Lidským přístupem chtějí věznice kriminálníky napravit a připravit je na opětovné začlenění do společnosti.
Vězení nepatří k přívětivým, příjemným ani pěkným místům, ale čest výjimkám. Přibývá zařízení, kde k zločincům zaujali zcela jiný přístup. Součástí toho je i relativní luxus a pokoje, které někdy vypadají lépe než typické české studentské koleje.
Mezi takové věznice se již pár let řadí i ta v norském městě Halden. I přesto, že se o ní hovoří jako o nejhumánnější věznici na světě, charakterizuji ji přísná ostraha. Není divu, vždyť si tam své tresty odpykávají i vrahové či pedofilové. Paradoxem je však to, že navzdory statutu vězení s maximální ostrahou zde nejsou zavedena žádná speciální bezpečnostní opatření. Avšak spíše z pohledu samotných vězňů a prostor, v nichž se pohybují. Od vnějšího světa je vězení chráněno důmyslným způsobem, například bezpečnostním sklem a ocelově-betonovou stěnou.
Jde o druhé největší vězení v Norsku a pozornost pravidelně poutá díky tomu, co všechno v něm mohou trestanci dělat. Od samotného začátku byla hlavním zaměřením rehabilitace jeho obyvatel a to, aby se cítili jako součást společnosti. Hlavním důvodem je, aby byli trestanci po opuštění zdí věznice rehabilitováni a ne naštvaní na celý svět. Pro společnost, kam se jednou vězni vrátí, je to zkrátka lepší. Proto je cílem stírat rozdíly mezi životem venku a v base.
Kromě toho se v Haldenu mohou vězni nerušeně věnovat sportu či hudbě i komunikovat s neozbrojenými zaměstnanci. Cílem bylo totiž vytvořit smysl pro komunitu a přátelské vztahy mezi vězni a stráží.
Pro norský vězeňský systém je totiž velmi důležité udržovat koncept normálnosti. Věznice Halden je v tomto případě vlajkovou lodí norského justičního systému. Namísto trestání se totiž zaměřuje spíše na zmíněnou rehabilitaci. A vypadá to tak, že takový přístup k trestancům přináší ovoce. Kriminalita i počet vězňů jsou totiž v Norsku mimořádně nízké, například v porovnání s USA až desetinásobně. Nízká je i míra recidivy po odsezení si trestu. Ani přes humánní přístupu se do věznic bývalí trestanci už nechtějí více vrátit.
Ale norská věznice není jediná, která volí podobný přístup. Inspirativním trendem se v lidštějším přístupu k odsouzencům staly i hodiny jógy, ty mají v oblibě nejen ženské trestankyně, ale i muži. A když jsme u žen, ty z dříve obávané ženské věznice v Nairobi přímo plakaly štěstím, když se dozvěděly, že se mohou přihlásit na intenzivní kurz jógy. Většina z nich neváhala ani chvíli. Nešlo však jen o příležitost netrávit dny jednotvárným a pochmurným způsobem, ale dělat něco pro zvelebení těla i ducha. Vedení v tom vidí možnost nápravy trestankyň a přesně o to jde. Panovat a trestat totiž nemusí vždy přinést užitek.
Moderní společnost nachází nové a efektivnější způsoby, jak si poradit s kriminálníky a převychovat je. I pro ně je totiž pocit, že má někdo snahu je připravit na opětovné začlenění do společnosti, motivací chovat se lépe a nevyvolávat zbytečné konflikty.
