Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Zlomená zápěstí, ztráta motivace i tréninky na úkor volného času. Amálie Haková v rozhovoru pro Refresher prozradila, co stálo za jejím vítězstvím a jak zvládala psychický tlak.
Ke karate se Amálie Haková dostala vlastně náhodou. Mamka ji jako malou přihlásila do sportovního klubu, kam sama chodila cvičit. Z obyčejného dětského kroužku se postupně stala vášeň, která dnes jednadvacetileté sportovkyni zabírá většinu volného času. Vedle každodenních tréninků navíc studuje fyzioterapii na Jihočeské univerzitě. V rozhovoru pro Refresher přibližuje, jak vypadá život čerstvé světové šampionky v kategorii do 21 let a proč o výsledku zápasu rozhoduje především hlava.
Amálko, co pro tebe osobně tenhle úspěch znamená? A vnímáš i to, jak důležitý moment to je pro celé české karate?
Je to splnění snu té malé Amálky, která kdysi sledovala nejlepší závodníky, jak vyhrávají na šampionátech, a přála si, aby jednou mohla být jednou z nich.
Spousta lidí říká, že sny se plní. Kolikrát mě ale napadlo, jestli je to vůbec pravda, nebo jestli se plní jen někomu. Díky tomuto úspěchu vím, že to není jen klišé. Sny se opravdu mohou stát skutečností.
Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla být první, komu se podařilo vybojovat pro české karate titul mistryně světa. Věřím, že je to velký krok k tomu, aby bylo Česko ve světovém karate vnímáno jako silná země. Moc doufám, že to není poslední titul, který si Česká republika přiveze, a že po nás přijde další generace karatistů, kteří budou dosahovat třeba ještě lepších výsledků.
Cestou do finále jsi porazila pět soupeřek, z toho čtyři dokonce předčasně. Jak náročný pro tebe celý šampionát byl?
Nejtěžší pro mě během šampionátu bylo mentální nastavení. Věděla jsem, že mám šanci získat medaili. Před šampionátem jsem si v hlavě nastavila, že moje tělo ví, co má dělat. Má natrénováno a podobných zápasů už absolvovalo spoustu. Řekla jsem si, že během zápasů nesmím tolik přemýšlet a musím dát na svou intuici.
Nakonec to šlo skoro samo. Moc jsem nepřemýšlela, jen jsem jednala podle toho, jak jsem si to předem nastavila. Že se mi podaří porazit čtyři soupeřky před časovým limitem, by mě ani ve snu nenapadlo.
Amálie se karate věnuje už od dětství. Zdroj: Se svolením Amálie Hakové
V tomto článku se dočteš:
➔ Jak se Amálie dostala ke karate a kdy začala sbírat první úspěchy? ➔ Kolik hodin týdně trénuje a jak zvládá studium vysoké školy? ➔ S jakými zraněními se během kariéry potýkala? ➔ Proč je podle ní psychická příprava náročnější než ta fyzická? ➔ Kolik stojí kariéra vrcholové karatistky a kdo ji financuje? ➔ Jaké má další sportovní cíle a proč sní o olympiádě?
Vraťme se ale úplně na začátek. Jak ses ke karate vůbec dostala? Byla to tvoje vlastní volba, nebo tě k němu někdo přivedl?
Na karate mě přihlásila mamka, která chodila do Fight Clubu na skupinové lekce, například na bosu nebo body pump. Právě tam zjistila, že se v klubu vyučuje i karate, a tak mě přihlásila. Postupně jsem si k tomuto sportu začala budovat vztah. Našla jsem si tam kamarády a bylo to pro mě místo, kde jsem se cítila dobře a bezpečně.
Pamatuju si, jak jsem vzhlížela ke starším závodníkům, kteří tam trénovali. Chtěla jsem se jednou dostat do závodního oddílu A, kde trénovali ti nejlepší a nejstarší. Byl to takový můj dětský sen.
Kdy sis začala uvědomovat, že máš v karate talent a mohla bys to dotáhnout opravdu daleko? Bylo to díky prvním úspěchům na závodech?
