řeč. Zjišťuji tak například, co je křehkýš, kdo jsou selkie, jak vypadá DNA prokaryotické buňky nebo jak funguje tržní cyklus. Hlouběji musím pátrat, pokud se někdo ptá na původ nějakého slova či užívání nových výrazů, jež se ještě nedostaly do klasických výkladových slovníků.
Člověku samozřejmě utkví ty kurióznější situace jako například dotaz na to, jaké i/y napsat ve slově pidižvík nebo penachym, nebo zda zvolit velké písmeno u názvu pokrmu hopsavý Honza. Odpovědi publikujeme na našem webu v sekci „Zajímavých dotazů“ a můžete je nalézt také v knihách Kdo se zeptá, ten se dozví a Na co se nás často ptáte.
„Přestože žijeme v digitální době, při práci se stále opíráme o řadu tištěných slovníků a odborných publikací. Některé z nich dosud nemají elektronickou podobu. Když hledám správné řešení, pomáhá misi dané slovo či větu napsat před sebe na papír.“
Existuje nějaký jazykový mýtus, kterému Češi věří téměř masově, ale ve skutečnosti není pravdivý?
Neřekla bych sice, že je to přímo masová záležitost, ale takovým vcelku rozšířeným nešvarem je nadužívání velkých písmen tam, kde v češtině nepatří, k čemuž často dochází vlivem angličtiny či jiných jazyků. Typicky například u názvů institucí (chybně Evropská Komise, Masarykova Univerzita apod.).
Zcela výjimečná není ani domněnka, že velká písmena v češtině značí důležitost. Neznačí, Exkluzivní nabídka nezíská kapitalizací na exkluzivitě, Velký Den nebude větší a Akční plán nebude akčnější. Teď si z toho dělám legraci, ale někdy je dobré to připomenout.
V čem se AI nejčastěji plete?
Podle jazykové poradny umělá inteligence často:
- chybně používá čárky
- „domýšlí“ původ slov
- vytváří nelogické vazby
- opakuje prázdné fráze
- komolí česká ustálená spojení
Proto se vyplatí její odpovědi ověřovat.
Můžete uvést příklad slova nebo slovního obratu, u kterého máte pocit, že se už trochu vyprázdnil? A proč podle vás takové výrazy vznikají?
To, že u některých slov dochází postupem času k oslabení významu, je celkem přirozený jev. Děje se tak mimo jiné pronikáním odborných termínů do běžné mluvy, což dnes můžeme pozorovat kupříkladu u některých termínů z oblasti psychologie (trauma, deprese, úzkost). Jindy to může být dáno snahou mluvčích ozvláštnit či zdůraznit své sdělení a s tím spojenou volbou slov, která se původně užívala v jiných kontextech. Pokud se však taková slova začnou v úzu vyskytovat příliš často, jejich účinek se oslabí a původní význam se částečně setře. Například v reklamě často se vyskytující přídavná jména jako revoluční nebo unikátní. Významově vyprázdněná jsou samozřejmě také různá výplňková slova – nejen v dnešní době oblíbené prostě, strašně, jakoby a další výrazy.
Máte nějaký oblíbený jazykový jev, slovo nebo výraz, který vás jako bohemistku fascinuje dodnes?
Oblíbených výrazů mám spoustu. Na češtině mě obecně baví, kolik nám dává prostoru pro vznik nových slov a hraní si s nimi. Můžeme vytvořit spoustu výrazů, které nikdo před námi nepoužil, ale i tak jim ostatní budou okamžitě rozumět. Systémovost jazyka tak lze zábavně propojovat s kreativitou mluvčích.
Zvláštní slabost mám pro zvukomalebnost či obecněji řečeno ikoničnost slov, u nichž zvuk nějakým způsobem souvisí s jejich významem. Baví mě, jak hlásková podoba výrazů, jako je třeba ňuňánek, mrňavý, heboučký, švitořit, zachumlat se, ušmudlat, šustit, ale i třeba prásknout, seknout..., v člověku může sama o sobě vyvolávat různé emoční asociace. Motivovanost pojmenování je obecně velmi zajímavou jazykovědnou oblastí.
Je nějaký gramatický nebo pravopisný jev, který občas potrápí i vás? Nebo něco, co si sama raději ověřujete?
