Od puberty věděl, že vlastnit nemovitost je jeho snem.
Nejkrásnější příběhy úspěchu začínají tam, kde v mládí nebylo dost peněz a člověk se musel vypracovat jen díky své vlastní snaze a síle. Edward Dilleen vyrůstal v městském bytě, a i když se jeho rodiče neustále snažili, aby měl vše, co potřeboval, ve srovnání s většinou svých spolužáků a kamarádů na tom byl mnohem hůř. Edward si vzpomíná, jak často přemýšlel nad tím, že zatímco jeho kamarádi po čase zdědí rodinné nemovitosti a budou mít do budoucna solidní základ, na kterém budou moci stavět svůj rodinný život či kariéru, on se bude muset vystěhovat z městského bytu a žít v pronájmu. Znelíbilo se mu to a přibližně v 16 letech začal uvažovat, jak by se mohl dostat k vlastní nemovitosti. Vlastnictví domu či bytu ho pohltilo natolik, že zanedlouho už brigádničil a krátce po škole si našel práci v McDonald's, kde se sice dost nadřel, ale dlouhodobě se mu dařilo šetřit peníze.
V McDonald's začal svou kariéru už jako 17letý a za dva roky našetřil přibližně 20 tisíc dolarů, které hned potom využil na svou první hypotéku a následný nákup nemovitosti v australském státě Nový Jižní Wales. Edward si uvědomoval, že kupovat nemovitost někde v centru Sydney či Melbourne by pro něj velký smysl nemělo, protože ceny se tam šplhají do výšin a on měl našetřeno dost peněz sotva na prvotní zálohu na menší hypotéku. V té době v McDonald's vydělával přibližně 400 dolarů týdně, což nebyla nějaká horentní částka, ale přesto z ní dokázal ušetřit 200 dolarů. O dva roky později už přesáhl hranici 20 tisíc a vykašlal se na problémy, které tehdy a i dnes řeší tisíce mladých lidí po celém světě. Nezamýšlel se nad tím, zda by nebylo lepší mít volnost a bydlení si jen pronajímat, což zřejmě ovlivňovaly zážitky z dětství, a rovnou kupoval svou první nemovitost.
Zalíbily se mu oblasti přibližně 20 až 30 minut od center větších měst, kde se dají průměrné domy koupit za 200 tisíc dolarů a právě ty tvoří základ jeho portfolia. V současnosti má hodnotu více než 2 miliony dolarů a nemovitosti ponakupoval v okolí Brisbane, regionu Gold Coast i na jihu Austrálie. Nedávno investoval už do své 11. nemovitosti a vypadá to tak, že se skončit nechystá, i když technicky žádná z nich nepatří jemu, ale stále bankám. Z dluhů si Edward těžkou hlavu nedělá, protože díky investicím a pronájmům dokáže zcela bezproblémově splácet všechny z nich a to ještě před pár měsíci pracoval ve třech zaměstnáních, aby si mohl našetřit další peníze na nejnovější přírůstek do jeho bohatého portfolia nemovitostí.
V nejbláznivějších časech pracoval jako barman na dvou různých místech a ještě prodával zednické potřeby, díky čemuž dokázal ušetřit přibližně 1 200 dolarů a rychle si zvykl na menší rozpočet na týden, protože ani v mládí se neválel v luxusu. Uvědomuje si, že jeho nemovitosti nepatří mezi ty nejluxusnější, ale svým příběhem chce každému dokázat, že pokud se dostatečně snažíš a máš před sebou konkrétní vizi, s notnou dávkou tvrdé dřiny se můžeš dostat až tam, kam tě srdce táhne. Díky zkušenostem z dětství je Edward dodnes velmi opatrný se svými penězi a nikdy si nekupuje věci, které nutně nepotřebuje. Nerozumí kamarádům, kteří jsou ochotni zaplatit i 30 či 40 tisíc za nové auto jen kvůli tomu, aby se s ním mohli pochlubit v okolí a zvednout si své ego. On mezitím skupuje nemovitosti, a i když se u hypoték vystavuje riziku, za 30 let bude moci pomalu pomýšlet na důchod, protože všechny z nich budou díky výdělkům i pronájmům splaceny a on bude mít před sebou příjemné rozhodování o tom, které z nich si nechá a které pošle k novým majitelům.