Takové uvědomění přišlo na konci roku 2021, kdy jsem získala svou první medaili ze Světové ligy mládeže. Závody se konaly v italském Jesolu a v mé kategorii soutěžilo 130 závodnic. Světová liga patří mezi nejprestižnější soutěže v mládežnických kategoriích, takže to pro mě byl takový malý karatistický svátek.
Na následujících dvou světových ligách v dubnu a červenci 2022 jsem získala další dvě bronzové medaile. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Právě v tomhle období jsem si ale uvědomila, že karate je opravdu můj sport a že se v něm můžu dostat daleko.
V kumite jsou zakázány nekontrolované údery. Zdroj: Se svolením Amálie Hakové
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se Amálie dostala ke karate a kdy začala sbírat první úspěchy?
Kolik hodin týdně trénuje a jak zvládá studium vysoké školy?
S jakými zraněními se během kariéry potýkala?
Proč je podle ní psychická příprava náročnější než ta fyzická?
Kolik stojí kariéra vrcholové karatistky a kdo ji financuje?
Jaké má další sportovní cíle a proč sní o olympiádě?
Pro někoho, kdo karate nikdy nesledoval, může být trochu složité se v něm vyznat. Ty závodíš v disciplíně kumite. Mohla bys nám přiblížit, jak takový zápas probíhá a za co se vlastně získávají body?
Kumite je polokontaktní souboj mezi dvěma závodníky. U mládeže trvá zápas dvě minuty, u dospělých tři. Cílem obou závodníků je zvítězit na body.
V karate se uděluje jeden bod (juko) za úder na střední pásmo nebo na hlavu, dva body (waza-ari) za kop na střední pásmo a tři body (ippon) za kop na hlavu nebo za podmet následovaný bodovanou technikou.
Povolené jsou pouze přímé údery, nikoliv háky nebo zvedáky. Rozhodčí může také udělit napomenutí například za držení nebo tahání soupeře oběma rukama, vystoupení ze zápasiště či vyhýbání se boji.
Na světové zlato se připravovala celé léto. Zdroj: Se svolením Amálie Hakové
Jak vypadá tvůj běžný týden a kolik času věnuješ tréninkům? Daří se ti skloubit vrcholový sport se školou, prací a osobním životem?
Trénuji každý den, často i dvakrát denně. Karate věnuji čtyři až pět tréninkových jednotek týdně a dvakrát týdně mám také kondiční přípravu. Dohromady je to zhruba osm až deset hodin tréninku týdně. Když jsem byla mladší, trénovala jsem mnohem víc a celkový tréninkový objem byl téměř dvojnásobný. Teď se soustředím především na kvalitu tréninků, zatímco na jejich množství se zaměřuju hlavně během letních prázdnin.
Co se týče školy, je to pro mě teď náročnější, protože jsem v prvním ročníku fyzioterapie na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nemáme pevný rozvrh, takže jsem se musela naučit lépe si organizovat čas, abych zvládala školu i tréninky.
Mám ale obrovské štěstí, protože v Českých Budějovicích žiji, studuji a zároveň trénuji. Navíc se mnou studují i kamarádky z klubu. Vídáme se tak každý den a díky nim je pro mě mnohem jednodušší zvládat tuhle novou životní etapu.
Jak vlastně vypadá příprava na mistrovství světa? Musíš dodržovat přísný jídelníček, speciální režim nebo třeba řešit i váhu kvůli soutěžní kategorii?
Příprava zahrnuje spoustu věcí. Pro mě byla nejdůležitější ta během letních prázdnin, kdy jsem absolvovala dvě kondiční soustředění a dva karate kempy. Jeden s národním týmem a na druhý, mezinárodní, jsem vyrazila do Švýcarska. Vše směřovalo právě k mistrovství světa.
Sportu jsem obětovala spoustu volného času, často i na úkor zábavy a kamarádů. Naštěstí jsem ale nemusela řešit váhu, protože závodím v kategorii nad 68 kilogramů, takže mi alespoň tahle starost odpadla.
Samozřejmě se snažím stravovat tak, aby moje tělo dostávalo všechny potřebné živiny a mohlo podávat maximální výkon.
Na letošním mistrovství světa dokázala čtyři soupeřky porazit před časovým limitem. Zdroj: Se svolením Amálie Hakové
Zažila jsi během kariéry nějaké vážnější zranění nebo období, kdy sis říkala, jestli ti to všechno stojí za to?