Opakovaně si potřebuji ověřovat tvar počítaného předmětu po složených číslovkách. Často se totiž zarazím u dříve běžněji užívaných tvarů, ve kterých se tvar podstatného jména řídil číslicí v řádu jednotek, namísto dnes běžnějšího užití druhého pádu množného čísla. Myslím tím spojení typu 32 vteřiny vs. 32 vteřin nebo třeba 22 tučňáci vs. 22 tučňáků.
Jak se podle vás mění čeština vlivem technologií, jako je AI?
Nové technologie s sebou sice přinášejí určitou novou slovní zásobu, ale celkově si nemyslím, že by měly na vývoj jazyka nějaký silný přímý vliv. Mění ale komunikační podmínky, a ty mohou následně vést k ovlivňování jazykové normy, stylu, slovní zásoby i vztahu mezi mluveností a psaností. Generování textů určitě ovlivňuje písemnou komunikaci, umělá inteligence může pomoct vylepšit kvalitu psaných projevů, ale zároveň může vést k jejich uniformizaci.
Proces tvorby textů se někdy mění spíše v editaci a vyvstává tak problematická otázka autorství, ale to už se dostáváme k jinému tématu. O případném pronikání některých slov a obratů typických pro odpovědi od AI do mluvené češtiny zatím každopádně nemáme dostatečná data a nemůžeme tak situaci objektivně posoudit.
„Jsou dny, kdy zodpovíme přes třicet dotazů, ale občas i takové, kdy telefon zazvoní jen několikrát. Každý dotaz je jiný, člověk se někdy dozvídá spoustu zajímavostí i mimo svůj obor. Než můžeme tazateli poskytnout uspokojivou odpověď, musíme samozřejmě nejdřív dobře pochopit, na co se vlastně ptá a v jakém kontextu potřebuje určitý výraz použít. Dotazy jsou pro nás cenou informací o tom, co lidi v češtině zajímá a s čím si nevědí rady. Tyto poznatky pak využíváme i ve svých výzkumech.“
Poznáte na první pohled text vytvořený pomocí AI?
Člověk si samozřejmě rychle všimne nadužívání pomlček, někdy prodloužených, nebo nelogicky vytučněných slov. Nápadné mohou být také vyprázdněné zdvořilostní fráze, zejména v e-mailingu. Reklamní text psaný AI většinou poznám tak, že na první přečtení zní dobře a zábavně, obsahuje spoustu „cool“ výrazů, ale když se do něj člověk začte hlouběji, nemusí dávat smysl, může obsahovat nelogické vazby nebo třeba komolit frazémy.
V českých vygenerovaných textech často vídám například slova jako: „prostě“, „klidně“, „upřímně“, nebo pak obraty typu: „a když říkáme každý, myslíme skutečně každý“, „(Tenhle běh) není jen obyčejný (závod)“ a podobně. Samozřejmě vždy záleží na tom, jak člověk promptuje, a hlavně, jak s návrhem textu potom naloží dál.
Říkám si, že je možná škoda, že autoři často vycházejí z textu předepsaného umělou inteligencí, který se potom snaží jen nějak vyladit. Opačný postup mi přijde efektivnější – zdá se mi těžší vymyslet něco svého, když už má člověk před sebou jednu verzi textu, která zní při prvním přečtení dobře. Pokud jde o odbornější texty, tam je situace trochu složitější, u nich člověka možná rychleji trknou spíše věcné nedostatky.
Co si pro poradnu přejete do budoucna?
Přála bych si, aby se lidé o jazyk stále zajímali a nebáli se do jazykové poradny zavolat. A také si přeji, aby nám nemuseli volat nešťastní školáci nebo jejich rodiče kvůli špatné známce za chybu v pravopisných špecích či v ne zcela jednoznačných jevech, ale aby je k telefonátu motivovala spíše zvídavost a snaha o co nejpřesnější vyjadřování se spojená s výběrem stylisticky vhodných prostředků.
Bojí se lingvistka o budoucnost češtiny?
Nebojí. Čeština podle Anety Jelšíkové vždy přirozeně přebírala cizí slova a přizpůsobovala si je vlastním pravidlům. Anglicismy proto nevnímá jako hrozbu. Většinu z nich nějakým způsobem adaptujeme, doplňujeme českými koncovkami a začleňujeme do našeho systému jazyka. Největším jejím přáním tak není „ochránit“ češtinu před změnami, ale spíše to, aby se o ni lidé dál zajímali.
Text: Veronika Thor a Aneta Jelšíková
Foto a video: Marie Košťálová
