Jsou všechny ty horory podle skutečné události opravdu skutečné, nebo jen přikrášlené?
Spokojeně si sledujeme film uvelebení s miskou popcornu na měkkém gauči, když nám najednou během úvodních titulků vítězoslavně zasvítí prohlášení, že film byl natočen podle skutečné události. Pokud jsme v ten den sáhli po strašidelném filmu, o noc plnou paranoidních myšlenek a strachu i z nejjemnějšího zvuku máme postaráno. Jsou však obavy o narušení našich klidných životů temnými silami, démony a šílenými vrahy oprávněné, nebo američtí režiséři reálné příběhy nafoukli a namalovali na černo? Podívejme se tedy na skutečné příhody skrývající se za pěti známými horory.
Noční můra z Elm Street (1984)
Klasika, která se hrdě zapříčinila o nespočet bezesných nocí teenagerů osmdesátých let. Freddy Krueger, zosobnění noční můry, přece nikdy nespí, přikrade se do snů vyvolených amerických teenagerů a nepustí je ze svých spárů, dokud nebude po celém place stříkat umělá krev.
Nestárnoucí sága byla inspirována osmnácti úmrtími laoských imigrantů z roku 1981, o kterých se režisér (ano, řeč je o Wesu Cravenovi) náhodou dočetl v novinách. Chlápci (a slečna) měli společnou příčinu smrti, všichni byli vyděšení noční můrou doslova až k smrti, přičemž žádný z nich neměl vážnější zdravotní problémy. Vědci samozřejmě hned začali hledat co nejsložitější vysvětlení, přítrž diagnóz však zastavili samotní Laosané. Oběti totiž patřily do skupiny laoských Hmongů praktikujících šamanismus. Ne nadarmo se říká, že za vším hledej ženu, chudáky pány a jednu ženu totiž o život připravil démon Dab Tsuam v podobě mimořádně ošklivé ženy. Tato potvora si sedne na hruď oběti a vesele si ji dusí. Tak či onak, snímek šikovně ukradl motiv Laosanů umírajících v důsledku řádění ošklivého ženského démona, kterého jen přetransformoval do podoby Freda Kruegera. Přirozeně však žádný skutečný Krueger nepobíha mezi sny teenagerů, takže pokud nejste laoský šaman, můžete si i nadále vychutnávat ničím nerušený spánek.
3:15 zemřeš! (2005)
Na podzim roku 1974 policie obdržela telefonát z Amityville na Long Islandu, kde byla vyvražděna celá rodina DeFeova. Jediný přeživší následně přiznal, že ho hlasy z domu přivedly k vraždění. O rok nato se do domu nastěhuje nová nic netušící rodinka. Jak to však v podobných filmech chodí, žádné temné tajemství nezůstane dlouho zahalené.
Tvůrci snímku tentokrát zcela kašlali na cenzuru nebo změnu jmen, rodina DeFeova totiž opravdu obývala skutečný dům v dosud klidném městečku Amityville a nechvalně ho proslavila. Pachatel DeFeo junior se však k činu zprvu přiznat nechtěl, koho by přece lákala představa strávit zbytek života v chládku? Jeden z policistů však zaslechl jeho výměnu názorů s dědou a netrvalo dlouho, dokud DeFeo dostal zasloužený trest.
Můžeme si tedy odškrtnout shodu jmen filmových a reálných postav, stejně i místo činu a zápletku, všechno do sebe tedy krásně zapadá. Pravdou je, že kauza Amityville je sama o sobě natolik děsivá, až ji ani američtí režiséři nezvládnou ještě více vyšperkovat. Představa syna, který vyvraždí celou svou rodinu ve spánku je mrazivější než typický aljašský den. Navíc, když ho ke spáchání činu vedly neznámé hlasy nabádajíc ho, že se ho rodina chystá zavraždit, tak DeFeo nezahálel a rozhodl se je jako správný soutěživý typ předběhnout, a to přesně o 3:15 v noci. Přestože si mohl vymyslet lepší a méně vražednou disciplínu.
Stejně tak je pravdou, že se do domu po DeFeově řádění nastěhovala klidná rodinka Lutzova. Rodiče museli být zřejmě flegmatičtí liberálové, protože jim vraždy DeFea (za které chlápek dostal šestkrát doživotní trest) nebránily v koupi. Je pravdou, že v sedmdesátých letech nebyly hororové filmy příliš rozšířené, a tak rodinku nenapadlo, že v domě může strašit. Pokles teploty, nevysvětlitelné zvuky a fiktivní kamarád jejich nejmladší dcerky, což patří k další podobnosti s filmem, rodinu začaly rychle děsit, a tak si zavolali manžele Warrenovy, Lorraine jako známé médium a Eda jako jediného exorcistu-nekněze uznávaného katolickou církví. Byly zhotoveny fotografické snímky, na kterých hrdě kraloval duch v podobě jednoho ze zavražděných. Rodina samozřejmě dům opustila a dnes je Amityville známou senzací. Jednou ho navštívila věštkyně, která najednou začala mluvit neznámým jazykem a údajně rozmlouvala s Indiánem pohřbeným na pozemku. A bonbónek na závěr: Lutz chtěl žalovat tvůrce filmu, protože podle jeho slov nezfilmovali ani čtvrtinu hrůzy, která se v domě stala. Ironií je, že zemřel v den soudního jednání a jeho manželka v době během natáčení filmu. Náhoda?
