Hodinky, smrt, televize, pohár, výkal, strom, hákový kříž. Na které z těchto slov si vzpomenete i za hodinu?
To, že mezi pamětí a emocemi je úzká vzájemná vazba, věděli psychologové už na počátku 20. století. Emoce na jedné straně významně ovlivňují aktivitu a celkovou činnost paměti, působí na vyřizování informací jistého druhu, případně vedou ke snížení paměťového výkonu. Na druhou stranu paměť, zejména pokud mluvíme o dlouhodobé, se významně podílí na vzniku emocí, protože vystupuje jako nositelka informací, které mají pro jednotlivce výrazný emocionální náboj.
Na vztah mezi emocí a pamětí upozornil již koncem 19. století ruský psychiatr Korsakov. Ve své publikaci popisoval lidi, kteří mají dobře vyvinutou paměť obecně, avšak jejich citová paměť je slabá. Těžko si zapamatují city, které prožívali, resp. požitek, který měli ze společnosti jiných lidí. A protože vzpomínky jsou základem našich sympatií a antipatií, právě z nedostatků emoční paměti vyplývá nemorální vztah k lidem. Jak naznačily výsledky mnoha výzkumů, emočně laděný materiál značně ovlivňuje zapamatování informace.
Psychologové Erdelyi a Applebaum zjistili, že tzv. emoční symboly (např. hákový kříž, Davidova hvězda) upoutají pozornost lidí natolik, že dokáží reprodukovat pouze redukované množství informací. Výrazný vliv emocí se odehrává i při zpracování tzv. tabu termínů, tedy pojmů, které jsou v jistých kulturách obecně odmítány (to, o čem se nemluví).
Grosser a Walsh uvádějí, že u tabu slov lze očekávat spíše inhibiční efekt, tedy, že jejich zapamatování bude značně omezené. V jejich výzkumu experimentální skupina žen reprodukovala tabu slova hůře než slova neutrální. Na druhé straně stojí studia Zajonce, který při učení asociačních párů konstatoval, že páry, které obsahovaly dvě tabu slova, se naučili dobrovolníci rychleji a s menším počtem chyb než páry s neutrálními slovy.
Svou roli však hrají i samotné tabu termíny, které se později rozdělily do 3 kategorií: sex, koupelna, násilí. Zvýšenou pozornost dobrovolníci vykazovali u prvních dvou kategorií, zatímco u kategorie násilí se přibližovala spíše k neutrálním podnětům, což může ve své podstatě vypovídat o tom, že výrazy popisující násilí se v našich životech staly natolik běžnými, až je pomalu vnímáme jako neutrální. Lepší zapamatování tabu slov vysvětlují autoři působením překvapení, které vede k delší fixaci a tím i ke zvýšenému opakování v paměti. Jelikož záleží na mnoha proměnných (zkušenost jednotlivce, slovo atd.), jednotné závěry u zapamatování tabu termínů neexistují.
V kontextu vztahu emoce a paměti se několik výzkumů zaměřilo i na reprodukci pozitivních resp. negativních zážitků. Většina odborníků se přiklání k názoru, že lidé si lépe vybavují a reprodukují příjemné než nepříjemné zážitky. Nezanedbatelnou roli hraje i citová intenzita událostí. Informace, které jsou v souladu s naším sebeobrazem (s naším „já“) se zapamatují lépe.
Další známou skutečností je fakt, že lidé se naučí více, pokud je čtený text v souladu s náladou, která vládne v průběhu učení. Podle Bowera jde o tzv. efekt shody nálady. Působení efektu potvrzuje předpoklad o tom, že paměťové stopy zahrnují atributy nebo elementy, které reprezentují emoční stavy. V experimentech, ve kterých se efekt ověřoval, pokusné osoby četly povídky s veselým nebo smutným obsahem. Pro vysvětlení efektu shody nálady vzniklo několik hypotéz.
První hypotéza
Předpokládá, že připomínání je podmíněno introspekcí. Při čtení si člověk spontánně vybavuje podobné události ze svého života. Avšak vybavované vzpomínky závisejí na náladě čtenáře. Části laděné pozitivně budou připomínat lidem totožného zaměření více autobiografické vzpomínky, které se týkají podobných epizod. Čili, jednotlivci, kteří se pokládali za šťastné, lépe reprodukovali materiál, který byl v souladu s jejich náladou a naopak. V souladu s touto hypotézou Bower a Gilligan zjistili, že dobrovolníci si lépe pamatovali věty, které jim připomínaly autobiografické zážitky než položky, které připomínání nevyvolávaly.
Druhá hypotéza
Podle druhé hypotézy z efektu shody nálad vyplývá, že čím intenzivněji se emoce prožívá v souvislosti s událostmi, tím citlivější je paměť na tuto událost. Proto můžeme předpokládat, že optimisticky laděné příběhy v povídkách zvyšují intenzitu emočního stavu čtenářů podobného zaměření, ale současně snižují jejich negativní emocionální stav. Platí to i naopak. Smutně laděný příběh vede ke snižování intenzity nálady pozitivně orientovaného člověka a ke zvyšování u jednotlivce s negativní náladou.
Teasdale a Russell prezentovali dobrovolníkům s neutrální náladou seznam obsahující pozitivní, negativní nebo neutrální přídavná jména. Současně se experimentálně navodila depresivní nebo radostná nálada. Pokud byli dobrovolníci v depresivní náladě, při následné reprodukci si lépe pamatovali negativní přídavná jména. Pozitivní zase lépe, když prožívali radostnou náladu. Neutrálně orientovaná přídavná jména reprodukovali stejně v obou náladových stavech.
Co tedy můžeme ve vztahu emocí a paměti říct s jistotou? Snad jen to, že na sebe recipročně (vzájemně) neustále působí, ale to, které jevy, termíny a události si člověk zapamatuje lépe či hůře závisí od velkého počtu faktorů. Právě ty mají totiž na výsledný efekt rozhodující vliv.