Když jsem byla mladší, měla jsem zlomená obě zápěstí a často i nalomené palce na rukou. Bylo mi tehdy asi třináct let a kvůli zraněním jsem nemohla pořádně trénovat. Pamatuji si, že jsem ani nemohla jezdit na závody. Bylo to období, kdy jsem ztrácela motivaci pokračovat, protože se mi neustále něco stávalo.
Naštěstí jsme na tom s mojí kondiční trenérkou Luckou Veithovou pracovaly a nyní už tyto problémy nemám. Musím zaklepat, protože vážnější zranění se mi zatím vyhýbají. Obdivuji všechny sportovce, kteří se dokážou po těžkém zranění vrátit ke sportu, a především to, že takový návrat zvládnou i psychicky.
Co je pro tebe osobně těžší, fyzická příprava, nebo psychická stránka vrcholového sportu?
Psychická stránka je pro mě nejtěžší. Udržet si neustálou motivaci a disciplínu vyžaduje obrovské úsilí a mnohdy jede sportovec až na doraz. Když se k tomu přidají náročné tréninky, není to vůbec jednoduché.
Můžeš mít za sebou nespočet hodin tréninku, ale pokud hlava není na tvojí straně, nemáš šanci se prosadit a podat výkon, na který bys byla pyšná.
Já jsem se například naučila před zápasem sama sebe pozitivně povzbuzovat a ujišťovat se, že to zvládnu. Říkám si to i nahlas, abych ta slova lépe vnímala a uvědomovala si je. Musím říct, že právě tato technika, které se říká positive self-talk, mi během mistrovství světa nesmírně pomohla.
Před zápasem si Amálie pomáhá pozitivním sebemluvením. Zdroj: Se svolením Amálie Hakové
Cestování na závody, soustředění, vybavení nebo regenerace něco stojí. Jak funguje financování tvé sportovní kariéry? Pomáhá ti svaz, sponzoři, nebo se na nákladech podílí i rodina?
Ačkoliv se to možná nezdá, karate je poměrně drahý sport. Potřebujete dvě sady chráničů i kimon, protože v kumite se závodníci rozlišují modrou a červenou barvou. Část vybavení jsem dostala, zbytek jsem si musela pořídit sama.
Pokud vyjíždím na soustředění, náklady mi hradí česká reprezentace karate. Jsem totiž zařazena do projektu Top Team, jehož cílem je podporovat nadějné závodníky při přechodu do seniorské kategorie. Za tuto podporu jsem velmi vděčná, protože se mohu naplno soustředit na tréninky a nemusím řešit financování.
Stejně je to i s účastí na mistrovství Evropy nebo světa, kde mi reprezentace hradí veškeré náklady. Tato podpora ale není samozřejmostí. Karatista musí nejprve dosáhnout dobrých výsledků a získat medaile, aby na ni mohl dosáhnout.
Jaké výzvy tě teď čekají mezi seniorkami? A jaký je tvůj další velký sportovní sen?
Vím, že přechod mezi seniorky bude náročný a přinese nové výzvy. Seniorské kumite je vyspělejší a profesionálnější a závodnice v této kategorii mají mnohem více zkušeností. To je pro mě ale motivace ještě více na sobě pracovat a naučit se přizpůsobit nové kategorii.
V květnu mě čeká mistrovství Evropy seniorů, na kterém bych ráda uspěla.
Mnozí se také ptají, zda bude karate součástí olympijských her v Los Angeles. Bohužel do programu těchto her zařazeno nebylo, ale stále existuje naděje, že by se mohlo objevit na olympiádě v Brisbane v roce 2032. Je to sice ještě daleko, ale nikdo neříká, že se tento sen nemůže splnit.
A na závěr: Co bys vzkázala mladým holkám, které by třeba chtěly začít s bojovým sportem?
Naučte se karate milovat. Užívejte si, že můžete trénovat a neustále se posouvat nejen jako karatistky, ale také jako lidé. Tenhle sport vám toho může dát opravdu hodně a záleží jen na vás, co si z něj odnesete.
S nikým se neporovnávejte, buďte skromné a pracovité. Nezapomínejte, že každá z vás je jedinečná a má před sebou svou vlastní cestu.