Texaský masakr motorovou pilou (2003)
Známý Leatherface nemilosrdně mučí a vraždí své oběti pomocí věrné přítelkyně v podobě motorové pily, jen aby si mohl na obličej plácnout jejich kůži, protože mnoho krásy mu do vínku naděleno nebylo. Filmový děj však nebyl inspirován žádným týpkem pobíhajícím po Texasu s pilou, ale Edem Geinem žijícím a zejména vraždícím v padesátých letech až ve Wisconsinu. Policie na statku patřícím výše jmenovanému podivínovi našla nejen mrtvou ženu zavěšenou dolů hlavou, ale i různé odřezané části těla, ze kterých si pán se zjevně nevšedním smyslem pro umění vyráběl masky. Pro ilustraci nastíníme pouze pásek z bradavek a stínítko na lampu z kůže lidské tváře, abyste dnes zvládli jakékoli jídlo bez depresivních myšlenek. Gein byl obviněn i z nekrofilie a samozřejmě z vražd a jeho příběh je ještě děsivější, než řádění jeho zfilmované postavy. Režisér se tedy od reality mírně odklonil, zejména co se týče místa řádění skutečného vraha, ale také filmovému hrdinovi přidělal jako jeho nedílnou součást motorovou pilu. Není však prokázáno, že by Gein vlastnil podobnou hračku, kterou by své oběti zneškodňoval.
V zajetí démonů (2013)
A znovu manželé Warrenovi, ale tentokrát přímo zmínění ve filmu popisujícím události z harrisvillského domu plného démonů, kteří týrají právě nastěhovanou rodinku. Bez zbytečných dohadů můžeme zhodnotit, že Ed a Lorraine byli ve snímku vykresleni v rámci možností autenticky. Stejně jsme na tom i se skutečným příběhem rodiny Perronových, také bez servítek přesně pojmenovaných ve filmu. Po nastěhování byli členové rodiny svědky klasických hrátek duchů jako zvláštní zvuky, nezvyklý chlad a pohybující se předměty, proto si na pomoc zavolali manželské duo. Ostřílení Warrenovi rychle vypátrali hlavní příčinu paranormálních jevů, a to Bathshebu Sherman, čarodějnici a vražedkyni dětí, což se režisérovi podařilo také docela pěkně vystihnout, pokud si odmyslíme jumpscares spojené s obávaným sklepem, kde se slečna promenádovala. Žádný filmový exorcismus však proveden nebyl a rodina jen poslušně dům opustila a kromě Bathsheba tam zanechala i mnoho jiných neklidných duší, které byly pozůstatky neblahé minulosti domu, mezi které patřila různé umrznutí a sebevraždy. Jak tedy sami můžeme vidět, populární režisér James Wan nám hrozivou minulost Perronových přiblížil až na drobné odchylky podle skutečných událostí.
Bonus: Temná voda (2005)
Snímek Waltera Sallese nám představuje fantastickou Jennifer Connelly v roli čerstvě rozvedené maminky pětileté dcerky, se kterou se přestěhovali do rozpadlého bytu ve snaze začít nový život. Co však čert nechtěl, Connelly má kromě zničené psychiky i zničený byt vodou zatékající z prázdného bytu nad nimi, který jim oběma rozpoutá v životě peklo. Na závěr tu máme film, který vešel do kin 8 let před tím, než se něco podobného stalo i ve skutečnosti. Mrazivá náhoda, co myslíte?
Řeč je o příběhu kanadské studentky Elisy Lam, cestující pobřežím západní Ameriky, která náhle zmizela v lednu 2013. Její poslední pobyt byl hlášen v hotelu Cecil, známém mnoha sebevraždami, vraždami a paranormálními aktivitami. Nuže, slečna si dokázala správně vybrat, kde strávit poslední noc svého života. Po devatenácti dnech od jejího zmizení byla náhle objevena v hotelové cisterně poté, co si mnoho hostů stěžovalo na nízký tlak vody a její špatnou chuť. Nalezení mrtvé a nahé Elisy ve vodě jim náladu určitě nezlepšilo, stejně ani prohlédnutí záznamu z hotelového výtahu, na kterém je studentka viděna naposled před smrtí, jak paranoidně vběhne do výtahu a mačká všechny knoflíky. Vypadá, jako by se před někým skrývala, přičemž následně vyjde na chodbu a její výrazná gesta naznačují, že se mluví s kýmsi pouhým okem neviditelným, jako by byla pod vlivem drog, které však během pitvy nebyly prokázány. Dialog s neviditelným přítelem můžeme svalit na diagnostikovanou bipolární poruchu, ale jak se útlá slečna sama dostala do obrovské zamčené cisterny, odkud má klíče pouze personál a ještě za sebou těžké dveře zvládla zavřít a zamknout?
Jméno děvčátka inspirované názvem hotelu, polorozpadlá děsivá budova a utopená žena v cisterně nám přímo prstem ukazují na Elisin dosud nevyřešený případ. Co se však týče mladé maminky v podobě lady Connelly a její rozkošné dcerky, jde o čirou fikci. Filmové zpracování nám však spolu s realitou přináší důležité ponaučení. Vybrat si správné místo na přenocování s klidnou minulostí, i když o pár dolarů dražší, nám podle všeho dokáže zachránit život. Tomuto prapodivnému případu jsme se dříve věnovali i v samostatném článku.
Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového. Pokud máte zájem o další podobné příběhy, do komentářů můžete napsat, jakým hororům podle skutečných událostí se máme věnovat příště.
